Slovenský kopov

O plemenu

Toto ve světě málo známé lovecké plemeno na první pohled připomíná   malého, delšího dobrmana.  

Kopov je středně velký honič s lehkým, ale pevně stavěným tělem zřetelně obdélníkového rámce. Hlava je proporčně přiměřená tělu, délka mozkovny zhruba odpovídá rozměru čenichové partie.  

Oči jsou hluboko posazené, mandlového tvaru, okraje víček vždy černě pigmentované. Uši kopova jsou střední velikosti, nesené volně podél hlavy. Celkový výraz vzbuzuje dojem ostražité pohotovosti a inteligence. 

Zařazení FCI: Skupina 6 - honiči, barváři a příbuzná plemena, Sekce 1.2 - střední honiči, číslo standardu: 244

Historie

Kopov je slovenské národní plemeno, velice vytrvalý honič a barvář. Jeho předky jsou stará lovecká plemena, adaptovaná pro práci v horském terénu.  

Vzhledem k mnoha indiciím je pravděpodobné, že jde o původní slovenské, respektive středoevropské plemeno, navíc neexistuje jediná zmínka o dovozu podobných psů na území dnešního Slovenska a přilehlého okolí. Kopov tedy vznikl postupným, po generace prováděným výběrem loveckých a hlídacích psů, nikoliv cíleným křížením již existujících plemen.  

První kopovové byli větší a statnější, než ti současní, vyznačovali se hlasitou prací na stopě a vysokou ostrostí, protože se používali k lovu nebezpečné zvěře, zejména černé (divočáků), ale i větších šelem.  

Základy moderního chovu kopovů byly položeny těsně před vypuknutím druhé světové války, roku 1940 pak byla založena Slovenská plemenná kniha psů a také vypracován plemenný standard.  

Během vývoje v posledních 100-150 letech došlo ke zmenšení kopovů z velké na střední velikost a k vymizení ostatních barevných variant, jedinou možnou barvou je v současné době černá s pálením. 

Povaha

Kopov je ostrý a odvážný lovecký pes, na rozdíl od mnoha jiných loveckých plemen se příliš nehodí pro „náhradní“ uplatnění (společník, kynologické sporty).  

Jeho chov lze doporučit spíše zkušeným chovatelům, nejlépe aktivním myslivcům, kteří již měli příležitost se s podobným plemenem seznámit. Pokud plánujete pořízení prvního jedince tohoto plemene, je vhodnější zvolit fenu. Feny kopovů  jsou o poznání méně dominantní, tvárnější a ovladatelnější.  

Vzhledem k dominantnímu chování samců není vhodný chov dvou psů, dvě feny se obvykle snášejí dobře, fena a pes pak bývají zcela bez problémů.  

K ostatním zvířatům se právě nehodí, má silný lovecký pud, zejména těžko odolává možnosti pronásledovat prchající kořist, což se může přenášet také na pronásledování běžců a cyklistů.

Výcvik

Jak již bylo zmíněno výše, kopov je vhodným plemenem pro aktivního myslivce, který již má se psy nějaké zkušenosti.  

Zejména mladí samci bývají velmi temperamentní, samostatní a tvrdohlaví, se sklonem k dominantnímu chování jak vůči ostatním psům, tak i v rodině.  

Vedle pečlivé socializace je proto zapotřebí také důsledná a pevná (nikoliv však surová) výchova. Pokud má majitel patřičnou autoritu, získá oddaného a ovladatelného psa, na kterého se může spolehnout on i jeho rodina. 

Krmení

Kopov není příliš náročný strávník, dobře prospívá jak na domácí stravě (vařené i syrové - BARFu), tak na suchému krmivu. Při správně zvoleném produktu představují granule jednoduchý a spolehlivý způsob, jak zvířeti denně podávat vyváženou krmnou dávku, avšak nekvalitní krmení může napáchat velké škody na zdraví, výkonu i exteriéru.

Pozor na přejídání, zejména mimo loveckou sezónu výdej energie klesá a pokud se adekvátně neomezí kalorický příjem, hrozí rozvoj nadváhy až obezity.  

Srst a péče

Srst kopova je 2-5 cm dlouhá, středně silná a dobře přiléhající. Podsada je velmi hustá a bohatá, v menší míře je přítomna i v letních měsících.  

Jediným standardním zbarvením je sytě černá s hnědými až mahagonovými znaky (pálením) na končetinách, hlavě a spodní straně krku.  

Krátká srst slovenského kopova nevyžaduje příliš péče, mimo období línání postačí kartáčování jednou až dvakrát do týdne a občasná kontrola čistoty uší a stavu drápů.

Zdraví / nemoci

Odolný a houževnatý kopov patří mezi zdravá plemena, i když i u něj se mohou vyskytnout ortopedické vady jako dysplazie kyčlí nebo loktů, vzácněji i luxace pately.  

Převislé ušní boltce zase zvyšují riziko podráždění či zapaření zvukovodu a následného zánětu, u starších psů bylo popsáno mírně zvýšené riziko nádorových onemocnění zejména měkkých tkání (nezhoubné i zhoubné tumory).