Německý rex

O plemenu

„Germánek“ je jediné kočičí plemeno vyšlechtěné v Německu. Na rozdíl od orientálněji vyhlížejících anglických rexů (devon a cornish) připomíná svými proporcemi běžné evropské krátkosrsté kočky. 

Hlava německého rexe je kulatá, harmonických linií, oči i uši mají střední velikost. Tělesná stavba také postrádá jakékoliv extrémy - jsou to středně velké, dobře osvalené kočky, aktivní a hbité. 

Historie

Ačkoliv pozice nejstaršího rexovitého plemene oficiálně patří anglickým cornishům, je docela dobře možné, že německý rex je původu ještě staršího. 

Již roku 1930 se totiž ve východopruském Königsbergu (dnes ruský Kaliningrad) narodilo modře zbarvené kadeřavé kotě, kocourek jménem Munk. Jeho rodiči prý byli „hnědá angorská kočka“ a „ruský modrý kocour“. Není ovšem zdokumentováno, že by Munk zanechal potomky a tedy že by jeho krev kolovala v dnešních německých rexích. Nicméně, vzhledem k tomu, že kocour žil polodivokým způsobem života a za celých 14 let svého života nebyl kastrován, lze předpokládat, že nejspíš nějaká koťata měl…

Kdo ví, zda jedním z jeho potomků nebyla i oficiální pramáti německých rexů, černá kadeřavá kočička jménem Lämmchen (česky „Jehňátko“). Lämmchen byla polodivokou obyvatelkou rozsáhlého areálu berlínské Hufelandovy nemocnice. Zde se jí roku 1951 ujala Dr. Rosa Scheuer-Karpin, milovnice koček se zájmem o genetiku. Lämmchen nechala opakovaně spářit se svým kocourkem Blackiem, avšak veškeré jejich potomstvo mělo srst běžného typu. Rosa chtěla použít zpětné křížení (spáření Lämmchen s jedním z jejích synů), aby zjistila, nejde-li o recesivní mutaci, avšak Lämmchen údajně odmítala páření s kýmkoliv, kromě Blackieho. Teprve když za pár let Blackie zemřel, došlo k úspěšnému spojení s jejich synem Fridolínem. A vida, někteří jejich potomci byli skutečně také kučeraví - recesivita mutace byla potvrzena.

Cesta k samostatnému plemeni však byla delší, v Německu kadeřavé kočky nevzbudily příliš zájmu a potomci Lämmchen byli často darováni jako mazlíčci. Dr. Scheuer-Karpin se však setkala s chovateli britských cornish rexů, kteří projevili o kontinentální rexe zájem. Ukázalo se, že kadeřavá mutace německých a cornwallských koček je stejná (na rozdíl třeba od devon rexů či selkirků), především v USA proto byli němečtí rexové využiti v chovu cornishů, pro zlepšení zdraví a hustoty srsti.

Protože genofond německých rexů byl značně omezený, bylo třeba přikřížit i další evropské a britské kočky, aby se minimalizovala negativa příbuzenské plemenitby. 

FIFe plemeno uznala roku 1982, dosud je však poměrně vzácné.

Povaha

Německý rex je příjemným společníkem, rád si hraje a miluje společnost své rodiny. Trávíte-li většinu času mimo domov, nebude však tím pravým plemenem pro vás. Samotu špatně snáší, což se může projevovat nadměrnou hlučností, škrabáním nábytku atd. 

Zatímco k lidem je rex přítulný, vlídný a tolerantní (hodí se tedy i do rodiny s dětmi), vůči ostatním kočkám bývá dominantní až despotický. Pokud se mu druhá kočka podřídí, pravděpodobně budou dobře vycházet. Narazí-li na podobně dominantního jedince, mohou následovat pravidelné rvačky. 

Klidnější soužití lze očekávat při chovu dvou koček opačného pohlaví. 

Výchova a socializace

Plánujete-li soužití německého rexe s dalšími zvířaty, dbejte na brzkou a důslednou socializaci. Jak již bylo řečeno, ve vztahu k ostatním kočkám jsou rexové dominantní a mnozí chovatelé uvádějí, že zvláště kocouři klidně „dělají ramena“ i na psy. 

Ačkoliv ke svým lidem bývají mírní a poddajní, vyplatí se zvykat rexe již od útlého mládí na kartáčování, kontrolu drápků a tlamičky a na další běžné chovatelské úkony. 

Krmení

Sázkou na jistotu zůstávají kvalitní (nejlépe superprémiové) granule, založené na čistém mase. Při čtení složení zpozorněte, spatříte-li formulaci „a ostatní výrobky živočišného původu“, může skrývat téměř cokoliv).

Konzervy, paštičky a kapsičky se hodí pouze jako zpestření jídelníčku. I když jsou pro kočky chuťově atraktivní, nehodí se k výlučnému krmení.

Z domácí stravy lze doporučit kvalitní, ne příliš tučné maso. Zkrmujeme-li maso za syrova, vždy ho necháme projít hlubokým mrazem, abychom eliminovali riziko nákazy parazity.

Srst a péče

Podobně jako cornish rex, se kterým sdílí stejnou mutaci pro kadeřavost, také „germánek“ má srst bez pesíků. Srst je krátká, hustě zvlněná, bohatší a hustší než u cornishů. 

Jelikož byly v minulosti použity v chovu německých rexů i perské kočky, dosud se tu a tam narodí dlouhosrstí jedinci. Dlouhá srst je však nežádoucí, proto se nezařazují dále do chovu. Nabízí se poznámka - zatím. U mnoha plemen se již různé variety osrstění postupně prosadily.

Německý rex není náročný na péči - stačí občasné kartáčování, příjemné také je, že jen velmi málo líná. 

Zdraví / nemoci

Toto plemeno se obvykle těší pevnému zdraví až do vysokého věku. Zejména je-li ve stresu (například kvůli osamělosti), může docházet k vylizování a vykusování srsti a následně i k zánětům kůže. 

Při nutnosti zvíře uspat je třeba mít na paměti, že mnoho německých rexů špatně snáší anestetikum ketamin.