Japonský bobtail

V Japonsku jsou tyto poněkud zvláštní kočky s pahýlovitými, případně deformovanými ocasy chovány již mnoho století a jsou zobrazeny na starých obrazech, freskách a dřevořezbách. Původně byly do Japonska dovezeny pravděpodobně z Číny nebo Koreje, kde byly bezocasé kočky známy už před tisíci lety. V deníku dvorní dámy čínské císařovny byly nalezeny zmínky o doma chovaných krátkoocasých kočkách, jeden z nejstarších a nejznámějších důkazů o existenci takových koček v Japonsku byl nalezen v tokijském klášteře Gotokuji na nástěnné fresce jako symbol štěstí a přátelství. Jsou považovány za talisman, zvláště trojbarevné kočky – japonsky zvané mi–ke.

Do Spojených států byl japonský bobtail z Japonska přivezen roku 1968, počátek chovu v Evropě byl ve Švýcarsku. Mezi­národní organizací FIFe byl uznán v roce 1989. V Evropě není příliš rozšířen (vyjma Švýcarska), na výstavách se s bobtailem setkáváme zřídka.

Povaha

Je to veselé a čilé plemeno, velice inteligentní a společenské, s mimořádně milou a přítulnou povahou. Výborně komunikuje s ostatními zvířaty v domácnosti a miluje přítomnost rodiny. Je to hravá, přítulná, zvědavá až neposedná kočka. Hračky a další možnosti k zabavení kočky jsou tedy nezbytné. Velmi ráda a často se projevuje relativně jemným hlasem.

Genetika

Dlouholetým soužitím s člověkem se kočky výborně adaptovaly na lidskou společnost. Vždy byly chovány pouze v domácnosti bez kontaktu a možnosti plemenitby s kočkami s dlouhými ocasy. I když nebyla tato plemenitba cíleně vedena na vědeckém základě, přirozeným výběrem vzniklo plemeno s deformací pahýlovitého ocasu, které nenese žádné zdravotní problémy.

Za krátký ocas bobtaila je zodpovědný recesivní gen, který odpovídá za menší počet ocasních obratlů. Obecně platí, že všechna koťata narozená páru japonských bobtailů s krátkými ocasy budou mít rovněž krátký ocas, pokud by však byl jeden z rodičů dlouhoocasý, je pravděpodobné, že i některá koťata mohou být dlouhoocasá.

Standard FIFe

Japonský bobtail (JBT) tvoří celkový dojem středně velké kočky s čistými liniemi a stavbou kostí a s dobře osvaleným tělem, poněkud delším a štíhlejším než stavěným masivně. Unikátní posazení očí v kombinaci s vysokými lícními kostmi a dlouhým rovným nosem propůjčuje obličeji výrazný japonský výraz zejména z profilu, který ho odlišuje od ostatních orientálních koček.

Krátký ocas je pahýlovitý jako u zajíce, srst je rozprostřena tak, že vytváří efekt střapce, bambulky (pom–pom efekt), který překrývá kostní podklad. Velikost koček je střední.

Hlava: I když se hlava jeví jako dlouhá a jemně modelovaná, její tvar je téměř dokonalý rovnostranný trojúhelník s jemně zaoblenými liniemi, vysokými lícními kostmi, výrazným odstupem vousů.

Nos: Dlouhý a dobře definovaný dvěma paralelními liniemi od špičky nosu po obočí nebo těsně pod úroveň očí.

Čenich: Značně široký a obkroužený odstupem vousů, spíše špičatější než tupý.

Uši: Velké a výrazné, vzpřímené, široce posazené v pravém úhlu k hlavě spíše než skloněné směrem ven. Vyvolávají dojem, že jsou v klidu nakloněny dopředu.

Oči: Velké, více oválné než kulaté, široce otevřené, čilého výrazu. Při pohledu z profilu jsou zasazeny v poměrně výrazném sklonu do lebky. Oční koule ukazuje ploché zakřivení a neměla by být vyboulena ven oproti lícním kostem nebo čelu. Barva očí harmonizuje s barvou srsti, mohou být i modré nebo nestejné. Jsou povoleny všechny barevné variety.

Tělo: Trup dlouhý, štíhlý a elegantní, ne tubusovitý, výrazně osvalený bez toho, že by tělo bylo nemotorné, se sklonem k ochablosti nebo hrubosti. Nejvyšší důležitostí je celková vyváženost.

Končetiny: V proporci k tělu, dlouhé, štíhlé a vysoké, ale ne jemného nebo křehkého vzhledu. Pokud kočka stojí, hrudní končetiny a lopatky vykazují dvě nepřerušované, blízce u sebe přímé linie. Pánevní končetiny jsou viditelně delší než hrudní, pevně zaúhlené, stojí-li kočka uvolněně, trup je spíše vodorovný než stoupající dozadu.

Tlapky: Oválné.

Ocas: Délka ocasu od těla je 5–8 cm, pokud by byl ocas v celé délce narovnaný, měl by 10–13 cm. Kosti ocasu jsou spíše pevné a tuhé než skloubené (mimo báze). Může být buď přímý, nebo s více zakřiveními a úhly. Při uvolněném postoji je držen vždy zpříma. Srst na ocasu je delší a hustší než na těle, rozprostírá se zevně a vytváří střapcovitý nebo bambulovitý dojem (pom–pom efekt). Takováto srst je už od konce páteře a překrývá pod ní ležící kostní struktury ocasu.

Srst: Krátká, jemná a hedvábná, bez znatelné podsady, srsti je poněkud méně. Všechny barvy jsou povolené, mimo stříbrné (stínované, zlaté), habešského (ticket taby) a akromelanického (siamského) zbarvení.

Čenich: Jeho barva harmonizuje s barvou srsti.

Všeobecně – kocouři jsou proporcionálně větší než kočky, lícní kosti chovných kocourů jsou výrazné.

Chyby: Krátká a kulatá hlava, zavalité tělo.

Diskvalifikace: Chybějící ocas nebo vyčnívající příliš daleko od těla, chybějící nebo málo načechraný pom–pom efekt, opožděný střapec, tzn. před střapcem je 3–5 cm normální ocas s přilehlou srstí, místo aby střapec začínal od báze ocasu po konec obratlů.

V bodovém hodnocení na výstavách se klade největší důraz na stavbu těla, hlavu a ocas.

 

V Japonsku a některých dalších asijských zemích je tomuto plemenu přisuzována doslova magická moc a lidé se zde domnívají, že přináší do domácnosti štěstí, mír a přátelství.