Vanillka napsal(a):
Hledám komentáře jestli si mám koupit krátkosrstou nebo dlouhosrtou byla bych moc ráda kdyby mi někdo poradí☺️

Co preferujete bude nakonec stejně na vás, ale krátkosrstá kolie je v porovnání s dlouhosrstou většinou více energická. Obecně potřebuje dost pohybu a zaměstnání, to ovšem skoro každý pes,péče o srst v porovnání s dlouhosrstou je nesrovnatelně menší. Rodinní a inteligentní psi jsou to bezesporu obě.

Severní Čechy nevím, ale když tomu někdo u nás rozumí, pak tento pán ;-) http://www.veterina-pce.cz/Oftalmologie.html.

Jak už psal někdo výše-u každého plemene se najdou nestandartní jedinci co do povahy. Já mám krátkosrstou kolii, která by Vaše požadavky do puntíku splňovala a neměnila bych za nic na světě.100% nekonfliktní, vyrovnaná (ano, jsou to citlivější tvorové, ale žádné sypání se jsem v životě nezažila a to s náma jezdí naprosto všude, ke psům, do velkých skupin lidí, na festivaly-vše bez problémů), je to sporťák tělem i duší (a ano, kdybych neměla rozum já, klidně se uštve za tím balónem, protože zkrátka to je pes, co když je akce, tak je akční), ale když zavelím, že stačí, dá pokoj a jde si lehnout opodál (musela jsem ji to ale učit a být důsledná). V lese samozřejmě na zvěř reaguje, ale s lovečákem se to nedá vůbec srovnat, cílenou prací jsem to eliminovala na vyběhnutí na metr-za rok klidné práce-není to jak lovečák, co jede s nosem u země. Ale pracovala jsem na tom cíleně-samo od sebe to taky není. Hlavně, kolie je pes, s nímž je třeba opravdu si ten vztah vybudovat-kde není vztah pevný, jsou většinou problémy-co vím ze svého okolí. Ale je to zkrátka ovčácké plemeno, potřebuje docela zaměstnat a i z něho jsou schopni lidi udělat buď línou potvoru, nebo magora, co se přetáčí a je jak osina v zadku. Vůbec nejlepší je si zajet do pár chovatelských stanic podívat se na matku štěňat a popovídat si s chovatelem, zajít na procházku-to vám řekne vůbec nejvíce.

Ono taky není poradce a "poradce"-někdo doporučí pouze štěňata od svých známých, po svých psech atp. a jiný poradí opravdu objektivně-toto je prostě realita.

To by jste poznala, kdyby se začalo něco dít-povětšinou je fena před samotným porodem docela nervózní, zrychleně dýchá, hrabe, přechází z místa na místo-každá to má sice trochu jinak, ale ještě jsem nezažila fenu, co by bez sebemenšího náznaku porodu najednou porodila štěndo. Jestli je dnes 61. den, není vůbec po termínu, nepřenáší a osobně bych byla klidná, chová-li se pořád normálně. Držím pěsti!

Pokud teplota klesla, porod se dá očekávat do 24 hod.-takže neplašte, pokud se fena nechová nijak abnormálně a netlačí, nic se zatím neděje. Přikládám odkaz na stránky, kde je vše moc hezky popsáno http://www.bichon-charnett.cz/bichon-frise-clanky-porod.htm.

Romiky napsal(a):
Děkuji, jsem opravdu moc vděčná za pozitivní reakce, protože mě to trošku uklidní.Určitě sní zajdu před porodem na rtg. třeba nás ještě pan doktor překvapí. Teploměr mám připravený a příští týden začnem měřit.

Naprosto Vás chápu! Dobře to dopadne, nestresujte sebe ani fenku zbytečně a pokud by měli být komplikace, budete připraveni. Držím pěsti!

Romiky napsal(a):
Krásný den. Mám pětiletou fenku parsona rassla, je uchovnena s papíry a tak jsem se dlouho rozhodovala jestli nechat stenatka nebo ne. Nakonec jsem se nechala zlomit a zajeli jsme za pejskem na krytí. Minulý týden jsme byli na ultrazvuku a pan doktor nám oznámil že bude mít jen jedno štěně a že si máme sehnat nonstop pohotovost. Máte někdo zkušenost s porodem jednoho štěněte? Opravdu to většinou dopadá špatně? Má zrovna rodit na velikonoce, takže s tou pohotovostní taky nic moc. Víte o nějaké v okolí. Kralup nad vlt.

U nás fena rodila taky jen jedno štěně, prvnička a ikdyž jsem taky měla obavy, všechno to zvládla sama bez komplikací. Být Vámi, rozhodně si zajdu před blížícím se termínem porodu na rtg, aby jste měla jistotu, že je tam opravdu jen jedno. A doporučuji ten týden před termínem porodu začít měřit feně teplotu dvakrát denně ve stejnou hodinu-bezpečně tak poznáte, jakmile ji klesne, že do 24. hodin by to mělo vypuknout a budete tak moci dopředu zařídit případně ty, co by v případě komplikací měli být připraveni. Přeji hodně štěstí!

Nám se osvědčilo, koupit psovi plátěnou kennelku, do které si sama!!! vleze-tzn.musí se aspoň packama opřít o auto-pak už ji pomůžeme dovnitř a sama! si vleze dovnitř-ten prvek dobrovolnosti je ohromně důležitý, jakmile jsme ji takhle začali nakládat, slintání postupně ustalo a zvracení taky. Důležité taky je, neřešit, že je psovi špatně-samozřejmě jezdit tak, aby to co nejméně házelo, ale soucit je psovi v tomhle případě úplně na nic a nepomůže mu to s nevolností. Samozřejmě, než jsme dali kennelku do auta, asi měsíc v ní spala, hrála jsem s ní a s kennelkou různé hry, aby to měla spojené s příjemným a né se stresem. Chce to jen vydržet, časem se to tzv. ujezdí! Držím palce!!