Americký bobtail

O plemenu

Bobtail patří mezi poměrně velké kočky s mohutnou tělesnou stavbou. Zejména samci bývají dobře osvalení, podsadití a s širokou mozkovnou.

Na první pohled připomíná běžné kočky z farem a hospodářství, až na typický zakrnělý ocas, který mu dal název - bobtail. Jako „bob“ se totiž od 20.let 20. století označuje krátký sestřih vlasů, „tail“ zase v angličtině znamená „ocas“. Ocas těchto koček se však nijak neupravuje, jeho zakrnění je vrozené. 

Krátký ocas se ale nevyskytuje u všech jedinců a míra zakrnění se také může lišit. Existují kočky s ocasem plné délky, s ocasem redukovaným na polovinu či třetinu nebo jen na pár centimetrů. Naprostá bezocasost je však u amerických bobtailů výjimečná. 

Historie

Americký bobtail je poměrně mladým plemenem, vyšlechtěným v 60. letech 20. století v USA. 

Za zakladatele plemene je považován černý krátkoocasý kocourek z Arizony, kterého si přivezli z dovolené manželé Sandersovi. Původně se domnívali, že kocourek utrpěl devastující úraz během života na ulici, nicméně vyšetření veterinárním lékařem prokázalo, že se jedná o vrozenou krátkoocasost. 

Sandersovi nechali zvláštního kocourka spářit s jejich domácí kočkou a po narození potomků s krátkými ocásky byl geneticky vázaný původ zakrnělých ocasů definitivně potvrzen. Dalším křížením a chovatelským výzkumem se prokázalo, že se jde o genetickou mutaci neúplně dominantní, čímž se liší od japonských bobtailů, u kterých se jedná o recesivní znak. 

Nabízela se proto příbuznost s jiným plemenem proslulým krátkoocasostí - manskou a kymerskou kočkou, pocházející z Britských ostrovů. Zde je redukce ocasu podmíněna dominantním genem, který je však spojen i s určitým rizikem - nositelé dvou mutovaných genů (dominantní homozygoté) bývají neživotaschopní v důsledku závažných změn na kostře, především páteři. Proto je z etických důvodů zakázáno pářit mezi sebou dvě krátkoocasé kočky. 

Gen zodpovědný za zkrácený ocas amerických bobtailů však nejspíše nebude zcela totožný, protože takto dramatický vliv na zdravotní stav nebyl dosud u tohoto plemene popsán a neuplatňují se žádná plošná chovatelská opatření omezující výběr rodičovského páru. 

Na přelomu 80. a 90. let bylo plemeno americký bobtail uznáno nejdříve organizací TICA a poté i CFA. Převážně v Evropě působící FIFe plemeno dosud neuznává, jedním z důvodů jsou i ne zcela prozkoumané zdravotní důsledky této formy krátkoocasosti.

Plemeno je velmi oblíbené ve své domovině (USA), na starém kontinentě se s ním setkáte vzácně.

Povaha

Americký bobtail bývá chovateli oceňován také pro svou přátelskou a vlídnou povahu, která bývá srovnávána s povahou psí. Vyniká příchylností ke svému člověku, aniž by ho však obtěžovat nepřiměřeným vyžadováním pozornosti. 

Díky své vyrovnané a neagresivní povaze se dobře hodí i k dětem nebo do rodiny chovající více zvířat. Špatně však snáší delší samotu, společnost další kočky pomáhá pouze částečně, nehodí se tedy pro příliš vytížené lidi. 

Má střední temperament - rád si hraje a potřebuje dostatek prostoru, ocení i přístup ven. 

Výchova a socializace

Jak bylo zmíněno výše, bobtail má nejen název připomínající psí plemeno, ale tak trochu i psí povahu. 

Na kočku se snadno cvičí, dokáže se naučit i aportování. Svého člověka po návratu domů nadšeně vítá, k cizím lidem je však zpočátku rezervovaný. 

Ačkoliv obvykle dobře toleruje vyčesávání i další „provozní“ manipulaci, je vhodné zvykat ho na tyto procedury od mladého věku - pozvolna a s využitím pozitivní motivace. 

Krmení

Vedle domácí stravy bývají obvyklým krmením koček v zájmových chovech granule a kapsičky. Měly by být dobré kvality a přiměřené dle věku, velikosti, způsobu života a zdravotního stavu kočky. 

Volba správného krmiva může být poměrně náročná a nelze se spoléhat na sebe líbivější reklamy. Pokud nechcete věnovat mnoho času studiu kočičí výživy, poraďte se se zkušeným chovatelem nebo s veterinářem. 

Srst a péče

Americký bobtail se vyskytuje v krátkosrsté i polodlouhosrsté variantě. V obou případech by osrstění mělo poskytovat dobrou ochranu před rozmary počasí. Srst je hustá, patrová, s přiměřeně vyvinutou podsadou. 

Povoleno je mnoho barevných variant, jednobarevných, vícebarevných i s kresbou. 

Péče o bobtaila patří ke středně náročným. Vedle pravidelného kartáčování je vhodná také kontrola drápků, očí a uší.

Zdraví / nemoci

Toto plemeno má zvýšené riziko dysplazie kyčelního kloubu, což je ortopedická vada typická spíše pro psy. Z koček jí sdílí například ragdoll či mainská mývalí kočka, tedy rovněž mohutná a těžká plemena.

Jinak se jedná o poměrně zdravé a dlouhověké plemeno, i když se stále diskutuje o míře vlivu krátkoocasého genu na zdraví. Z nejčastěji uváděných komplikací dávaných do souvislosti se zakrnělým ocasem jmenujme například deformity páteře, problémy s udržením stolice (poruchy kruhového svěrače konečníku) a neurologické obtíže vyplývající z poškození páteře (výhřezy plotének, srůsty atd.).