Kurilský bobtail krátkosrstý

O plemenu

Název „bobtail“, širší veřejnosti známý spíše jako pojmenování psího plemene, popisuje nejvýraznější znak znak tohoto plemene. Slovem „bob“ se označuje krátký, rovný sestřih vlasů, slovo „tail“ znamená v angličtině „ocas“. 

Ocas kurilských bobtailů však není krácený, ale přirozeně zakrnělý (měří zpravidla 3-8 cm). 

Historie

Domovinou kurilských bobtailů je stejnojmenné souostroví ležící mezi ruským poloostrovem Kamčatkou a japonským ostrovem Hokkaidó. 

Do roku 1875 patřilo všech 56 vulkanických ostrůvků Japonsku a pravděpodobně tehdy se na ostrovy dostaly také krátkoocasé kočky. Lze tedy předpokládat, že vývoj kurilských bobtailů je odvozen od bobtailů japonských. 

Když Kurilské ostrovy získalo Rusko, dostali se první bobtailové i na pevninu a do vnitrozemských měst, kde vzbudili pochopitelný zájem pro svůj nezvyklý vzhled a exotický původ. 

Následující bouřlivé události (komunistický převrat, obě světové války) však oddálily počátky čistokrevného chovu kurilských bobtailů až do 80. let 20. století.

Ruskou chovatelskou organizací byl kurilský bobtail uznán roku 1995, FIFe plemeno uznala roku 2004. 

Oproti dalším krátkoocasým plemenům, manským a kymerským kočkám z Británie, mají bobtailové tu výhodu, že gen pro krátkoocasost není spojen s žádnými zdravotními komplikacemi. Mohou se proto pářit i krátkoocasí jedinci mezi sebou, což je u manských a kymerských koček zakázáno, aby nedocházelo ke vzniku neživotaschopných homozygotů, hynoucích ještě během nitroděložního vývoje. 

Vedle krátkosrstých bobtailů existuje i dlouhosrstá varianta, vedená jako samostatné plemeno, avšak s totožným standardem, lišícím se pouze délkou a kvalitou srsti.

Povaha

Přátelský a hravý bobtail má ke své rodině velmi úzký vztah, připomínající až psí oddanost. Není rád dlouho sám a pokud je to možné, ocení aspoň společnost druhé kočky, případně i jiného, přátelsky naladěného zvířete. 

Díky hravé povaze spojené s klidnou, tolerantní povahou, se výborně hodí také jako společník a kamarád do rodiny s dětmi. 

Výchova a socializace

Inteligentní a přívětivý bobtail přirozeně lne ke svým lidem, proto může hůře snášet změnu majitele během života. Na kočku se i dobře cvičí - díky hravé podnikavé povaze se dobře motivuje, ovšem i on někdy nemá svůj den. 

I když má mírnou povahu, je více než vhodné ho již od útlého mládí zvykat na úkony související s běžnou péčí - kartáčování, kontrola uší, otevření tlamky atd.

Krmení

Rozhodně nic nezkazíte, vsadíte-li na kvalitní granule, určené pro kočku vašeho věku, velikosti a zdravotního stavu. Pokud tápete, můžete se poradit s vaším veterinářem či se zkušeným chovatelem. Masové kapsičky, konzervičky a paštiky jsou sice kočkami ochotněji přijímány, nicméně se nehodí k výlučnému krmení. Lze je však podávat pro zpestření či v případě, že zvíře trpí nechutenstvím či se zotavuje například po nemoci. 

Pokud hodláte připravovat domácí stravu, základní surovinou bude především čisté, libové maso. Ideální je rybí, drůbeží, hovězí či jehněčí, za poněkud problematické se považuje vepřové. Mléčné výrobky zkrmujte spíše výjimečně a to pouze výrobky fermentované - živé jogurty, zákysy a podobně.

Srst a péče

Navzdory své délce poskytuje srst krátkosrstého bobtaila dobrou ochranu před chladem, větrem i vlhkostí. Podsada je bohatá, dobře izolující.

Povolena jsou veškerá zbarvení a kresby, kromě colorpoint, čokoládové, lila, plavé a skořicové.

Péče o zevnějšek kurilského bobtaila nezabere mnoho času. Postačí kartáčování dle potřeby a pravidelná kontrola drápků, uší a tlamičky.

Zdraví / nemoci

Toto málo šlechtěné, přirozené plemeno se obvykle těšívá pevnému zdraví až do vysokého věku. Vyskytnout se může geneticky vázaná polycystická choroba ledvin (PKD), proto je vhodné testovat potenciálně chovné jedince na příčinnou genetickou mutaci. 

Častým problémem koček je výskyt většího množství zubního kamene, záněty dásní až parodontóza. Proto nepodceňujte preventivní prohlídky a lékařem doporučená opatření.

Chovatelské stanice

• Materia Cordis, cz