Amazoňan zelenolící je obyvatel východního Mexika, kde se vyskytuje v dubových lesích podél pobřeží Mexického zálivu. V současnosti je přísně chráněn, protože jeho dříve hojná populace byla silně zdecimována.
Ještě v sedmdesátých létech minulého století byl hojně do Evropy dováženým papouškem. Protože jsou to dlouhověcí ptáci, udržel se v chovech dodnes. Není však nijak hojným chovancem.
Ptákům musíme dát možnost koupele. Ve vnitřních prostorách pozor na průvan.
Pták je celý zelený, čelo, uzdičku a přední část temene má tmavě červené. Za okem má barva modrozelený tón. Líce jsou viditelně světleji zelené. Zobák je světlý. Krajní letky ruční jsou černé, u kořene červené. Tvoří malé zrcátko. Duhovka je oranžová.
Samici lze odlišit podle menší červené skvrny na hlavě. Od mladých ptáků potom podle modrého tónu opeření za okem.
Ptáci jsou vhodní buď do opravdu velké klece, anebo menší voliéry. Do venkovní voliéry s možným záletem se hodí jen v teplých letních měsících. Klece a voliéry je vhodné vybavit větším počtem větví. Jsou to ptáci, kteří tráví většinu života v korunách stromů.
Hnízdí, tak jako téměř všichni papoušci, v dutinách stromů. Často v palmách s větrem uraženou korunou. V takovém případě je dutina přístupná shora.
Nemají zvláštní nároky na velký prostor. Přesto je lepší umístit je do menší voliéry.
Jsou to opět semenožraví ptáci, kteří semena vylupují ze slupek. Berou jak semena olejnatá, tak moučného typu. Základem je směs semen určená pro velké papoušky.
Slunečnice, semenec, kardi, různé druhy prosa, lesknice, loupaný oves, pohanka. Vše i naklíčené. Máčenou nebo povařenou můžeme podávat i kukuřici a pšenici. Krájenou kořenovou zeleninu a ovoce. Různé druhy ořechů a nějaké bobule jako jeřabiny.