Ahoj, mám jeden dotaz. Jak docílit toho, aby byl pejsán chvíli v klidu? Máme dvouleté čévéčko, pohybu má spoustu (ikdyž je už od malička hyperaktivní - když se úplně zničí, po půl hodině spánku je zase na vrcholu energie) a je v celku poslušný. Dokonce mu ani tolik nevadí zůstat sám na zahradě, nebo výjimečně doma. Problém ale nastává, když je v novém prostředí, nebo mezi novými lidmi. To ho za žádnou cenu nedonutím, aby zůstal ležet, nebo sedět. Hned musí všechny lidi "pozdravit" (nejlépe nezřízeně lítat od jednoho k druhému, skákat po nich a olizovat je), očuchat každý kout, oblízat ze země drobky, přilepené žvýkačky a všechno možné. Také chce být mermomocí středem pozornosti - před cizími lidmi dělá věci, které si doma nebo mezi svými nikdy nedovolí. Pochopitelně se mu to snažím zatrhnout. Dávám povel "lehni"/"sedni", pochválím a pak dám povel "zůstaň". Pes to většinou (neochotně) udělá, ale aspoň na protest kňučí, nebo štěká. A když z něj spustím zrak, tak je zase na nohou a letí dělat kraviny. A takhle je to pořád do kola. Nevíte někdo co s tím? :-/ Nebo nemáte nějaký nápad jak to udělat, aby se v tu chvíli sám zabavil? Jídlo ani hračky ho v takové situaci nezajímají.

Byla jsem pryč 2 týdny a starali se o něj rodiče. Chodili s ním každý den na procházky, ale asi jen půl hodiny (se mnou chodí minimálně 2 hodiny), krmili ho a tak. Teď mě jen napadá, že je možné, že když chodil s rodiči, tak "mohl" žrát všechno co kde našel, protože rodiče neposlechne. Takže si třeba zvykl, že "může" a teď byl překvapený, že najednou ne. Nebo nevím..
A pardon, ale byla jsem v šoku. To byl instinkt, lekla jsem se a nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo.

Ahoj, teď jsem byla nějakou dobu v zahraničí a od té doby co jsem přijela je náš pes (tříleté čévéčko) úplně jak z divokých vajec. Mám pocit, že mě vůbec neposlouchá, přitom než jsem odjela, poslouchal mě z rodiny nejvíc. Dnes jsem s ním byla venku a cestou objevil nějaký psí bobek. Honem se ho jal žvýkat, já řekla "fuj" (běžně na povel "fuj" danou věc okamžitě pustí a odejde - snad se mi nikdy nestalo, že by neposlechl), jenže tentokrát ne. Tak jsem ho popadla za obojek, jenže se asi lekl, ohnal se, a od loktu k zápěstí mi rozpáral ruku a hryzl mě i do obličeje. Já jsem mu z leknutí dala facku, ječela jsem na něj a od té doby jsem na něj nepromluvila. Cestou domů šel se skloňenou hlavou vzorně vedle nohy, ani si nedovolil otočit se po psovi, se kterým si chodí hrát. Často po mě pokukoval stylem "zlobí se ještě?" "ještě furt?" "a teď?", na každý můj prudší pohyb se přikrčil a uhnul a ani se nedomáhal jít domů. Já jsem zjistila, že se ho asi bojím. Nikdy dříve nejevil žádné známky agrese, byl opravdu moc hodný a poslušný. Nedovedu si vysvětlit, proč teď najednou udělal tohle a proč mě celkově po mém příjezdu neposlouchá. Nevíte čím by to mohlo být? Jak se k němu mám chovat teď?

Ahoj, jezdíte někdo se psem na tábor jako vedoucí? Mám třítelté čévéčko a ráda bych ho vzala s sebou. Už se mnou na jednom táboře byl jako 8mi měsíční štěně a to se choval naprosto otřesně - neustále se dožadoval pozornosti, jakmile jsem mu zmizela z dohledu, následovaly nekonečné záchvaty štěkotu, kňourání a vztekání se a tak jsem s ním musela chodit tak, že jsem si přivázala vodítko okolo pasu a následoval mě i na záchod. Občas se zase začal šíleně bát stanu (v kterém třeba už ale 3x bez problému přenocoval), takže dělal večer scény, že nechce dovnitř, potom utíkal ven a vyštěkával noční hlídku. Také ho občas napadlo, že je ohromná legrace honit hrající si děti a když ve chvilce mé nepřítomnosti kolem nějaké proběhlo, vyskočil a třeba milému děcku chňapl rukáv.. Naštěstí ho většina ostatních tolerovala s tím, že "je to prostě ještě štěně". Přitom doma byl vždycky hodný, klidný, poslušný a zvládal i tu "separační úzkost". Teď už je o 2 roky starší, myslím že i rozumnější a na děti je hodný (teda to byl i dřív, ale teď už rozumí tomu, že je nemůže lovit). Myslíte, že by pár dní tábora mohl zvládnout?