Poklady z přírody 81 – Ryby

Nejdražším komponentem krmné dávky pro drůbež jsou proteiny, i přesto je nutné poskytnout drůbeži dostatečné množství bílkovin. K dispozici jsou dva typy proteinových zdrojů – bílkoviny živočišného a rostlinného původu. Bílkoviny živočišného původu jsou pro zdravý růst i produkci vajec lepší než bílkoviny rostlinného původu. Jedním ze zdrojů bílkovin živočišného původu mohou být právě různě zpracované ryby. Také rybí tuk je cenným zdrojem esenciálních mastných kyselin a vitaminů A a D. Názory na jeho použití pro drůbež jsou různé.

Charakteristika

Rybí moučka se připravuje z různých druhů sladkovodních i mořských ryb, a to buď ze zbytků ryb určených pro lidskou spotřebu (např. losos a tuňák), nebo celých ryb ulovených za účelem výroby tohoto krmiva. Ve Spojených státech je nejčastěji používanou rybou menhaden. Používají se také sledi, sardele, okouni, ančovičky, tresky, štikozubci, platýzi, huňáčci a další. 

U nás se rybí moučky vyrábí především z plevelných ryb, které zamořují chovné rybníky. Jde např. o karasa stříbřitého.

Rybí tuk je při pokojové teplotě tekutý. Množství tuku je u ryb větší v teplých měsících, více tuku mají starší ryby a uměle chované ryby. Naopak méně ho je v období tření a reprodukce ryb.

Co obsahuje?

Složení rybí moučky závisí na použité surovině a způsobu jejího zpracování. Rybí moučka ze sladkovodních ryb může mít např. 38 % bílkovin, 10–14 % tuku, 16 % popelovin a 12% vlhkost. Dále obsahuje polynenasycené mastné kyseliny, minerální látky a vitaminy A, D.

Zpracování

Používá se především rybí moučka. Zkrmit se dají i tepelně upravené ryby zbavené kostí.

Zajímavý může být i rybí olej.

Skladování

Rybí moučka určená pro krmné účely musí být stabilizována antioxidantem a skladována ve vhodných podmínkách, aby byla zachována její kvalita, zejména aby nedocházelo ke žluknutí tuků. Ke konzervaci se používá např. kyselina mravenčí a propionová. Dr. Jacquie Jacob z univerzity v Kentucky uvádí přídavek směsi tokoferolů (vitamin E) a extrakt z rozmarýnu, který odstraňuje volné radikály. Tvorbu volných radikálů omezuje lecitin, který zabraňuje tvorbě volných radikálů.

Proteiny v nesprávně skladované rybí moučce se také mohou začít rozkládat, což vede ke zvyšování hladin biogenních aminů, jako je histamin. Spotřeba vysokých hladin histaminu může u kuřat způsobit erozi žaludku. Rybí moučka může být navíc zdrojem potravinářských patogenů, zejména Salmonella spp.

Skladuje se v uzavřených PVC obalech, v suchu a chladu, do cca 18 °C, spotřebujte ji nejlépe do 6 měsíců. Při skladování v chladu do 12 °C je možné skladování do 10 měsíců.

Využití pro drůbež

Rybí moučka je bohatým zdrojem živočišných bílkovin, je kvalitním krmivem. Zajímavé je zastoupení esenciálních aminokyselin, jako je metionin a lysin, i polynasycených nenasycených mastných kyselin. Zvířata z ní čerpají také minerály a vitaminy, zejména vitamin A, D a B. Složení záleží na použité surovině i způsobu zpracování. Vyrábí se z mletých ryb nebo zbytků ryb použitých pro lidskou výživu.

Použít se dá pro mláďata všech druhů hrabavé drůbeže, příznivě ovlivňuje stavbu kostí, svalů, kůže i kvalitu opeření. Do směsi se zpravidla zařazuje 4–5 % rybí moučky.

Tvrdí se také, že při podávání rybí moučky nemají slepice sklony ke kanibalismu.

Rybí moučka je sice kvalitním krmivem, ale i zde platí, že všeho moc škodí. Přebytečné množství bílkovin v krmivu pro drůbež může negativně ovlivnit její zdraví. Důležité je i odpovídající množství a složení tuků. Přebytečné množství tuků, i těch, které pochází z rybích produktů, rybího oleje nebo masa, může způsobit zažívací potíže a vést k různým chorobám drůbeže.

Zkrmit se dají i ryby nebo zbytky po zpracování ryb – vždy ale čerstvé, tepelně opracované a zbavené kostí.

Rybí olej se někde doporučuje v krmných dávkách kuřat i slepic jako zdroj vitaminů A a D. Vitamin A podporuje zdravý růst, ale také pomáhá podpořit imunitu, snižuje riziko nachlazení, infekcí i parazitárních onemocnění. Při nedostatku vitaminu A klesá snáška a snižuje se biologická hodnota vajec, zpomaluje se vývoj embryí, zhoršuje líhnivost a životaschopnost kuřat. U kachny pižmové vedl nedostatek vitaminu A k zánětu víček, poškození rohovky a oslepnutí.

Vitamin D udržuje hladinu vápníku a fosforu, má vliv na tvorbu kostí, vaječné skořápky i na oplozenost vajec. Při nedostatku vitaminu D se u mladých ptáků vyskytuje křivice, u starších měknutí, zeslabování a demineralizace kostí (osteomalacie). Vitamin D je nezbytným prvkem v krmivu pro drůbež.

Uvádí se, že je vhodné přidávat rybí tuk zejména v zimních měsících a v krmných dávkách pro nosnice produkující násadová vejce. Přidává se také zvířatům s omezeným přístupem na zelené plochy a tam, kde je nedostatek přímého slunečního svitu. Pro ptáky, a tedy i drůbež je důležitý vitamin D3 (cholekalciferol, kalciol), který je obsažený v krmivech živočišného původu.

Jiné prameny doporučují použít jako zdroj vitaminu D pro drůbež spíše syntetické přípravky. Jedním z důvodů je obtížné dávkování a vmíchání rybího tuku do krmiva. Dalším důvodem je fakt, že obsah 6–8 % rybího tuku v krmivu pro kuřata je dostatečné množství k vyvolání encefalomalacie zapříčiněné nedostatkem vitaminu E. Při vysokém obsahu tuků tyto žluknou a spotřebovávají právě vitamin E, jenž se pak drůbeži nedostává. Nemoc postihuje kuřata náhle, projevuje se ochablostí, svalovým třesem a neschopností koordinovat pohyby, stáčením hlavy. Situaci způsobuje postižení mozku. Postižená zvířata nelze vyléčit.

Třetím důvodem je to, že rybí tuk může nepříznivě ovlivňovat kvalitu masa, popř. chuť a vůni vajec, podobně jako další produkty z ryb. Rybí příchuť masa byla pozorovaná, pokud v krmné dávce bylo více než 2–3 % rybí moučky.