Norská lesní kočka

Základní informace

Klasifikace FIFe Kategorie 2, EMS kód: NFO
Země původu Norsko
Velikostní kategorie velké kočky
Hmotnost v dospělosti kočky 4-6 kg, kocouři 7-10 kg
Věk 13-16 let
Typ srsti středně dlouhá, velmi hustá
Péče o srst a tělo středně náročná
Povaha společenská, hravá, tolerantní

O plemenu

Norská lesní kočka patří mezi velká plemena koček. Má statné, dobře osvalené tělo, samec je výrazně mohutnější než samice. Nohy má dlouhé a silné, zadní končetiny jsou delší než přední.

Důležitým znakem je trojúhelníkovitý tvar hlavy a chybějící stop - norky mají rovný profil. Podobně jako mainské mývalí, také norské lesní kočky zdobí „rysí“ štětičky na ušních boltcích. 

Historie

Staroislandský mytologický epos Edda zmiňuje velké, silné kočky s bohatou srstí a dlouhýma nohama - tato vznešená zvířata doprovázela skandinávskou bohyni plodnosti Freyu, když se vydávala na svět. Příznivci norských lesních koček jsou přesvědčeni,že společníci této mocné bohyně byly právě ony. 

Přesný původ tohoto přírodního plemene neznáme, avšak z dochovaných zmínek a vyobrazení se lze domnívat, že kočky mohly přijít do Skandinávie s vracejícími se vikingskými nájezdníky, kteří v 10. a 11. století terorizovali Britské ostrovy. 

Druhá teorie pokládá norské lesní kočky za potomky koček sibiřského a orientálního typu, dovezené rovněž vikingskými světoběžníky, avšak z Ruska a Blízkého Východu, nejspíše v průběhu 16. století. 

Samostatné a houževnaté plemeno se po staletí vyvíjelo bez větších lidských zásahů, v obydlích prostých lidí i bohatých šlechticů především hubily hlodavce a zejména na venkově dlouho žily polodivokým způsobem.

Obě světové války značně zamávaly se slibně se rozvíjejícím chovem norek, zejména po druhé světové válce mělo plemeno namále, avšak norský chovatelský klub dokázal shromáždit vhodné jedince a plemeno zachovat. FIFe plemeno uznala roku 1977 a zejména v Evropě je jeho obliba stále na vzestupu. 

Povaha

Norská lesní kočka je přátelská ke své rodině, vůči cizím lidem však často zaujímá rezervovaný až mírně nedůvěřivý postoj, aspoň než si na ně udělá názor. Ačkoliv je samostatná a dokáže se zabavit sama, spokojenější je v kruhu své rodiny, případně ve společnosti další kočky. 

Při pečlivé a trpělivé socializaci si porozumí i s klidným a mírumilovným psem, dobře toleruje i malé děti. Je třeba počítat s tím, že jde o aktivní a činorodé plemeno, které navíc rádo a hodně šplhá, výlučně bytový chov proto není zcela optimální. 

Výchova a socializace

Norská lesní kočka je klidná a mírná, proto nebývá příliš obtížné přivyknout ji na kartáčování, čištění uší nebo očí a jiné procedury potřebné k zajištění optimální péče. Ačkoliv si ráda hraje, nebývá úplně snadno cvičitelná - má svéráznou a nezávislou povahu a chovatelé popisují, že „prostě nevnímá, co po ní chci“. 

Díky přítulné a mazlivé povaze se s tímto plemenem lze věnovat i felinoterapii.

Krmení

Samozřejmě, nic nezkazíte podáváním kvalitních granulí založených na čistém mase a ideálně bez obilovin. Pro zpestření můžete přidat masové kapsičky či konzervy a jiné pamlsky, avšak neměly by představovat hlavní část krmné dávky. 

Jakožto přírodní plemeno norské lesní kočky ocení i krmení masem. Pro kočky je vhodné především maso rybí, hovězí, jehněčí či králičí. Drůbeží maso je vhodné, ale u citlivých jedinců může způsobovat alergickou reakci. Na krmení vepřovým masem nepanuje mezi chovateli a odborníky jednotný názor. 

Chcete-li maso servírovat syrové, vždy ho nechte aspoň několik hodin projít hlubokým mrazem, abyste eliminovali riziko přenosu nežádoucích mikroorganismů. 

Kravské mléko se kočkám obtížně tráví, nicméně fermentované produkty (jogurty, zákysy) lze tu a tam doporučit, především březím a kojícím kočkám. 

Srst a péče

Osrstění norek vypovídá o jejich adaptaci na drsné severské podnebí - mají vodoodpudivou krycí srst s hustou podsadou a zejména v zimním období nápadný límec, náprsenku a kalhoty. 

S výjimkou čokoládové, lila, skořicové, plavé a pointed (siamských znaků) jsou povoleny všechny barvy běžné u ostatních plemen, plus odstíny a variety jantarové (amber).

Péče o toto plemeno je středně náročná - kartáčování je zapotřebí aspoň jednou týdně, během línání mnohem častěji. 

Zdraví / nemoci

Specifickým problémem norských koček je Glykogenóza typu IV (GSD IV) - závažná porucha metabolismu glykogenu, vyskytující se u lidí (choroba Andersenové), koní a právě u norek. Genetické testování dokáže odhalit klinicky zdravé přenašeče, takže u koček s PP by se onemocnění již nemělo objevovat. 

Dále se v chovní jedinci testují na polycystickou chorobu ledvin (PKD), a primární kardiomyopatii (HCM). 

Vyskytnout se může také dysplazie kyčelního kloubu, jinak typická spíše pro psy. 

Články - Norská lesní kočka

Norská lesní kočka

Norská lesní kočka

Norská lesní kočka

Vznešená, velká s přírodním vzhledem, na pohled obr, svým charakterem však něžný mazel s přátelskou povahou, to je norská lesní kočka. V tomto čísle F...