Barmská kočka

Základní informace

Alternativní název Burmese
Klasifikace FIFe Kategorie 3, EMS kód: BUR
Země původu Thajsko
Velikostní kategorie střední kočky
Hmotnost v dospělosti 4-6 kg
Věk 15-17 let
Typ srsti krátká, hustá
Péče o srst a tělo nenáročná
Povaha příchylná, vyžadující pozornost, učenlivá

O plemenu

Podobně znějící název svádí k záměně s dlouhosrstou birmou, nazývanou také „barmská posvátná kočka“. Jedná se však o odlišné, navíc krátkosrsté plemeno, byť jeho kořeny vedou také do buddhistických klášterů Dálného východu. 

Historie

Nejstarším dochovaným záznamem popisujícím barmské kočky je soubor sedmnácti básní z konce středověku. Toto podrobně ilustrované dílo zmiňuje tři typy koček - Vichien Mat (siamské), Si-Sawat (korati) a Thong Daeng (barmské). Tyto kočky byly po staletí chovány na území Siamu (dnešního Thajska), odkud se patrně v 18. století rozšířily spolu s putujícími vojáky a obchodníky na území Barmy. 

Moderní plemeno se začalo formovat ve druhé půli 19. století v Británii, avšak oficiálně bylo považováno pouze za čokoládově zbarvené siamské kočky s jantarovýma očima. 

Větší pozornosti se barmy dočkali až v USA, bezmála o padesát let později. Počátkem 30. let přivezl Dr. Thompson do San Francisca čokoládově zbarvenou kočičku jménem Wong Mau. Zvíře pocházelo přímo z Barmy, avšak nadále bylo většinou lidí pokládáno za varietu siamské kočky. 

Thompson však s většinovým názorem nesouhlasil a poukazoval na zřetelné odlišnosti v tělesné stavbě i povaze. Začal proto se systematickým šlechtěním nového plemene, v jehož procesu, pravda, využil i siamského sealpoint kocoura. 

Wong Mau po té zpětně křížil s jejím vlastním synem. Dosáhl tak jedinečné, temně hnědé barvy, kvůli které mezi sebou křížil i příbuzné kočky. Vedle unikátního zbarvení tak bohužel vnesl do chovu vysoký stupeň inbreedingu (příbuznosti). K rozšíření genofondu barmských koček bylo i po té občas využito přikřížení siamek, což zase vedlo k odchylkám od původního typu.

Na sklonku 40. let se barmské kočky vrátily z USA zpět do Británie, kde se jim konečně dostalo chovatelské pozornosti. Rozdílné představy o žádoucí podobě plemene postupně vedly k rozdělení chovatelských linií a k vytvoření podsaditějšího a méně orientálního amerického typu (uznává např. TICA) a štíhlejšího, exotičtějšího typu evropského (uznává FIFe). 

CFA šalamounsky uznává oba typy, avšak registruje je odděleně, s rozdílnými standardy. 

Povaha

Barmské kočky lpí na lidech a rozhodně by neměly být příliš často o samotě. O společnost ostatních koček tolik nestojí, přesto se s nimi mohou snášet, jsou-li na jejich přítomnost od mala zvyklé. 

Rády si „povídají“ a i když jejich hlasové projevy nedosahují intenzity siamek, stále je lze označit za poměrně hlučné. 

Nejsou příliš trpělivé, proto se nehodí k malým dětem.

Výchova a socializace

Na jedné straně je možné naučit barmské kočky vrcholové „cirkusové“ triky, na straně druhé je třeba mít na paměti jejich svéhlavou povahu a netlačit na ně, nemají-li právě svůj den. 

Krmení

Nejčastější volbou bývají granule a masové kapsičky či konzervy. Vždy je zapotřebí dbát na kvalitní složení a vyvážený poměr živin - investice do vhodné potravy se rozhodně vyplatí. 

Z domácí stravy se pro kočky hodí čisté libové maso, nejlépe rybí, drůbeží, jehněčí či hovězí. S mléčnými výrobky raději šetřete a když už, sáhněte pouze po těch fermentovaných (jogurt, zákys).

Srst a péče

Zbarvení krátké srsti barmských koček je dodnes předmětem chovatelských sporů a jednotlivé organizace se v názorech značně liší. FIFe uznává deset variant - hnědou (seal-brown), čokoládovou, lila, červenou, modrou, krémovou, kromě červené a krémové mohou být i ve variantě tortie (želvovina).

Péče o barmské kočky není náročná, je však zapotřebí je od mládí zvykat na nezbytnou manipulaci a procedury (vyčesávání, kontrola uší a tlamičky atd.). 

Zdraví / nemoci

Ačkoliv jde o dlouhověké plemeno, úzká příbuzenská plemenitba v chovu barmských koček vedla ke zvýšenému výskytu dědičně vázaných onemocnění. Chorobou typickou pro barmy je hypokalemická periodická polymyopatie (BHP), projevující se svalovou slabostí a epizodně také bolestivostí.

Druhým onemocněním častým u tohoto plemene je GM2 gangliosidosa. Choroba spočívá v hromadění nežádoucích látek v lysozomech (buněčné organely), což vede k souboru příznaků - třes hlavy, poruchy hybnosti a koordinace pohybů. Pro barmy je typický rychlý nástup příznaků a jejich intenzita - postižená koťata obvykle uhynou do 6m věku. 

Naštěstí dnes již lze zabránit přenosu onemocnění do dalších generací pomocí cíleného testování chovných jedinců.

Články - Barmská kočka

Barmská kočka

Barmská kočka

Barmská kočka

Mystická kočka s pronikavým pohledem, lesklou srstí, střední velikosti a s bohatou historií, tak by se dala charakterizovat barmská kočka. Je velice o...