Japonský bobtail

O plemenu

Označení „bobtail“ odkazuje na typický plemenný znak těchto koček- kratičký ocas. Slovem „bob“ se označuje krátký, rovný sestřih vlasů (mikádo), slovo „tail“ zase v angličtině znamená „ocas“. Ocas japonských bobtailů se však nezkracuje, rodí se již se zakrnělým, 10-13 cm dlouhým ocasem.

Celkově jde o střední kočku na dlouhých nohách (zadní jsou delší než přední), štíhlé, aristokraticky vyhlížející postavy s dobře vyvinutým svalstvem. Hlava má tvar rovnostranného trojúhelníku, v obličeji poutají pozornost poměrně velké, oválné oči. 

Historie

Japonský bobtail je velice staré přírodní plemeno. Jeho domovinou jsou Japonské ostrovy - díky izolaci a omezenému genofondu tamních zvířat jsou ostrovy ideálním místem pro fixaci náhodných genetických mutací, které by se v otevřených a početnějších populacích na kontinentě hůře, pokud vůbec, prosazovaly.

Krátkoocasé kočky byly v Japonsku chovány po staletí a těšily se značné úctě coby symbol štěstí a blahobytu. Příbuzným japonských bobtailů je kurilský bobtail, vzniklý patrně z koček doprovázejících japonské rybáře.

Pro západní svět bobtaily objevila v 60. letech 20. století americká chovatelka a Elizabeth Freret a díky jejímu úsilí bylo plemeno již roku 1976 uznáno chovatelskou organizací CFA.

FIFe japonské bobtaily uznává od roku 1989, původně je řadila do 3. kategorie, spolu s kurilskými bobtaily, od roku 2016 však spadají do kategorie 4, spolu s orientálními a siamskými kočkami. 

Oproti dalším krátkoocasým plemenům, manským a kymerským kočkám z Velké Británie, mají japonští i kurilští bobtailové tu výhodu, že jejich genetická mutace způsobující zakrnění ocasu s sebou nenese žádné zdravotní komplikace. Mohou se tedy bez problémů pářit krátkoocasí jedinci mezi sebou. Ostatně mutace pro krátkoocasost bobtailů je recesivní, tedy k fenotypovému projevu jsou potřebné obě kopie mutovaného genu.

Povaha

Bobtail má příjemnou povahu, je velice společenský, hravý a jemný. Vyniká empatií a vycítí-li u svého člověka nepohodu, přispěchá ho rozveselit či utěšit. Ačkoliv nepatří mezi vyslovené „závisláčky“, dlouhodobě mu samota nevyhovuje. Trávíte-li pravidelně více času mimo domov, bobtaila určitě potěší společnost druhé kočky, případně i jiného zvířete, bude-li přátelsky naladěno.

Výchova a socializace

Díky své silné vazbě na rodinu je bobtail poměrně snadno vychovatelný i cvičitelný. Při trpělivém, jemném, avšak důsledném přístupu nebývá problém s nastavením a udržením určitých mantinelů (např. že kočka někam či něco nesmí), s využitím her a pozitivní motivace lze natrénovat přivolání na jméno, přinášení hraček a mnoho jiných triků. 

Krmení

Sázkou na jistotu zůstávají kvalitní granule. Na trhu je celá řada značek a produktových řad, jejichž kvalita je však značně rozdílná. Pokud si nejste jisti výběrem, uděláte nejlépe, když dáte na radu veterináře či zkušeného chovatele. Pro zpestření či jako odměnu lze podávat i různé kapsičky a kočičí paštiky, avšak je třeba mít na paměti, že tyto produkty nejsou určeny k výlučnému krmení. 

Domácí strava by měla být založená zejména na kvalitním a čistém mase. Pokud zkrmujete maso za syrova, vždy ho nechte předem projít hlubokým mrazem (aspoň 48 hodin, raději i déle). Toto opatření výrazně eliminuje riziko zejména parazitárních nákaz. 

Navzdory idylickým obrázkům kočky nad miskou mléka nejsou mléčné výrobky vhodné ke každodennímu podávání. Do jídelníčku patří výjimečně a raději pouze ty fermentované - živé jogurty, zakysaná smetana atd.

Srst a péče

Srst japonského bobtaila je krátká, měkká a hedvábná, bez znatelné podsady. 

Povolena jsou veškerá zbarvení a kresby, kromě pointed (jako siamky), ticked-tabby (jako habešanky) a kromě stříbrné. Barva očí by měla harmonovat se zbarvením srsti, obvyklá je také heterochromie (každé oko jiné barvy).

Péče o zevnějšek japonského bobtaila nezabere mnoho času, zcela postačující je vyčesávání podle potřeby a pravidelná kontrola čistoty uší a stavu drápků a tlamky.

Zdraví / nemoci

Toto odolné přírodní plemeno se obvykle těšívá pevnému zdraví až do vysokého věku. Je vhodné věnovat pozornosti prevenci zubního kamene, který po čase vede k zánětům dásní až parodontóze. Zánět se také může šířit po těle a působit zejména kardiovaskulární komplikace. Proto nepodceňujte pravidelná stomatologická vyšetření a lékařem doporučená opatření.