Selkirk Rex dlouhosrstý

O plemenu

Dlouhosrstý selkirk je jedním z nejexotičtějších plemen koček. Jde o mladé plemeno původem z USA, které se zatím v Evropě příliš nechová. 

Selkirk je středně velká kočka s kulatou hlavou a kratším čenichem se zvlněnými vousky. Oči i uši jsou posazené poměrně daleko od sebe, stavba těla je robustní a podsaditá. 

Historie

Roku 1987 přišla do útulku v Bozemanu v Montaně mladá kočička s pozoruhodnou srstí. Pracovníci útulku zavolali chovatelku Jeri Newman, protože znali její zájem o genetiku a neobvyklé kočky a pozvali ji, aby si zvířátko prohlédla.

Jeri postupně zjistila, že kotě přišlo na svět v Sheridanu (také v Montaně) a jeho matkou byla želvovinovo-bílá dlouhosrstá domácí kočka. Ve vrhu bylo ještě pět dalších koťat, ale Miss DePesto, jak byla kočička pojmenována, byla jediná s odlišným osrstěním. 

Jeri zvažovala, zda Miss DePesto může mít v sobě geny Cornish nebo Devon rexe, avšak vzhledem k mizivému množství těchto koček v okolí tuto možnost pokládala za nepravděpodobnou a i vzhledem k odlišné struktuře srsti pracovala s hypotézou, že jde o nový typ osrstění.

Roku 1988 se ze spojení Miss DePesto a černého perského kocoura narodila tři kadeřavá koťata a tři s rovnou srstí, což potvrzovalo autozomálně dominantní dědičnost nového rexovitého genu. Následně v chovu použila perské, exotické, britské a americké krátkosrsté kočky, získané potomky pak několikrát znovu spojila s DePesto, například hned první mládě, kocoura Oscara.

Díky tomuto přístupu se Jeri podařilo zjistit, že rexovitost s sebou nenese žádné významné zdravotní komplikace a že příslušný gen je neúplně dominantní. Neúplná dominance znamená, že k projevu znaku sice stačí jedna alela (příslušná varianta genu), avšak jeho intenzita je u heterozygotů nižší. 

Roku 1992 selkirky uznala organizace TICA, o osm let později také CFA. V Evropě stěžejní organizace, FIFe, plemeno uznala až roku 2017. 

Povaha

Selkirkové jsou přátelské kočky středního temperamentu, milují kontakt s člověkem a velmi rády se mazlí. Díky vyrovnané a tolerantní povaze je lze doporučit i do rodiny s dětmi, mějte však na paměti, že kočka musí mít vždy možnost odebrat se na klidné místo a nerušeně odpočívat. 

Je-li zapotřebí, bez problémů zvládne i delší čas osamotě doma, avšak pokud býváte pryč častěji je vhodný aspoň zvířecí společník. Vedle ostatních koček se obvykle dobře snáší i s jinými zvířaty, je-li tolerance oboustranná.

Výchova a socializace

Selkirk je spíše samorost a trochu „salámista“. Běžná výchova a socializace obvykle nepředstavuje problém - plemeno je čistotné, dobře toleruje i česání a související péči, nicméně další učení selkirky příliš neláká. 

Nebývají příliš hraví, ale dokáží ocenit procházky venku, pokud se od mládí naučí na postroj a vodítko.

Krmení

Obvyklou volbou zájmových chovatelů jsou granule a masové konzervy či kapsičky. Klíčová je správná volba výrobce i konkrétního produktu - základem by mělo být čisté maso (pozor na formulaci „ostatní výrobky živočišného původu“, dá se pod to schovat mnohé). Základ jídelníčku by měly tvořit kvalitní granule, měkké kapsičky a konzervy se hodí pouze jako doplněk pro zpestření. 

Dáváte-li přednost domácí stravě, můžete servírovat různé druhy masa (rybí, jehněčí, hovězí, případně drůbeží). Chcete-li zkrmovat maso za syrova, vždy ho nechte aspoň na pár hodin projít hlubokým mrazem, jako opatření proti infekci. 

Srst a péče

Nejvíce cenění jsou jedinci s heterozygotní kombinací genů ovlivňujících strukturu srsti - jeden „rex“ a jeden standardní, pro rovnou srst. Díky těmto vlohám se pyšní nádhernou, dlouhou, prstýnkovitě kadeřavou srstí. Kartáčovat se nemá příliš často, aby se nepoškozovala její struktura, ideální je pročesání zhruba jednou týdně. 

Z genetických důvodů přicházejí na svět i koťata s dlouhou, rovnou srstí (selkirk rex straight hair). 

Vyskytovat se může široké spektrum barev, plných, ředěných i jejich kombinací včetně kreseb a odznaků.

Zdraví / nemoci

Selkirk rex je poměrně zdravé a robustní plemeno bez vážných genetických predispozic. Jako u mnoha plemen, také u nich se může objevit polycystická choroba ledvin (PKD), chovní jedinci však bývají testováni, aby nedošlo k přenosu onemocnění na potomky.