iFaunaiFauna

Alpský jezevčíkovitý brakýř

Délka života13-14 let
HmotnostSamci:15-18 kgSamice:14-17 kg
VýškaSamci:37-38 cmSamice:36-37 cm
Charakteristika
Velikost
Nároky na pohyb
Cvičitelnost
Množství chlupů v domácnosti
Náročnost na péči
Hodí se k dětem
Zdraví plemene
Náklady na chov
Snáší samotu
Inteligence
Chystáte se koupit plemeno Alpský jezevčíkovitý brakýř?Podívejte se na aktuální inzeráty nebo sdílejte tento článek s přáteli!

Alpský jezevčíkovitý brakýř se představuje

O plemenu

Jezevčíkovitý brakýř patří mezi horské honiče. Má velmi statnou tělesnou konstituci s mohutnou kostrou, přesto je poměrně rychlý a hbitý. 

Jak napovídá název, alpský jezevčíkovitý brakýř je nízkonohé plemeno, což mu usnadňuje pohyb v hustě zarostlém a neprostupném terénu. 

Tělesný rámec je tedy výrazně obdélníkový, ideální poměr mezi kohoutkovou výškou a délkou trupu odpovídá 2:3. 

Zařazení FCI: Skupina 6 - Honiči, barváři a plemena příbuzná, Sekce 2 - Barváři, číslo standardu: 254

Historie

Raná historie alpského brakýře sahá až do středověku, kdy byli podobní psi používáni k dosledům spárkaté zvěře (práce barváře) i k naháňce zajíců, lišek a podobné kořisti (práce honiče). 

Díky své nižší statné postavě a přitom dostatečné hbitosti se výborně hodili k využití v horách. Na rakouské straně Alp se postupem staletí začal formovat typ loveckého psa blížící se povahou i exteriérem dnešnímu alpskému jezevčíkovitému brakýři, v Bavorských Alpách zase vznikl základ pro bavorského barváře

Rozkvět alpských brakýřů nastal v 80. letech 19. století, kdy si rakouský korunní princ Rudolf vyžádal právě tyto honiče pro své lovecké výpravy do Orientu. Jeho myslivci mu připravili dobře vycvičenou smečku, pocházející z psinců v Mürzstegu a Ischlu. 

Oficiálního uznání rakouskou kynologickou organizací se alpští brakýři dočkali roku 1932, ještě pod názvem alpsko-krušnohorský jezevčíkovitý brakýř (Alpenländische-Erzgebirgler Dachsbracke). Dnes platný název byl ustanoven roku 1975, kdy plemeno definitivně uznala FCI. 

Tento nízkonohý honič sice nepatří mezi zvláště početná plemena, má však svou stabilní chovatelskou základnu nejen v zemi původu, ale i v okolních státech, včetně České republiky. Drtivou většinu jeho majitelů tvoří aktivní myslivci.

Povaha

Brakýř mívá otevřenou a nezáludnou povahu, potřebuje však hodně pohybu a bez pracovního či sportovního vyžití strádá. Hodí se tedy pouze pro aktivního majitele, který mu dokáže poskytnout adekvátní zaměstnání. 

Nejčastěji bývá chován jako lovecký pes, je velmi pracovitý a má dobrý nos.

Na své rodině lpí a v dospělosti špatně snáší změnu majitele. K cizím lidem je nedůvěřivý a odtažitý, při vynuceném kontaktu může reagovat agresivně. 

Příliš si nerozumí s malými dětmi, nemá trpělivost pro jejich neobratné hry. Pro starší školáky, kteří již dokáží respektovat jeho potřeby, však může být dobrým přítelem. 

Slabou stránkou alpského jezevčíkovitého brakýře jsou útěky (v jeho očích samostatné výlety).

Výcvik

Vzhledem ke své samostatné a trochu tvrdohlavé povaze je alpský brakýř vhodný pouze pro zkušenější chovatele, kteří s ním dovedou pracovat. 

Základem je pečlivá socializace a začlenění štěněte do nové rodiny. Jednou nastavená pravidla (kam má pes přístup, co smí a co nesmí atd.) musí dodržovat všichni členové rodiny. 

Brakýř je velmi inteligentní a okamžitě využije jakéhokoliv uvolnění pravidel nebo možnosti posunout se výše v hierarchii rodiny. 

Výcvik musí být veden velmi důsledně, avšak s klidem a přirozenou autoritou. Brakýř má velký apetit a proto se dobře motivuje na pamlsky. Pozor však na překrmování, má sklony k nadváze. Obezita pak zvyšuje riziko nejen kardiovaskulárních chorob a cukrovky, ale trpí jí i klouby a páteř. 

Krmení

Je-li zajištěna každodenní vyvážená krmná dávka, je lhostejné, zda krmíte granulemi, BARFem nebo domácí vařenou stravu. V každém případě však záleží na správném množství a poměru živin, i na kvalitě vstupních surovin.

Nevyznáte-li se ve složení granulí vy sami, určitě svůj výběr konzultujte s odborníkem. Ačkoliv platí, že nápadně levná krmiva mívají žalostné složení, nelze se spoléhat, že drahé=kvalitní.

Pokud psovi zavedený jídelníček vyhovuje, zbytečně jen neměňte. 

Sledujte kondici zvířete, nejlépe pravidelným vážením. Při každodenním kontaktu si plíživých přírůstků či úbytků hmotnosti nemusíte všimnout včas.

Srst a péče

Srst alpského jezevčíkovitého brakýře je krátká až středně dlouhá, s dobře vyvinutou podsadou poskytující výbornou ochranu před chladem i vlhkem. 

Obvyklým zbarvením jsou různé odstíny hnědé, jelení červená či černý základ s barevnými znaky. 

Péče o zevnějšek není náročná, postačí kartáčování dle potřeby a občasná kontrola uší, tlamy a drápů.

Zdraví / nemoci

Z geneticky vázaných onemocnění je u alpského jezevčíkovitého brakýře významná neuronální ceroidní lipofuscinóza typu 8 (NCL8). Toto neurodegenerativní onemocnění se vyskytuje v několika typech u různých druhů savců. 

Jeho podstatou je hromadění odpadních lipidů v nervových buňkách. Ty jsou tím pochopitelně ničeny, což se projevuje pestrou paletou různě závažných symptomů -změny psychiky (nervozity, agresivita, ztráta orientace), poruchy koordinace pohybů a hybnosti, křeče a kombinované záchvaty. Onemocnění se zhoršuje s věkem a zkracuje život postiženého jedince. 

Dědičnost onemocnění je autozomálně recesivní (tj. existují zdraví přenašeči). Genetické testování chovných psů a fen tak představuje jediný efektivní způsob, jak chorobu eliminovat. Negativní testy na NCL8 jsou v ČR podmínkou k uchovnění.