xdiana napsal(a):
Ahoj pejskaři,
chci se Vás zeptat na Váš názor na německého ovčáka - jaké vlastně toto plemeno dneska je.
Abych přiblížila "o co mi jde" - nikdy jsem NO nevlastnila, dávala jsem přednost jiným plemenům. Teď hledám plemeno - jako společníka a hlídače k rodinnému domu (nejen "k" ale i "do domu" ) a NO mě napadl jako idealní kandidát.
Z dřívějších dob si pamatuju NO ze cvičáku () a pak znám spoustu "polovlčáků" () od nás z vesnice - tudy cesta nevede.
Po ovčácích jsem se tedy zašla kouknout na letoší MV Brno a to bylo docela zklamání. To co jsem tam viděla, to byli jacísi koníčci hrbáčci. Zadky u zemně, zadní nohy jak ... nevím co.
Tak jsem z toho na rozpacích , mám špatnou paměť, nebo se tohle plemeno za posledních 10 - 15 let posunulo někam jinam? A jak je to s povahou?
Máte-li k tomu co napsat, budu moc ráda.
Diana

No, tak jsem právě pochopila, o čem mluvíte http://www.moravia-hasso.cz/pages/stanice.php

dita napsal(a):
Měla bych takový dotaz. jaký máte názor popř. zkušenosti s flexi vodítky? Mám psa který zvládá výborně chodit na pevném vodítku nebo na volno. Bohužel před rokem vyzkoušel že jde zdrhnout a tak to občas praktikuje. Vždy když uteče tak je to jedině v případě že načuchne háravou fenu. Stále se to stupňuje a zdrhání je častější a pokud má fena zrovna dny kdyby se nechala nakrýt tak ho ani nepřivolám.(fena je zavřená doma a můj pes si k ní ani nečuchne) a tak přemýšlím, že bych pouze na tyto kritické dny začala používat flexi. Protože nyní když mi zdrhne tak pak celý týden chodí na krátkém vodítku a to mi je ho líto, ale pokud bych ho pustila tak zdrhne. Pes váží 39 kilo, určitě by mě za něj netahal jen by to byla pojistka.
Nebo jestli někdo víte co mi poradit jak se můžu udělat zajímavější než háravka tak to budu ještě radši!!

Já mám s flexi vodítkem spíš špatnou zkušenost - pes se mi naučil táhnout dopředu a skoro jsem si zmršila povel U NOHY. Možná byla chyba, že jsem na vodítku dala volno ... Ony jsou ty naše milované potvůrky někdy až moc chytré. Jak se pes začne chovat na flexi jinak než obvykle, tak to chce zkusit domyslet, jaké by to mohlo mít následky - ona mi netáhne moc, jenom se snažila být až na konci šňůry, no a pak to tak chtěla - dost pochopitelně- i na krátkém vodítku. Chvilku trvalo, než mi došlo, že si vyrábím problém a teď ji musím u nohy korigovat, zkouší, jestli by nemohla dopředu.

dalish napsal(a):
Co je podle Vás nejvhodnější jako doplněk stravy na klouby pro štěně Labradora? Krmím Acana Puppy Large Breed?
Mám doma Calciplus, mám přidávat nebo granule obsahují vše potřebné. Chovatel poradil dávat, ale jinde zase píšou, že už se nemá nic přidávat.
Díky

Je mi jasné, že není zrovna moc rozumné zaplétat se do diskuze o granulích a krmení, ale mám zkušenost a připadá mi sobecké si ji nechat pro sebe. Nejsem prodejce ani nic podobného,ale mám velice dobrou zkušenost s krmením Eagle pack large and breed puppy. Doporučí vám ho i na stránkách pro retrívry. Štendo mi začalo ve čtyřech měsících pokulhávat a tak jsem si tohle nechala poradit a zlepšilo se všechno co se dalo. Pes je živý, lesklá černá srst, ani náznak pohybových problémů. Výrobce se u tohohle typu krmení chlubí na internetu dost neuvěřitelnými výsledky, má tam fotky spravených končetin apod. - jsem velmi skeptická k podobné reklamě, ale mám to před očima celý den a věřím tomu, že tohle krmení se jim povedlo. Má, aspoň pokud vím, nejvyšší obsah chondroitinu na trhu. Je, aspoň pro mého psa, velmi jedlé. A mají ho na WWW.maxcanin.cz. Nic bych nepřidávala, hlavně ne vápník. A ať roste pomalu .

janii napsal(a):
Mam takovy dost zvlastni dotaz. Cca pred mesicem zacala jedna ma fena byt citliva na prostor mezi polstarky na predni tlape. Nekulhala, behala, byla vesela, pouze kdyz se ji sahlo na packu tak piskla. Postupne se to stupnovalo a fena zacala pri osahavani packy dost brecet a schovavat si ji. V tuhle chvili zacala i kulhat, takze jsme se vypravili na veterinu, kde ji prohnali vsemoznyma pohybovyma a pohmatovyma vysetrenima, vcetne RTG obou prednich nohou. Vsechna vysetreni byla negativni. Fena pri mackani packy drzela jak beranek a ani neknukla. Veterinar s nami musel vyjit i do ulic pred veterinou, aby videl, ze si nevymyslim a fena opravdu kulha. Ale jak on tak specializovany ortoped neshledali nic spatneho. Fena je podle vysetreni zdrava, ale kulha. Kulhani neni nikterak zavazne, ale je videt ze spatne naslapuje. Po navsteve vet kulhani nachvili ustalo, ale hned dalsi den zacala nanovo a pridala k tomu jeste citlivost leveho stehna. Staci se ji lehce dotknout a uz breci.
Uvazovala jsem o tom, ze si tim vynucuje pozornost (v soucasne dobe jsme pripravovali na zkousku mladsi fenu a soucasne byl i velky nedostatek casu ), ale premyslim zda by pes byl takovehle uvahy vubec schopny a dusledne dodrzovat kulhani po cely den.
Zmenilo se i chovani feny, je litostiva, vecer na zahrade vyje... atd.
I kdyz musim podotknout, ze dojiste miry byla mazlici a rvouci i pred tim, ale ted to nabralo na obratkach. Take se ji jiz 3mesicem opozdilo harani. Myslite ze to lze take prisuzovat horm. zmenam pred haranim? Anebo fena proste jenom simuluje?

Zkusila bych dát něco proti bolesti, třeba i silnějšího, pochopitelně od veterináře, abych zjistila, jestli to fakt bolí nebo je to simulant. Po prášku by se mělo kulhání zlepšit, jestli je to opravdu bolest. Znám příběh dobrmana, ubohého chudáčka nemohoucího, nechodícího, který v noci mordoval sousedům slepice a pán zjistil že má simulanta až čirou náhodou, když jednou usnul u otevřeného okna, kterým pes plavně proskočil.

Před časem jsem vás poprosila o radu, jak řešit výcvik povelu LEHNI na písknutí - co dřív, jestli nejdřív písknutí a pak povel nebo naopak.. Našla jsem teď na netu docela zajímavý názor, tak ho se vložím, třeba vás to bude taky zajímat.


Ultrazvukova pistalka sa vyuziva dost casto u polovne upotrebitelnych psov.Pes vyraza na stopu zveri tak horlivo ,ze sa vzdialuje na vacsie vzdialenosti kde nestaci hlas psovoda-majitela psa.V tom pripade je vyborny pomocnik pistalka bezna alebo pre cloveka nepocutelna -ultrazvukova pistalka.Pes ma podstatne lepsie vyvinuty sluch takze zvuk tejto pistalky je pocutelny na viac kilometrov.Zalezi vsak na clenitosti terenu.
Ako postupovat pri vycviku?
Po zakupeni vhodnej pistalky sa mozme vydat na prechadzku so psom.Pri tejto prechadzke sa snazime psa privolat povelom ktory mame zauzivany /ku mne/, a po vydani povelu zapiskame na pistalku.Psik vlastne reagoval na hlasovy povel ,ale mi sme mu do toho vlozili aj zapiskanie.Snazte sa dlzku a vysku zvuku pistalky nemenit.Nezabudame po peknom ,okamzitom prichode psa odmenit. Takto to opakujeme cca 1 mesiac v kludnom prostredi az prechadzame do rusnych miest.
Po uplinuti tohto casu postup obratime , asi tak ze najprv pride piskot pistalky az tak povel.Moze sa stat ze vobec nebude nutne povel vydat ,pes zareaguje okamzite.Pozor vsak nic netreba riesit velkymi krokmi vpred treba vytrvat opat cca 1 mesiac.Nezabudame po kazdom prichode psa odmenit.Nemusi to byt stale maskrta,alebo hracka.Staci aj pohladenie. V treningu opat ideme v postupnosti z lahkych terenov a vzruchov az po tie najsilnejsie.
Po 2 mesiaci mozte vyskusat striedat piskot z pistalky a zvukovi povel. Ale pozor oba samostatne.Cize bud len pisknem .Alebo privolam hlasom za pouzitia povelu.
Nezabudam na motivaciu. V konecnom dosledku dobreho a dosledneho vycviku dosiahnete to ze piskot pistalky ,ktory pre psa na zaciatku neznamenal nic ,je teraz podnetom k tomu aby co najkratsou cestou prisiel k Vam bez toho aby ste vydali hlasovy povel.
Vyvarujte sa rychleho postupu pri akomkolvek vycviku.Budte dosledny,spravodlivy a kludny.

Jozef Olearčin

ges napsal(a):
S tímhle názorem mi nezbývá než souhlasit - ale právě proto se snažím si sama v sobě pořádně ujasnit, co vlastně po tom psisku chci, co si po něm můžu dovolit chtít, co je rozumné po něm chtít. Není to můj první pes, ale první se kterým mám problém a nevím si rady. Já vím, že když doběhne k srně, tak začne vrtět ocasem a vyzývat ji ke hře, ale jestli jste někdy viděli utíkat choďáka kamkoli,tak je to sice nádherný pohled, ale současně pohled na prototyp psa bez diskuze štvoucího zvěř... a já mám o ni strach.
Dostala jsem se s ní do situace, které jsem se poctivě rokem výcviku snažila vyvarovat a snažím se zachránit, co se dá. Můj předcházející pes běhal vždycky volně, dvacet metrů pro něj byla hranice, poslechl na jednoduché NESMÍŠ v jakékoli situaci. Prostě když jsem viděla, že se chystá k něčemu, co nepovažuju za dobrý nápad, stačilo nesmíš a nechala toho. A reagovala rychle a asi mě zmlsala, jenže už to není ona, ale nová psí slečna a něco jsem zkonila. Ten nápad s písknutím mi připadá dobrý, jenom už jsem drobet zmatená a pomalu nevím, co ji to vlastně chci naučit za povel. JInak mě holka fakt velice respektuje a poslouchá s nadšením, velice se snaží mi vyhovět, prostě bych ráda dala enegii do výcviku povelu, který bude mít naději na úspěch. No a s tím lehni jsem teď silně znejistěla, protože v situacích, kdy ho budu potřebovat použít, se mi nejeví realné si pro psa dojít - sakulente, jak to dělají myslivci? Ještě si to tak týden můžu rozmýšlet, všude je tolik sněhu,že se psisku mimo cestu nechce, zatím pilně posilujeme přivolání, ale tam není problém,a trénujeme lehni, to není tak dokonalé jak psala paní Nohelová, to popolezení si pejska občas neodpustí. No a víte co mi ta potvora začala dělat? Jsme na procházce, kolem cesty sněhové mantinely, já zavelím lehni, pes vyskočí kolmo do vzduchu, aby omrkl, co se to kde děje, že jsem dala tenhle povel a pak se teprve složí, ovšem velice dává najevo, že zvědavostí snad pukne. Přitom jsem se snažila dávat lehni v různých situacích, právě proto aby si to nespojila s tím, že se něco děje a ona mě stejně prokoukla. A navíc se už dobře dva měsíce nic při tomhle povelu nedělo....No ale na tohle stačí budliky budliky, to se zvládne. To jen tak, abyste věděli, co to mám za psisko.

Tak přináším slíbené zprávy bojiště. Včera jsem přemohla zbabělost a pískla si. Všechno proběhlo v podstatě přesně tak, jak mi psala MUMIE. Písknutí a poplácání se po noze, kousek sýra a pochvala - jo, zatím jsem vzdala to lehni, ale jenom na chvilinku. Stačilo fakt si pět pokusů a bylo mezi námi jasno. Na pejsce je patrné nadšení z nového poznání a z toho, jak je to jednoznačné. Přivolání je doslova okamžité, vůbec jsem netušila, že tam ještě byly rezervy. Jsem nadšena a teď budu pomalu zkoušet to lehni na jiný signál. Trochu už jsem to testla a vůbec to není bez naděje. A víc už toho zkoušet nebudu a poslechnu CTIREH, asi na tom něco bude, sama to potvrzuju tím jak píšu, že moje stará fenka znala v podstatě jen jeden povel, ale zato to bylo spolehlivé. Nynější pejska slyší a reaguje na nejmíň třicet slov a slovních spojení a určitě tam má prostor pro uvažování, který není žádoucí. No jo, je to můj mazel .
VŠEM VÁM MOC DĚKUJU ZA RADY A ZA DUŠEVNÍ PODPORU A SPECIELNĚ PANÍ NOHELOVÉ ZA TUHLE MODEROVANOU DISKUZI.

ctireh napsal(a):
I když se ptáte paní Nohelové, vnutím se Vám zde se svým někde slyšeným názorem.
Čím více povelů pes musí zvládnout, je to pro něj komplikovanější, to je ostatně logické. No já prostě slyšel, že je lepší se soustředit na nácvik, raději méně-těch opravdu nutných povelů a ty zvládnout o to lépe. Samozřejmě pokud ty ostatní povely nepotřebujete třeba stejně zvládnout z jiných důvodů.
Slyšel jsem to docela od dobrého výcvikáře, který měl hlavně vždy názory, které mi logicky sedly, takže tomu věřím.

S tímhle názorem mi nezbývá než souhlasit - ale právě proto se snažím si sama v sobě pořádně ujasnit, co vlastně po tom psisku chci, co si po něm můžu dovolit chtít, co je rozumné po něm chtít. Není to můj první pes, ale první se kterým mám problém a nevím si rady. Já vím, že když doběhne k srně, tak začne vrtět ocasem a vyzývat ji ke hře, ale jestli jste někdy viděli utíkat choďáka kamkoli,tak je to sice nádherný pohled, ale současně pohled na prototyp psa bez diskuze štvoucího zvěř... a já mám o ni strach.
Dostala jsem se s ní do situace, které jsem se poctivě rokem výcviku snažila vyvarovat a snažím se zachránit, co se dá. Můj předcházející pes běhal vždycky volně, dvacet metrů pro něj byla hranice, poslechl na jednoduché NESMÍŠ v jakékoli situaci. Prostě když jsem viděla, že se chystá k něčemu, co nepovažuju za dobrý nápad, stačilo nesmíš a nechala toho. A reagovala rychle a asi mě zmlsala, jenže už to není ona, ale nová psí slečna a něco jsem zkonila. Ten nápad s písknutím mi připadá dobrý, jenom už jsem drobet zmatená a pomalu nevím, co ji to vlastně chci naučit za povel. JInak mě holka fakt velice respektuje a poslouchá s nadšením, velice se snaží mi vyhovět, prostě bych ráda dala enegii do výcviku povelu, který bude mít naději na úspěch. No a s tím lehni jsem teď silně znejistěla, protože v situacích, kdy ho budu potřebovat použít, se mi nejeví realné si pro psa dojít - sakulente, jak to dělají myslivci? Ještě si to tak týden můžu rozmýšlet, všude je tolik sněhu,že se psisku mimo cestu nechce, zatím pilně posilujeme přivolání, ale tam není problém,a trénujeme lehni, to není tak dokonalé jak psala paní Nohelová, to popolezení si pejska občas neodpustí. No a víte co mi ta potvora začala dělat? Jsme na procházce, kolem cesty sněhové mantinely, já zavelím lehni, pes vyskočí kolmo do vzduchu, aby omrkl, co se to kde děje, že jsem dala tenhle povel a pak se teprve složí, ovšem velice dává najevo, že zvědavostí snad pukne. Přitom jsem se snažila dávat lehni v různých situacích, právě proto aby si to nespojila s tím, že se něco děje a ona mě stejně prokoukla. A navíc se už dobře dva měsíce nic při tomhle povelu nedělo....No ale na tohle stačí budliky budliky, to se zvládne. To jen tak, abyste věděli, co to mám za psisko.

eva nohelova napsal(a):
Ano, ano. S tím setrváním v „lehni“, to je samozřejmě moc důležité. Nikdy, opravdu nikdy nesmí být pes z toho „lehni“ přivolán, (tedy ani v nácviku). Musíte opravdu trvat na přesnosti a rychlosti provedení. Sebemenší nedůslednost a nepřesnost se vám „ve zlém“ vrátí. Mimochodem to platí i v nácviku cviku „dlouhodobé odložení“. Vždy je nutné si tedy pro pejska dojít. Dřepnout si k němu, pochválit, dát pamlsek (stále leží!), a pak dát volno, nebo si s ním pohrát (dle situace). Výjimečné (občasné) přivolání je možné si dovolit až tehdy, kdy pes zalehává opravdu 100% rychle a hned, jakmile vyběhne za zvěří a dostane povel pro lehnutí.
Je to vlastně obdobné, jako s tím popisem Ctireh a přivolání jeho psa. Tam zkrátka stačilo po přivolání nejdříve psa chytit za obojek, dát mu pamlsek za to že přišel a dát mu zase volno. Jinak pes brzy pozná, že když přijde, dostane pamlsek a může zase lítat, ale když člověk k němu natáhne ruku, znamená to připnutí na vodítko.... Tak na to začne reagovat útěkem. A je to. Psi jsou chytří a rýdi těží z chyb a nedokonalosti člověka. Tohle utíkání „před vodítkem“ je specialita dobrmanů a boxérů, ale i dalších temperamentních psů (tedy i jiných, méně temperamentních).
Jistě, ztráta píšťalky je špatná, ale není to neřešitelný problém. Pak je třeba rychle psa zvykat zrychlenou metodou na novou píšťalkou v nácviku, ne v hotové-problémové situaci. Ale když člověk začne používat píšťalku, myslím, že ji bude opatrovat jako „zlaté hodinky“. Zkrátka se bude snažit si na to dá to pozor. Stejně tak si myslím, že člověk zná terény, kde bývají problémy, tedy kde se dá čekat zvěř (ne na sídlišti či ve městě, ale všude jinde ano). Myslím, že jde o zvyk.
Každopádně všechny tyto otázky jsou na místě, je je třeba předem promyslet a teoreticky vyřešit. Ale stejně si myslím, že píšťalka je „mocnější“, zejména na větší vzdálenost, než-li hlas člověka. Přesto jsou lidé se silným či pronikavým hlasem a když ihned zareagují a zařvou hromovým hlasem „daun“, je to stejně účelné. Každopádně je to hlavně o naučených reflexech (i člověka, který hned zareaguje na vyběhnutí psa za zvěří ). Tedy i tichý, ale pronikavý hvízd spustí naučený reflex psa. Pokud je naučen „pevně“.
K tomu „cvičit, ale nepřivést sousedy k šílenství“ – necvičte v jejich sousedství .

Paní Nohelová, naprosto přesně jste vyhmátla problémy, s kterými jsem už ani nechtěla otravovat. Asi budu muset napsat, že si mě a mé psisko musíte představit v údolí, uprostřed kopců, otevření branky znamená vypustit psa mezi lesní zvěř . Písknutí na prsty rozštěká lavinovitě 6km psů. Už před tímto vaším příspěvkem mi došlo, že si pro psa budu muset dojít a docela mě to vyděsilo. Mám choďáka a od myšlenky na srnu ke vzdálenosti jeden kilometr ode mě je to u ní neskutečně krátká doba.No a stačí okamih a netuším, kde je - nemusím snad podotýkat, že z ní venku očí nespustím, že se snažím reagovat na sebemenší náznak zájmu o stopu nebo něco v houští atd. atd. Ono se to nedá všechno vypsat, ale v praxi to fakt vypadá, že se podívá trochu upřenějc a není. Najednou, z ničeho nic, když jsme před tím minuly deset krásných stop a tvařila se, že moc dobře ví, že nebudu ráda - teď ve sněhu jsou ty stopy moc dobře vidět. No prostě, píšťalka nepíšťalka, než zareaguju, tak nebudu vůbec tušit, kde je. Já vím, to už je na radu nepouštět vůbec z vodítka, ale naděje umírá naposled a my jsme fakt prochodily až do toho nešťastného dne kilometry a psisko se od nás nehnulo. Puberta zatrolená. Co myslíte, nebude rozumnější, když už to zvládá na slovní povel, zkusit s tou píšťalkou stůj - zpátky?

mumie napsal(a):
Ptala jsem se proto, že jsem svoje dvě psiska teď přecvičovala na píšťalku na přivolání. 12ti letá to pochopila za 3-4 písknutí, 4letý měl ještě jiné ňufací zájmy, tak to trvalo pár písknutí víc. Ale teď mi reagují okamžitě, což se mi, hlavně u staré tvrdohlavé mršky stávalo málokdy. A s tou píšťalkou. Stalo se mi taky, že se odšroubovala a ztratila, další měla trochu jiný tón, ale za pár písknutí bez problému. Mám ji na šňůrce na krku a pro jistotu jsem ji oblebila izolepou. Ve zveráku jsem teď objevila s nějakým řetízkem, který by snad měl zabránit odšroubování - musím se na to podívat.

Díky za naději. Držte nám palce. Z toho ztracení píšťalky jsem měla taky strach. Já umím pískat a velmi hlasitě na prsty, ale v tom hlasitě je právě ten problém - jak cvičit psa a přitom nepřivést sousedy k šílenství? Navíc někdy v rozrušení se mi podaří místo písknutí jen trapně zasyčet.
Píšťalku jsem koupila v OBI, je nerezová s řetízkem z obou stran - evidentní snaha o zabránění odšroubování. Vyhovuje mi, že je slyšitelná i pro mě a tón je nastavitelný.

eva nohelova napsal(a):
Já to lehni na píšťalku doporučuji. Je to něco jiného, než-li přivolání. Každopádně chce to psa naučit pořádně a za všech okolností a ještě jedna připomínka - pes to musí udělat OKAMŽITĚ A RYCHLE!! Pokud to dělá liknavě a s ještě několika kroky navíc při nácviku "bez zvěře" před ním, u zvěře to opět bude problém.
...I jinak si to pes "přebere" v hlavě přivolání versus lehnutí při vyběhnutí za zvěří. Zjednodušeně řečeno, spíš je ochoten zůstat na místě ve směru, kam vyběhl za srnou, než-li se otočit a vrátit, čímž by se úplně vzdal jeho oblíbenosti. Což lehnutím zcela neudělá. Nevím jak to vysvětlit. Zkrátka je to psí myšlení... ...Téměř pro každého psa přijatelné řešení.

Mimochodem. Když jsou psi jistých plemen, která mají "své myšlení" na prvním místě, daleko lepší, než se trápit s přivoláním, které nikdy není snad ani 70%, je lepší je naučit na nějaký povel zůstat na místě (stát) a počkat, až páníček dojde. To jim jde daleko více a tím se stává pes spolehlivějším. I když je to vlastně "kompromis".

No tak tohle je přesné, stůj se naučila během chvilky a dost mi funguje kombinace Stůj - Zpátky. Dost mi funguje znamená, že od psa ji takhle odvolám, na tu srnu jí ale nevěřím - ona nechce neposlechnout, nemám pocit, že by si řekla - hurá, teď se proběhnu, prostě jsem to jednou prošvihla a nechala jí pocit že může a teď si to musím odtrpět. Až se mi ji jednou opravdu podaří odvolat od srny, tak se tady budu tak vytahovat, až se mnou nikdo nebude chtít mluvit. No, máme před sebou pořádnou práci. Jsem moc vděčná za každou radu.

mumie napsal(a):
Proč chcete LEHNI na písknutí? Jak pejska přivoláváte? Bez píšťalky?

Snažím se o LEHNI kdekoli a kdykoli v reakci na radu, že takhle, když se mi to povede,možná zabráním tomu, aby mi potvůrka zdrhla za srnou. Mám sice dobře zvládnuté přivolání, ale nestačí to na to, aby to tomu mojemu psisku otočilo čumák směrem ke mně, když uvidí živou hračku. Zkouším psa položit na jakoukoli vzdálenost, aby ztratil přehled a teprve pak ho přivolat nebo si pro něj dojít. No a protože doufám, že to s tou píšťalkou bude jednoznačnější a pes místo lehni nebo ke mně nevydedukuje z mého hlasu - jejda jejda, ty potvoro, no tak vrať se, vždy´t tě někdo zastřelí, ale bez diskuze jen ten povel, tak to chci zkusit. Naděje je malá,holka mi takhle jednou zdrhla po prvním hárání a od té doby mám problém, poslouchá na slovo a pak je najednou v trapu. Zkouším to i se stopovačkou, ale je to hodně chytré psisko.

Možná mi něco uniklo, ale chybí mi možnost u jednotlivých témat dát vyhledat poslední příspěvek - řazení podle data. Když je u tématu hodně reakcí, je problém najít nejčerstvější Re.

romanka napsal(a):
Prosím pošlete mi fotky a něco o tomto plemeni.Předem děkuji

Jejda, dejte si slovo Novofundlanďák do vyhledávače/google/ a budete mít co studovat nadlouho.

sofa napsal(a):
www.allpet.cz je to sekci - potreby pro psy - klece a boudy - boudy, mají jí až do velikosti 5 97 x 70 x 75 cm

Jejda díky, tak v boudách jsou ty velikosti už o něčem jiném. Mají to taky pod taškama, v boudách jsem nehledala. Cena je dost vysoká, ale stejně pouvažuju.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, mám možná trochu zvláštní dotaz. Můj známý byl nedávno napaden psem (nejednalo se o nějaké bojové plemeno jak je často prezentováno v médiích ale byl to obyčejný jezevčík). Známý měl velice ošklivě potrhanou nohu skoro až ke kolenu (navzdory tomu že měl na sobě kalhoty které pes bezproblémů prokousl). Zajímalo by mě tedy jak se v podobné situaci chovat a jak útočícího psa co nejefetivněji zlikvidovat. Lze se tomuto vůbec ubránit? Existují nějaké tipy jak může neozbrojený člověk jdoucí normálně po ulici takovouto bestii zabít?

No, já to řeším tak, že se udělám velká, veliká až největší a strašně zařvu mocným hlasem něco jako - jedeš domů, ale už ať tě nevidím, tak bude to?. Zatím mi to vždycky vyšlo, až na jednoho pitbula, ale ten měl naštěstí koš. Tam to ale chtělo fakt hrubou sílu, za kůži na krku k zemi a teprve pak pomohlo - a už se pakuj. Kdyby neměl koš, nemám pejsku, to je fakt. Jenom nevím, jestli je dobře, že tyhle střety řeším vždycky já - pejska si už na to zvykla - potkáme psa a už je na mně tázavý pohled, co já jako s tím? No a já řeknu - zůstaň u nohy, JÁ to vyřeším. Až to jednou nezvládnu, budu mít asi pořádný problém s autoritou.

janii napsal(a):
Muzes mi prosim napsat internetovou adresu, kde najdu info o tech domeckach, co jsi sem dala obrazek?

www.allpet.cz
Ale mají nevyhovující velikosti, potřebovala bych větší. Ale jinak se mi to moc líbí, dlouho jsem něco podobného sháněla. U nás to nakonec skončilo přepravkou, ale není to ideální, ta látková bouda,v kombinaci s už vychovaným psem, v autě nemá vadu-pes se nevydá na průzkum interiéru, když jde páníček nakupovat. Přepravka je nutná na štěně, ale i když jsme koupili velkou - a větší už do auta nevleze, tak jí dneska už kousíček chybí, na delší cestu už mám pocit, že v ní je pejska moc poskládaná - delší cestou rozumím tak Chorvatsko. Zase ale nemusím mít strach, že mi ji zavalí hora zavazadel. Ten tunel už se mi tak moc nelíbí, nemá využití třeba v kempu.

Dvojité očkování psů zabrání problémům při cestách do zahraničí

Mladý pes by měl být po prvním očkování ještě jednou přeočkován proti vzteklině. Konstatoval to dnes tiskový mluvčí Státní veterinární správy ČR (SVS) Josef Duben v souvislosti s cestováním se zvířaty do zahraničí. Štěně by se mělo podle Dubna očkovat proti vzteklině podle zákona poprvé ve 3 měsících a za 30 dní po první dávce očkování zopakovat. Vrchol hladiny protilátek se dosahuje zhruba za 21 dní po této druhé dávce. U mladých zvířat poprvé očkovaných tedy nemusí jedna dávka očkovací látky navodit dostatečnou chráněnost a vytvořit tak požadovanou hladinu imunity.

Zahraniční studie ukázaly, že 40 % mladých psů za 4 měsíce po jednorázovém očkování nemělo požadovanou hodnotu 0,5 IU protilátek v krvi.Takoví jedinci nejsou dostatečně chráněni a možnost infekce je zcela reálná. To dokazuje 3-6 % výskyt vztekliny u psů očkovaných jen jednou dávkou v některých asijských zemích s vysokým výskytem nákazy. „Proto je nanejvýš vhodné vakcinovat zvíře tak, aby hladina protilátek byla na odpovídající výši. A nejen proto, že to požadují v Británii, Irsku, Švédsku nebo na Maltě,“ zdůraznil Duben.

Podle pravidel, která platí pro cestování se psy, kočkami a fretkami po EU od loňského října, musejí mít tato zvířata tzv. pas pro malá zvířata a musejí být označena tetováním nebo elektronickým čipem a musejí být očkována proti vzteklině. Některé země, ve kterých nebyla vzteklina nikdy zjištěna, navíc požadují před vstupem právě potvrzení o laboratorním vyšetření na protilátky proti vzteklině. U nás toto vyšetření provádí Národní referenční laboratoř pro vzteklinu v Liberci, která je pro tuto činnost schválena Evropskou komisí od letošního února.

Zdroj: Agris, 09.03.2005