Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak jsem se dostala k počítači a měřila :
Hurtta má 2 karabiny 5 cm + obrtlík
2 kroužky pr.2 cm, síla 2 mm,1 kroužek 3 cm,3mm.

Moc děkuju a omlouvám se za pozdní odpověď.

Enter napsal(a):
Díky , moc mi její knihy pomohly. Pořád se učím, ale opravdu se psem komunikujeme, pak už stačí jen gesta, pohledy a víme... . Ale mám borderku, ta vysloveně čeká, co jí řeknete, zadáte za úkol..., nevím, jak u nezávislejších psů. Za mě této autorce . Podobně dobrá je i kniha Stephanie Lang von Langen: Vím, co mi chceš říct.

Děkuju za tip. Už jsem se dívala, že naše knihovna tuhle knížku má. Ještě najít čas

Věřím, že borderka jako pracovní plemeno chce pracovat.

Westové jsou taky prima, jsou to neodolatelní rošťáci, někdy komici, ale hlídat také umějí.
Mají kouzlo v tom, jak řeší situace - po svém, těžko se to říká, ale někdy vymyslí tak překvapivé teriérské řešení, až se musím smát.
Ujdou výlety, milují stanování, ale na druhou stranu s nimi člověk nemusí každý den běhat míle. Také jsem zažila vícekrát propojení, kdy pes reaguje na gesto na dálku, na pohled a byli to voříšci i pracovní plemena, věřím, že je to o vztahu. Mám fotky, kdy se se psem tvářím úplně stejně - kopírujeme se, jen bych si jich přála mít víc. Nějak mě dřív nenapadlo říkat druhým lidem, ať mě se psy fotí.
Mějte se hezky a ať se Vám s borderkou daří, do čeho se pustíte

beluše napsal(a):
To asurwic
Dobrý den, nemáte prosím nějaké typy pro maldší štěňátko, jak zvýšit sebevědomí? Naší je teprve 12 týdnu, ale ráda bych s ní do budoucna začala cvičit. Problém je ale že stejně jako pejsek Andeny i tak moe při pokusu o naváděná pamlskem odejde. Tedy jít kousek za pamlsek jí nevadí, ale dtřeba do sedu nebo lehu se nechat navést nechce.Myslim že je to nízkým sebevědomým. Ničeho se přímo nebojí ale moc si nehraje, je hodně opatrná a neprůbojná a nerada zkouší nové věci.Rozházené paamlsky čicháme, ty malé překážky s ní určitě zkusím, ale byla bych ráda ještě za nějakou konkrétní inspiraci.Tahat zátěž s ní zatím nechci když je takhle malá. Děkuji.

Dobrý den,
myslím, že jste na dobré cestě a tady v příspěvcích zaznělo mnoho dobrých postřehů.

Jen mě ještě napadlo něco, čím prošel můj pes:
Bolelo ho přezubování. Samozřejmě jsme dávali hodně věcí na kousání, ale myslím, že s jeho submisivní, opatrnou a nejistou povahou nesl přezubování hůře než mí dřívější psi. Kňučel a přežvýkával, byl neklidný. Když jste oba v pohodě a máte ho na klíně, klidně se můžete podívat, jaký zub se aktuálně viklá. Vypadly mu i prasklé zuby (jak se rozpíná/roste čelist). V tyto dny jsme vyloženě dali relax.
Držím Vám palce.

asurwic napsal(a):
Existuje téměř vůči všemu, ale v rámci výcviku se mluví spíše o mizerné sebedůvěře, nejistotě a opatrném projevu psa... i když ostatně je to fakt jen slovíčkaření, protože je to všechno tak nějak propojeno... zadavatelka psala, že měl pes problém i jen vedle ní bez nějakého cvičení stát - to už je docela "typický projev" bázlivosti, ne?

Děkuju, že jste se mě zastala.
Když jsem napsala "plachý pes", tak jsem myslela, že to po třicetileté práci se psy prostě vidím, jen jsem se s tím u vlastního psa ještě nesetkala. Měla jsem i útulkové puberťáky se špatnými zkušenostmi a tam jsem poskytovala vlídnost a jistotu, ale právě tam bylo hájení si zdrojů, agrese...
Nepsala jsem, že psa hladím a že si s ním pohodově hraju, protože to prostě považuju za samozřejmé.
Teď v 5,5 měsíci už se spokojeně a pohodově po mně válí, je zvyklý na můj klidný hlas. Udělal velké pokroky a ve své lidské smečce je mu dobře.
Jen vůči manželovi je plachý, ale to je tím, že ho moc nevídá a i tam je to na dobré cestě

Enter napsal(a):
Doporučuji knihu Turid Rugaas Konejšivé signály. Vydala i DVD. Může Vám pomoci v komunikaci s psíkem, zjistíte, kdy už je přetažený, dostává se do stresu, co ho zneklidňuje. A i vy se naučíte ho signálem ukonejšit. Měla jsem také podobné štěně, bálo se i spousty zvuků apod., konejšivé signály nám moc pomohly.

Dobrý den,
jsem ráda, že tu Turid Rugaas zazněla!
Podporuji to, že je dobré sledovat všechny signály psa (verbální i nonverbální) a přizpůsobovat tomu to, co se psem děláte. Vůbec nejlepší je, jak je pohodová a pokorná - ona, která má takové zkušenosti. A mimochodem, miluju, jak se umí vyjadřovat krátce a jasně
Vůbec nejlepší je její heslo: "Důležité není cvičení, důležitý je vztah."

asurwic napsal(a):
Plně chápu - mám tohle doma několikrát. Když chci něco nového, pes prostě přestane fungovat i na několik dní, ale cvičit se s tím do určité míry dá - samozřejmě mi nebude plachý pes skládat vrcholovou zkoušku ze služební kynologie, ale pár stovek povelů, nějaké ty pachové práce a podobné věci bez problémů. Čím více se toho naučí, tím je to potom už snazší.

Z počátku bych vůbec do nějakých povelů nešla a kromě fixace na sebe bych začala právě s tím stopováním a čuchacími hrami v takové úrovni, aby pes vždy uspěl, s překonáváním jednoduchých překážek (třeba jen bedýnka nebo dřevo na zemi) no a samozřejmě pak se socializací. Až bude dospělý, tak skvělou činností pro získávání sebevědomí je tah lehkého závaží.

Mně hodně pomohlo krmení bez misky jen z ruky "za cvičení" ve stylu příchod ke mně = pamlsek, pohled = pamlsek, mazlení = pamlsek, nějaký pohyb kolem = pamlsek... prostě za všechno, co pes udělá, padne jídlo.

Co se týká povelů do budoucna, tak dávat plynule za sebou, aby pes neměl čas na nějaké pochybování. Klidně ze sebe udělejte "robotický dávkovač jídla" a jednu věc odměňujte pořád dokola, dokud ji pes dělá. Cvik ukončujte dalším povelem nebo top pamlskem, jehož kousání zabere nějaký čas, nikdy ne odchodem od hafana. Pokud sám z povelu odejde, neopravujte ho, ale podle jeho stavu buď pracujte na dalším jiném, jako by předchozí povel byl správně ukončen a nebo si vezměte štěně k sobě a jen ho nechte relaxovat.

Než se Vám hafan rozpracuje, což může trvat třeba i rok, pomáhá chválit a zachytávat jen to, co dělá štěně samo = bez nějakého navádění pamlskem nebo nechávání prostoru pro vlastní přemýšlení - jen počkat, až bude přirozeně v dané pozici / činnosti a pak rovnou chválit hotovou věc. Až bude vědět, co je dobře a začne to (alespoň při spatření odměny) předvádět, můžete teprve přidat nějaký signál pro provedení. Prostě nepoužívat tvarování ani navádění.

A samozřejmě základem je nějaký team building - vezměte pesana do obchodu, na cvičák, do přírody... prostě všude s sebou. Klidně ho chovejte, ať se cítí dobře, ale ať přitom poznává okolí a zjišťuje, že mu díky Vám nic nehrozí.

Dobrý den,

ještě jednou jsem vám chtěla poděkovat za rady a povzbuzení.

Pes je nyní 5,5 měsíce starý a plachost v prostředí se výrazně snížila. Vidím větší jistotu v pohybu venku, kolem lidí, zvířat, dětí, větší jistotu v chování, ve hrách s ostatními psy i s lidmi, v chození na vodítku, celkově je radost pozorovat jeho větší sebedůvěru.

Pes se s důvěrou a jistotou pohybuje kolem mě. Stále to posiluju. Hezky si zvykl na lidský hlas (rodina i cizí lidé, už se tolik neleká).
Hodně dávám pozor, jak reaguje na to, když jsem k němu čelem a když vidím nejistotu, klidně měním pozici.

Řekla bych, že mu pomohl nejvíc asi čas!
Dále konstantní jednání ze strany rodiny (= jistota, co může od své smečky čekat), jistota, jak probíhá den.

Určitě pomohlo pokračovat v tom, co jsme začali od převzetí od chovatelky: jemný vlídný přístup, relax a radost v psím životě, naučit ho si hrát s hračkami (neuměl, teď si hraje rád sám i s námi), čuchací hry (opravdu hodně mu upevnily sebevědomí - moc doporučuji), mazlení a dovádění se svou lidskou rodinou, běhání po venku, hraní si s ostatními štěňaty, prostě klid a socializace... mám pocit, že si vše muselo "sednout".
Také pořád hodně krmím z ruky apod.

Určitě bych i pro ostatní, kteří mají nejisté nebo bázlivé psy, zdůraznila z vašeho příspěvku, co jsem sama vyzkoušela:
povely plynule za sebou
zachytávání, ne tvarování, ne navádění

Tah závaží: dobrý tip, vyzkoušíme!

Mějte se hezky a přeji, ať se Vám vše daří.

asurwic napsal(a):
Plně chápu - mám tohle doma několikrát. Když chci něco nového, pes prostě přestane fungovat i na několik dní, ale cvičit se s tím do určité míry dá - samozřejmě mi nebude plachý pes skládat vrcholovou zkoušku ze služební kynologie, ale pár stovek povelů, nějaké ty pachové práce a podobné věci bez problémů. Čím více se toho naučí, tím je to potom už snazší.

Z počátku bych vůbec do nějakých povelů nešla a kromě fixace na sebe bych začala právě s tím stopováním a čuchacími hrami v takové úrovni, aby pes vždy uspěl, s překonáváním jednoduchých překážek (třeba jen bedýnka nebo dřevo na zemi) no a samozřejmě pak se socializací. Až bude dospělý, tak skvělou činností pro získávání sebevědomí je tah lehkého závaží.

Mně hodně pomohlo krmení bez misky jen z ruky "za cvičení" ve stylu příchod ke mně = pamlsek, pohled = pamlsek, mazlení = pamlsek, nějaký pohyb kolem = pamlsek... prostě za všechno, co pes udělá, padne jídlo.

Co se týká povelů do budoucna, tak dávat plynule za sebou, aby pes neměl čas na nějaké pochybování. Klidně ze sebe udělejte "robotický dávkovač jídla" a jednu věc odměňujte pořád dokola, dokud ji pes dělá. Cvik ukončujte dalším povelem nebo top pamlskem, jehož kousání zabere nějaký čas, nikdy ne odchodem od hafana. Pokud sám z povelu odejde, neopravujte ho, ale podle jeho stavu buď pracujte na dalším jiném, jako by předchozí povel byl správně ukončen a nebo si vezměte štěně k sobě a jen ho nechte relaxovat.

Než se Vám hafan rozpracuje, což může trvat třeba i rok, pomáhá chválit a zachytávat jen to, co dělá štěně samo = bez nějakého navádění pamlskem nebo nechávání prostoru pro vlastní přemýšlení - jen počkat, až bude přirozeně v dané pozici / činnosti a pak rovnou chválit hotovou věc. Až bude vědět, co je dobře a začne to (alespoň při spatření odměny) předvádět, můžete teprve přidat nějaký signál pro provedení. Prostě nepoužívat tvarování ani navádění.

A samozřejmě základem je nějaký team building - vezměte pesana do obchodu, na cvičák, do přírody... prostě všude s sebou. Klidně ho chovejte, ať se cítí dobře, ale ať přitom poznává okolí a zjišťuje, že mu díky Vám nic nehrozí.

DĚKUJU.

Tento příspěvek mi opravdu hodně pomohl. Něco z toho už děláme, ostatní poslupně a pomaloučku zavedeme.
Taky krmím co nejvíc z ruky, přesně jak to píšete, pohyb kolem mě = pamlsek, stojí u mě, když stojím já (což bral jako děsivé) = pamlsek. Pohybuje se kolem mě, když sedím na zemi = pamlsek... zvykám ho na chválu jemným příjemným hlasem.

Když vidím, že má náběh na paniku, zpomalím pohyby, velmi pomalu poodejdu a dělám jako že nic. Chválím ho za jakýkoliv pohyb kolem mě z vlastní vůle.

Právě že už jsem si připadala přesně jak ten "robotický dávkovač jídla" za jakoukoliv interakci.

To popsání cvičení je vážně dobré, neopravuju, dělám, že nic a přesně jak píšete, pokračuju podle toho, jak se mi štěně zdá aktuálně v pohodě. Relaxujeme. Končíme něčím, co si odnese na okusování nebo mu schovám hrst pamlsků do ručníku a on je jen sní - neschovávám, chci, aby lehce uspěl.

Moc mi pomohlo to, jak píšete o navádění a prostoru pro vlastní přemýšlení, to už jsem si zkusila, že to nefunguje. Budu to dělat, jak píšete, jen zachytávat to, co dělá samo. Takhle už máme dotek na konec vařečky. Doufám, že se mi tady nebudou smát. Byla jsem v kuchyni, štěndo vařečka zajímala, zachytila jsem a tak máme dotek vařečky v různých pozicích. Když to udělal sám, tak mu to hrozivé nepřipadá.

Ty překážky, to postupně určitě zkusíme. Pomalu, chválení, pamlsky, žádný tlak, prostě jen další hra.

Tah lehkého závaží, to neznám. Můžete mi to prosím popsat?

MOC DĚKUJU. TENTO PŘISPĚVEK MI OPRAVDU HODNĚ POMOHL.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Můžu povzbudit tím, že jsem fůru věcí naučila psa v celkem krátkým období v jeho 9 letech. Protože prostě přišla doba, kdy nás to oba začalo bavit, pes pochopil, proč je to zábava. Dovedu si představit, že bysme byli schopný teďka začít dělat stopy.
Máte spoustu času, za půl roku nebo rok bude pejsek úplně jinde :).

Děkuju. Úplně to chápu. Minulého psa jsem naučila třeba "štěkej" až v jeho 10 letech, protože to najednou přišlo samo a bavilo ho to. Předtím jsem mírně zkoušela, nešlo to, tak jsme to prostě nechali být.
Jen mi dřív na cvičáku vtloukali do hlavy, že co nenaučím do puberty, tak to už půjde jen donucením. Tuhle "blbou" myšlenku mám pořád v hlavě, i když mám už jiné vlastní zkušenosti, minulého psa jsem učila nové kousky psa i ve 13 letech.

DĚKUJU.

Ještě bych chtěla dodat, že hooooodně v budoucnu jsem ho chtěla cvičit na to, co jsem psala (ovladatelnost, pach. práce, triky). Rozhodně nemám nápady, že bych po štěndu chtěla všechno hned! Jen prostě pomalu od toho hraní chci přejít třeba k "sedni", pak až to půjde a štěndo bude v pohodě, tak zkusit třeba dotek nosu dlaní. Dát mu čas...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Myslím si, že takhle po internetu těžko někdo vymyslí, jak konkrétně líp pracovat s tímhle pejskem. Studujete si k tomu literaturu, snažíte se pozitivně, to je dobrý základ.
Snad bych jen trochu přestala tlačit na pilu a netrápila bych se tím, že to postupuje jinak než obvykle.
Ovšem trochu pochybuju, že by se takhle choval pejsek z dobrýho chovu, od dobrých chovatelů. To mi nezní jako normální chování.

Souhlasím, děkuju.

Souhlasím, děkuju.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Podle mě chcete na teprv 4,5 měsíčním štěněti moc.Nechala bych tomu volný průběh, vy chcete mít hned perfektního psa, navíc ne každý je zrozený na dril povelů.Štěně z vás cítí příliš silnou autoritu, proto utíká, není si totiž jisto ani že to co dělá je správně.Takže asi stejně budete to šnečí tempo muset ještě víc zpomalit a vystihnout, kdy má pes dostatek energie, elánu na cvičení.Když pes od vás uteče, nevím co děláte, ale osobně bych mu už nic nevnucovala ani sebe.

Souhlasím, děkuju.

Prosím o nápady a vaše zkušenosti s výcvikem plachého psa.

Měla jsem už několik psů, vychovávala je a cvičila. Ve štěněcím věku jsem často řešila hlídání si zdrojů (hlavně jídla), snahu nenápadně či nápadně vládnout celé rodině, ale nepřipravilo mě to na to, co řeším teď. Mám 4,5 měsíce staré štěně westa (teď má 5,5 kg). Výchova je ok (nekousat, neničit byt, čistotnost, chůze na vodítku, nechat se prohlédnout), ale cvičení, to je kámen úrazu.

Zpočátku štěndo zalezlo pod stůl, jen jsem mu nabídla jídlo rukou, mírně jsem zvedla ruku nad čenich a opět mizelo, v podřepu jsem ho přátelským veselým hlasem zavolala a opět se utíkalo schovat. Teď po 1,5 měsíci jsme se dopracovali k tomu, že mu nevadí jemný přátelský hlas, jí mi z ruky, přestalo mu vadit, že stojím hned vedle něj. Chtěla jsem ho cvičit na běžnout ovladatelnost (sedni, lehni...), pachové práce a pak různé veselé kousky. Mí předchozí psi to milovali, zvyšovalo se jim sebevědomí a opravdu si to užívali, ale s tímhle štěnětem se pohybujeme tak šnečím tempem, až bych brečela.

Co děláme: fixuju ho na sebe (panička = zdroj zábavy, procházek, dobrot), trochu ho masíruju (aby se uklidnil), děláme hry z Velké knihy her pro psy a Hersenwerku a spoustu "blbin", co dělá se psem asi každý (hraní, hledání dobrot, schovávačka). Čtu Šustu, odměňuju každý sebemenší posun vpřed, cvičení krátké a úspěšné (aby nestačil utéct). Štěndo spí u mé postele, hry ho baví a spí u mě, i když si myju v koupelně vlasy, takže vztah mezi námi dobrý, ale

v případě sebemenšího neúspěchu mizí
má silnou obavu zkoušet něco, kde si není jisté, vše nové je hrozivé
jakmile má něco trochu vymyslet samo, panikaří a mizí
jednou něco vymyslí, ale pak zapomene a odmítá zkusit znovu
pamsky ho při cvičení nezajímají, často radějí volí útěk; já už vážně vyzkoušela z mlsků, co mě napadlo a beze změny
odměna hračkou mu přijde hrozivá, tak ho učím nebát se hraček (nenápadně, že si hraju sama a je to děsná zábava a že on u toho nemusí být, jak chce)

Já dělám jako že nic, jako že vůbec necvičíme, jen si tak vesele hrajeme. Cvičíme krátce nebo si hrajeme, aby se mu posílilo sebevědomí.
Pes za sebou nemá negativní zkušenosti, chovatelka je úžasná, socializace probíhá dobře. Čistotnost a neničení domácnosti jsme naučili tak přirozeně a snadno, až jsem z toho byla překvapená.

Lidi, já už vyzkoušela, co mě napadlo, a my jdeme vpřed tak šnečím tempem!
Napadá vás, co se dá ještě zkusit?
Má někdo podobnou zkušenost a podařilo se mu naladit později psa na spolupráci?
Myslíte, že to někdy bude na výcvik?

Manžel si myslí, že se psem moc nadělám a že jsem blbá drezérka zvířat. Mě to jeho chování tolik bolí. Já vážně chci jen pejskovi ukázat, že může mít víc sebevědomí a že dělat něco s pánem může být zábava. Navíc si myslím, že vychovaný pes je spolehlivý pes, který si může užívat víc volnosti, protože se dá spolehlivě přivolat apod.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Hledám na netu, a nejblíž co jsem našla, je tohle:
https://www.spokojenypes.cz/voditko-nylon-prep-treninkove-halti-2-m-small-img-halti_leine-fd-2.jpg
Akorát to samozřejmě nemělo tu druhou karabinu, ale rovnej konec, a koupila jsem to v nějakým zverimexu jako 5m stopovačku.
Něco podobnýho půjde určitě udělat z víceméně jakýkoliv šňůry.

DĚKUJU!
DĚKUJU ZA NÁZORNÉ FOTKY, za tu práci, kterou sis s focením a odpovídáním dala. Moc děkuju za vlastní zkušenosti a tipy, které mě prostě vůbec nenapadly!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Viz fotky, jedna karabina je originál, druhá je přivázaná uzlem. A pak uzlama vyřešenej zbytek šňůry tak, že tu druhou karabinu můžu cvaknout za uzel, a tím mi vznikne smyčka. Chce to takovej materiál a velikost karabiny, aby ty uzly byly dostatečná zarážka pro karabinu.

To je vážně dobrý nápad!
Uzly jsou lepší než kroužky!
Jaký je materiál vodítka na obrázku?
Ještě jednou moc díky, takhle to vyřešit mě vůbec nenapadlo!

ainu napsal(a):
Pokud byste chtela prepinaci reflexni, mam k doprodeji jeste par kusu neonove zlutych reflexnich voditek delky 2m, prumer 8mm - na cca 10kg hafana idealni. Lano je spletano v CR a kompletace je take u nas. Jsou to na zakazku vyrobene produkty pro muj blog.

Cena je 200 CZK.

Mozne osobne vyzkouset v Praze (Andel) anebo postou za 60CZK (doporucene).

Děkuju za návrh.
Vodítko se mi moc líbí. Na Anděla se teď bohužel nedostanu.
Na stránkách píšete, že má buď jeden posuvný systém nebo dva. Moc si to nedovedu představit. Zkracuje to výrazně vodítko? Původně jsem počítala s délkou nad 240 cm, ale to vaše vodítko se mi vážně moc líbí.
Jak už tu někdo psal, potřebuju z vodítka vlastně jen udělat poutko na dlaň na konci nebo ho zkrátit, aby šlo hodit přes tělo. Jde to s touto délkou 2 m?
Když se udělá poutko na dlaň, kolik má vodítko cm?

Můžete mi prosím změřit karabiny a kroužky, aby nebyly na westa moc masivní?
Teď mám karabiny 6 cm, v tloušťce 3 mm, těžké 24 g. Kroužek mám 15 g.

Jakmile je tloušťka kovu na kroužcích a karabinách kolem 5 mm, je to už moc. Takový kroužek váží už víc než 30 g a to je na westa moc.
Doufám, že jsem vás moc nezahltila. Váš blog občas sleduji a je dobrý! Viděla jsem recenzi na vodítka Tamer, o kterých jsem předtím taky uvažovala, nepotřebuji to na chůzi u nohy, ale taky nevím, jestli nejsou na 10 kg psa moc masivní. Kolik váží Bojko?
Taky jste mě inspirovala, že se musím nechat se psem vyfotit. Když jsem viděla ty hezké fotky Vás a Bojka, přišlo mi strašně líto, že se svými předešlými psy prostě skoro žádné společné fotky nemám. Samozřejmě jsem fotila já je, pár jsem udělala na samospoušť doma, ale s většinou mých psích přátel jsem to nestihla. Je neuvěřitelné, co všechno člověk v životě mine. Zvlášť u dvou předchozích psů mi to přijde neuvěřitelně líto, protože jsem s nimi měla velmi hluboký empatický vztah a byli jsme velmi sehraní. Teď s bláznivým štěnětem se trochu bojím, že třeba už tenhle intenzivní hluboký vztah a neuvěřitelnou souhru beze slov nikdy nezažiju. Určitě to chce čas, povaha se vyvíjí a vztah se tvoří, jen mi to zrovna teď opravdu hodně chybí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Https://www.vaschovatel.cz/87275-voditko-hurtta-training-cerne-250cm-8mm.html

Příjemné do ruky, nezničitelné. Výhoda přepnutí : velkou smyčku hoím přes rameno ( křížem přes prsa), pes jde u nohy a mám ruce v kapsách ( nebo plné nějakých nesmyslů).

Ještě jednou děkuju za konkrétní odkaz na webovky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Používám 7 let přepínací vodítko Hurtta. Drží kroužky i karabiny, je kulaté, příjemné do ruky
Jen je 10mm silné a to je asi na psíka zadavatelky dost. Ale zase slabší bude méně pohodlné na držení v ruce.
Za léta se psy jsme vyráběli vodítka z horolezeckých šňůr a smyček v různých délkách, sílách, barvách - všechno založené na uzlech - nikdy nepovolily. Jen se dřív hůř sháněly kvalitní karabiny.

Děkuju za příspěvek.
Na vodítko Hurtta jsem se dívala. Teď mám vodítko silné 16 mm a 20 mm, takže 10 mm je dobré, spíš jde o kroužky a karabiny, aby nebyly přehnaně masivní a těžké na 10 kg psa.

Mohla bys mi je případně změřit?
Moc se omlouvám, že s tím obtěžuju, raději bych si šla vybrat do obchodu, než to naslepo objednávat po netu. Teď mám karabiny 6 cm, v tloušťce 3 mm, těžké 24 g. Jakmile je tloušťka kovu na kroužcích a karabinách kolem 5 mm, je to už moc. Takový kroužek váží už víc než 30 g a to je na westa moc.
Věřím, že horolezecké lano je super, klidně bych brala, jen to neumím uvázat a kdybych to vázala já, trnu, aby ty uzly někde nepovolily.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nejlepší a jediný přepínací vodítko, co jsem kdy používala, jsem si vyrobila z 5m stopovačky. Nepotřebovala jsem k tomu ani kroužky, jen jednu karabinu navíc, kterou jsem uvázala zhruba do těch tří metrů délky, zbytek šňůry jsem vyřešila pomocí uzlů. Ještě bych to někde našla, kdyby se někdo chtěl inspirovat. Přišlo mi fajn, že tam právě nebyly žádný kroužky navíc, o který by si člověk mohl zrasit ruku.

S tou stopovačkou je to dobrý nápad. Myslíš to tak, že mám udělat uzel, v kterém bude ta karabina?
Díky za dobrý postřeh, že kroužky navíc nic moc pro ruce. Budu na to myslet při výběru! Jak už tady někdo psal, stejně bych používala koncovou smyčku na dlaň nebo jednu karabinu na přepnutí (zkrácení).
Děkuju za nápady!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Přepínací vodítko je fajn. Třeba když nemáte volnou ruku ( nebo vás zebe), přepnete přes rameno.
Jinak lepší než 5m stopovačka, je určitě flexi vodítko - na takové jištěné pobíhání, kdy pes nemusí jít spořádaně v určité vzdálenosti.

Děkuji za reakci.
Ráda bych se zeptala na flexi vodítko. Připadá mi, že je pes pořád "v tahu". Nenaruší mu to chození u nohy, myslím takové běžné, kde jde vedle levé nohy na prověšeném vodítku?
Slíbila jsem chovatelce aspoň jednu výstavu, nepotáhne pak ve výstavním kruhu, když bude zvyklý na flexi?
Budu ráda za zkušenosti s flexi.