Manská kočka

O plemenu

Manská kočka je poměrně známé krátkoocasé (bezocasé) plemeno. Má poměrně podsadité, dobře osvalené tělo, zadní nohy jsou o něco delší než přední. 

Existuje i její vývojově mladší, dlouhosrstá varieta, nazvaná kymerská kočka

Historie

Manské krátkoocasé a bezocasé kočky jsou přirozeně vzniklým plemenem s dlouhou historií. Jejich pravlastí je ostrov Man, ležící v Irském moři, mezi Anglií, Skotskem, Irskem a Walesem. 

Na Manu se jedinci se zakrnělými nebo zcela chybějícími ocasy objevili již před několika sty lety, patrně v důsledku náhodné genetické mutace. Relativně malá a od okolního světa izolovaná populace pak byla ideálním prostředím pro její zafixování (vysoký počet „zvláštních“ plemen a druhů pocházejících z ostrovů není náhodný). 

V průběhu 19. století vzbudily bezocasé selské kočky z ostrova Man zájem širší veřejnosti a v poslední dekádě již bývaly k vidění na předních evropských výstavách. Na sklonku 19. století se manxové dostali i do zámoří, kde se o půl století později začala formovat jejich dlouhosrstá (kymerská) varieta. 

Manské kočky uznává většina velkých chovatelských organizací - TICA, CFA, GCCF. V Evropě nejvýznamnější organizace, FIFe, plemeno uznala již roku 1949.

U manxů se vyskytuje celkem pět délek ocasu - „rumpy“ (žádný ocas, na zádi může být malý důlek), „rumpy-riser“ (malý výstupek křížové kosti, avšak žádné ocasní obratle), „stumpy“ (krátký, silný ocásek), „longie“ (delší než „stumpy“, ale nikoliv plné délky) a „tailed“ (plná délka ocasu). 

Poslední dva zmíněné typy se nevystavují, avšak mohou být využity v chovu. Využití jedinců s normálním ocasem je dokonce nezbytností, protože genetická mutace způsobující zakrnělý ocas manxů je v homozygotní formě (jedinec má oba geny s mutací) letální, koťata obvykle hynou ještě před narozením. 

Z etických důvodů je tudíž zakázáno páření dvou jedinců se zakrnělým ocasem - v průměru čtvrtinu vrhu by totiž tvořili právě tito neživotaschopní homozygoté.

Rozmnožuje se proto vždy zdravý, bezocasý heterozygot (jedna alela s mutací, druhá normální) a jedinec s normálním ocasem (nenese mutaci). Z takovéhoto spojení se rodí polovina dlouhoocasých koťat a polovina se zakrnělým či žádným ocasem. 

Povaha

Manx má přátelskou, společenskou a nekonfliktní povahu. Ve své domovině bývá ceněn i pro své lovecké schopnosti a dodnes ho můžeme spatřit jako hubitele hlodavců na tamních farmách.

Díky tolerantní povaze se dobře hodí i k dětem nebo do rodiny chovající více zvířat. 

Krmení

Podávat můžete kvalitní granule určené pro kočky dle věku, velikosti, způsobu života a zdravotního stavu (bez porady s veterinářem však nekrmte přímo veterinární dietu, mohli byste kočce ublížit). 

Oblíbené kapsičky nebo paštiky lze servírovat jako doplněk, nejsou však vhodné jako každodenní hlavní jídlo. 

Z domácí stravy se hodí především libové maso (raději se vyhněte vepřovému), mléčné výrobky podávejte v omezeném množství a pouze ty fermentované - živý jogurt, zakysanou smetanu atd. 

Srst a péče

Manská kočka patří mezi krátkosrstá plemena. Krycí chlupy jsou podepřeny hustou, dobře izolující podsadou, proto potřebuje poměrně často kartáčovat, aby nadměrně nelínala. 

Povoleny jsou všechny barvy, jejich kombinace i kresby včetně variant s bílou, jejíž podíl na zbarvení není nijak omezen. 

Zdraví / nemoci

Kočky z ostrova Man patří mezi zdravá plemena, která se většinou těší dobrému zdraví a kondici až do pokročilého věku. 

Statná a poněkud podsaditější tělesná stavba nahrává nadváze, především u starších zvířat, nebo u jedinců po kastraci. Vhodné je sledovat hmotnost vaší kočky a včas upravit krmné dávky. 

Mnoho koček mívá problémy se zubním kamenem, záněty dásní až parodontitidou, proto se vyplatí věnovat ústní dutině zvýšenou péči.

Výchova a socializace

Manx má tak trochu psí povahu - velmi lpí na svém člověku a na kočku se také dobře cvičí. 

Je vysoce inteligentní, středně temperamentní a hravý. Snadno se naučí chodit na toaletu, používat kočičí dvířka a dobře toleruje i vyčesávání a další „provozní“ manipulaci.