Několik rodů jihoamerických papoušků nese rodové jméno amazonek. Některé z nich znali chovatelé již ze starší literatury, ale v evropských chovech byli vzácní. To se změnilo až koncem minulého století. Tehdy všichni měli rodové jméno papoušek.
Protože jsou do jisté míry podobní amazoňanům, jsou však vždy menší, bylo pro ně zvoleno nové pojmenování amazonek, které se dobře vžilo. Přece jenom k nim musíme přistupovat poněkud jinak než k amazoňanům.
Je nutné umožnit jim pravidelné koupání. Ve vnitřních prostorách pozor na průvan.
V těle robustní papoušek s krátkým ocasem. Na hlavě je sytě žlutý, záda a křídla jasně zelená. Prsa a břicho čistě bílé, od žluté hlavy ostře ohraničené. Od nohou dozadu je peří opět žluté.
Samec i samice jsou stejně zbarvení. Pro rozlišení pohlaví je nutné odborné vyšetření. Je rozšířen v širokém pruhu tropických lesů povodí Amazonky od jejího ústí do Atlantiku až po východní svahy And v Peru. Jsou to ptáci z korun stromů, kteří se začali v evropských chovech objevovat až koncem minulého století.
Ptáci nejsou vhodní do venkovních voliér, vyžadují teplo. Nejpříhodnější prostředí pro jejich chov je skleníková voliéra. Takové prostředí odpovídá přírodním podmínkám, odkud pocházejí. Hnízdí v dutinách stromů, tudíž k hnízdění vyžadují budky.
Nároky na prostor nemají velké. Menší prolet, ale spíše prolézání větví, to je způsob jejich života.
Berou všemožná semena, která loupou ze slupky. Základem je proto směs semen určená pro velké papoušky. Je nutné takové krmení doplňovat krájenou kořenovou zeleninou a ovocem. Semena také klíčená.
Slunečnice je však hodně olejnatá, proto je nutné její semena podávat jen v přiměřeném množství. Rozpoznat, co je přiměřené množství, je základem chovatelského umění.