Siamská kočka

Siamská kočka
Siamská kočka
Klasifikace FIFe Kategorie 4, EMS kód: SIA
Země původu Thajsko
Velikostní kategorie střední kočky
Hmotnost v dospělosti 2,5-6,5 kg
Věk 13-15 let
Typ srsti krátká
Péče o srst a tělo nenáročná
Povaha bystrá, zvídavá, společenská

Siamská kočka bezesporu patří mezi nejoblíbenější a nejčastěji chovaná plemena. Dle FIFe sdílí stejný standard hned se třemi dalšími plemeny – balijskou, orientální krátkosrstou a orientální dlouhosrstou kočkou. Ačkoliv jediný rozdíl, dle standardu, spočívá v délce a zbarvení srsti, tato tři plemena zdaleka nedosahují popularity a rozšíření siamek.

Jde o středně velkou kočku štíhlé tělesné konstituce, velmi elegantní, dlouhonohou a jemnou. 

Hlava má trojúhelníkovitý tvar, umocněný poměrně velkými ušními boltci. Obličeji dominují velké oči sytě modré barvy.

Historie

Své jméno tyto kočičí aristokratky dostaly podle staršího názvu dnešního Thajska – Siamu. Poetická legenda praví, že tyto kočky bývaly společnicemi dam na panovnickém dvoře a měly zde i speciální úkol – urozené paní si na jejich štíhlé a dlouhé ocasy odkládaly své prsteny, které kočka střežila. Aby prsteny nesklouzávaly, býval žádoucím znakem siamek zálomek na konci ocasu. Dalším běžným znakem siamek bývalo také šilhání (strabismus), jehož původ zase vysvětlovala pověst o strážkyních chrámového bohatství, kterým oči zkřížilo dlouhé zírání na svěřené cennosti. 

Nejstarší dochované zmínky a vyobrazení podobných koček pocházejí již ze 14. století, na ilustracích můžeme spatřit štíhlé kočky s typickými barevnými odznaky v srsti. 

Do Evropy se siamské kočky dostaly ve druhé polovině 19. století, kdy vrcholilo období evropských kolonií. Jednou z nejúspěšnějších koloniálních velmocí byla Velká Británie, a tak není divu, že k prvnímu představení siamek došlo právě v Londýně - na výstavě v Crystal Palace, roku 1871. 

O třináct let později daroval siamský král několik chovných koček britskému konzulovi, jehož rodina se výrazně zasloužila o rozvoj plemene v Anglii. 

První plemenný standard byl vytvořen roku 1892. Tento původní dokument ještě pokládal šilhání a zálomek na ocase za žádoucí znaky, moderní standard je již pokládá za vadu. FIFe plemeno uznává od roku 1949, siamky jsou známé a hojně chované snad po celém světě.

Léta šlechtění způsobila, že se současné siamky značně odlišují od původního typu, kterému se více podobá plemeno chované pod názvem thajská kočka

Povaha

Proslulým povahovým rysem siamských koček je jejich upovídanost až hlučnost. Siamky milují své lidi a potřebují poměrně mnoho pozornosti. Pokud se jim jí nedostává, hlásí se o ni velmi hlasitě a vehementně. 

Na druhé straně jsou velice inteligentní, rychle chápou a patří k nejlépe cvičitelným plemenům koček. Hodí se pro člověka, který tráví hodně času doma, případně má možnost brát si kočku s sebou do zaměstnání. Siamky jsou vázané primárně na člověka, nikoliv na místo, proto jim obvykle nečiní problém doprovázet svého majitele na jeho denních pochůzkách.

Výchova a socializace

Jak již bylo zmíněno, jde o bystré a snadno cvičitelné plemeno. Siamské kočky se bez problémů naučí chůzi na vodítku, aportování či přivolání. Je však třeba mít na paměti, že zůstávají do značné míry nezávislými osobnostmi a nelze od nich očekávat automatické a okamžité plnění pokynů, jako je tomu u psů.

, lze je naučit i jednoduché triky.Siamkám obvykle vyhovuje společnost další kočky, ovšem záleží i na individuálních sympatiích. 

Krmení

V zásadě je lhostejné, zda budete krmit granulemi či domácí stravou. Obě možnosti mají své výhody i nevýhody a v obou případech je zapotřebí dodržovat určitá pravidla.

Vybíráte-li granule, věnujte pozornost jejich složení. Základní surovinou by mělo být čisté maso (pozor na formulaci „ostatní výrobky živočišného původu“), dále by měl výrobek obsahovat co nejméně obilovin a především byste v seznamu ingrediencí neměli najít sůl (NaCl).

Podobnými zásadami se řídí i příprava domácí stravy – servírujeme hlavně čisté maso (může být rybí, drůbeží, jehněčí, hovězí či králičí, ohledně vhodnosti vepřového masa nepanuje jednotný názor). Mléčné výrobky by kočka měla dostávat pouze výjimečně, nejlépe fermentované (např. jogurty, zákysy).

Srst a péče

Srst siamek by měla být velmi krátká, hedvábná a dobře přiléhající. Podsada téměř nebo zcela chybí, což přináší na jedné straně výhodu minimálního zanechávání chlupů po bytě, na straně druhé však činí siamku poměrně citlivou na chlad a další nepřízeň počasí. p

Typickým zbarvením siamských koček je světlý základ s tmavými odznaky v obličeji, na uších, ocase a nohou. Konkrétní barvy mohou být například seal point, red point, chocolate point, blue, lila či cream point atd. Vyskytnout se může i varianta s kresbou (tabby).

V letech 2006-2016 byla varianta colorpoint s bílou skvrnitostí označována jako seychelská kočka, avšak roku 2016 byla tato barevná varieta zahrnuta do standardu siamek.

Zdraví

Siamské kočky patří mezi plemena s průměrným zdravím. Jejich slabinou jsou zejména oči - vyskytují se zákaly, šilhání (kdysi žádoucí znak) či dědičné onemocnění sítnice - PRA.chovných jedinců.

Rovněž byl pozorován poněkud zvýšený výskyt alergií, astmatu a některých nádorových onemocnění. 

Chovatelské stanice

Žádné chovatelské stanice nejsou u tohoto plemena k dispozici