Selkirk Rex

O plemenu

Krátkosrstá varianta tohoto mladého plemene je méně nápadná, než její dlouhosrstý protějšek a více se podobá známějším rexovitým plemenům (Devon, Cornish).

Zatímco v USA se chov selkirků rozmáhá, v Evropě zůstávají raritně chovaným plemenem. 

Historie

Zakladatelkou plemene a jeho „pramáti“ je pouliční kočička pojmenovaná Miss DePesto, která se roku 1987 dostala do péče útulku v Bozemanu v americkém státě Montana. Zaměstnanci zařízení si povšimli její krátké, kadeřavé srsti a zavolali svou známou, nadšenou chovatelku Jeri Newman. Jeri je zajímala o genetiku a exotická plemena , proto jí neobvyklé kotě velmi zaujalo. 

Vypátrala, že se zvířátko narodilo v nedalekém Sheridanu obyčejné dlouhosrsté domácí kočce a všech jeho pět sourozenců má srst běžného typu. Nabízela se možnost, že otcem mláďat mohl být kocour jednoho ze starších rexovitých plemen, avšak široko daleko rexe nikdo nechoval, navíc srst Miss DePesto se svou strukturou od známých rexů odlišovala - byla normální hustoty a neprojevovala sklon k lysinám či řídnutí. 

Jeri tedy předpokládala, že jde o spontánní mutací vzniklý nový typ osrstění a započala se šlechtěním nového plemene. O rok později přišla na svět první koťata, jejichž otcem byl Jerin černý perský kocour. Tři mláďata byla kadeřavá, druhá tři měla srst rovnou - toto rozložení odpovídalo autozomálně dominantní dědičnosti nového rexovitého genu. 

V chovu byly dále použity také exotické, britské a americké krátkosrsté kočky, jejich potomky pak několikrát znovu spojila s DePesto, jako třeba kotě z prvního vrhu kocoura Oscara.

Během několika let se tak ukázalo, že rexovitost není spojena s žádnými genetickými vadami či nemocemi a že gen zodpovědný za kadeřavou srst je neúplně dominantní, tedy že k projevu znaku sice stačí jedna alela (příslušná varianta genu) ze dvou, avšak jeho intenzita je u heterozygotů nižší. 

Roku 1992 selkirky uznala organizace TICA, o osm let později také CFA. FIFe plemeno uznala až roku 2017 a uznává dlouhosrstou i krátkosrstou variantu jako samostatná plemena.

Povaha

Selkirkové se rádi mazlí a je-li majitel doma, vyhledávají fyzický kontakt. Bez problémů však zvládnou i delší dobu osamotě, zejména mají-li k sobě ještě kočičího kamaráda. 

Dobře se snáší nejen s ostatními kočkami, ale i s dalšími zvířaty (je-li dobrá vůle i z jejich strany), díky klidné a tolerantní povaze se hodí také do rodiny s dětmi.

Výchova a socializace

Toto plemeno není příliš hravé a proto od něj nelze očekávat příliš velkou cvičitelnost. Bez problémů si navykne na běžnou péči - kartáčování, kontrolu drápů a uší atd., stejně tak je čistotné a ochotně využívá kočičí toaletu. 

Pokud jsou od mládí zvyklé na postroj, ocení tyto kočky i výlety ven, kde mohou prozkoumávat okolí. 

Krmení

Pokud nechcete strávit přípravou krmení mnoho času, můžete vsadit na kvalitní granule určené pro kočky přiměřené tělesné stavby, věku a zdravotního stavu.

Chcete-li krmit raději domácí stravou, lze podávat různé druhy čistého masa, pouze vepřové maso se pro kočky příliš nedoporučuje. Servírujete-li maso za syrova, vždy ho nechte projít hlubokým mrazem, abyste minimalizovali riziko přenosu patogenů.

Pokud chováte kočku výhradně v bytě (tzv. indoor chov), je důležité dát zvířeti k dispozici vhodnou trávu ke žvýkání, třeba v truhlíku - její žvýkání a konzumace čistí trávení, působí preventivně proti trichobezoárům a udržuje zdravé zuby a dásně. 

Srst a péče

Srst krátkosrstých selkirků je plyšové struktury, hustá a hebká, s typickými kučerami, které jsou u heterozygotů poněkud volnější struktury.
Zvláště u dlouhosrsté varianty jsou nejvíce cenění jedinci s heterozygotní kombinací genů ovlivňujících strukturu srsti - jeden „rex“ a jeden standardní, pro rovnou srst.Díky kombinaci obou vloh se pyšní nádhernou, dlouhou, prstýnkovitě kadeřavou srstí.
Selkirkové se nemají kartáčovat příliš často, aby se nepoškozovala unikátní struktura srsti, ideální je pročesání zhruba jednou týdně. 

Vzhledem ke způsobu, jakým se rexovitost dědí se i v čistokrevných chovech rodí určité procento koťat s rovnou srstí (selkirk rex straight hair).

Selkirkové se chovají v mnoha barevných varietách, od jednobarevných přes bikolorní, ředěné až po různé kresby, odznaky a stínování. 

Zdraví / nemoci

Výhodou selkirků je pevné zdraví, zatím nejsou známy žádné závažné dědičné predispozice. Jako u většiny koček, také u selkirků se vyskytuje polycystická choroba ledvin (PKD), avšak chovní jedinci však bývají na tuto nemoc testováni a rozmnožují se pouze zdravá zvířata.