Singapura

O plemenu

Singapura, nebo také Kucinta, je jedním z nejmenších plemen koček. Na pohled zaujme výraznýma, oválnýma očima a poměrně velkými ušními boltci s jemně zaoblenými špičkami. 

V České republice jde o vzácné a zřídka chované plemeno. 

Historie

Roku 1975 přivezli Tommy a Hal Meadowovi do USA tři odrostlá koťata, údajně pocházející ze Singapuru (městský stát na jihu Malajského poloostrova), kde pracovně pobývali. 

Tato koťata se stala základem pro nové plemeno, roku 1981 navíc přibyla další dovezená kočička, kterou chovatelé nalezli v místní záchranné stanici. Tou dobou (od r. 1979) již plemeno uznávala TICA, a roku 1982 bylo uznáno i CFA. 

Roku 1987 však chovatel Jerry Mayes narazil na celní dokumenty, podle kterých byla výše zmíněná tři koťata Meadowovými dovezena do Singapuru roku 1974 - z USA. 

V převozních dokladech byla tři koťata popsána jako habešská, navíc Meadowovi byli chovateli habešských a barmských koček. Logicky se tedy objevily dohady, že ve skutečnosti nešlo o přírodní domorodé plemeno, ale o importované křížence habešanky s barmou. 

Do vyšetřování celé věci se pustila CFA, které Hal Meadow vysvětlil, že koťata byla vnoučaty čtyř jedinců, které přivezl ze Singapuru již roku 1971. Toto tvrzení nebylo možné potvrdit ani vyvrátit, navíc v zakládajícím chovu prokazatelně byla využita singapurská kočka - ta nalezená roku 1981 v útulku. Singapura si proto v CFA zachovala status přírodního plemene. 

Moderní analýzy DNA však svědčí spíše proti přírodnímu původu plemene - existuje jen velmi malá genetická odlišnost singapur a barmek, proti přírodnímu původu singapur svědčí také nízká genetická rozmanitost a málo početné vrhy. 

Přesto se však singapura, malajsky „kucinta“ (milovaná/milující kočka), stala oficiálním symbolem a maskotem Singapuru - najdeme ji na poštovních známkách i na soškách v okolí stejnojmenné řeky. 

Hlavní organizace působící v Evropě, FIFe, uznala singapury teprve roku 2014.

Povaha

Singapury jsou velice společenské kočky. Milují lidi a špatně snášejí samotu, proto se nehodí pro příliš časově vytížené majitele. 

Jsou velmi hravé a zvědavé - rády vyhledávají vyvýšené pozorovatelny, odkud mají dobrý přehled. 

Díky své poměrně mírné a veselé povaze se hodí i k odrostlejším dětem, se kterými vydrží dlouho dovádět. Je však třeba dětem vysvětlit, že i kočka někdy potřebuje svůj klid. 

Výchova a socializace

Tyto veselé kočky se poměrně snadno vychovávají a dokáží se naučit i pěkné kousky. Někdy mohou být trochu plaché, proto je vhodné přivykat je již od mládí na občasné cestování, manipulaci při česání a především je včas seznámit s případnými dalšími zvířaty v domě. 

Je-li singapura dobře socializovaná, obvykle se dobře snáší nejen s jinými kočkami, ale i s dalšími zvířaty. 

Krmení

Vyhovující jsou jak kvalitní granule, tak i dobře složená domácí strava. 

Z domácí kuchyně se pro kočky hodí čisté libové maso - drůbeží, rybí, jehněčí, hovězí nebo telecí, naopak vepřové se pokládá za méně vhodné, zvláště za syrova. Ostatně pro jakékoliv maso platí, že v případě zkrmování v syrovém stavu musí napřed projít hlubokým mrazem, abychom minimalizovali riziko přenosu nežádoucích organismů.

Mléčné výrobky podávejte v omezeném množství a omezte se jen na fermentované produkty (jogurt, zakysaná smetana atd.). Nezpracované mléko kočky často špatně tráví.

Srst a péče

Singapury mají velmi krátkou, dobře přiléhající srst hedvábné textury. Povoleno je jedno jediné zbarvení - seal sepia ticked tabby, tedy slonovinový základ s tmavě hnědou kresbou a různobarevně proužkovanými chlupy (ticking). 

Péče o singapuru nezabere mnoho času, postačí občasné kartáčování a kontrola stavu uší a drápků. Na tyto procedury je vhodné kočičku od mládí zvykat, bude je pak brát jako běžné a dobře spolupracovat.

Zdraví / nemoci

Indicií potvrzující příbuznost s barmskými kočkami je i výskyt dědičného onemocnění hypokalemické periodické polymyopatie (BHP). Choroba se projevuje nedostatkem draselných iontů v séru, což má za následek svalovou slabost. Nemoc je typická právě pro barmy a příbuzná plemena. 

Z dalších geneticky vázaných onemocnění se vyskytuje polycystická choroba ledvin (PKD) nebo nemoc PRA-rdAc, postihující sítnici oka.

Na všechny výše uvedené choroby je naštěstí dostupné genetické testování chovných jedinců, které téměř s jistotou zabrání přenosu nemocí do dalších generací.