ina napsal(a):
Děkuju paní Nohelová. Myslím, že skutečně Kevin bere víc mne, musím říct, že já jsem s jeho posloucháním spokojená. Když ho naučím něco nového, je to jen a jen moje zásluha. Manžel ho zbožňuje, ale je od rána do večera v práci a tak jen zkouší, jestli to, co nacvičíme skutečně "funguje".
Jak psala ges, jsem to já, kdo tu o většině věcí rozhoduje - kdo jiný, když muž je v práci, ale rozhodně není nekňuba!!!
A tak zatímco mne Kevík z očí nespustí - manželovi tvrdošijně utíká. Jdeme - li oba, jde v pohodě, ale jinak běhá k domu. Hrozně mě to těší, ale to doma nemůžu říct!!! Ale radost mám, jak malej Jarda.
Ovšem nutno dodat, že největší zásluhu na tom máte vy paní Nohelová, ges, Lištičko a všichni ostatní, kteří se mnou máte trpělivost!!!
Díky Ina
Jo, a synka nebere vůbec!

Vždyť už je Kevínek skoro jako náš .

Bylo by to přehlednější.

ina napsal(a):
Tak jsem tu zase s novým poznatkem. Dneska jsme zjistila, že mě Kevin víc poslouchá. Na procházce mne hlídá, neuteče, zabaví se, ale hned mne následuje. Manželovi utíká. Plyne to třeba z toho, že je víc se mnou??? Díky. Ina

Taky mě napadlo, že utekl za vámi. Některá plemena se fixují jen na jednoho pána. Jiná možnost je, a teď mluvím z vlastní zkušenosti, že doma o většině věcí rozhodujete vy a ne manžel. U nás tahle situace byla, když byla holka malá, manžel vydělával a já organizovala rodinu. Pes se rozhodl, že bude poslouchat jen mě a striktně to dodržoval. Až když holka trochu povyrostla, tak pes asi vycítil, že ten mužskej má v naší rodině taky nějakou váhu a vzal ho na vědomí. Holku nebral nikdy. Upozorňuji, že mám už dlouholeté a spokojené manželství a manžel není pod pantoflem ani mouchy snězte si mě. No ale radši tohle svému mužskému číst nedávejte.
S novým psem jsme si už dali na tuhle situaci pozor, manžel byl donucen se psovi víc věnovat, našel jisté zalíbení v krmení psa a zvládá už i některé povely. / Dcera by mu dala, kdyby místo "ke mně" velel "pocem"./ Je to taky tím, že firma funguje a na všechno je víc času. Dcerka je už velká a i ji pejska poslouchá na slovo.
Takže - manžel někdy krmí, vyžaduje čekej než jí dovolí se nažrat z misky, když jsme na výletě je zdrojem vody - v batohu, chodí do dveří před psem, hlubokým hlasem vyžaduje poslušnost, ale asi nejvíc pomohly jízdy v autě. Já nemám řidičák a tak za volantem je manžel neoddiskutovatelně pán tvorstva. Takže se nám peska pěkně zařadila kam patří a má v tom jasno.Pochopitelně nikdy nejí s náma a nikdy jí nedávame nějaký zbytek, když jsme všichni nedojedli - platí pro túry a výlety. A tak podobně, pro psa rozhodují neuvěřitelné maličkosti, každý odstín hlasu.

psovova napsal(a):
to je hodne smutne, to vzdycky zaboli.
nejhorsi na tom je to, ze clovek ani pri tom nejlepsim svedomi netusi, co dela blbe. a rozhodne toho neni malo. a kdyz to skonci takhle, tak je to na poradnou opici.

To je přesné.
Jinak - brečíme ještě teď i po třech letech a téma Riki je u nás skoro tabu.
Vlastní blbost si člověk pořádně zapamatuje, i když by ji nejradši vymazal.

ges napsal(a):
Tak to zírám, je přece ještě dost malej na to, aby v něm převládal "sledovací" reflex. Jak jsem psala výš, asi bych mu fakt pověsila na obojek provaz a přivedla ho k tomu co chci pěkně názorně , ale to co píše dole p. Nohelová je hluboká pravda a zkušenost. Podle vašeho popisu je to ale na delší přesvědčování tak jak tak. Že by se ti psi fakt neměli radši z toho vodítka pouštět, aby se nenaučili co nemají?
Ono je to fakt někdy náročné a člověk nikdy neví, co udělá špatně. Zkuste popřemýšlet, jestli jste pro něho vůdce smečky, jestli máte správnou hierarchii. Jestli, když ho hladí syn, tak se Kevík ochotně obrátí na zádíčka
a tak. Můj názor je, že výchova psa spočívá v tom, že VY rozhodujete, on nemá co přemýšlet, jestli to považuje za rozumné nebo ne. Ale musíte to mít v sobě, myslím ten přístup. Štěně bude dost dlouho hledat svoje místo ve smečce - usnadněte mu to, ať co nejdřív ví, že je ten poslední. Podívejte se na ty stránky www.wolfdog.cz, přesný odkaz je myslím u "bude štěkat..." Ten pán ví, o čem mluví a to že je to pro vlčáka nic na věci nemění.

Nedá mi to,vaše obava, že Kevin vletí pod auto ve mně nastartovala vzpomínku na můj tragický výchovný úspěch. Měli jsme fenku, nalezence.
Nějaká výchova tam předtím asi byla - nesmíš, sedni, místo, ke mně. Ale to KE MNĚ bylo sice spolehlivé, ale vždycky s typickým bojácným obloukem. Možná to znáte - zavoláte na psa, on běží k vám, ale než doběhne, tak jako by si to začal rozmýšlet a udělá oblouk nebo kruh kolem vás. Bylo to u ní neodnaučitelné a bylo to strašné, protože hodně našich procházek vede po cestách v lese, kudy projede auto jen jednou za čas, takže pes je volný. Jenže když jelo auto a já ji k sobě zavolala, a to jsem musela, protože jí strach z auta vůbec nic neříkal a klidně se motala po cestě, tak přiběhla ...a udělala ten svůj nevypočitatelný oblouk a zase bylo všechno špatně. Tak jsem ji začala učit k noze. Byl to asi dobrý nápad, protože tenhle povel neznala a reflex oblouku nebyl. A šlo jí to - Riki, auto, k noze. No paráda, peska šťastná, jak je poslušná a jak já jsem spokojená, do půlroku to bylo na sto procent, dokonce se mi poslední dobou i párkrát stalo, že šmejdila v lese a uslyšela auto a přiběhla k noze. Pochválila jsem ji za to. Já blbec!!! Dál je to zkušené většině už asi jasné - byli jsme na zahrádce, peska tam byla zvyklá být předcházejících deset roků sama a hrabat si, dokud ji někdo nezavolá. Zahrádka je přes cestu, ne frekventovanou, ale když vy jste na druhé straně a máte psa naučeného na: k noze - jede auto, tak to skončí tak, jak pro nás - nemáte psa. Bylo to v neděli a bylo to snad jediné auto za celý den. A ona mi chtěla udělat radost a rozběhla se bez povelu k noze. Kamenujte mě!! Řidič neměl šanci zareagovat, na pěšinku není vidět.

ges napsal(a):
Tak to zírám, je přece ještě dost malej na to, aby v něm převládal "sledovací" reflex. Jak jsem psala výš, asi bych mu fakt pověsila na obojek provaz a přivedla ho k tomu co chci pěkně názorně , ale to co píše dole p. Nohelová je hluboká pravda a zkušenost. Podle vašeho popisu je to ale na delší přesvědčování tak jak tak. Že by se ti psi fakt neměli radši z toho vodítka pouštět, aby se nenaučili co nemají?
Ono je to fakt někdy náročné a člověk nikdy neví, co udělá špatně. Zkuste popřemýšlet, jestli jste pro něho vůdce smečky, jestli máte správnou hierarchii. Jestli, když ho hladí syn, tak se Kevík ochotně obrátí na zádíčka
a tak. Můj názor je, že výchova psa spočívá v tom, že VY rozhodujete, on nemá co přemýšlet, jestli to považuje za rozumné nebo ne. Ale musíte to mít v sobě, myslím ten přístup. Štěně bude dost dlouho hledat svoje místo ve smečce - usnadněte mu to, ať co nejdřív ví, že je ten poslední. Podívejte se na ty stránky www.wolfdog.cz, přesný odkaz je myslím u "bude štěkat..." Ten pán ví, o čem mluví a to že je to pro vlčáka nic na věci nemění.

http://www.cswolfdog.cz/Article510.html?POSTNUKESID=32775cf68843402d6fac0720f543f6e1


Tak jsem to napsala blbě, tak radši celý odkaz. Ono se k tomu nedá myslím nic moc dodat, myslím, že každý z nás si tam najde něco, co dělal nebo ještě dělá špatně.

ina napsal(a):
Musím říct, že převezl, protože i tam, kde to neznáme, mě má na háku. Já schovaná v kopřivách - pojebaná jak sviňa - Kevin 50m ode mne největší hrabání a nezájem. Vylezu (žahavky se činily), zavolám, odcházím. Kevin zvedne hlavu, na setinu sekundy, otočí se ke mě zády a hrabe dál. Odcházím a když vidím z Kevina jen malou tečku, řvu a sedám na bobek. Kevin nic.
Dnes ale dorazil manžela, který s ním šel na procházku, tam, kam občas chodíváme - není to poblíž silnice naštěstí. Prostě skoro kilometr od domova se rozhodl, že půjde domu. Zdrhnul mu a manžel ačkoli makal, neměl šanci. Kevin seděl celý zkropený u vchodu - tušil potíže. Volat, nevolat, nic. Myslela jsem, že to s chlapem sekne. Kevin dostal jednou proutkem, načež zalezl pod auto. odkud nechtěl ven, ani, když jsme ho lákali na pamlsek. Musím říct, že šleha proutkem nebyla nijak morbidní, dívala jsme se z okna a poblíž stál synek, který když viděl mnžela s proutkem - navíc brunátného - začal histericky brečet - takže šlehnutí symbolické. Co s ním? Tohle přece nemůže dělat? Co kdyby nešel domů, ale někam na silnici??? Bobíček malej, ještě by se mu něco stalo!!!

Tak to zírám, je přece ještě dost malej na to, aby v něm převládal "sledovací" reflex. Jak jsem psala výš, asi bych mu fakt pověsila na obojek provaz a přivedla ho k tomu co chci pěkně názorně , ale to co píše dole p. Nohelová je hluboká pravda a zkušenost. Podle vašeho popisu je to ale na delší přesvědčování tak jak tak. Že by se ti psi fakt neměli radši z toho vodítka pouštět, aby se nenaučili co nemají?
Ono je to fakt někdy náročné a člověk nikdy neví, co udělá špatně. Zkuste popřemýšlet, jestli jste pro něho vůdce smečky, jestli máte správnou hierarchii. Jestli, když ho hladí syn, tak se Kevík ochotně obrátí na zádíčka
a tak. Můj názor je, že výchova psa spočívá v tom, že VY rozhodujete, on nemá co přemýšlet, jestli to považuje za rozumné nebo ne. Ale musíte to mít v sobě, myslím ten přístup. Štěně bude dost dlouho hledat svoje místo ve smečce - usnadněte mu to, ať co nejdřív ví, že je ten poslední. Podívejte se na ty stránky www.wolfdog.cz, přesný odkaz je myslím u "bude štěkat..." Ten pán ví, o čem mluví a to že je to pro vlčáka nic na věci nemění.

p81 napsal(a):
tak tady jsou další

No tak to jsem sama zvědavá, co zdejší odborníci vymyslí. Je krásný a sympatický, ale nechci dopadnout jako dneska pan Srstka v Chcete mě? a vymyslet nějaký nesmysl. Mohl by tam být boxer? To jen tak, aby řeč nestála . Otec měl křížence dlouhosrsté kolie a irského setra a ten nebyl k rozeznání od zlatého retrievra, takže vámi zadaný úkol je opravdu pro odborníky . Ale fakt mě to taky zajímá.

ina napsal(a):
Tak já musím taky říct, že tenhle problém máme taky. Jenže nemusí zrovna najít kupu - stačí šiška ze stromu, klacík - prostě cokoli je zajímavější než já. Protože jsem poučená odtud, jdu si po svém, zavolám ještě Kevine - aby věděl, že jdu. Podívá se na mě, jakoby říkal, jdi si kam chceš. Zajdu za barák a tuhle jsem tam tvrdla 1/4 hod. Vykukuju, co dělá a občas to vypadá, že si říká - kde je - ale hned zase hrabe, žužle, válí sudy, honí si ocas, drbe se, kouše klacík a prostě má milion prací. Vylezu a volám, v ruce mlsku. A nic. Ještě se otočí prdelí ke mě, to aby moje žluč nabyla monumentálních rozměrů. Sedím tedy na bobku, řvu jak rozhlas, lákám, zlobím se........Kevin se ani nekoukne a žužle. Když už nemůžu, jdu k němu a když jsem skoro u něj, honem mi běží naproti, mrská ocáskem a kouká - co je? Vždyť už běžím, se nezblázním! - Tak nevím. Jinak umí - nesmíš , sedni, čekej , ale venku je nějak hluchý, či co.

Na zahradě, kde to zná, odcházení moc fungovat nebude. Pevně věřím, že tam, kde to nezná, si vás bude pořádně hlídat. Nebo se pletu a Kevin mě převezl? Mně u štěněte hezky fungovala hra na schovku, ale já mám v podstatě ovčáka, nevím, jak to berou kavalíři, možná fakt s nadhledem.

p81 napsal(a):
Pořídili jsme si pejska křížence, ale bohužel nevíme jak vypadaly rodiče, takže taková soutěž poznej mámu a tátu
Petr

Víc fotek?

ina napsal(a):
Tak já musím taky říct, že tenhle problém máme taky. Jenže nemusí zrovna najít kupu - stačí šiška ze stromu, klacík - prostě cokoli je zajímavější než já. Protože jsem poučená odtud, jdu si po svém, zavolám ještě Kevine - aby věděl, že jdu. Podívá se na mě, jakoby říkal, jdi si kam chceš. Zajdu za barák a tuhle jsem tam tvrdla 1/4 hod. Vykukuju, co dělá a občas to vypadá, že si říká - kde je - ale hned zase hrabe, žužle, válí sudy, honí si ocas, drbe se, kouše klacík a prostě má milion prací. Vylezu a volám, v ruce mlsku. A nic. Ještě se otočí prdelí ke mě, to aby moje žluč nabyla monumentálních rozměrů. Sedím tedy na bobku, řvu jak rozhlas, lákám, zlobím se........Kevin se ani nekoukne a žužle. Když už nemůžu, jdu k němu a když jsem skoro u něj, honem mi běží naproti, mrská ocáskem a kouká - co je? Vždyť už běžím, se nezblázním! - Tak nevím. Jinak umí - nesmíš , sedni, čekej , ale venku je nějak hluchý, či co.

Poslechla bych DEJAVU,nechala bych za ním stopovačku nebo dlouhou šňůru, abych si ho mohla přitáhnout, když dám KE MNĚ. Není třeba ji mít pořád v ruce, prostě ji za ním nechat vlát - je na vodítku a není, jak ta chytrá horákyně. Dám KE MNĚ a on neposlechne, tak ho pomalu, ale nekompromisně přitáhnu k sobě a pak vychválím do nebes, jak je hódný a poslušný, že poslechl ke mně . Kousek mlsu by se taky hodil, třeba sýra nebo cokoli, co má moc rád.

psovova napsal(a):
ja kdyz chci, aby stekal, tak mu pomaham tleskanim.
kdyz chci, aby mlcel, tak mam prst pres pusu. ale uspesnost je zatim minimalni. nekdy mam pocit, ze placam silama ... ale nepropadam panice

ale co nam jde je: sedni. uz reaguje jen na pohyb ruky

Je to pašák. A má spoustu času se všechno naučit. Časem začnete chodit na cvičák a pak to půjde ještě rychleji, bude okoukávat od kamarádů. Pohyby a gestikulaci psi moc rádi, je to víc jejich "řeč".

psovova napsal(a):
je pravda, ze kdyz jsem ho napodruhe nechytla, tak jsem se otocila na pate a sla si po svych. to sel hned za mnou. to uz ale bylo sezrano
a ted - jak se k nemu zachovat? jako ze nic? nebo delat urazenou?
jo, jo. uz to vidim - bude to boj, kdo z koho

Já už jsem sama sobě protivná, jak se tady furt dělám chytrá, ale je to fakt jen proto, že si moc dobře vzpomínám na svoje boje a občas se něco i podařilo.A mám teď zrovna období, kdy mám času nazbyt - ale ona se mi ta noha brzy zbrchá. Když měla pejska tak těch deset měsíců, to bylo léto a koupila jsem dětskou stříkací pistolku - docela slušný dosah měla. . Opravdu to velice pomohlo, nosili jsme ji všude sebou,brzy ji stačilo jen ukázat a psí rozvernice se jako zázrakem ukáznila.Velice spolehlivě se tak naučila NESMÍŠ. Bylo to přesnější než něco házet a když člověk počítal s tím, že psisko každou chvilku provede něco co nemá - a to je u takového mrněte jistota - tak i velmi rychlé a včasné. Chce to ale koupit nějakou, která samovolně nevytéká, některé jsou šunty.

zany napsal(a):
To si teda nedovedu představit do 2 let nepouštět z vodítka.To by byl dost chudák.To je jako myšleno vůbec?Co to je za výcvikáře.

No asi vůbec, to ne. Spíš v každé situaci, která je nezvládnutelná, protože na ni pes ještě nebyl vychován a jinak než pomocí vodítka mu nejde dát najevo, jak se má správně chovat. Ono je to nakonec asi stejně skoro pořád fakt až do těch dvou roků. Já to neobhajuju, ale mám před očima pěknou řádku situací,které by nebyly špatně, kdybych měla psa na vodítku a on si nemohl zkusit, že když bude po jeho, tak je to pro něj příjemnější. Ve dvou letech už je to o zafixovaných podmíněných reflexech a pes už nemá čas si něco vymýšlet, když reflex je rychlejší a káže to, co ho naučil pán.

dejavu napsal(a):
Pokud likviduje svinciky, tak mu dejte venku latkovy nebo kozeny kosik, pokud ho vypustite, chce to trenovat privolani na stopovacce a priruckovat psa vzdy k sobe, ne za nim chodit. Privolani pak navolno trenovat tak, ze prijde, pochvalim, zas vypustim, aby si nespojil, ze kdyz prijde, nastava konec vsi legrace. Musite vytrvat.
Stekani jsem vzdy naucila psa na susenku ...zvednutou v ruce a kdyz chces, tak stekej, stekal kazdy, protoze byli prozrani vsichni :-) Tohle byl nejsnazsi cvik vzdycky

Jenom to chce dát pozor, aby pak pes neštěkal pokaždé, když máte něco k snědku v ruce. Ale když už umí i TICHO, tak se dá usměrnit.

dejavu napsal(a):
krasny, urostly pesan a ten postroj mu moc slusi, kdes to koupila?

Taky jsem s tím měla problém a myslela si, že jsem se přeťukla. Ten postroj je z Manmatu, ale objednaný normálně do obchodu. Mám k němu pás a vodítko s amortizerem. Je to skvělé na delší túry, nebolí ruce.
www.manmat.cz
Mám na choďáka velikost L.

kalliope napsal(a):
No a my máme taky podobný problém. Vidim, že žere nějaký lidský výrobe,, tak zařvu FUJ, FUJ. Ty hajzle mslej povidám fůůůůůůůj !!!!! A stále nic. Tak se seberu a jdu pryč. Vůbec ho to nevzrušuje. Sedí a žužlá. Když semu ztratím z dohledu a za rohem ho pozoruju. Prostě jenom sedí a vůbec mě nehledá. Tak k němu běžím majznu ho, což ho také nevzruší, hlavně aby to honem sežral. Když ho tedy chci od tý voňavý lahůdky dostat, musím ho zvednout za obojek, dát mu výhovný zatahání za kůži zopakovat důrazně FUJ a sama ho odtáhnout. Asi taky dělám něco špatně, ale jinak ta držička malá poslouchá, jen když najde lidskou nebo jinou kupu tak nevidí neslyší.

Kdysi jsem kdesi četla názor výcvikáře, že psa do dvou let minimálně nepouštět z vodítka, dokud holt není vychovaný. No, taky jsem to neudělala, taky mi to přišlo nemožný, ale teď má pejska dva roky a všechno je nějak snazší a občas si říkám, že jsem ten názor snad měla poslechnout, dost problémů by nenastalo a nemusela bych je pracně a nedokonale řešit.

ges napsal(a):
Jestli vás to utěší, tak my jsme pro naši fenu při žrádle našli jediný výraz - vysavač . Teď, to jsou jí dva roky, ji občas přistihneme, že nějakou granuli i rozkouše. U nás to bylo a je určitě způsobené tím, že se hrozně bojí, aby jí tu její porcičku nesežral kocour - když byla malá, občas si bez
jakéhokoli respektu z její misky nabídl. Teď už si to nelajsne, ale co kdyby
jí kus žvance sebral. Nijak moc jsem to neřešila, ale když třeba někam jedeme a je o hladu, tak jí dávam pak granule do 1,5 litrové petláhve - nasypu je tam, lehce zmáčknu, aby to neměla tak snadné, a má na půlhodinu o zábavu postaráno. Kdysi jsem to zkoušela řešit velikostí granulí, ale polykala i ty velké a vypadalo to, že se udusí, tak jsem to vzdala.

Jo a teď si uvědomuju, že jsem kvůli tomu hltání jeden čas ty granule namáčela a pak rozmixovala, trochu to pomohlo, aspoň jsem neměla před očima tu představu kuliček, plavajících v psím, na torzi náchylném, žaludku. Ale pak v létě v horku jsem měla strach, že se ta granulová kaše zkazí a bude to ještě horší a nechala jsem toho. No vida, jak to tak vypadá, asi jsem to řešila a ne že ne. No, teď jsem to už vzala jako normál, jenom se snažím, aby pejska měla misku ve výšce hlavy. Vždycky to do sebe nasaje a pak předvede mohutné grrrc jako správné mimino. Nezbývá než doufat, že ví co dělá.

psovova napsal(a):
dobre rano.
prosim zase o radu. vcera jsem byla s mym 10 tydennim stenetem NO poprve venku. myslim uplne venku, ne na zahrade. udelali jsme si takove pekne male kolecko. byli jsme v miste, kde neni treba voditko. psek byl uplne na vetvi. to, co nam s puvodnim psem trvalo 15 minut, to jsem s timhle malym prdolou sla 40 minut
psek je schopny reagovat na: ke mne, fuj, sedni, ... uz ale taky vi, ze kdyz mu reknu fuj, tak ze dela neco, co se mi nelibi. a zrovna vcera - nasel na ceste nejakou shnilotinu. rikam fuj. kouka na mne a zere si svuj nalez. zarvu znovu fuj a jdu k nemu. a co myslite, ze udelal? zdrhnul, zalehnul, poziral. vzdycky, kdyz jsem se k nemu rozesla, tak zase popobehnul. mooc dobre vedel, ze dela neco co nemuze, ale nechal mne pekne vydusit.
pripadala jsem si jako blbec. vylozene se mi smal do ksichtu
a ted - co s tim? jak se zachovat priste?
diky za vase zkusenosti

mimochodem s tim "stekej" a "ticho". to je taky prca. kdyz na neco steka, tak mu pomaham a chvalim a vykrikuju "stekej". jenze ten malej hajzlik okamzite prestane a kouka na mne jako na blazna. tak mu rikam "ticho" - vyborne, tak zacne zacne zase stekat. jsem laik, ale poznam, ze neco je blbe.
chve to jen cas nebo mam "opacnika"?

Ajajaj, špatně studovala , nikdy za psem nechodit, když tak po něm něco mrsknout. Honička se mu určitě moc líbí . A budeme pejska učit PUSŤ nebo něco podobného, aby věděl, proč se zlobíme. A jestli si myslíš, že se mi pejska nikdy nedostala k lidskému hovnu, tak jsi na velkém omylu. Procházka se psem i u mně někdy /netuším, na čem to závisí, někdy si ničeho ani nevšimne, ale jednou za čas má asi potřebu na sebe upoutat moji pozornost/ sestává z neustálého vykřikování FUJ - za to si ale můžu sama, když byla malá a fuj pustila nebo nechala být, tak dostala za odměnu mlsek. Pak mi jeden čas neustále ukazovala, jak žádné fuj nežere a chodila si pro odměnu, potvora.
Takže v tomhle budu asi rádce na baterky. Ale fakt je, že to nesežere, asi je to lepší než ho naučit, že když fuj vezme do tlamy bude legrace.

S tím štěkáním to fakt chce čas. Když se ti náhodou povede, že na povel štěkej vydá aspoň jakés takés zakňučení, hned ho pochval. Moje pejska dost dlouho už věděla co po ní chci, ale nedokázala se na to potřebné zaštěkání dostatečně vzrušit, pak jsem někde vyčetla,že to chce pochválit i sebemenší snahu a ne hned chtít dokonalost, a výsledky se dostavily velice rychle. Asi to bude platit ve všem. Člověk má strach, aby psa nepochválil, když to není tak, jak si to on přesně představuje a aby se pes nenaučil něco špatně. Ale oni se fakt moc snaží nám vyhovět, jenom někdy asi mají problém pochopit co chceme a někdy si je sami odradíme. Aspoň mně se daří vypilovávat povely postupně, není to tak, že teď se to naučila takhle a nikdy už to jiné nebude. No a chce to velice přehrávat nadšení i nesouhlas, ale to určitě víš. Časem ale stejně asi zjistíš, že když tvoje nadšení pro něco, co se pejskovi povedlo, bude opravdu upřímné a ne jen hrané, tak si danou věc zapamatuje jak nic jiného.

ges napsal(a):
Kdybyste sem tuhle fotku nedala vy, tak si snad budu myslet, že je to
fotomontáž, tak je to "Zátiší se psy" dokonalé .

Tak jsem to asi spletla a hodila se mi ta reakce o fotku níž.