Malý evropský pták, kterého lidé znají hlavně jako zimního návštěvníka krmítek. Jeho zpěv je pro člověka zcela nelibozvučný, proto jej neznáme jako klecního ptáka.
V Evropě je v mírném pásmu všeobecně rozšířeným, ale nenápadným ptákem. Samce od samice lze rozlišit pohledem. Není to snášenlivý pták. Od krmítka odhání třeba i sýkory.
V klecích a voliérách jsou výrazně odolní. V přírodě jsou v poslední době napadáni bičenkou drůbeží. Mláďata ve voliérách jsou silně napadána roztoči. Tito parazité po úhynu hostitele jeho tělo opouštějí.
Pták velikosti vrabce, zavalitější postavy stehlíka. Převážně zelené barvy, se žlutou v křídlech. Samice jsou zbarvené více došeda, mláďata jsou skvrnitá. Na území výskytu vytváří 4 zeměpisné formy, které se vnějším vzhledem liší jen málo. V současnosti je vyšlechtěno více barevných mutací.
Zásadně po párech a ve větším prostoru. Jsou to ptáci poměrně nesnášenliví, zvláště pak při hnízdění. K chovu je zapotřebí povolení k chovu chráněných ptáků.
Nejsou nároční na prostor, ale pokud chcete dosáhnout odchovů, je nutná venkovní voliéra s keři. Venku je však můžete chovat celoročně.
Jsou to ptáci zásadně zrnožraví. Krmíme směsí pro divoké ptáky jako základem. Potom slunečnicí a semencem, které nemusíme drtit (mají silný zobák). Podáváme také zelené krmení. Vaječnou míchanici se musí naučit brát. V přírodě žerou v zimě semena šípků, dužina je pro ně odpad. Důležitý je grit.