Bengálská kočka

O plemenu

Tato nápadná krátkosrstá kočka zaujme především svou výraznou kresbou, která podtrhuje její vzhled divoké šelmičky z džungle. A skutečně, bengálky v sobě nesou podíl krve divokých koček z jihovýchodní Asie, jde tedy o tzv. hybridní plemeno. 

Historie

U zrodu bengálských koček stála americká genetička Jean Mill - Sudgen, která počátkem 60. let začala s křížením divokých leopardích koček (Prionailurus bengalensis) s domestikovanými kocoury. 

Potomci narození ze spojení divoké a domácí kočky se nazývají generací F1, jejich dalším rozmnožováním dostáváme generaci F2 a tak dále. 

Většina hybridních plemen bývá dostatečně krotká a schopná plnit roli domácího mazlíčka nejdříve v generaci F3, F1 a F2 bývají příliš plaché, agresivní či divoké. U bengálských koček se na výstavy připouštějí až kočky z generace F4, navíc v současné době se plemeno již chová čistokrevně. 

V 70. letech 20. století začal výzkum imunity divokých koček vůči obávané chorobě, kočičí leukémii. Právě na pozadí tohoto výzkumu se chov bengálských koček úspěšně rozběhl. 

Roku 1983 bengálskou kočku uznala mezinárodní chovatelská organizace TICA, roku 1999 ji následovala v Evropě dominantní organizace FIFe. Další velká chovatelská asociace, CFA dlouhou dobu z principu neuznávala žádná hybridní plemena, tedy ani bengálskou kočku. Teprve počátkem roku 2018 uznala bengálské kočky v plném rozsahu.

Povaha

Bengálky jsou velice aktivní a činorodé kočky. Pouze v bytě nebývají příliš spokojené, naopak výborně prospívají, mají-li přístup do venkovní voliéry.

Zajímavostí je, že namísto mňoukání bengálské kočky vydávají zvuk podobný vyštěknutí, případně komunikují zvučným mručením. 

V zápalu hry se mohou projevovat poněkud divoce, proto se příliš nehodí k malým dětem.

Výchova a socializace

Toto plemeno lze při troše trpělivosti naučit přivolání na jméno či nějaký ten trik, avšak musí mít zrovna náladu. 

Navzdory divokému vzhledu nebývají agresivní a dobře se snáší s jinými kočkami i s většinou ostatních zvířat, s výjimkou ptáků a hlodavců. 

Jsou-li od malička zvyklé na postroj, rády chodí ven na procházky a mají i neobvykle kladný vztah k vodě.

Krmení

Bengálské kočky mohou prospívat jak na kvalitních granulích, tak i na domácí stravě. Kapsičky a konzervičky by neměly tvořit hlavní složku jídelníčku.

Z domácí kuchyně je pro kočku vhodné čisté maso, nejlépe drůbeží, rybí či jehněčí, mléčné výrobky podávejte jen v omezeném množství a pouze fermentované druhy (živý jogurt, zákys).

Servírujete-li maso za syrova, vždy ho nechte projít hlubokým mrazem, abyste zabránili nákaze parazity či jinými patogeny. 

Srst a péče

Krátká a hustá srst bengálských koček je typická svou divokou kresbou. Nejvíce ceněná je kresba tečkovaná (spotted), která se nejvíce podobá divoké kočce. Povoleno je i mramorování (marbled), které se však podobá žíhání běžnějších plemen a není proto tak ceněné. 

Z barevných variant jsou obvyklé například brown tabby, seal sepia, snow nebo seal mink. Roku 2020 byly předběžně uznány i stříbrné variety.

Neoficiálním typem kresby je tzv. sparbled, tedy znaky na pomezí tečkování a mramorování.

Péče o bengálskou kočku není příliš náročná, nicméně je dobré kočku od mládí zvykat nejen na kartáčování, ale také na kontrolu drápků, uší, tlamky a na související manipulaci. 

Zdraví / nemoci

Bengálské kočky se obvykle těší výbornému zdraví, ostatně právě výzkum imunity vůči kočičí leukemii stál u zrodu tohoto plemene. 

Jako většina koček, také bengálky mohou trpět polycystickou chorobou ledvin (PKD), chovní jedinci se proto geneticky testují. Rovněž se doporučuje testování chovných zvířat na recesivní dědičné onemocnění PRA-rdAc, postihující sítnici oka.