Nemazlící štěně

Mám druhého svého NO, ani jeden se nemazlil. Nás rodinný první NO (před mými dvěma) se taky nijak extra nemazlil, a to pocházel z velmi špatných podmínek. Položil by za nás život a lásku dával najevo jinak, pohladit a podrbat pupek ano, ale nějaké muchlání nope.

Jinak i mě to mrzí, ale pokud je pes nemazlící, tak s tím člověk nic moc neudělá :/

Nedovedu si představit mazlícího NO. Ještě k tomu štěně, to vás spíš bude chtít roztrhat. To chce hryzat, přetahovat se, trhat ( aspoň hadr ). Když ho budete obtěžovat mazlením, bude vás mít brzy plné zuby.
( I když popravdě si neumím představit, jak to myslíte ).

No asi tak. Jsem člověk který by každé mimi(krom těch člověčích ) umazlil k smrti, fakt nevydržím je neotravovat. I muž mi brblá, ať je nechám na pokoji. A ono se to asi vrací - měla jsem a mám celkem 4 kočky, dva psy a ani jeden není mazlící. Samojed teda vydrží nejvíc, protože on má v povaze - to vydržet a někdy se přijde trochu pomazlit i sám, ale nejčastěj si lehne x metrů ode mne, abych na něj pořád nešátrala Berňák byl na mě závislý, šel jen tam, kam já, ale když jsem ho začala opusinkovávat, zhnuseně se odvrátil a radši si šel taky lehnout opodál. Všichni mají kočky, co usínají na nich..já bych ráda alepoň kočku, co bude se mnou chvíli ležet, abych ji mohla hladit Ne, nemám Možná je to fakt tím, že jim nejsme vzácné? Jsem s nima doma, jsem s nima (nebo někde kolem) pořád

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nedovedu si představit mazlícího NO. Ještě k tomu štěně, to vás spíš bude chtít roztrhat. To chce hryzat, přetahovat se, trhat ( aspoň hadr ). Když ho budete obtěžovat mazlením, bude vás mít brzy plné zuby.
( I když popravdě si neumím představit, jak to myslíte ).

Tak je fakt, že moje ovčanda taky nebyla nějakej echt mazlík, jako starší si ráda nechala podrbkat bříško, třeba i sama přišla na nějaké krátké pomazlení, ale že by byla vysloveně mazel, tak to ne.

Já teda taky nebyla nějaká mazlící osoba, nemazlící pes mi defakto vyhovoval a ironií osudu se ke mě dostala fena, která když viděla nevyužitého člověka (ne teda cizího, jen naší rodinu), tak hrrr na něj a koukej mě mazlindat. Až to kolikrát bylo otravný, že jsem jí říkala "Sárino, prosím tě, slez ze mě, já už nechci mazlindat", tak to ona se potvora přitulila ještě těsněji a prej "nemel a koukej mazlit"....no a kdo by té obrovské lásce odolal....vydržela to i třeba 2 hodiny a asi by to dala i déle, ale to už většinou jsme nevydrželi my lidi.
Ale taky k tomu mazlindování dospěla, taky to nebylo teď hned, jako štěně spíš vypadala na to, že nás jednoho krásného dne roztrhá na cucky.

Nora byla taky nemazlící štěně, takže jsem si nuchňání s chlupatým medvědem vůbec neužila.

Ale vyrostla z ní vtěrka vtíravá dotěrná, má takovej grif čumákem, jak si v sedu vynutit pohlazení a když je teda po jejím blaženě se rozvalí na boku a zadní nohu si popostrčí nahoru a dozadu, abych mohla dobře hladit i na břiše a vůbec je horší než některé kočky s tou úporností, s jakou se chce mazlit.

lesnížínka napsal(a):
No asi tak. Jsem člověk který by každé mimi(krom těch člověčích ) umazlil k smrti, fakt nevydržím je neotravovat. I muž mi brblá, ať je nechám na pokoji. A ono se to asi vrací - měla jsem a mám celkem 4 kočky, dva psy a ani jeden není mazlící. Samojed teda vydrží nejvíc, protože on má v povaze - to vydržet a někdy se přijde trochu pomazlit i sám, ale nejčastěj si lehne x metrů ode mne, abych na něj pořád nešátrala Berňák byl na mě závislý, šel jen tam, kam já, ale když jsem ho začala opusinkovávat, zhnuseně se odvrátil a radši si šel taky lehnout opodál. Všichni mají kočky, co usínají na nich..já bych ráda alepoň kočku, co bude se mnou chvíli ležet, abych ji mohla hladit Ne, nemám Možná je to fakt tím, že jim nejsme vzácné? Jsem s nima doma, jsem s nima (nebo někde kolem) pořád

O tom, jak je kdo psu vzácný to asi taky být nemusí. Bude to asi dost individuální i s ohledem na plemeno a jedince a tak...
S mou fenou je to třeba tak, že moje přátele a příbuzné, které má ráda, vítá tak, jako mě třeba běžně ne. Ale jakmile je dovítáno, absolutní nezájem.
Mám kamarádku, která je jako vy - taky by všechno hladila, až by to vyhladila. Lara si už zvykla, že když usne na dosah jejím pařátům, bude jí chtít hladit, a tak si nelehá do její blízkosti.
Myslím, že jsem ji jako štěně ani nijak zvlášť nemazlila. Ani se to nedalo, jak byla divoká. Nevím moc, jak to zadavatelka myslí, ale takový ty záchvatový drbačky po hře a tak, to jo. Ale že bych jí cíleně šla jenom pomuchlat, to ne. Jo, občas, když ji vidím stočenou na křesle do chlupatýho koláče barvy skořice, tak se neudržím, ale to je pár sekund :D Ona o to ani jako malá stejně nestála. Vedle toho si od určitého věku sama dojde lehnout na mě, když třeba čtu, nebo jen vedle mě a položit hlavu na rameno. Do křesla na klín.
Ale chce tam jen tak být. Hladit nebo drbat jen tak s mírou. Když hladím moc, sbalí se a odejde. Když si dál hledím svýho a nechám ji, tak vydrží třeba hoďku dvě ležet a usnout s hlavou na mojí noze, když pracuju u počítače a tak...
Taky jsem s ní v podstatě pořád. Odjíždím jen občas a ne na dlouhý čas, dělám home office a "pracovní dobu" si můžu hodně upravovat, jak se mi hodí. Takže vzácná jí jsem asi jako mně brambora.

Neřekla bych, že je to tím, jak moc jsme psovi vzácní. Ale spíš povahou určitého jedince a z části i plemenem.

Když vezmu své psy - pes jako štěně taky extra mazlící nebyl, ale zase jakmile jsem si lehla, tak musel ležet nalepený na mě tak, aby se mě dotýkal, už od prvních dní. Od prvních dní vlastně spal pod peřinou, pod dekou. Byl hodně akční, takže spíš vyváděl, kousal, na to mazlení moc nebyl a když si lehnul, tak jsem zase já byla ráda, že je klid . No, teď mu bude 5, má 30 kg a pokaždé když má příležitost tak mi vleze na klín a drbej a hlaď a mazli. Nebo když ležím na gauči, tak je schopný si lehnout na mě. Od cizích se mazlit nenechá a to ani od těch, které zná a má je rád. Pohladit jo, ale nějak extra mazlit ne. Když si teď třeba přes den jen tak leží a já se k němu blížím, tak už vrtí ocasem a nastavuje bříško, že chce drbat. Nejradši má drbání u kořene ocasu, to se může zbláznit blahem. Ale taky má chvíle, kdy se mazlit nechce a to hlavně když už chce fakt spát a panička ho tím prudí a "mačká" , to pak třeba odejde..

A fena - u té to určitě není o tom, že bych ji byla vzácná, od té doby co jsme si ji přivezli jsem byla skoro rok doma, se psema téměř pořád. Fena je mazel od štěněte, ale oni to tak nějak mají v povaze. Je to samé co pes, nejradši lehá tak, že se člověka dotýká. Už jako štěndo třeba po hře přišla a chtěla vyloženě drbat, mazlit. Akorát v noci dříve spala v posteli, ale někde "bokem". To se změnilo při druhém hárání, od té doby spí také zalezlá pod peřinou a namáčklá na mě. A celkově od toho druhého hárání je ještě o dost mazlivější. Mám ji na klíně skoro pořád. Teda do té doby než nevidí balonek nebo nějakou akci, to jde pak všechno mazlení stranou . Když vidí jakéhokoli člověka, tak má ohromnou radost jen když si ji všimne, když se na ní podívá, promluví, no a jakmile se jí i dotkne, tak je v sedmém nebi. Ale přesně takoví jsou skoro všichni jedinci toho plemene, které znám.

Ale pokud se zadavatelky fena s ostatními mazlí ráda, tak to asi nebude úplně nemazlící štěně a možná se jí zadavatelka opravdu moc vnucuje.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nedovedu si představit mazlícího NO. Ještě k tomu štěně, to vás spíš bude chtít roztrhat. To chce hryzat, přetahovat se, trhat ( aspoň hadr ). Když ho budete obtěžovat mazlením, bude vás mít brzy plné zuby.
( I když popravdě si neumím představit, jak to myslíte ).

Kamarádká má také štěndo NO, to je naopak hrozný mazel, takže to mám s čím srovnat,.. o to více mě to mrzí

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já teda nevím....pokud mám "nemazlícího" psa, tak ho prostě nemazlím. Třeba můj chrťák po třetím čtvrtém pohlazení odcházel, lehnul si ke mě na gauč, spal se mnou v posteli, ale mazlit nechtěl.

Pokud se fena se všemi ostatními mazlí, tak bych za ní přestala "dolejzat" a dělala bych s ní aktivity, které se mnou dělá ráda. Tak max třeba pohladit ve stylu "ty jsi moje hodná holka" a jít si po svém.

ale nekdy ji prostě pomazlit potřebuju

Mám doma taky štěně...mám ho 14 dní, je roztomiloučká k poňufání, ale mazlit jí můžu jen když je ospinkaná a nebo s tím, že mám štěně zakouslé do nějaké tělní partie :-)

Asi máte pravdu, já tu svoji do postele neberu, tam má zákaz , když si s ní hraju, po chvíli si odkráčí a hraje si sama, takže s ní žádný ‘fyzický kontakt’ víceméně nemám... a pak když vidím, jak se právě vítá s ostatními ....
Musím to holt vydržet a nebýt taková ‘vtěrka’

PumaCZ napsal(a):
Mám druhého svého NO, ani jeden se nemazlil. Nás rodinný první NO (před mými dvěma) se taky nijak extra nemazlil, a to pocházel z velmi špatných podmínek. Položil by za nás život a lásku dával najevo jinak, pohladit a podrbat pupek ano, ale nějaké muchlání nope.

Jinak i mě to mrzí, ale pokud je pes nemazlící, tak s tím člověk nic moc neudělá :/

Tak koukám, že ti ovčouni jsou asi tací , ale jak říkám, kamarádky ovčoun je naopak hrozný mazel... Tak uvidím, furt je to malý škvrně, třeba se to změní

lesnížínka napsal(a):
No asi tak. Jsem člověk který by každé mimi(krom těch člověčích ) umazlil k smrti, fakt nevydržím je neotravovat. I muž mi brblá, ať je nechám na pokoji. A ono se to asi vrací - měla jsem a mám celkem 4 kočky, dva psy a ani jeden není mazlící. Samojed teda vydrží nejvíc, protože on má v povaze - to vydržet a někdy se přijde trochu pomazlit i sám, ale nejčastěj si lehne x metrů ode mne, abych na něj pořád nešátrala Berňák byl na mě závislý, šel jen tam, kam já, ale když jsem ho začala opusinkovávat, zhnuseně se odvrátil a radši si šel taky lehnout opodál. Všichni mají kočky, co usínají na nich..já bych ráda alepoň kočku, co bude se mnou chvíli ležet, abych ji mohla hladit Ne, nemám Možná je to fakt tím, že jim nejsme vzácné? Jsem s nima doma, jsem s nima (nebo někde kolem) pořád

Tak to máme stejné . To ona mě taky pronásleduje na každém kroku, kňučí, když už někam odejdu, ale to mazlení ji nebere no . Je pravda, že jsem s ní celý den, mamku například vidí jen večer, když se vrátí z práce a to je radosti ,... asi bychom měly odcházet častěji

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak je fakt, že moje ovčanda taky nebyla nějakej echt mazlík, jako starší si ráda nechala podrbkat bříško, třeba i sama přišla na nějaké krátké pomazlení, ale že by byla vysloveně mazel, tak to ne.

Já teda taky nebyla nějaká mazlící osoba, nemazlící pes mi defakto vyhovoval a ironií osudu se ke mě dostala fena, která když viděla nevyužitého člověka (ne teda cizího, jen naší rodinu), tak hrrr na něj a koukej mě mazlindat. Až to kolikrát bylo otravný, že jsem jí říkala "Sárino, prosím tě, slez ze mě, já už nechci mazlindat", tak to ona se potvora přitulila ještě těsněji a prej "nemel a koukej mazlit"....no a kdo by té obrovské lásce odolal....vydržela to i třeba 2 hodiny a asi by to dala i déle, ale to už většinou jsme nevydrželi my lidi.
Ale taky k tomu mazlindování dospěla, taky to nebylo teď hned, jako štěně spíš vypadala na to, že nás jednoho krásného dne roztrhá na cucky.

Co já bych dala, aby se se mnou takhle mazlila .
Taky jsem o tom dost slyšela, že to mazlící období začne až časem, tak jsem zvědavá, jestli bude nějaká změna

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nora byla taky nemazlící štěně, takže jsem si nuchňání s chlupatým medvědem vůbec neužila.

Ale vyrostla z ní vtěrka vtíravá dotěrná, má takovej grif čumákem, jak si v sedu vynutit pohlazení a když je teda po jejím blaženě se rozvalí na boku a zadní nohu si popostrčí nahoru a dozadu, abych mohla dobře hladit i na břiše a vůbec je horší než některé kočky s tou úporností, s jakou se chce mazlit.

To ráda slyším, že z ní vyrostl mazel :), budu doufat v totéž.

marcelaamax napsal(a):
Neřekla bych, že je to tím, jak moc jsme psovi vzácní. Ale spíš povahou určitého jedince a z části i plemenem.

Když vezmu své psy - pes jako štěně taky extra mazlící nebyl, ale zase jakmile jsem si lehla, tak musel ležet nalepený na mě tak, aby se mě dotýkal, už od prvních dní. Od prvních dní vlastně spal pod peřinou, pod dekou. Byl hodně akční, takže spíš vyváděl, kousal, na to mazlení moc nebyl a když si lehnul, tak jsem zase já byla ráda, že je klid . No, teď mu bude 5, má 30 kg a pokaždé když má příležitost tak mi vleze na klín a drbej a hlaď a mazli. Nebo když ležím na gauči, tak je schopný si lehnout na mě. Od cizích se mazlit nenechá a to ani od těch, které zná a má je rád. Pohladit jo, ale nějak extra mazlit ne. Když si teď třeba přes den jen tak leží a já se k němu blížím, tak už vrtí ocasem a nastavuje bříško, že chce drbat. Nejradši má drbání u kořene ocasu, to se může zbláznit blahem. Ale taky má chvíle, kdy se mazlit nechce a to hlavně když už chce fakt spát a panička ho tím prudí a "mačká" , to pak třeba odejde..

A fena - u té to určitě není o tom, že bych ji byla vzácná, od té doby co jsme si ji přivezli jsem byla skoro rok doma, se psema téměř pořád. Fena je mazel od štěněte, ale oni to tak nějak mají v povaze. Je to samé co pes, nejradši lehá tak, že se člověka dotýká. Už jako štěndo třeba po hře přišla a chtěla vyloženě drbat, mazlit. Akorát v noci dříve spala v posteli, ale někde "bokem". To se změnilo při druhém hárání, od té doby spí také zalezlá pod peřinou a namáčklá na mě. A celkově od toho druhého hárání je ještě o dost mazlivější. Mám ji na klíně skoro pořád. Teda do té doby než nevidí balonek nebo nějakou akci, to jde pak všechno mazlení stranou . Když vidí jakéhokoli člověka, tak má ohromnou radost jen když si ji všimne, když se na ní podívá, promluví, no a jakmile se jí i dotkne, tak je v sedmém nebi. Ale přesně takoví jsou skoro všichni jedinci toho plemene, které znám.

Ale pokud se zadavatelky fena s ostatními mazlí ráda, tak to asi nebude úplně nemazlící štěně a možná se jí zadavatelka opravdu moc vnucuje.

O změně chování po hárání jsem slyšela,... pak ještě puberta, no třeba to s tou mojí holkou něco udělá .
Asi máte pravdu, jsem s ní celý den, asi mě má plný zuby..

Náš starší pes (flat) se taky nemazlil, když jsem se o to pokusila, přestěhoval se jinam. Pamatuju se, že jsme kvůli tomu volala chovatelce, jestli dělám něco blbě, řekla mi, že je to ok, že její psi jsou taky takoví. Nechtěl se ani hladit, jakmile viděl, že má pozornost, šel pro hračku, míček, něco na přetahování, prostě nechtěl promeškat ten čas aktivity na nějaký blbý hlazení, chtěl něco dělat :-). S hlazením trochu začal, jako že si i výjimečně přijde, zhruba v 7 letech, na mazlení není pořád a už ani nebude, ale kdybych jo hodně chtěla, tak mi to strpí a možná už ani nikam neodejde, přitom vím, že by za mě dejchal.

Ezeróps napsal(a):
O změně chování po hárání jsem slyšela,... pak ještě puberta, no třeba to s tou mojí holkou něco udělá .
Asi máte pravdu, jsem s ní celý den, asi mě má plný zuby..

Když jste s ní celé dny a kňučí, když vás nevidí, možná je na čase, začít ji cíleně učit na samotu. Ale možná je ještě malá ? Zase možná, čím dřív se naučí, že je normální, když někdy zůstane sama, tím s tím pak bude míň práce, až to bude nutné.

Ezeróps napsal(a):
O změně chování po hárání jsem slyšela,... pak ještě puberta, no třeba to s tou mojí holkou něco udělá .
Asi máte pravdu, jsem s ní celý den, asi mě má plný zuby..

Já si nemyslím, že by vadilo to, že jste s ní celý den. Ale spíš to, jestli za ní pořád chodíte, pořád se jí vnucujete, pořád si jí všímáte. To si myslím, že už by vadit mohlo. Navíc jak tu někdo psal, pozor na to, aby si zvykla na samotu.

Jinak co se týče toho, že více vítá jiné lidi - to bych řekla, že dělá spousta psů. K nám když přijede návštěva, tak je fena taky jako u vytržení a na návštěvu se vyloženě vrhne a v té chvíli ji já nezajímám. Kamarádka mi vždycky když k ní přijdu říká, že tak jak mě vítá její pes, tak tak ji osobně nikdy nevítal... Přitom vztah spolu mají hezký.

Navíc vy ji máte doma opravdu chvilku, tam ten vztah ještě není takový. Takže vydržte, hrajte si s ní, cvičte (hrou), choďte na procházky, objevujte všechno společně, dejte ji taky chvilku klidu pro sebe a uvidíte, třeba to časem bude lepší. Až dospěje, tak se to taky může změnit.

A ještě, dle popisu jste asi dítě? Když jsem měla svého prvního psa jako dítě, tak mě taky mrzelo, že přesto, že já jsem se starala, venčila, brala na procházky, hrála si s ním, krmila - tak si pes v prvních měsících vytvořil nejsilnější vztah s otcem, který si ho zase nějak extra nevšímal. Kdežto já jsem se asi starala až moc a za psem lezla pořád. Určitou roli tam hrála i autorita otce, protože prostě jako díte takovou autoritu v rodině nemáte. Takže i tím by to mohlo být. S tehdejším psem se to hodně zlepšilo potom, co jsem s ním v jeho dvou letech začala chodit na cvičák a začala s ním opravdu pracovat a dala mu režim.

Ale někdy si pes v rodině "vybere" za páníčka jiného člověka ,než toho, který si ho pořídil a který se stará, takových případů taky pár znám. Třeba vyloženě, že ženská psa nechtěla, chlap si ho pořídil a staral se, ale pes se nejvíce navázal na ženskou a za paničku si vybral ji.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když jste s ní celé dny a kňučí, když vás nevidí, možná je na čase, začít ji cíleně učit na samotu. Ale možná je ještě malá ? Zase možná, čím dřív se naučí, že je normální, když někdy zůstane sama, tím s tím pak bude míň práce, až to bude nutné.

Ano, to samozřejmě učíme :)

marcelaamax napsal(a):
Já si nemyslím, že by vadilo to, že jste s ní celý den. Ale spíš to, jestli za ní pořád chodíte, pořád se jí vnucujete, pořád si jí všímáte. To si myslím, že už by vadit mohlo. Navíc jak tu někdo psal, pozor na to, aby si zvykla na samotu.

Jinak co se týče toho, že více vítá jiné lidi - to bych řekla, že dělá spousta psů. K nám když přijede návštěva, tak je fena taky jako u vytržení a na návštěvu se vyloženě vrhne a v té chvíli ji já nezajímám. Kamarádka mi vždycky když k ní přijdu říká, že tak jak mě vítá její pes, tak tak ji osobně nikdy nevítal... Přitom vztah spolu mají hezký.

Navíc vy ji máte doma opravdu chvilku, tam ten vztah ještě není takový. Takže vydržte, hrajte si s ní, cvičte (hrou), choďte na procházky, objevujte všechno společně, dejte ji taky chvilku klidu pro sebe a uvidíte, třeba to časem bude lepší. Až dospěje, tak se to taky může změnit.

A ještě, dle popisu jste asi dítě? Když jsem měla svého prvního psa jako dítě, tak mě taky mrzelo, že přesto, že já jsem se starala, venčila, brala na procházky, hrála si s ním, krmila - tak si pes v prvních měsících vytvořil nejsilnější vztah s otcem, který si ho zase nějak extra nevšímal. Kdežto já jsem se asi starala až moc a za psem lezla pořád. Určitou roli tam hrála i autorita otce, protože prostě jako díte takovou autoritu v rodině nemáte. Takže i tím by to mohlo být. S tehdejším psem se to hodně zlepšilo potom, co jsem s ním v jeho dvou letech začala chodit na cvičák a začala s ním opravdu pracovat a dala mu režim.

Ale někdy si pes v rodině "vybere" za páníčka jiného člověka ,než toho, který si ho pořídil a který se stará, takových případů taky pár znám. Třeba vyloženě, že ženská psa nechtěla, chlap si ho pořídil a staral se, ale pes se nejvíce navázal na ženskou a za paničku si vybral ji.

Ano, přesně to dělám , asi si jí přehnaně všímám.
Na samotu samozřejmě učíme, na cvičák také docházet budeme, .. až bude mít kompletní očkování.

Ano, jsem středoškolačka , ale myslím si, že autoritu mám . Fenka, si myslím, dobře chápe, že její pán jsem já, už jen podle toho, že poslouchá jen mě, s ostatními se vítá, mazlí, ale na povel neposlechne. V domácnosti jsem jen já a mamka, tu, jak jsem psala, vidí jen večer, moc času spolu netráví. Není to tak, že by mi psa pořídili rodiče, je moje (snad to tak bere i ona, ale jak říkám, myslím, že ano )


Je pravda, že je se mnou ‘jen’ 2 týdny, to ještě asi nic není,... dám jí čas, nebudu tak otravná
.

Děkuji Vám

V tomhle věku (a ještě dlouho poté) byl můj pes piraňa. Kdepak mazel. Nějaké hlazení, drbání a mazlení možná tak tři až pět vteřin a už se mi zakousl do ruky, boty... Prostě mazlení byla nuda. Dneska jako starý a důstojný pán miluje drbání, pěkně na bůčku a za ušima. Ale dlachnit se nenechá,to mi jednu cákne tlapou a mě to rychle zase přejde.
Není mazlící, ale drbání by vydržel hodiny.

Když tak uvažuji, tak je fakt, že první asi měsíc, co jsme měli naši fenku (teď je jí 6 měsíců), jsem za ní furt lezla a chtěla to sladké klubíčko pomazlit. Ale ona nechtěla. Taky jsem ten měsíc moc nenapsala, takže když jednou v noci dělala fakt bordel, naštvala jsem se a den s ní "nepromluvila." Chceš si hrát? Běž za někým jiným, já jdu spát.

A od té doby se se mnou začala mazlit, třeba když sedím na posteli u mobilu, lehne si na klín, mobil čumákem odstrčí a koukne na mě jako "drbej mě na krku, prosiiiiim, teď hned" Kolikrát si jen přijde pro pomazlení a za chvilku zase odejde. A za půl hodiny zase. A když je unavená, tak požaduje pěkně škrabkat, dokud neusne, to když přestanu, okamžitě se probere a začne mě "hladit" packou po ruce jakože "hej! já ale chci ještě!"

Oni NO většinou nejsou na pána tak vázaní, a nemají potřebu mu davat svoji náklonnost najevo. Samozřejmě jsou výjimky, ale většina jich takovych je - to je třeba důvod, proč bych si ovčáka nepořídila.
Naproti tomu maliňák musí furt dávat pánečkovi najevo, že ho má rád, a pořád je na něm přisátý jak ancistrus😉

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já teda nevím....pokud mám "nemazlícího" psa, tak ho prostě nemazlím. Třeba můj chrťák po třetím čtvrtém pohlazení odcházel, lehnul si ke mě na gauč, spal se mnou v posteli, ale mazlit nechtěl.

Pokud se fena se všemi ostatními mazlí, tak bych za ní přestala "dolejzat" a dělala bych s ní aktivity, které se mnou dělá ráda. Tak max třeba pohladit ve stylu "ty jsi moje hodná holka" a jít si po svém.

ale nekdy ji prostě pomazlit potřebuju

Mám doma taky štěně...mám ho 14 dní, je roztomiloučká k poňufání, ale mazlit jí můžu jen když je ospinkaná a nebo s tím, že mám štěně zakouslé do nějaké tělní partie :-)

Dovolím si ocitovat samu sebe a beru zpět mé prohlášení, že se se svým štěnětem můžu mazlit, když je ospinkaná. Ani to už totiž není možné, jakmile ráno rozlepí oči, tak kouše a večer než zavře oči, tak taky a pokud jí začnu hladit, když už je má zavřený, tak je otevře a začne zase.

Takže na nějaké mazlení asi počkáme až bude dospělá

Mně teď docela překvapuje Hachi, že se přijde alespoň jednou za den sám pomazlit. A když přestanu, tak mě kolikrát chytne packou, jako co si to dovoluji a ať drbu :D Takže naděje umírá poslední, třeba je ještě rozmazlíme! :))

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Zatím jí půjčte hlavu, uvidíte to nadšení :-))

Tiež sa pridávam do klubu nemaznajúcich sa šteniatok Nefret to od príchodu domov považovala za totálnu stratu času,po pár dňoch zistila,že najlepšia forma fyzického kontaktu sú jej ostré tesáky a že pritom tečie krv,to bol nevyžiadaný bonus Rozhryzla mi lýtko tak,že krv striekala v okolí metra všade. Aj nos zospodu mi ,,upravila,, to bolelo a hojilo sa sakra dlho. Ako prezubila, hrýzť prestala a prišla na to,že to škrabkanie uší a bruška nie je také zlé a že to teda s nami skúsi,ked ju s tým otravujeme. Škoda len,že v polroku mala 28 kíl a nosiť na rukách som ju už nevládala Ona by sa vtedy totiž nosila veľmi rada,ale nie som blázon. Holka mala hold smolu,že nevyužila obdobie,ked sme ju nosiť chceli.

Teraz je z nej najväčší maznoš, vtierka,môj tieň...keby mi toto tvrdí niekto minulé leto,neverím mu Ono to väčšinou príde. Časom. Jedine žeby nie. Ale stále platí,že vonku "sa ma preboha,mama,nedotýkaj,nehladkaj sa,netrep tie šušlavé bláboly. Ludia veria,že som čuvač, howavart či kríženec aziata,nekaz mi to!"

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

No, tohle vlákno by si měl asi přečíst každý, kdo zakládá téma tipu "pomoc, máme agresivní štěně"....aby viděl, že je to normální a že z těch malých agresorů a piraní často vyrostou ti největší mazlíci.

ad bella....jsem ráda, že nejsem jediná, kdo má prokousnuté lýtko

Jako začínám pochybovat o svém zdravém rozumu, když jsem tady často psala, že si s novým štěndem hodlám užít každou minutu, protože strašně rychle vyroste. Malou nemám doma ani ne 3 týdny, z toho kouše brutálně asi 14 dní a už si doma říkáme vzájemně "vydrž, za dva roky z ní bude úžasná a něžná mazlinda"....tak zatneme zuby a snažíme se toto období přežít.
Já mám teda zuby zatnuté i z důvodu toho, aby mi malá nějaký zub nevyrazila, tak jak se to povedlo malý Sárině....i když ta mi urazila jenom půlku "jedničky v levo nahoře"

a přesně proto učím štěně ono pusť, abych nemusela nic vydržovat

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No, tohle vlákno by si měl asi přečíst každý, kdo zakládá téma tipu "pomoc, máme agresivní štěně"....aby viděl, že je to normální a že z těch malých agresorů a piraní často vyrostou ti největší mazlíci.

ad bella....jsem ráda, že nejsem jediná, kdo má prokousnuté lýtko

Jako začínám pochybovat o svém zdravém rozumu, když jsem tady často psala, že si s novým štěndem hodlám užít každou minutu, protože strašně rychle vyroste. Malou nemám doma ani ne 3 týdny, z toho kouše brutálně asi 14 dní a už si doma říkáme vzájemně "vydrž, za dva roky z ní bude úžasná a něžná mazlinda"....tak zatneme zuby a snažíme se toto období přežít.
Já mám teda zuby zatnuté i z důvodu toho, aby mi malá nějaký zub nevyrazila, tak jak se to povedlo malý Sárině....i když ta mi urazila jenom půlku "jedničky v levo nahoře"

Do bodky s Vami súhlasím Jediné,čo som si užívala,bolo,ked Nefret zaspala,vtedy sa premenila na sladkého anjelika a ja som plakala od radosti,že spí a netýra nás

A teda poprosili by sme aktuálnu fotku malej velkej pirane,nech sa my tetičky z Ifauny máme nad kým aspoň cez monitor roztápať

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No, tohle vlákno by si měl asi přečíst každý, kdo zakládá téma tipu "pomoc, máme agresivní štěně"....aby viděl, že je to normální a že z těch malých agresorů a piraní často vyrostou ti největší mazlíci.

ad bella....jsem ráda, že nejsem jediná, kdo má prokousnuté lýtko

Jako začínám pochybovat o svém zdravém rozumu, když jsem tady často psala, že si s novým štěndem hodlám užít každou minutu, protože strašně rychle vyroste. Malou nemám doma ani ne 3 týdny, z toho kouše brutálně asi 14 dní a už si doma říkáme vzájemně "vydrž, za dva roky z ní bude úžasná a něžná mazlinda"....tak zatneme zuby a snažíme se toto období přežít.
Já mám teda zuby zatnuté i z důvodu toho, aby mi malá nějaký zub nevyrazila, tak jak se to povedlo malý Sárině....i když ta mi urazila jenom půlku "jedničky v levo nahoře"

Jj, taky je mám nejraději až povyrostou, a mají trochu zaklady slušného chování - sice už nejsou tak roztomilí na fotkách, ale už nemá člověk doma Jurský park 🦖

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
a přesně proto učím štěně ono pusť, abych nemusela nic vydržovat

No to já učím taky, ale jediného čeho tím ze začátku dosahnu je to že sice pustí, ale jen proto aby se mohlo lépe zahryznout😈

Moyda napsal(a):
No to já učím taky, ale jediného čeho tím ze začátku dosahnu je to že sice pustí, ale jen proto aby se mohlo lépe zahryznout😈

Teď jsem chtěla napsat to samé. To ona už na povel pouští cokoliv a spolehlivě....ale to bych celý den nedělala nic jiného.
Dřív ty kousance odsuplovali plyšáci, uzlíky a pod...teď už jí ani to nebaví.

Mě zase nejlíp funguje zvednout zadel a šupajdit ven, pěkně na prochajdu, protože tam jsou zajímavější věci než ruka paničky a štěndo pěkně upustí ten gejzír energie.

Je teda trochu nevýhoda, že štěně ještě nějak daleko nedojde, takže pokud nechci chodit kolem "komína", tak mi nezbývá než vzít auto a popojet pěkně tam, kam s normálním psem dojdu pěšmo.

Inspektor Pišišvor napsal(a):
Jj, taky je mám nejraději až povyrostou, a mají trochu zaklady slušného chování - sice už nejsou tak roztomilí na fotkách, ale už nemá člověk doma Jurský park 🦖

Já bych teda klidně ten štěněcí věk u obou psů vrátila a prožila si to znovu . I když to byl masakr, hlavně se psem, tak mám to štěněcí období ráda.

Ale zase teď je pravda, že je to taková pohodička. Pes jako štěně byl fakt akčňák, s kousáním do mě jako takovým jsme problém ani neměli, nechal se snadno převést na hračky, ale chtěl pořád něco dělat a ničil všechno. Rozum dostal cca ve 4 letech a už jsem v to ani moc nedoufala . "Normální" pes z něho nikdy asi nebude , ale i tak se o dost "zlepšil". No a fena teda byla celkem piraňa, nejradši škubala nohavice nebo kousala do prstů u nohou. Ale jako taky to nedělala extra dlouho, teda mě ne, přítele kousala ještě i pak déle. Tam zas byla výhoda, že psi už byli dva a že pes měl teda neskutečnou trpělivost a fena se dost vyřádila i na něm - co už jsem samozřejmě korigovala i já, protože ona byla schopná do něj kousat do krve. Ale u feny jsem nezažila takové to jakože z nudy by šla někde něco cupovat, vymýšlela kraviny nebo tak, protože místo toho si šla vždy hrát s druhým psem. Teď ji budou za dva měsíce dva roky, tam to s tím rozumem ještě není tak horké .

Noo a teď když vzpomínám, jak byli roztomiloučký, malinký, tak bych to fakt vrátila ten čas .

A ještě zpátky k tomu mazlení - je fakt, že některý pes k tomu ani nedospěje a prostě mazel není. To byl třeba náš předchozí xGR. Ten byl svým způsobem takový nezávislý, ale jo on si rád lehnul někam, odkud na nás viděl a to bylo celé, to mu stačilo. Mazlit nějak extra nechtěl.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

marcelaamax napsal(a):
Já bych teda klidně ten štěněcí věk u obou psů vrátila a prožila si to znovu . I když to byl masakr, hlavně se psem, tak mám to štěněcí období ráda.

Ale zase teď je pravda, že je to taková pohodička. Pes jako štěně byl fakt akčňák, s kousáním do mě jako takovým jsme problém ani neměli, nechal se snadno převést na hračky, ale chtěl pořád něco dělat a ničil všechno. Rozum dostal cca ve 4 letech a už jsem v to ani moc nedoufala . "Normální" pes z něho nikdy asi nebude , ale i tak se o dost "zlepšil". No a fena teda byla celkem piraňa, nejradši škubala nohavice nebo kousala do prstů u nohou. Ale jako taky to nedělala extra dlouho, teda mě ne, přítele kousala ještě i pak déle. Tam zas byla výhoda, že psi už byli dva a že pes měl teda neskutečnou trpělivost a fena se dost vyřádila i na něm - co už jsem samozřejmě korigovala i já, protože ona byla schopná do něj kousat do krve. Ale u feny jsem nezažila takové to jakože z nudy by šla někde něco cupovat, vymýšlela kraviny nebo tak, protože místo toho si šla vždy hrát s druhým psem. Teď ji budou za dva měsíce dva roky, tam to s tím rozumem ještě není tak horké .

Noo a teď když vzpomínám, jak byli roztomiloučký, malinký, tak bych to fakt vrátila ten čas .

A ještě zpátky k tomu mazlení - je fakt, že některý pes k tomu ani nedospěje a prostě mazel není. To byl třeba náš předchozí xGR. Ten byl svým způsobem takový nezávislý, ale jo on si rád lehnul někam, odkud na nás viděl a to bylo celé, to mu stačilo. Mazlit nějak extra nechtěl.

Ti jsou boží 😍

Jako mít štěně je boží, ale vždycky až tak nějak zpětně. Dokud to nádherný období probíhá, tak člověk kolikrát zadržuje kde co, jen aby náhodou toho satana, co právě konečně usnul, nevzbudil!

Zoia napsal(a):
Jako mít štěně je boží, ale vždycky až tak nějak zpětně. Dokud to nádherný období probíhá, tak člověk kolikrát zadržuje kde co, jen aby náhodou toho satana, co právě konečně usnul, nevzbudil!

...naprostý souhlas

marcelaamax napsal(a):
Já bych teda klidně ten štěněcí věk u obou psů vrátila a prožila si to znovu . I když to byl masakr, hlavně se psem, tak mám to štěněcí období ráda.

Ale zase teď je pravda, že je to taková pohodička. Pes jako štěně byl fakt akčňák, s kousáním do mě jako takovým jsme problém ani neměli, nechal se snadno převést na hračky, ale chtěl pořád něco dělat a ničil všechno. Rozum dostal cca ve 4 letech a už jsem v to ani moc nedoufala . "Normální" pes z něho nikdy asi nebude , ale i tak se o dost "zlepšil". No a fena teda byla celkem piraňa, nejradši škubala nohavice nebo kousala do prstů u nohou. Ale jako taky to nedělala extra dlouho, teda mě ne, přítele kousala ještě i pak déle. Tam zas byla výhoda, že psi už byli dva a že pes měl teda neskutečnou trpělivost a fena se dost vyřádila i na něm - co už jsem samozřejmě korigovala i já, protože ona byla schopná do něj kousat do krve. Ale u feny jsem nezažila takové to jakože z nudy by šla někde něco cupovat, vymýšlela kraviny nebo tak, protože místo toho si šla vždy hrát s druhým psem. Teď ji budou za dva měsíce dva roky, tam to s tím rozumem ještě není tak horké .

Noo a teď když vzpomínám, jak byli roztomiloučký, malinký, tak bych to fakt vrátila ten čas .

A ještě zpátky k tomu mazlení - je fakt, že některý pes k tomu ani nedospěje a prostě mazel není. To byl třeba náš předchozí xGR. Ten byl svým způsobem takový nezávislý, ale jo on si rád lehnul někam, odkud na nás viděl a to bylo celé, to mu stačilo. Mazlit nějak extra nechtěl.

Jako to už jí budou 2 roky ....to je neskutečný, jak to letí....já jí mám pořád zafixovanou jako odrostlý štěndo

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jako to už jí budou 2 roky ....to je neskutečný, jak to letí....já jí mám pořád zafixovanou jako odrostlý štěndo

Jo jo, "už" dva. Je to šílený, jak to letí. A psovi bude za chvíli 5..

Tak náš naprosto "nemazlící" se pes si k nám včera přišel sám od sebe lehnout na gauč, nechat se drbat (případně si to drbání vynucovat) a dívat se s námi na film :))
A dnešní den začal tím, že si předníma tlapama vlezl do postele a opět si vynucoval pomazlení :))

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Teda, můj první tibet mě nekousal prakticky vůbec, nyní rok a půl a až na občasné záchvaty puberty můžu říct, že mám perfektního psa
Můj druhý tibet je naopak satáně největšího kalibru, kousal dost, trhal ještě raději, neunavitelny, nezničitelný, dlouho jsem myslela, že taky naprosto nenaucitelny cokoliv od cistotnosti po samotu chvíli jsem propadala alkoholismu, depresím, ale najednou buch, v pul roce mám doma hujera, který je snad poslusnejsi než starší bracha ne kouše, necura, ne řve, poctivě hlídá, šikovný kluk.
Ale teda mazlivý není ani jeden, ve smyslu, že by chteli a vyžadovali drbání. Ano přivítají, občas jim unikne nějaká emoce (hlavně prckovi), ale takové to, ze by vyloženě toužili po mazlení, to ne. Nicméně hlavně ten starší je mamanek, večer musí usínat po mém boku, dotýkat se mě kouskem chlupů, občas má takovou chvilku kdy se vyloženě prituli (ale nedrbat!)... A pak zase důstojně odchází jako pan pes, který byl stvořen pro hlídání panství a ne miliskovani paničky

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Teda, můj první tibet mě nekousal prakticky vůbec, nyní rok a půl a až na občasné záchvaty puberty můžu říct, že mám perfektního psa
Můj druhý tibet je naopak satáně největšího kalibru, kousal dost, trhal ještě raději, neunavitelny, nezničitelný, dlouho jsem myslela, že taky naprosto nenaucitelny cokoliv od cistotnosti po samotu chvíli jsem propadala alkoholismu, depresím, ale najednou buch, v pul roce mám doma hujera, který je snad poslusnejsi než starší bracha ne kouše, necura, ne řve, poctivě hlídá, šikovný kluk.
Ale teda mazlivý není ani jeden, ve smyslu, že by chteli a vyžadovali drbání. Ano přivítají, občas jim unikne nějaká emoce (hlavně prckovi), ale takové to, ze by vyloženě toužili po mazlení, to ne. Nicméně hlavně ten starší je mamanek, večer musí usínat po mém boku, dotýkat se mě kouskem chlupů, občas má takovou chvilku kdy se vyloženě prituli (ale nedrbat!)... A pak zase důstojně odchází jako pan pes, který byl stvořen pro hlídání panství a ne miliskovani paničky

To je teda riadna dvojka👍🏼