Permská dlouhosrstá kočka

O plemenu

Toto mladé plemeno činí nepřehlédnutelným především dlouhá, kadeřavá srst unikátní struktury. Mírně klínovitá hlava, velké, lehce sešikmené oči - to vše může svádět k domněnkám o orientálním původu La Perm, avšak domovinou této dosud poměrně málo rozšířené kočky jsou USA.

Chová se ve dvou typech - vedle dlouhosrsté varianty existuje také krátkosrstá.

Historie

Počátkem 80. let 20. století žila v Oregonu, na farmě manželů Koehlových nenápadná domácí kočka, v jejímž vrhu se, patrně díky náhodné mutaci, objevilo kotě, které se na první pohled odlišovalo. Několik prvních týdnů svého života bylo mládě v podstatě holé, okolo 8. týdne se však začala objevovat jemný, hustá a kadeřavá srst. 

Kotě dostalo jméno Curly, což lze volně přeložit jako „Kudrnka“ a stalo se základem pro nově vznikající plemeno. Manžele Koehlovy totiž nevšední vzhled kotěte zaujal do té míry, že začali s jeho cíleným rozmnožováním a především s výběrem jeho potomků, kteří extravagantní vzhled zdědili. 

Šlechtění se dařilo velmi dobře, protože (což manželé tehdy nevěděli), varianta genu, která zodpovídá za unikátní strukturu srsti se dědí dominantně, tedy jedna pozměněná kopie stačí k tomu, aby byl jedinec kudrnatý. Z toho však zároveň vyplývá, že ze spojení dvou kadeřavých koček se mohou narodit také koťata s rovnou srstí - nesou-li oba rodiče pouze jeden pozměněný gen, cca. ¼ koťat zdědí obě kopie genu v běžné variantě.

Zatímco krátkosrstí rodiče mohou přivést na svět dlouhosrsté potomky (vlohy pro dlouhou srst jsou recesivní, nositelem tedy může být i krátkosrstý jedinec), spojení dvou dlouhosrstých koček dává vzniknout výlučně dlouhosrstému potomstvu. 

Roku 1995 uznala plemeno Mezinárodní asociace koček TICA, v Evropě však zůstává vzácné. Ostatně na starém kontinentu dominantní organizace FIFe uznala La Perm až roku 2015. 

Povaha

Toto plemeno je ideálním rodinným společníkem, který se výborně hodí i do rodiny s dětmi nebo do domácnosti s více zvířaty. Komplikované může být pouze soužití „Permky“ s hlodavci a králíky, díky svému venkovskému původu jsou totiž vynikajícími lovci myší a jiných domácích škůdců a jejich lovecký instinkt je velmi silný. 

Výchova a socializace

Permské kočky patří k dobře cvičitelným plemenům - díky hravé povaze se dobře učí různé triky a veselé kousky, slyší na své jméno a dokáží akceptovat i určité zákazy a hranice. 

Důležitou součástí výchovy by měl být návyk na manipulaci a procedury nezbytné k péči o zevnějšek, především tedy kartáčování a kontrola uší a drápků.

Krmení

V základu nic nezkazíte kvalitními granulemi - ve složení by mělo hlavní podíl tvořit čisté maso. Výběr konkrétního produktu přizpůsobte věku a individuálním potřebám kočky - na trhu jsou výrobky pro zvířata kastrovaná, s citlivým zažíváním, pro samice v laktaci atd. Bez porady s veterinářem však nenasazujte speciální veterinární diety, mohly byste zvířeti ublížit. 

Denní menu můžete obohatit kvalitními kapsičkami či konzervami, které by však neměly tvořit základ výživy. 

Z domácí stravy lze doporučit maso, zejména rybí, hovězí a jehněčí, případně drůbež. Syrové maso by mělo vždy projít mrazem, kvůli eliminaci rizika přenosu patogenů. Mléčné výrobky podáváme výjimečně (např. březím kočkám nebo kočkám v laktaci), a to pouze ty fermentované, například bílý jogurt nebo zakysanou smetanu.

Srst a péče

Dlouhá, kadeřavá srst má měkkou, dosud poněkud proměnlivou strukturu. Rovněž v prvních třech letech života nebývá kvalita osrstění ustálená, po celý život mohou nastávat výkyvy v kvalitě srsti během říje. Některé kočky v souvislosti s rozmnožováním dokonce dočasně téměř vylysají.

Ačkoliv je její srst poměrně dlouhá, zcela postačí kartáčování přibližně jednou týdně. Výhodou La Perm je i to, že pouze minimálně línají. 

Zdraví / nemoci

Snad díky jejich venkovskému původu jde obvykle o vcelku zdravá zvířata. Pozornost si však zaslouží geneticky vázané onemocnění krve - deficit pyruvátkinázy. Choroba spočívá v nedostatečné funkci enzymu pyruvátkinázy, následkem čehož ubývají červené krvinky a zvíře vykazuje symptomy střední až těžké anemie. Deficit pyruvátkinázy se dědí autosomálně recesivně - není vázán na pohlaví a existují zdraví přenašeči, které odhalí pouze cílený genetický test.