scylla napsal(a):
Pokud jí umožníte před strachem utíkat a zalézat, moc lepšít se to nebude. Jinak si myslím, že na to jdete správně, ono mazlení a hlazení ve správnou chvíli dělá zázraky.

Taky si myslím. Když jsem kočičku před ní pohladila, zjistila, že se nemusí bát. Pěkně si ji očuchala a pak za ní i utíkala, chtěla si s ní hrát, ale psů se stále bojíme, ale určitě se i to vylepší.

Děkuji všem za radu. Zjistila jsem, že se bojí celkově zvířat, utíká i před kočkami. Ale udělali jsme dnes velký pokrok. Byla jsem u svého otce, který má dvě kočky a malou čivavu. Když jsem vzala Goldi na ruce a před ní pohladila kočičku, tak si ji nakonec očuchala a dokonce si s ní chtěla hrát a co se týká psa, taky jsme to zvládli. Vzala jsem Goldinku a malou čivavu na klín a hladila je, Goldi byla sice ve stresu, ale zvládla to, už tak nejančila. Šlo vidět, že se stále bojí, dokonce mi utekla a schovala se pod gauč, ale už aspoň nekňučela a ani nekřičela. Věřím tedy, že to každým dnem bude lehčí a lehčí a přestaneme se úplně bát, přece jenom jednoho dne z nás vyroste velká slečna.

asurwic napsal(a):
Tak Vám přeji, ať je strach to jediné, co si od "velice zodpovědného" chovatele odnesla a neskončí to i těžkou dysplasií kloubů a dalšími problémy. Retrívr z takovýhle podmínek bývá obvykle peklo povahově i zdravotně.

Děkuji za podporu. Věřím, že vše zvládneme i ten její strach. Bude to s ní sice těžké, ale to jsem věděla už před tím než jsem si ji vzala. Nikdy to se psi není lehké, přece jenom je to jako malé dítě. Už teď ji miluji, i když jsme spolu krátce a proto nechápu jak se k ní takhle její bývalý paniček mohl zachovat. Určitě by mě zajímalo, kdybych dávala svého pejska pryč, kde bude vyrůstat a kdo si ho vlastně bere, ale to ho absolutně nezajímalo. Ale má už mě a to je důležité, udělám pro ni cokoliv, jen aby byla v pořádku a šťastná.

marcelaamax napsal(a):
Já už jsem tedy takové štěně viděla... Zrovna teď to řešíme se známou. Pořídili si fenu cane corso, na štěňata se byli podívat, o 14 dní déle si pro štěně jeli. Štěňat bylo ve vrhu 10, ta fenka se chovala normálně, s ostatními si hrála, nebyla vystresovaná, matka štěňat se o ně normálně starala, hrála si s nimi. Ale od té doby co si štěně přivezli domů - tak se ostatních psů prostě hrozně bojí. Už je ji skoro rok, nějaké pokroky tam jsou ale pořád to není ono. A to od prvních dní co ji měli doma tak chodili na socializaci do psí školky a měla kontakt jak se psy, tak s lidmi. Ze začátku se bála i jorkšíra od našich, jorkšíra, který ji absolutně ignoroval. Bála se k němu vůbec přiblížit.

Teď jsou ve fázi, že už nemá potřebu zdrhat, když vidí psa, ale potřebuje čas, nenutit do ničeho, nechat rozkoukat a pak už se třeba i sama rozjede a hraje si. Ale stačí jeden blbý pohyb a je po hře. S mým psem si nejspíš nikdy hrát nebude - on má totiž nejradši styl hry běhat běhat a běhat... a hlavně rychle... A ona by se tak možná jen válela na místě. Takže i když si začnou hrát, on jí začne vybízet k běhání a jak je divokej, rychlej, tak ona stáhne ocas a utíká - takže on ji začal ignorovat, on si prostě hraje buďto po svým a nebo vůbec.

To samé má se vztahem k lidem, je hrozně nedůvěřivá a cizích lidí se bojí. Nenechá se pohladit, couve, blafe. A normálně ji od mala mezi lidi brali. Ty, které už viděla vícekrát, dali ji čas, tak s těmi už je v pohodě, ale s ostatními ne. Ale není úplně tak jako v pohodě, že by ke mě přiběhla a a nadšeně mě vítala, to ne. Jde spíš tak opatrně, bojí se rychlých pohybů, zvuků. Minule k nim večer přišla návštěva, za tmy, a fena s kňučením zdrhla do boudy a tam se počůrala.

Je mi ji chudáka líto, ale opravdu není nijak týraná, nikdo ji nic špatného nedělá. Asi dodám to, že je to fena bez PP - tudíž bez záruky nějaké povahy. Ale i tak mi bylo divné, že i když ji odmala berou mezi psy, mezi lidi, nezažívá s nimi nic špatného, tak se chová takhle... Možná taková prostě je, a už se to moc nezmění?

Celkově má na štěně "divnou" povahu. Je to taková trubka, kam jí dáte tam jí najdete. Nehne se od páníčků, odběhne maximálně pár metrů - víc ne. Uslyší divný zvuk a už jí máte nalepenou na sobě. Pokud ji hodíte hračku dál než dva metry tak pro ní nepůjde, protože se od vás prostě nehne. Je prostě úplně jiná než ostatní štěňata, která znám. Nehledě na plemeno. Znám víc štěňat caníků a ostatní takoví nejsou.

Těžko říct, jestli je to opravdu všechno tím, že její rodiče měli takovou povahu? Že to má někde v genech? Ale divný je, že s tím fakt nejde nic moc dělat, a to se panička snaží, a řekla bych, že postupuje správně.

Děkuji, že jste zde zveřejnila svou zkušenost. Doufám, že u nás se to změní. Strach naštěstí s lidí nemá, právě naopak se nechá pohladit. Goldinka plachá vůbec není, právě naopak, je to rebelka. Je hrává a věčně ji hledám, máme před sebou hodně práce, ale věřím, že vše zvládneme. Jen nevím, co mám dělat ohledně jejího strachu ze psů. Hodně mě to zarazilo, nikdy jsem se s něčím takovým nesetkala.

lesnížínka napsal(a):
Ale asi jste si ji vzala jako dospělou fenu a nevíte, co vlastně všechno zažila. Tohle je štěndo, co zažilo jen svou psí rodinu a pár lidí kolem. Nebo je z množky? To je spíš dotaz na zadavatelku. Z jakých podmínek máte to štěně? Dle chování bych se tedy nedivila...

Abych byla upřímná je to s ní složité. Dostala jsem ji od pána, který se ji chtěl hned zbavit a moc informací mi o ni nepodal. Mluvila jsem s ním přes telefon a jediné, co ho zajímalo, kdy si pro ni přijedu, ať se ji může zbavit. Jediné, co mi byl schopný říct je to, že ji je 8 týdnu, je odčervená a že ji nechce. Byla jsem s pánem domluvená, že pro ní přijede má sestra, protože jsem musela být v práci a sestra se mi nabídla, že pro ní sjede. Měl všechny další informace předat mé sestře, jenže ji řekl, že všechno řekl mě, že mi to i psal. Ale mě samozřejmě nic nepřišlo a nic mi neřekl. Vzal si od sestry 1 500 kč, dal ji psa a odjel. Možná Vám připadá na hlavu, že jsem si vzala fenku, o které vlastně nic nevím, ale kdo by si ji nevzal, bylo mi ji líto. A jsem za ní ráda, je skvělá, jediný problém máme, že má strach ze psů. Nikdy jsem tohle nezažila, i přesto, že jsem pár psů už vychovala, proto mě to zaráží a chtěla jsem znát vaše osobní zkušenosti a rady.

lesnížínka napsal(a):
Celá ta situace mi přijde zvláštní. Já se s tím totiž ještě nesetkala. Jak se může malé štěndo bát psů? Vždyť je to pes, i když z něho děláme bůhví co, nemůže se přeci bát vlastní rasy, vždyť doteď byla s mámou a sourozenci?!? Kde přišla ke strachu ze psů?

Přesně tak, nikdy jsem se s tím nesetkala. Kde se u ni vzal strach ze psů? To kdybych věděla. Je mi jasné, že si na vše musí zvyknout, ale tohle bylo na mě moc. Řvala jako kdyby ji na nože brali, v tu chvíli jsem nevěděla co mám dělat. Nešlo ji utěšit, nakonec jsem ji musela vzít do náruče a konejšit, jinak to opravdu nešlo. Věřím, že to s Goldinkou zvládneme. Je to miláček, zatím spolu vše zvládáme, jen tohle to mě vyvedlo z míry.

scylla napsal(a):
Neberte jí do náruče, ale nenechte, aby k ní běhali jiní psi. Nekonejšete, tím znásobíte strach. Je dobré jí vzít a umožnit jí, aby se na jiné psy dívala, nechte jí hrát se štěňaty, pokud o to bude mít zájem. Dělejte důslednou ochranku, vy jste záruka jejího bezpečí, vy jste ten, který řídí každou situaci. Jí nenechte nic řešit. Nenechte si radit to, že jí máte nechat být a nevšímat si jí, to je naprostý nesmysl.

Beru na vědomí. Vůbec mě nenapadlo, že by mohla mít takový hrozný strach ze psů. A nechtěla jsem ji brát na ruce, když kolem nás prochází pes, abych ji naučila vycházet se psi, ale bohužel nevydařilo se. Naštěstí se od té doby nebojí jít ven, obávala jsem se, že ji ven už nedostanu. Ale problém vždy nastane, když uvidí psa ať je malý nebo velký už se žene ihned domů.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak v první řadě děláte chybu, že jen co se štěně bojí, tak jí vezmete do náruče, potvrzujete jí o tom, že pes je nebezpečný.Já bych pak také pátrala po tom, proč se tolik bojí a jestli je to od samého počátku co jí máte.Vzala bych jí do bytu k přibližně stejně velkému psovi o kterém vím, že je hodný a nechala je být, vůbec bych si jí nevšímala, uvidíte co bude následovat.Pak bych jí vodila kolem psů tak, že bych nereagovala ani na ní ani na psy, nebo ještě předem než nějakého potkám jí posadila a dávala pamlsky, když by koukala po psovi-žádný pamlsek, bude-li v klidu koukat na mě tak odměna.Metod je určitě víc, jistě rádi poradí i ostatní

Děkuji za radu. Když kňučí tak ji na ruce neberu, vím že by to nebylo dobré a bála by se dál. Ale včera došlo do extrému. Když ji ta fenka začala očichávat, začala křičet jako kdyby ji na nože brali. Nemohla jsem ji nijak utěšit. Takže v tu chvíli jsem uznala za vhodné si ji vzít do náruče a utěšit ji. Nikdy jsem nezažila takovou situaci. Sevřelo se mi srdce a nevěděla co s ní, vypadala jako kdyby právě dostala infarkt, bylo to vážně děsivé.

Edánek napsal(a):
..nejsem odborník, ale vyhledávala bych malá štěňata, fenku k nim pro začátek nepouštěla, jen si jí vzala na klín a z určité vzdálenosti si při povídání s fenkou štěně prohlížela...pak bych pomalu vzdálenost zkracovala až bych se dostala s fenkou na úroveň štěněte, pokud by měla zájem nechat se navzájem s cizím štěnětem prohlédnou, čichnout k sobě...vždy ale volím štěně klidné a stejné nebo menší velikosti a poprosím jeho majitele aby si ho přidržela fenka pokud jí to nebude traumatizovat si ho mohla v klidu prohlédnout...později vyhledat ostatní klidné psy a domluvit se s jejich majiteli...

Děkuji za radu. Po prvé se setkávám, že by se pes bál psa. A hlavně jsem nikdy nezažila, aby pes takhle ječel, bylo to jako kdyby ji někdo na nože bral. Nevěděla jsem jak ji uklidnit, bylo to něco hrozného.

Děkuji za radu. Po prvé se setkávám, že by se pes bál psa. A hlavně jsem nikdy nezažila, aby pes takhle ječel, bylo to jako kdyby ji někdo na nože bral. Nevěděla jsem jak ji uklidnit, bylo to něco hrozného.

Dobrý den,

mám 8 týdenní fenečku Zlatého retrívra. Zažívám s ní peklo, má hrozný strach ze psů - začne kňučet a už s ní nehnu. Zrovna včera když jsem ji venčila přišla za ní fenka (byla o dost vetší než ona), jen ji očuchala a má Goldi se mohla zbláznit. Začala křičet, nemohla jsem ji uklidnit, musela jsem ji vzít na ruce a konejšit, celou mě počůrala a pokakala. Měla hrozný strach. Dneska ráno, když jsem ji šla znovu venčit, tak jsme potkali hned u vchodu malého pejska (menšího než ona) i tak začala hrozně vyvádět, nemohla jsem ji udržet venku. Máte někdo s tímto zkušenosti? Potřebuji poradit, jsem zoufala, trhá mi to srdce, když ji takhle vidím. Děkuji za případné odpovědi. Zdraví Vás Goldi.