Ptáci Nepálu

Nepál se rozkládá na dvou velmi odlišných geografických oblastech – indomalajské a palearktické. Na malém území tohoto státu se tak vyskytují živočišné druhy typické pro obě tyto rozlehlé oblasti. Mnoho zde žijících druhů ptáků chovají i čeští chovatelé. Rozloha a obyvatelstvo Nepál je vnitrozemský stát v jižní Asii ve střední části Himaláje. Je to úzký pruh země o délce asi 870 km a šířce pouhých 170 km. Celková rozloha Nepálu je 147 181 čtverečních kilometrů. Jeho severní vysokohorský okraj hraničí s Čínou (a Tibetem), jih, východ a západ země zase s Indií. Na území Nepálu, jehož hlavním městem je Káthmándú, se nachází osm nejvyšších vrcholů světa, včetně Annapuren a Mount Everestu. Na celém území Ne­pálu žije asi 32 milionů obyvatel, kteří sídlí v okolí pěti větších měst (téměř 3 miliony v Káth­mándú). Zbytek území je osídlen jen velmi řídce. Od roku 1768 byl Nepál královstvím. V roce 2008 se vlády ujali komunisté, monarchie trvající 239 let byla zrušena a shromáždění vedené komunistickým povstalcem vyhlásilo federální demokratickou republiku. Nepál je jednou z nejchudších a nejméně rozvinutých zemí světa. V zemi je více než 50 % nezaměstnanost, více než 50 % negramotnost a polovina obyvatelstva žije pod hranicí bídy. Věkový průměr obyvatel Nepálu je 20 let. Geografie a turistika Nepál se rozkládá ve dvou velmi odlišných oblastech – indomalajské a palearktické. Země má velmi rozdílné geografické podmínky, a proto i extrémně rozdílné podnebí. Nepál má největší rozdíly v krajině na nejmenším území na světě. Na necelých 200 km od jihu k severu se mění ráz krajiny z tropické džungle, kde se celoroční teploty pohybují okolo 30 stupňů Celsia, přes střední mírné pásmo v okolí Káthmándú s teplotami okolo 20 stupňů C až po arktické podnebí vrcholků Himaláje. V tomto krátkém úseku se nadmořská výška zvedá z pouhých 75 metrů nad mořem na jihu země až k téměř 9 000 metrům na severu (Mount Everest 8 848 m). Suché podnebí panuje v západní části země, velmi vlhké na východě, zejména v oblasti jižně od Annapuren. Drtivá většina turistů přijíždí do Nepálu za vysokohorskou turistikou, horolezectvím, raftingem nebo i buddhismem. Počty těchto „adrenalinových“ turistů se bohužel každoročně výrazně zvyšují, což zanechává brutální stopu v dříve asi krásné krajině Nepálu. Dnešní Nepál působí z velké části „vybydleně“. Velké množství odpadků a výměšků všeho druhu je nejen v okolí měst, ale i v korytech horských řek, v národních parcích i v Hi­málaji. Na území Nepálu je jen málo míst, kde zůstává panenská příroda, do které se mohou vypravit její opravdoví milovníci. I tam se však dnes jedná o více či méně turistickou komerční záležitost. Flóra a fauna Rozdíl nadmořských výšek, rozmanitá topografie a obrovská různorodost přírodního prostředí (Himálaj, kosodřeviny, suché jehličnaté lesy, tibetská step, suché listnaté lesy, husté bambusové lesy, rododendronové lesy, bažiny, subtropické pralesy, džungle) jsou předpokladem růstu až neuvěřitelně pestré vegetace a výskytu velmi různorodé fauny. Na malém území Nepálu se tak vyskytují rostlinné a živočišné dluhy typické pro rozlehlé oblasti indomalajské a palearktické. V nejvýše položeném parku světa Sagarmatha, který se rozkládá ve stínu Mount Everestu na hranicích s Tibetem, žije například panda malá, medvěd ušatý, sněžný levhart, tahir himálajský, kabar pižmový. V parku Chitwan ležícím na jihu země u hranic s Indií lze pozorovat gaviály indické, nosorožce indické a tygry bengálské. Nejen v těchto rezervacích si ale v Nepálu přijdou na své hlavně ornitologové, amatérští pozorovatelé a také chovatelé ptáků. Na území Nepálu bylo pozorováno celkem 852 ptačích druhů. Přičemž téměř 600 z nich zde také hnízdí, 62 jich sem přilétá pouze v létě (hlavně z indického subkontinentu) a 150 v zimě (ze severní a Střední Asie). Jedná se o velmi pestrou paletu druhů, od ptáku žijících ve velmi chladných oblastech vysokohorských až po tropické druhy žijící v džungli. V celém Nepálu ale žije pouze jediný endemický druh – timálie nepálská (Turdoides nipalensis). Byl jsem překvapen, kolik ptačích druhů žijících v těchto klimaticky velmi odlišných oblastech je vcelku běžně možné pozorovat i ve voliérách chovatelů v České republice. Ptáci Nepálu v našich voliérách Určitě nejznámějším a u nás často chovaným ptákem žijícím v Nepálu je timálie čínská. Z celkového počtu 28 druhů zde žijících timálií je relativně často chována ještě timálie stříbrouchá. Dalšími častěji chovanými ptáky jsou sojkovci, špačci a bulbulové. Z 15 druhů sojkovců jsou občas chováni sojkovci lesní, šupinkoví, rezavokřídlí a chocholatí. Drozdovití ptáci, kterých žije v Nepálu 21 druhů, v našich chovech zastoupeni téměř nejsou. Jedinou výjimkou je asi výrazněji zbarvený drozd oranžovohlavý. Lepší je situace u špačků a bulbulů. Z devíti druhů bulbulů jsou chováni červenouchý, bělolící a šupinkový. Ze špačků se často chovají majny obecné a loskutáci, ale jsou k vidění i špačci černohlaví, šedohlaví a indomalajští. Z 20 druhů holubů jsou u nás běžně chováni krásní holubi zelenokřídlí. Z devíti druhů ledňáčků se u nás dříve objevovali patrně jen ledňáčci hnědohlaví. Na území Nepálu žije také sedm druhů papoušků. Kromě lorikulů modrobradých je to šest druhů alexandrů (rudohlavý, růžový, duhový, černohlavý, malý a velký). Ze tří druhů zoborožců vyskytujících se na jihu země jsou v našich chovech zastoupeni dva – bělolící a indický. Z dalších ptáků jsou u nás běžně chovány krasky červenozobé, výjimečně krasky zelenavé a ireny tyrkysové. Samos­tatnou kapitolu tvoří kurovití. Celá řada z 23 zde žijících druhů je u nás běžně chována. Patří sem určitě nejkrásnější bažant – bažant lesklý, který je národním ptákem Nepálu (národní rostlinou je rododendron), nebo páv korunkatý. Z dalších je to například křepelka čínská, koroptev (Arboro­phila) rudohlavá, bažant chocholatý, bažant walichův, bažant nepálský nebo satyr obecný. Výjimečně jsou chováni i velekuři himálajští a bažanti krvaví (v ČR je jeden ze dvou párů chovaných v Evropě).

Rozloha a obyvatelstvo

Nepál je vnitrozemský stát v jižní Asii ve střední části Himaláje. Je to úzký pruh země o délce asi 870 km a šířce pouhých 170 km. Celková rozloha Nepálu je 147 181 čtverečních kilometrů. Jeho severní vysokohorský okraj hraničí s Čínou (a Tibetem), jih, východ a západ země zase s Indií. Na území Nepálu, jehož hlavním městem je Káthmándú, se nachází osm nejvyšších vrcholů světa, včetně Annapuren a Mount Everestu. Na celém území Ne­pálu žije asi 32 milionů obyvatel, kteří sídlí v okolí pěti větších měst (téměř 3 miliony v Káth­mándú). Zbytek území je osídlen jen velmi řídce. Od roku 1768 byl Nepál královstvím. V roce 2008 se vlády ujali komunisté, monarchie trvající 239 let byla zrušena a shromáždění vedené komunistickým povstalcem vyhlásilo federální demokratickou republiku. Nepál je jednou z nejchudších a nejméně rozvinutých zemí světa. V zemi je více než 50 % nezaměstnanost, více než 50 % negramotnost a polovina obyvatelstva žije pod hranicí bídy. Věkový průměr obyvatel Nepálu je 20 let.

Geografie a turistika

Nepál se rozkládá ve dvou velmi odlišných oblastech – indomalajské a palearktické. Země má velmi rozdílné geografické podmínky, a proto i extrémně rozdílné podnebí. Nepál má největší rozdíly v krajině na nejmenším území na světě. Na necelých 200 km od jihu k severu se mění ráz krajiny z tropické džungle, kde se celoroční teploty pohybují okolo 30 stupňů Celsia, přes střední mírné pásmo v okolí Káthmándú s teplotami okolo 20 stupňů C až po arktické podnebí vrcholků Himaláje. V tomto krátkém úseku se nadmořská výška zvedá z pouhých 75 metrů nad mořem na jihu země až k téměř 9 000 metrům na severu (Mount Everest 8 848 m). Suché podnebí panuje v západní části země, velmi vlhké na východě, zejména v oblasti jižně od Annapuren. Drtivá většina turistů přijíždí do Nepálu za vysokohorskou turistikou, horolezectvím, raftingem nebo i buddhismem. Počty těchto „adrenalinových“ turistů se bohužel každoročně výrazně zvyšují, což zanechává brutální stopu v dříve asi krásné krajině Nepálu. Dnešní Nepál působí z velké části „vybydleně“. Velké množství odpadků a výměšků všeho druhu je nejen v okolí měst, ale i v korytech horských řek, v národních parcích i v Hi­málaji. Na území Nepálu je jen málo míst, kde zůstává panenská příroda, do které se mohou vypravit její opravdoví milovníci. I tam se však dnes jedná o více či méně turistickou komerční záležitost.

Flóra a fauna

Rozdíl nadmořských výšek, rozmanitá topografie a obrovská různorodost přírodního prostředí (Himálaj, kosodřeviny, suché jehličnaté lesy, tibetská step, suché listnaté lesy, husté bambusové lesy, rododendronové lesy, bažiny, subtropické pralesy, džungle) jsou předpokladem růstu až neuvěřitelně pestré vegetace a výskytu velmi různorodé fauny. Na malém území Nepálu se tak vyskytují rostlinné a živočišné dluhy typické pro rozlehlé oblasti indomalajské a palearktické. V nejvýše položeném parku světa Sagarmatha, který se rozkládá ve stínu Mount Everestu na hranicích s Tibetem, žije například panda malá, medvěd ušatý, sněžný levhart, tahir himálajský, kabar pižmový. V parku Chitwan ležícím na jihu země u hranic s Indií lze pozorovat gaviály indické, nosorožce indické a tygry bengálské. Nejen v těchto rezervacích si ale v Nepálu přijdou na své hlavně ornitologové, amatérští pozorovatelé a také chovatelé ptáků. Na území Nepálu bylo pozorováno celkem 852 ptačích druhů. Přičemž téměř 600 z nich zde také hnízdí, 62 jich sem přilétá pouze v létě (hlavně z indického subkontinentu) a 150 v zimě (ze severní a Střední Asie). Jedná se o velmi pestrou paletu druhů, od ptáku žijících ve velmi chladných oblastech vysokohorských až po tropické druhy žijící v džungli. V celém Nepálu ale žije pouze jediný endemický druh – timálie nepálská (Turdoides nipalensis).
Byl jsem překvapen, kolik ptačích druhů žijících v těchto klimaticky velmi odlišných oblastech je vcelku běžně možné pozorovat i ve voliérách chovatelů v České republice.

Ptáci Nepálu v našich voliérách

Určitě nejznámějším a u nás často chovaným ptákem žijícím v Nepálu je timálie čínská. Z celkového počtu 28 druhů zde žijících timálií je relativně často chována ještě timálie stříbrouchá. Dalšími častěji chovanými ptáky jsou sojkovci, špačci a bulbulové. Z 15 druhů sojkovců jsou občas chováni sojkovci lesní, šupinkoví, rezavokřídlí a chocholatí. Drozdovití ptáci, kterých žije v Nepálu 21 druhů, v našich chovech zastoupeni téměř nejsou. Jedinou výjimkou je asi výrazněji zbarvený drozd oranžovohlavý. Lepší je situace u špačků a bulbulů. Z devíti druhů bulbulů jsou chováni červenouchý, bělolící a šupinkový. Ze špačků se často chovají majny obecné a loskutáci, ale jsou k vidění i špačci černohlaví, šedohlaví a indomalajští. Z 20 druhů holubů jsou u nás běžně chováni krásní holubi zelenokřídlí. Z devíti druhů ledňáčků se u nás dříve objevovali patrně jen ledňáčci hnědohlaví. Na území Nepálu žije také sedm druhů papoušků. Kromě lorikulů modrobradých je to šest druhů alexandrů (rudohlavý, růžový, duhový, černohlavý, malý a velký). Ze tří druhů zoborožců vyskytujících se na jihu země jsou v našich chovech zastoupeni dva – bělolící a indický. Z dalších ptáků jsou u nás běžně chovány krasky červenozobé, výjimečně krasky zelenavé a ireny tyrkysové. Samos­tatnou kapitolu tvoří kurovití. Celá řada z 23 zde žijících druhů je u nás běžně chována. Patří sem určitě nejkrásnější bažant – bažant lesklý, který je národním ptákem Nepálu (národní rostlinou je rododendron), nebo páv korunkatý. Z dalších je to například křepelka čínská, koroptev (Arboro­phila) rudohlavá, bažant chocholatý, bažant walichův, bažant nepálský nebo satyr obecný. Výjimečně jsou chováni i velekuři himálajští a bažanti krvaví (v ČR je jeden ze dvou párů chovaných v Evropě).