Zebřičku pozná skoro každý. I člověk, který nechová ptactvo o ní alespoň slyšel. Drobný australský "vrabčák" s elegantním vzhledem a příjemným zvukový projevem je ideálním ptáčkem i pro začátečníky.
Nemocná zebřička je načepýřená, nezpívá, jen posedává na bidle či dokonce na dně klece. Může sípavě dýchat. Zebřičky mohou onemocnět z průvanu, při nevhodném řešení venkovního chovu mohou prochladnout.
Protože se jedná o drobného ptáka, je nutné s ním manipulovat velmi jemně, aby se předešlo zlomeninám a jiným zraněním. Stejně tak je nutné mít vhodně zvolenou velikost ok pletiva/rozteč mříží klece. Při nevhodné volbě bidélek mohou zebřičkám přerůstat drápky. Vyhneme se tomu právě nabídkou různých šíří a struktur bidel.
Podstatné je u jakýchkoliv potíží reagovat ihned, neboť drobní ptáci nemocem/stresu mohou podlehnout v řádu hodin i rychleji. Proto lze doporučit mít pro případ obtíží přehled o veterinářích specializovaných na ptactvo a ordinujících v okolí. Samozřejmě je třeba mít k dispozici karanténní klec, která se bude hodit i v případě nákupu nových zvířat.
Jedná se o typického astrilda, tedy ptáka drobného vzrůstu se silným, výrazně červeným zobákem, který prozradí na první pohled zrnožravost. Charakteristický je pohlavní dichromatismus, samec má typickou elegantní kresbu, samičky z ní mají jen znaky na ocásku a "slzu" pod okem. Problematičtější je určení pohlaví u bílých mutací, ale i tam stačí dospělého ptáka chvíli pozorovat, neboť samci se projevují charakteristickým zpěvem.
Kromě přírodní formy lze dnes volit z množství mutací, speciální sortu pak tvoří výstavní zebřičky.
Zebřička pestrá pochází z Austrálie, kde obývá ve velkých hejnech především stepní oblasti. Protože je poměrně nenáročná, zvládá život i v bezprostřední blízkosti lidských sídel stejně jako v těch nejsušších oblastech vnitrozemí Austrálie. Vyhýbá se souvislejším lesním porostům. V přírodě hnízdí v rozsochách dřevin nebo v trnitém křoví, využije ale také volné dutiny v kmenech eukalyptů a pod. Při dlouhých obdobích dešťů migrují do sušších oblastí, naopak při delším suchu přestávají hnízdit.
Jak z výše uvedeného popisu vyplývá, je nutné zebřičku chovat minimálně v páru. Samotný jedinec nebude spokojený. Pokud se chovatel rozhodne pro chov více zebřiček v jedné kleci/voliéře, je nutné hlídat vztahy mezi páry a všem párům umožnit vybrat si místo ke hnízdění, aby nedocházelo k šarvátkám.
I přes jinak milou povahu umí být zebřička velmi teritoriální a drobný ptáček ve stresu rychle podléhá zdravotním komplikacím. Tento druh lze chovat v klecích různých typů nebo ve voliérách vnitřních i venkovních. U těch venkovních je pak vhodné na zimu ptáky buď přesunout do tepla anebo mít voliéru vybavenou zatepleným, ideálně vytápěným, prostorem.
U velikosti chovného zařízení klasicky platí pravidlo, že větší = lepší. Pro jeden pár je minimální rozměr klece cca 70 (d) x 40 (h) x 50 (v) cm, velmi dobře se osvědčily bednové klece.
Interiér zařízení musí být vhodně vybaven různě širokými bidly či větvemi, hnízdní podložkou či budkou pro každý pár, místem pro podávání potravy a vody a občas je nutné nabídnout zebřičkám koupání.
K vystlání hnízda nejlépe přijímají trávu, seno, srst zvířat a podobný materiál. Prostor je nutné věnovat také odchovům, se kterými může počítat i úplný začátečník. Takže kromě klece pro rodiče je zapotřebí mít také voliéru či prostornější klec pro mladé, kteří potřebují dostatek místa pro vybudování dobré kondice.
Jídelníček se skládá ze tří složek: rostlinné, živočišné a vody. Rostlinná složka je tvořena především různými druhy zrnin. Pokud máte malý chov, asi přistoupíte k nákupu již hotových směsí. U většího chovu je výhodné si směs připravovat vlastní, nejvíce se pak zebřičky krmí všemi druhy prosa, lnem, nigerem, amarantem, lesknicí, čumízou a dalšími.
Zrniny nabízíme i v naklíčené podobě. Předkládáme také zelené krmení, různé druhy travin a bylin, zeleninu a ovoce. Živočišná složka může být tvořena hmyzem a jeho kuklami či larvami. Nesmíme zapomenout na vaječnou míchanici především v období hnízdění. Pro podporu trávení potřebují ptáci mít přístup i ke gritu, zebřičkám se nabízí v podobě písku, lze sehnat i písek s drcenými mořskými mušlemi.