luucka napsal(a):
Napíšu svojí zkušenost
Mám tříletou fenku ohaře(malý münsterlanský ohař) Je to můj první pejsek, takže jsem ve výcviku nasekala tolik chyb, že se to ani nedá spočítat. Když jsem si jí pořizovala prakticky jsem vůbec nevěděla co to plemeno obnáší. Ale na svojí obhajobu můžu říct, že tehdy mi bylo 13 let a byla jsem nadšená, že mi rodiče konečně nějakého toho psa dovolili. Původní plán byl takový, že to bude rodinný pes.¨
Ale protože jsem navěděla jak na to a psovi nedala to co potřeboval stal se z něj lovec. Asi víte k čemu slouží ohaři- hledají a následně vystavují zvěř. To všechno ve spolupráci s psovodem. Bohužel u nás (naší chybou) to takhle nefungovalo. Pes si začal lovit sám a pochopitelně žádné vystavování zvěře se nekonalo, prostě jí našel a pořádně prohnal. Nakonec to dopadlo tak, že jsem fenku nemohla pusti z vodítka-do 3 vteřin byla pryč.. šla si prostě lovit a já jsem jí vůbec nezajímala. Pokud to bylo prostředí které znala byla schopná být v tahu klidně půl hodiny, průběžně přišla zdálky omrknout kde jsem a lovila dál. Pokud byla v neznámém prostředí vracela se dřív ( tak cca 5 minut). Zdrhala i tam kde žádná zvěř nebyla, prostě si šla nějakou najít(i když tam nebyla). Zkoušeli jsme všechny možné metody od schovávání se po utíkání na druhou stranu. Bez výsledku, ona totiž moc dobře věděla, že nás vždycky dokáže najít(vracela se zpátky po svojí stopě). Moc dobře věděla co povel ke mě znamená na zahradě perfektně přibíhala stejně tak na vodítku.
Hledali jsme někoho kdo by nám pomohl. Navštívil jsme různé cvičáky i zaručené odborníky. Nic se nám, ale nelíbilo... pak jsme ale narazil na lidi, kteří nám konečně pomohli :-)
S fenkou jsme začali chodit na jeden cvičák. Chodíme tam jak na poslušnost tak i na lovecký výcvik. Zhruba rok byla na stopovačce a trénovali jsme down..... nakonec to dopadlo tak, že fenka na stopovačce perfektně downovala, stejně tak na zahradě.... na dlouhé písknutí si lehla a dala hlavu na zem( tu hlavu doporučuji, i když stačí obyčejné lehnutí. tak pes se více uklidní s hlavou na zemi) Ale jakmile cítila, že nemá stopovačku, nebo klidně že jí má, ale mi jí nedržíme, vzala dráhu i se stopovačkou, to byl docela průšvih protože se někde zamotala. Ale naštěstí štěkala a podle toho jsme jí našli.
Opravdu už nebylo jiné řešení než zkusit elektrický obojek. Podotýkám, že sama bych si na to netroufla, bylo to až na radu zkušených výcvikářů, kteří nás dobře znají :-) U nás byl navíc ještě problém, že jí chcem zakázat za zvěří vybíhat a honit jí, ale navíc nesmí ztratit zájem o zvěř a dál jí se zájmem vyhledávat. Takže byla potřeba aby PERFEKTNĚ uměla down a věděla za co ránu dostala( že ránu dostala za to, že neposlechla na down, ne za to že zvěř našla) V podstatě potřebovala zjistit, že na ní ,,došáhneme" i když je nějakých 100 m daleko a nemá vodítko....

kdybys nahodou byla odnekud z jizni Moravy a mne se s pejsankem mym nedarilo to zalehnuti, tak by se mi ten Vas cvicak mozna hodil, kdyby neco:o) Nejste odnekud kolem Brna? Jestli ne, tak neva a diky za napsani Vasi zkusenosti...

roony napsal(a):
Já chápu, že někomu je víc líto srny a někomu víc psa.
Ale co nechápu, je, že majitel psa, co nemá přivolání od zvěře, toho psa v lese pustí a ohrožuje ho přímo na životě, protože psů zastřelených myslivcem (a on myslivec nepátrá, jak dlouho pes ještě bude srnu honit) je víc než dost a taky není rarita pes, co ho přejede o pár km dál auto nebo vlak (tak jak tu srnu). Natolik líto mi tedy mého psa vždy bylo, než abych riskovala, že budu čekat u cesty a už se nevrátí, ne první a ne poslední majitel psa.
Někdo to asi nemá moc srovnané?

Dokud můj pes neměl přivolání v normálním provozu (jako ne zvěř, ale ve městě) - nemám ho od štěněte -, tak na volno nebyl nikde, jen se stopovačkou, a díky tomu se taky přivolání naučil, jinak je to smíření se s tím, že přivolání nemám a mám všude stres, protože psa neovládám. Přece jen holt nejsme na jihu, kde je to se psama jinak, a ovšem taky s tím, nakolik lidem na tom kterém psovi záleží.

Pokud jde o zvěř, to rozebírat nebudu, nevidím to černobíle.

Jako já si teď nejsem jistá, jestli to ještě nebyla narážka ne mě z předchozího tématu, ale já svého psa také nepouštím tam, kde jsou myslivci a honební les! Ono je těžké to vysvětlovat a ani nebudu, jelikož stejně si každý bude myslet své - prostě my máme mezi dvěmi sídliště ústí lesa, kde se jsem srnu za posledních sedm let ani jednou neviděla, les je nehonební a i oprávněné osoby mi řekli, že tam se psem na volno můžu...to jsem jen chtěla podotknout...o mého psa mám samozřejmě strach a na životě jej neohrožuji, takže v honebních lesech na něj dávám veliký pozor! Ale to již dále rozebírat nebudu, už jsem toho napsala dost a učím jej si zalehnout, jakmile uvidí jakoukoli zvěř a zatím to vypadá nadějne...

roony napsal(a):
To ráda slyším, Andulice.
Mé obavy z amatérství si neberte osobně, každý někdy s něčím konkrétním prostě začínal a každý jsme omylný, tak myslím, že lepší varování navíc než o jedno méně

...Jo a jinak myslivec mi vcera rekl, ze at nejdrive zkousim prave povel lehni (down) - memu psovi je vlastni "lehni", coz pry kdyz umi i na dalku, tak by to mohlo byt o neco malo jednodusii, tak uvidime, kazdopadne to stejne nejdrive budu trenovat na kratkym voditku u nohy a postupne vzdalenost prodluzovat...elektricky voditko kdyztak pokud toto by neslo, on je totiz docela dost muj pesan citlivej, tak radeji prvne ty mene "drasticke" metody:o) No, taky jsem se ho ptala, proc normalne zviratkum vubec neublizuje, kocky ma rad, olizuje je a nic jim nedela, ani osmakum mym, kdyz jsem je jeste mela, nic neudelal...no a bylo mi receno, ze srnci jim hrozne moc voni, maji jiny pach, ktery v nich budi proste zcela odlisny pudy, no...:o( Tak jsu o neco chytrejsi a fracosek si k srnce uz ani necuchne, to mu garantuju :o)) Zatim nashle a jak budu mit uspechy (ci neuspechy? :-o ) s preucovanim, dam casem vedet...A.

roony napsal(a):
To ráda slyším, Andulice.
Mé obavy z amatérství si neberte osobně, každý někdy s něčím konkrétním prostě začínal a každý jsme omylný, tak myslím, že lepší varování navíc než o jedno méně

jasny...

roony napsal(a):
Andulice, abys nedopustila další škody, ohledě stopovačky přidám pár upozornění, s čím musíš počítat.

Bacha prosím na to, že u tak těžkého psa se ti patrně nebude dařit ho zastavit, pokud ho nezastavíš PŘED tím, než vyběhl - což tak má být, ale uhlídat nejde všecko, pokud to není vyloženě hodina na výcvik, ale vycházka. Pokud pes vyběhne, tak stopovačku buď pustíš, protože budeš mít rozřízlé ruce - takže rukavice podmínkou!, tohle nepodceň. Anebo, pokud stopku zašlápneš, tak taky možná padneš na hubu nebo poletíš po zádech a pes vezme roha. Anebo pak budeš stopku držet na konci, to se ale vzdáš správného efektu správného momentu, necháš psa kus běžet, takže ho nic nenaučí, jen zabráníš tomu, aby zvěř hnal dál. Navíc je to záhul na záda a taky občas i takto třeba poletíš... ledaže jsi silná a velice obratná a půjde ti to jako po másle, ale já jenom varuju, že to může být taky problém.
O to by nebylo, ale horší je problém z toho vyplývající, že pes, co ti uteče se stopovačkou, se často někde v lese zamotá a třeba ho už nemusíš nikdy najít a zdechne tam hlady, nenajdou-li ho náhodní houbaři... s tímto vším počítej, ať nedopustíš další škody.
No a hlavně - v dané fázi, s daným plemenem, počítej tak rok, když budeš mít kliku a budeš cíleně trávit hodiny v zazvěřeném lese či poli. Rok i víc. Třeba taky napořád, leckdo se se stopkou zastaví v nějaké fázi a nejde to dál.
Taky je dobré domluvit s místními myslivci, že cvičíš psa na zvěř...

Jinak jsi zmínila elektriku a řekla bych, že s daným psem po čase na stopce se k tomu stejně vrátíš, takže aniž propaguji... pokud použiješ, prosímtě nechoď do toho bez zkušeného výcvikáře! NESMÍŠ za žádnou cenu vytvořit nepodmíněný reflex, srna = impuls... zvěře je moc a pes bude mít v hlavě guláš nebo se nervově poskládá. Tam je potřeba to dělat formou vynucování povelu, který zná. A taky ho předem naučit, co impuls znamená, a že přestane, když se otočí zpět k tobě. Aby se nevyděsil a neutekl někam kdoví kam. To se učí na nejnižších impulsech beze zvěře. U zvěře si nikdy nevystačíš s nejnižšími impulsy, s tím počítej, protože aby to psa vyrušilo z loveckého transu, nestačí jen tak něco (on už je mimo, v podstatě tě neslyší, nevnímá). To cituju tak snad pár hlavních bodů, které vím od výcvikáře. Můžu tě na nějakého i odkázat, pokud by ses rozhodla. Hlavně to neudělej tak, že psa necháš nosit obojek a pak půjdete do lesa, on vyrazí za zvěří a ty zavoláš a když nic, dáš mu ránu. To je pro psa naprosto špatně, i když mnohým lidem to vyjde, protože pes má šťastnou povahu, některým to ale taky nevyjde a to nepodceň. Je to těžký kalibr, chce to hodně vědět a vědět, že to není jen nějaká legrácka. Pokud bys chtěla kontakt na výcvikáře, co by ti poradil (aspoň na dálku), napiš mi na mail v profilu.
Snad mě někdo nesežere a nerozpoutám divoké hádky, ale vzhledem k tomu, že o obojku uvažuješ už teď, tak jsem přesvědčená, že je rozhodně lépe do toho jít zasvěceně. A nepodcenit.

jj, díky za instrukce ale nebojte se tak, že k tomu jako přistupuju amatérsky, se psy mám zkušenosti téměř od malička, chodím na cvičák, kde se nám individuálně věnují, zajela jsem si i vyzkoušet pobyt na výcvikovém víkendu apod. Prostě toto byla taková má největší chyba za celou dobu spolužití se psy, a proto jsem z toho ptaky taková rozhozená a řeším to....za půl hoďky mám být u toho myslivce, tak uvidíme, co mi řekne a pak dám vědět :o) Ten obojek má kamoška a vím, že to na jejího psa moc nefungovalo a už vůbec ne, když už někam běžela - fena ovčáka - tak si uvědomuju, že to není jen a tak a za cenné rady a zkušenosti děkuji a pokud se pro něj fakt rozhodnu, tak si o kontakt na výcvikáře řeknu....pěkný zbytek dne:o)

kalliope napsal(a):
Zadavatelka svého činu lituje a v dotazu slušně požádala ať jí není nic vyčítáno ale spíše porazeno. Myslím, že se toho mrzí dost, není nutno tady do ní šťouchat a ještě jí to připomínat.

Sama mám lovce, tak vím jaké to je. Sice si dávám sakra majzla (chodí na šňůře, oči mám i tzv. na prdeli, v lese se pohybuji jako schyzofrenik, jež předpokládá, že za každým křovím a houštím číhá lesní "nebezpečí"), z procházky přijdu tak udyndaná a nervozní, že se z toho časem stala nepříjemná povinnost, nikoli relax a radost ze společné chvíle strávené se psem. Někdy se se holt STANE. Mě tedy osobně ještě nikdy, ale neomylný není nikdo, ani Vy.

jo a díky za zastání, opravdu "šťouchání" není nutné, chybu si uvědomuju tak, že se mi o srnách i zdál strašidelnej sen :-O

melody napsal(a):
Existuje spousta pomůcek pro ty co se věnují výcviku(třeba tzv.zajíc na gumě a jiné "srandičky") všechno to chce vyzkoušet a jak píšeš přesně DOLADIT a už mu nedat nikdy šanci zopáknout.
Zadaunovat psa je hezká věc,ale to se trénuje a trénuje a trénuje....opravdu to není cvik na pár hodin. Dá se také naučit -stop-(píšťalkou)a přivolání(a další cviky).
Vše je o vztahu pes a pán za každé situace a v každé lokalitě.
Píšťalka není vůbec zlý nápad!
Lepší jak po něm v lese hulákat a myslivec pokud umí a zná by vás mohl "navést" na správnou cestu.

ok, přikoupím píšťalku

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Máte psa který i jak píšete v sobě lovecké pudy má a nechala jste ho za zvěří lítat. Je pěkné že se vrací a že jste si ho případným trestem nezradila a vrací se. Ale jak již psali ostatní, nesmí , ani myslivci pokud jsou rozumní nenechávají psy zvěř štvát.
Vraťte se ke stopovačce, vyhledávejte místa kde je zvěř (jakákoliv, srnčí, bažanti, zajíci).Jakmile pes za nimi vyletí velet daun a strhnout psa k zemi. nejdříve se to učí u nohy a postupně se vzdálenost prodlužuje. nenaučíte to psa za týden. Je to otázka delšího údobí. Pokuď budete mít ve své blízkosti někoho kdo má zkušenosti s el. obojkem tak použijte tento. Ale tak, že nejdříve 1 ÷2 týdny dáváte obojek psu jenom tak aby si na něj zvykl a nespojil ho s trestem. A opět do zvěře a jakmile vystartuje velet daun nebo písknout pokuď nespolechne tak použít eletriku. ( psi nejsou hloupí a dokáží si spojit obojek s el. impulsem) Naučte si ho na píšťalku aby si spojil daun s píšťalkou, a psa si v lese i na poli hlídejte, nedejte mu šanci štvát. A vzdálit se z vašeho dosahu, je to i pro jeho bezpečí.
Mám loveckého psa kterého cvičíme k lovecké upotřebitolnosti a poslušnost a daun je základ. Zatím si taky ještě netroufnu říct že už daun máme, ale makáme na něm a psovy nedáváme příležitost. Pokuď máte pocit že se pes potřebuje proběhnout, vemte kolo a hurá u kola, či běhejte s ním, nebo ho vyběhejte za pomocí aportu, prostě za pomocí práce i když to pro něj bude hra, ale musíte ji dělat důsledně a dokončit vždy do konce.
Přeji hodně štěstí

Jo jo, pes teda potřebuje pořádně proběhnout, tak s ním na kolo i na koně jezdíme...děkuji za Vaše rady, raději si to vytisknu :o)) ať si ty instrukce ještě několikrát přečtu a zažiju:o) a začnu pracovat na "převýchově" ...

melody napsal(a):
Tak to je jen dobře,že ses postarala!
Pokud máš psa s pp je to škoda,ale tvá věc(kynologie,lovecké zkoušky).

A k radám z parkovky- z mého pohledu se nehneš dál pokud nebude mít pes pořádné přivolání na 100% + pevný vztah s tebou. A to žádný el.obojek nevyřeší,navíc v rukách nezkušených.
Budeš muset dost zapracovat a odbourat chyby.
Nejlepší by bylo osobně se obrátit na člověka,jehož výcvikové metody uznáváš a který má za sebou skvělé výsledky(nejlépe zkušenost přímo s loveckým plemenem)...no tak se ve dvou letech psa posuneš na samý začátek,ale stále bude šance,že si ze psa neuděláš uzlíček nervů!

Pes to zkusí znovu,i kdybys mu vynadala do aleluja,pokud nenastanou velké změny.

Už přemýšlíš o tom jak to budeš řešit?

No právě že přemýšlím, jak to budu řešit, to bych sem ani nikdy nenapsla, je to porpvé v životě, kdy píšu něco do nějaké diskuze....jako právě můj pes má přivolání 99% - to jedno procento právě musím doladit - to je to, když uvidí něco v lese, to už jsem ale psala k tomu, že to je věc, na které právě teď musím zapracovat!!! Vztah se mnou má troufám si říct velmi pevný, takže věřím, že se nám náprava podaří udělat! Navíc, jak jsem již psala, mám dnes konzultaci u místího myslivce, tak po tom, co mi nadá, mi i poradí :o)

melody napsal(a):
Tak to je jen dobře,že ses postarala!
Pokud máš psa s pp je to škoda,ale tvá věc(kynologie,lovecké zkoušky).

A k radám z parkovky- z mého pohledu se nehneš dál pokud nebude mít pes pořádné přivolání na 100% + pevný vztah s tebou. A to žádný el.obojek nevyřeší,navíc v rukách nezkušených.
Budeš muset dost zapracovat a odbourat chyby.
Nejlepší by bylo osobně se obrátit na člověka,jehož výcvikové metody uznáváš a který má za sebou skvělé výsledky(nejlépe zkušenost přímo s loveckým plemenem)...no tak se ve dvou letech psa posuneš na samý začátek,ale stále bude šance,že si ze psa neuděláš uzlíček nervů!

Pes to zkusí znovu,i kdybys mu vynadala do aleluja,pokud nenastanou velké změny.

Už přemýšlíš o tom jak to budeš řešit?

Jo jo, pes teda potřebuje pořádně proběhnout, tak s ním na kolo i na koně jezdíme...děkuji za Vaše rady, raději si to vytisknu :o)) ať si ty instrukce ještě několikrát přečtu a zažiju:o) a začnu pracovat na "převýchově" ...

marcha napsal(a):
V tomto případě bych fakt zkusila tu elektriku, protože když už k tomu pes přičuchnul a je zvyklý odbíhat, bude se to dost těžko odnaučovat. Já s loveckým pudem bojovala u čubiny, ale začala jsem od štěněte a zvládli jsme to přes balónek, který miluje, tedy po dobrém. Teď ji odvolám i když jí před nosem vyběhne srna, ale věřím, že u menšího závisláka než je ona by se to vůbec nemuselo povést. Navíc když hárá, je to v čudu, chová se jako blázen a zapomene na všechno. Po skončení se to srovná.
Neodpustím si ale úvahu - jasně, že v dnešní přírodě je všechno jinak, ale vám všem opravdu přijde tak hrozné a pro srny nepřirozené, že je honí šelma? Mně osobně přijde nepřirozený současný stav přírody, kdy naprosto chybí velcí predátoři a jejich úlohu plní myslivci. I na té zvěři je to znát, přichází o instinkty - srna, která se rozeběhne přímo mezi mne a mé dva psy (stalo se, obrovská louka a osm srn přímo mezi nás, to jsem koukala... psi taky...) nebo k sobě nechá přijít psa na pět metrů (Sam šel zjistit, zda to není pes) podle mne není úplně normální... Ne, že bych chtěla nechat psy štvát zvěř (dobře živený zdravý pes taky není rovnocenný soupeř, stejně jako dobře živený střelec na posedu), ale občas mi přijde, že se zapomíná, že srny jsou předurčeny k roli kořisti a idyla bez stresu není v přírodě úplně běžná...

Děkuji i za tento názor - odvážný - chtěla jsem něčím takovým také před chvílí argumentovat, ale momentálně se to nehodí, jelikož by to vypadalo, že nevhodně bráním sebe a svého psa a zlehčuji svou vinu! Ale je pravda, že srny (alespoň tady u nás) jsou více než velmi odvážné - situace nebudu popisovat, jsou podobné těm Vašim....myslím, že více ostražitosti by mít měly, ale svět se mění a vyvíjí v různých oblastech různými směry ne vždy optimálními a v tomto případě nám nezbývá než chránit asi i ty srny více než dřív...a činit nutná opatření. Měla jsem pocit, že právě tím krátkým poběhnutím za ní se té ostražitosti naučí, ale tak nemá smysl to z mé strany opravdu dál rozebírat, jinak se tu na mě sesype vlna poznámek, at směšně neomlouvám své činy...
A vypadá to, že tu elektriku asi zkusím, kamoška to má, tak si obojek půjčím a uvidíme, co to udělá....

lakukacka napsal(a):
Ahoj.
Jak to psa teď odnaučit, to netuším.
První pes po zvěři - králíci na poli vždy vyběhl, kus běžel, ale pak mu došlo, že je nechytí. A vrátil se
Druhý pes byl ovladatelnější. Pokud jsem na něj zařvala v té chvíli, kdy králíka zaregistroval a stihl udělat tak krok nebo dva, vždy zalehl (povel zněl "lehni") a ležel dokud jsem nedošla k němu nebo dokud nedostal jiný povel.

Nyní k elektrickým obojkům:
Před lety k nám na cvičák chodil pán, který si ho pořídil. Byla to v té době novinka, takže dost drahá. Pán ale peníze měl a vybral kvalitní obojek.
Zkoušeli jsme ho na sobě. Protože jde nastavit více úrovní, zkoušeli jsme jaké to je. A věřte mi, že pokud to bude kvalitní obojek a pokud nastavíte jen malé stupně (ne hned psovi dát tu největší bombu, která jde), psa to nebolí. Jen se lekne a je mu to nepříjemné

S tím zalehnutím je to dobrý, to bych mohla aplikovat, jelikož to umí při jiných situacích, např. když potkáme jiného psa v dálce apod., tak je mu to trochu vlastní... Tak uvidííme... :o) Díky!

andulice napsal(a):
Pěkný den všem Obracím se na ty, kteří mají již nějakou zkušenost se svým psem v lese v přímém kontaktu se zvěří...stala se mi taková nemilá věc, za kterou plně beru odpovědnost a přiznávám svou chybu, takže pokud by mi někdo chtěl psát, že jsem úplně blbá, tak to nemusíte...a moc prosím naopak ty, co mají podobnou zkušenost, aby mi třeba napsali, jak věc řešili
Tedy, co se mi přihodilo: mám tří a půlročního psa křížence výmarského ohaře a evropského saňového psa (neuznané plemeno), socializovaného, bezproblémového. Chodíme na procházky a samozřejmě i do lesa, kde pokud náhodou nějakou srnu či zajíce potká, rozutíká se na nimi, ale asi tak do půl minuty nejpozději je zpátky, na ptáky apod. ani už moc nereaguje, protože stejně po svých zkušenostech už ví, že je nedohoní. Navíc honit zvířata mu zakazuji. Na jiná zvířata - jako domácí je hodný, kočky má rád v tom smyslu, že je olizuje a ublížit jim nechce, když byl ještě mladší, kočku jsme i doma měli. No a teď ten problém!!! Předvčerem jsem s ním vyšla jen na otočku na okraj lesa, někde poblíž ale byla srnka, kterou jsem včas nezaregistrovala, můj pes ji dohonil, protože byla menší a začal na ni štěkat pisklavým hlasem (jako ne tím hlubokým klasickým) a než jsem k němu stačila doběhnout, tak ona byla mrtvá :o(( Všimla jsem si, že má ožužlaný krk, takže můj pes ji určitě pak držel až na ni přestal vyštěkávat:o( Byla jsem z toho strašně rozhozená...Já vím, že si říkáte, že jsem to mohla čekat a je to má chyba, což já si uvědomuju, ale udělal to poprvní, a tak jsem to jako FAKT NEČEKALA, myslela jsem si, že by třeba do ní jen požduchoval, ale držet jí tak dlouho, dokud není mrtvá?? Vím, že v tomto ročním období si musím na mladší jedince lesa dávat pozor a psa hlídat (aby je nerušil) a to tak dělám, spíš tam a s ním ani nechodím, až pak zase mladý odrostou, ale tohle bylo u nás u sídliště, kde jsem za celých x let srnu ani nezahlídla - no, to mě neomlouvá...
Každopádně máte někdo podobnou zkušenost? A co jste případně se psem dělali dál, abyste ho vedli k tomu, že toto už dělat nesmí (kromě toho, že mu budu i v lese dávat náhubek a častěji ho odvolávat)? Nechci ho k lovu vést! Máme ho spíš ke sportu - kolo, koně, turistika apod. Ale to vypadá, že i když jsem mu sice pořádně dala do kožichu, tak že i tak by to asi udělal i podruhý, že :o(
Děkuji za případné reakce!!

Děkuji všem za reakce a za rady, jdu se ještě dnes poradit s místním myslivcem a pak teda zhodnotíme, která varianta bude nejlepší....jestli elektr. obojek, dlouhé vodítko apod. Víte, je mi jasné, že si asi pro sebe teď budete říkat, že jsem naivní, pokud si myslím, že s tím už nic nenadělám, on to už jednou zkusil, tak to bude dělat pořád, ale on je velice poslušný (a stále dost tvárný), akorát já jsem tuto věc podcenila a teď udělám všechno pro to, abych ho toto už odnaučila, i když si uvědomuju, že to bude mnohem obtíženější, než kdybych toto dělala už jeho štěněcího věku, a tedy stále budu muset být ve střehu! Tak ještě jednou děkuji za příspěvky a moc se tady kvůli tomuto tématu nehádejte:o)
Jo a ještě k tomu nahánění srn všeobecně - oni nám myslivci tady u nás za ty psy v lese moc nenadávají, pokud se chovají slušně a srnu nenahání příliš dlouho intenzivně, proto jsem tu půl minutu honění nebrala tak závažně, jenom nás upozorňují samozřejmě na období od května, kdy jsou ty mladý. Proto jsem to nikdy moc neřešila.... Psi (myslím tím ten můj a pak psi mých známých) se nás v podstatě stále drží, až na pár výjimek, kdy tato dopadla jak dopadla:o( což už tedy nebudu dál rozebírat, to bych se opakovala...

andulice napsal(a):
tím "k lovu vést" jsem měla na mysli, že nechci absolvovat lovecké zkoušky ani nic podobného...nic víc, nic míň
A co se týče Vaší otázky ohledně mrtvé srny, tak jsem ji samozřejmě hned po tom, co jsem odvedla psa domů, , nejsu tak bezohledná, jak si myslíte! Hnít jsem ji nenechala!

oprava - vypadlo mi slovo.....psala jsem, ze srnku jsem zakopala!

melody napsal(a):
Jak k lovu vést?
Ty si opravdu myslíš,že toto byl onen lov? tohle provozují myslivci se svými psy?
Jakože strhnou srnu a zakousnou do krku?

A co bude teď s mrtvou srnou? Postaráš se o její odklizení? Nebo jí tam necháš hnít?
Je to strašná chyba a tvá....je pozdě litovat. Psa už nepouštěj ani s košíkem(zmordoval by srnu i s ním)...říká se,že - s jídlem roste chuť - to platí pro psa. Chceš snad aby vybil třeba stádo ovcí? Jen tak pro zábavu?
U vás neplatí zákaz vypouštění psů na loukách, v lesích právě v době kdy srny rodí mladé a potom je vychovávají?(a nejenom srny že)
Pro mě moc smutná diskuze o nevychovanosti psa.
Mám také psy a věř,že se ode mě nehnou a přesto je v takovýchto lokalitách a místech kde tuším zvěř mám na vodítku...a přesně jak píše xverus-raději půjdu 20km s vodítkem než aby se čokli proběhli za zvířátkama

tím "k lovu vést" jsem měla na mysli, že nechci absolvovat lovecké zkoušky ani nic podobného...nic víc, nic míň
A co se týče Vaší otázky ohledně mrtvé srny, tak jsem ji samozřejmě hned po tom, co jsem odvedla psa domů, , nejsu tak bezohledná, jak si myslíte! Hnít jsem ji nenechala!

Pěkný den všem Obracím se na ty, kteří mají již nějakou zkušenost se svým psem v lese v přímém kontaktu se zvěří...stala se mi taková nemilá věc, za kterou plně beru odpovědnost a přiznávám svou chybu, takže pokud by mi někdo chtěl psát, že jsem úplně blbá, tak to nemusíte...a moc prosím naopak ty, co mají podobnou zkušenost, aby mi třeba napsali, jak věc řešili
Tedy, co se mi přihodilo: mám tří a půlročního psa křížence výmarského ohaře a evropského saňového psa (neuznané plemeno), socializovaného, bezproblémového. Chodíme na procházky a samozřejmě i do lesa, kde pokud náhodou nějakou srnu či zajíce potká, rozutíká se na nimi, ale asi tak do půl minuty nejpozději je zpátky, na ptáky apod. ani už moc nereaguje, protože stejně po svých zkušenostech už ví, že je nedohoní. Navíc honit zvířata mu zakazuji. Na jiná zvířata - jako domácí je hodný, kočky má rád v tom smyslu, že je olizuje a ublížit jim nechce, když byl ještě mladší, kočku jsme i doma měli. No a teď ten problém!!! Předvčerem jsem s ním vyšla jen na otočku na okraj lesa, někde poblíž ale byla srnka, kterou jsem včas nezaregistrovala, můj pes ji dohonil, protože byla menší a začal na ni štěkat pisklavým hlasem (jako ne tím hlubokým klasickým) a než jsem k němu stačila doběhnout, tak ona byla mrtvá :o(( Všimla jsem si, že má ožužlaný krk, takže můj pes ji určitě pak držel až na ni přestal vyštěkávat:o( Byla jsem z toho strašně rozhozená...Já vím, že si říkáte, že jsem to mohla čekat a je to má chyba, což já si uvědomuju, ale udělal to poprvní, a tak jsem to jako FAKT NEČEKALA, myslela jsem si, že by třeba do ní jen požduchoval, ale držet jí tak dlouho, dokud není mrtvá?? Vím, že v tomto ročním období si musím na mladší jedince lesa dávat pozor a psa hlídat (aby je nerušil) a to tak dělám, spíš tam a s ním ani nechodím, až pak zase mladý odrostou, ale tohle bylo u nás u sídliště, kde jsem za celých x let srnu ani nezahlídla - no, to mě neomlouvá...
Každopádně máte někdo podobnou zkušenost? A co jste případně se psem dělali dál, abyste ho vedli k tomu, že toto už dělat nesmí (kromě toho, že mu budu i v lese dávat náhubek a častěji ho odvolávat)? Nechci ho k lovu vést! Máme ho spíš ke sportu - kolo, koně, turistika apod. Ale to vypadá, že i když jsem mu sice pořádně dala do kožichu, tak že i tak by to asi udělal i podruhý, že :o(
Děkuji za případné reakce!!