ladd napsal(a):
Měli jste pořizovat parťáka dříve, jak píše rapoťačka. Sama uvádíte, že o dva měsíce mladší kotě je při setkání v pohodě. Půl hodina na seznámení je pro vašeho zřejme málo. Přes to bych mu přibližne stejně starého parťáka pořídil, je to stále ještě koťě, do dvou dnů by museli být kámoši.
Jediné co mě zaráží je, že i veterinář se ho bál. U veterináře předpokládám, že si nehrál, ale bál se. Místo krčení v koutě přepravky byl ted agresivní. Může to být vinou časného odebrání od kočky opravdu sociopat, který neví, jak se chovat. Třeba je ale fakt jenom nevybouřený. Jste schopni rozeznat vážně míněný útok a hru?
Ven pouštět ho nejde?

Podle výrazu a pohybu těla jsem usoudila, že z veterináře měl neskutečný strach a proto tedy na něj útočil.

Snažíme se s ním vyhrát co nejvíce tak, aby nikdy neměl až příliš energie nazbyt. Někdy je to opravdu jen útok v důsledku, že je moc rozjařený a prostě vyskočí. Ale hodně se stává, že zničeho nic (třeba když kolem něj jen projdeme), tak na nás vyletí z podpostele, zakousne se do lýtka a i když ho sundáme, tak vzápětí skáče znovu a znovu, dokud se nedostanu k nějaké hračce.

Jak už jsem psala, jsme v bytě, ale když máme možnost, na zahradu ho bereme.




Zatím všem děkuji za rady

rapotacka11 napsal(a):
Zřejmě jste dobrý člověk, neberte to jako rýpání
(jsem už taková)

Zachránila jsem koťátko kočky domácí před utopením.
Měla jste zachránit dvě.
Bylo by vám všem líp.
Když by na koťata "přišly roupy", vyřádila by se spolu, zápasila
a vy byste měli podívanou až by oči přecházely.
Vaše ruce by byly v pořádku.
Ideální jsou dvě koťata ! (vlastní zkušenost)
Začínali jsme taky s jedním - to zvíře prostě strádá.
Pořídíte časem druhou k. jsou s tím zbytečné stresy než si zvyknou,
ale i tak může vzniknout ohromné přátelství...
""""""""""""

Ze začátku na pulhoďky...
měli jste začít asi dřív než jste začali?
Dvouměsíční koťata by se nervala ani nebyla odtažitá...
- čekat a doufat, že z toho vyroste.
Možná, že jó, možná, že né...
U vás se asi ven nedostane ?
Tam se taky hodně vyžije a zklidní...
Hodně štěstí


.

Nejraději bych zachránila všecky, ale naštěstí se všem našel majitel :)

Kdybych mohla začít dříve, určitě bych začala. Půlhodiny bylo maximální doba, kterou spolu vydrželi, druhá majitelka měla o svoje kotě taky pochopitelně strach. Můj kocour má 5 měsíců, sousedky kočka 3 měsíce.

Bydlíme v bytě, ale má tady dostatečně škrábadel a hraček. Sem tam ho bereme na zahradu (3x do týdne).

Ještě dodávám, že i sám veterinář z něho měl strach. A na tom už něco asi bude, když má dospělý chlap strach z koťátka :D.

Známá přes chodbu má kočičku cca ve stejném věku, tak jsme je sem tam nechali spolu (asi 6x), že si případně pohrajou. Ze začátku na pulhoďky, pak jsme to chtěly zvyšovat, ale nedařilo se. Kočička vypadala kamarádsky, ale náš Čičin si ji absolutně nechtěl připustit k tělu, neustále prskal a sekal po ní.

Zatím všem děkuji, pochopila jsem to tak, že mi nezbývá nic jiného než čekat a doufat, že z toho vyroste:D.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Místo mazlení si ovšem hoduje v neustálém kousání, škrábání a útočení na naše nohy, ruce "
no bodejť, je to mládě divoké a tohle jsou bezva hračky

" na jakýkoli pohyb, který se mu nelíbí reaguje útokem"
tomu nerozumím - jak nelíbí? Normálně loví, lov spouští pohyb kořisti...

"a to i přes to, že jsme ho nikdy neučili, aby ruka byla jako hračka"
však to se nijak učit nemusí, protože ruka JE výborná hračka, ani ho nekousne, ani nepodrápe, naprosto bezpečná záležitost pro kotě...

"přes veškeré snažení náš miláček není takový, jakého bychom ho chtěli mít."
tohle je až nebezpečná věta...je takový, jaký je, je třeba ho respektovat, číst, cítit a dle toho s ním zacházet...

"přes veškeré snažení náš miláček není takový, jakého bychom ho chtěli mít."
tohle je až nebezpečná věta...je takový, jaký je, je třeba ho respektovat, číst, cítit a dle toho s ním zacházet...

Bylo to myšleno tak, že jsme chtěli domácího miláčka, který nám nebude ubližovat. Mám doma čtyřletou sestru, která se k němu chová s respektem, netahá ho, neškádlí, jen ho občas pod dohledem pohladí a hned jak se otočí, tak po ní vystartuje a skáče po krku... a upřímně řečeno, který rodič bude chtít riskovat, že jednou sekne do oka..

Opravdu se všichni doma snažíme ho brát takového jaký je a nenutíme se mu, když nechce. A taky nejsme takoví, že po pár kousnutí ho budeme dávat pryč. Snažíme se tu cestu k němu najít, ale z článků to není tak efektivní, proto jsem se obrátila na tuhle stránku, kde by mi někdo mohl předat osobní zkušenost, ne to, co má taky načtené.

joanne.s napsal(a):
Věnujte se mu jinak. Mávátka s peříčky, myšky, kuličky, házejte, dopřejte mu lov legálně, aby nemusel lovit vaše ruce a nohy. Je to podtržené kotě, měl být u mámy, tak je to znát. Chce to trpělivost.

Mazlení 15 min. v kuse teda rozhodně není málo, to není nemazlivý.

Jak jsem psala, máme nespočet hraček a každý den si hrajeme několikrát za den, naučil se dokonce aportovat.

Chápu, že potřebuje přítomnost jiných koček, ale zkoušeli jsme to několikrát s přibližně starými jak kocoury tak kočkami a to je ještě 3x agresivnější. Dokonce i v případech, že kočka byla o 2 měsíce mladší.

Samozřejmě ho do ničeho nenutíme, mám načteno spousty článků a tam taky bylo napsané, že můžeme dokonce svou kočku nevědomky týrat, když ji nutíme k neustálému mazlení.

Dobrý den,

obracím se na Vás, zkušené chovately, s prosbou o pomoc. Zachránila jsem koťátko kočky domácí před utopením, máme ho doma už od 3. týdne. Vím, že by se koťata měly brát až v 8. týdnu, ale předchozí majitel (jestli se tak dá nazývat ) už ho doma nechtěl. Od začátku má všecko, co kočka ke šťastnému životu potřebuje. Neustále se jí věnujeme, má pravidelnou kvalitní stravu, nespočet hraček, ale i přes to všechno náš milovaný kocourek netouží po naší přítomnosti. Má i světlé chvilky, kdy se sám od sebe přijde pomazlit, ale tohle netrvá déle než 15 min. Místo mazlení si ovšem hoduje v neustálém kousání, škrábání a útočení na naše nohy, ruce , na jakýkoli pohyb, který se mu nelíbí reaguje útokem -a to i přes to, že jsme ho nikdy neučili, aby ruka byla jako hračka. Máme ho doma už 4 měsíce a i přes veškeré snažení náš miláček není takový, jakého bychom ho chtěli mít. Děkuji předem za veškeré rady