Dle zákona jste povinna hlásit nález zvířete obci, v jejímž katastru se zvíře nalezlo a starosta je povinen (zpravidla zprostředkovaně přes služby útulku) se o takové zvíře postarat. Takže ne, nemusela jste vnoučatům vysvětlovat, proč tam štěně necháte ležet. Mohla jste jim ukázat, jak se taková situace řeší s kompetentními osobami.

Bože lidi tuhle radu snad nemyslíte vážně. Nejsem lidoop z pralesa a zákony mě opravdu učit nemusíte. Tady jde přeci lidskou stránku věci. Jen jsem reagovala na vaši kritiku, že jsem si pořídila psa neuváženě. Jsem šťastná že ho mám. Rozhodně se u mě má lépe než v útulku. A to že jsem žádala radu neznamená, že lituji toho, že jsem si ho vzala domu. A co se týče pomoci orgánů a lidí o kterých píšete, s tím mám své zkušenosti, když jsem našla sraženou srnku. Volala jsem myslivce, veterináře, starostu obce, záchranou stanici, hasiče i policii. Více jak pět hodin jsem s ní seděla ve škarpě dokud neumřela. Pak tak ležela další týden mrtvá. Tak se tady mějte a dál útočte jeden na druhého. Díky za za užitečné i neužitečné rady. HAWK

dekuji moc za trpělivost. Strach se projevuje tak, že se opravdu za mě schovává a skáče na mě. Máte pravdu, že mi asi trošku "vydírá" , ale mám i své "hranice - nesmí do postele, nesmí loudit , umí základní povely sedni, chůze u nohy, lehni, místo a přivolání, To mi úplně stačí. Ale jak se s někým zastavím na ulici tak na mě skáče, kouše vodítko a kňučí. To dělá i když chovám kocoury. Ale na druhou stranu vydrží sám doma i osm hodin a nic nezničil, ani nekňučí. Asi jsem na něj prostě měkká...

Mě je smutno z toho, jak si lidi neuváženě pořizují psy....
Za svůj život jsem měla u domu celkem čtyři psy velkých plemen. Nikdy jsem neměla problém s poslušností a výchovou a výcvikem. Když mi odešel poslední, usoudila jsem, vzhledem k věku, fyzické kondici a zdravotnímu stavu velkého psa už nepořídit nemohu. Nad malým psem jsem vůbec nepřemýšlela. Poslední den prázdnin jsem vezla vnoučata domu a na nádraží jsme našli zalepenou krabici od bot. V ní malé zablešené, začervené, hladové a vyděšené štěně, kterému bylo podle veterináře kolem jednoho měsíce. Vážil 300 gramů. Téměř měsíc jsem s ním byla 24 hodin denně a věnovala jsem mu neskonalou lásku a péči. Dnes má osm kilo a z toho zuboženého tvorečka je veselý zdravý pejsek, který je šťastný se mnou a já s ním. Ano, přiznávám, že je mezi námi velmi silné pouto. Ale rozhodně to nebylo “neuvážené pořízení psa” jak píšete. Podle vás jsme ho měli v té krabici nechat, a dětem vysvětlit, že je to tak správně? Jen jsem se zeptala, jestli se pejsek může zbavit strachu. To, proč jsem musela být osm měsíců doma do toho vám nic není. Za rady a názory moc děkuji a jsem za ně vděčná. Určitě budu zkoušet socializovat tak, jak jste mi někteří radili. Ale z vašeho příspěvku jsem si opravdu nic nevzala. Nemáte právo mi odsuzovat a opovrhovat mnou. Vůbec nic nevíte o mě ani o mém životě.

Na konci léta jsme si pořídili štěně malého křížence. Pak přišel roční lockdown. Jsme starší lidé. Takže nikdo k nám, my k nikomu, všechno zavřené, lidi doma. Bydlíme na vsi, kde není moc zvykem chodit se psy na procházky. Takže jsme potkávali tři pejsky s majiteli. Náš malý umí základní povely, se známými psy si na poli hraje, s majiteli se vítá. Problém nastává, když k nám teď přijede návštěva, nebo my k někomu jdeme, také občas už letí letadlo, zahrádka hospody, - to vše je problém.
Malý se bojí lidí, psů, zvuků, věcí....
Pročítám tady různé diskuse a je mi smutno z toho, když se někdo ptá jak něco naučit nebo odnaučit psa a dostane se mu odpovědí typu - pes to musí vědět, pes se musí naučit... Majitel selhal, majitel musí psovi vysvětlit...a podobně. Ale jak? Mám si psa posadit před sebe a vysvětlovat, že letadla létají a nic nedělají, lidi mu neublíží, děti si ho chtějí jen pohladit...
Vím, že je na mě hodně závislý, ale lze to pochopit, když jsme jen spolu trávili téměř rok? Myslíte, že si na lidi zvykne?

dobrá, děkuji za názory. Nechci být otravná, ale ještě jedna otázka:. jaký je rozdíl v tom, že pes běhá na 10 metrů dlouhém flexi vodítku, nebo za sebou tahá 10 metrů dlouhou šňůru. Pouštíte psa za dosah stopovačky? Jestli ne, pak tomu nerozumím. Připadá mi praktičtější flexi, které nemusím stále namotávat. Pokud se pes rozhodne utéct, je to vteřinová reakce a šňůru nestihnu přišlápnout pokud mám konec metr před sebou. Vím, že spousta z Vás jsou proti flexi vodítkům. Snažím se pochopit proč. díky

Tak teď pobavím svým hloupým dotazem všechny zkušené v této diskuzi. Ale na druhou stranu - začínali jste všichni. Jak jsem napsala někde výše mám malého nalezenečka. Je opravdu malinký a když se mi nepodaří ho něco naučit, tak ho prostě vezmu do náručí a nebudu se z toho hroutit. Jsem Jsem starší "dáma" a po cvičácích, polích a lesích běhat nebudu. Jen se chci pokusit naučit mého závisláka základní povely, abych s ním mohla chodit v pohodě - pro oba - na procházky. Je mu cca půl roku. Máme zvládnutý povel "ke mně" s jedním úprkem za koroptví, ale návrat úspěšný - můj útěk opačným směrem. Umíme sedni, cvičíme lehni. Chůze u nohy jen na opravdu krátkou vzdálenost.(počítám na metry). A teď přijde asi Váš smích. K čemu je mi tzv couračka, stopovačka...? Sice jí mám, ale nevím, co se na ní pejsek učí, jak a kdy jí použít. Prosím, jestli mi chcete napsat něco ironického, nebo to, že jsem úplně blbá ženská, tak no slyšet neptřebuju.

ahoj, tak já se přeci jen vrátím na začátek. Doslala jsem tady od spousty lidí sprďáka jak jsem hloupá a používám ho úplně špatně - tedy na přivolání štěněte. Jak jsem řekla - všechno si musím někde zjistit, protože jsem kynolog laik a začátečník a tak jsem hledala - a našla. "Návod jak klikat" http://www.klikrtrenink.cz/data/navod.html
Z tohoto návodu cituji: "Jsme ve stadiu, kdy štěně přiběhne, když slyší klik,.začněte používat slovní povel ke mně zároveň se zvukem (klik). následuje pochvala.....
Tak přesně to jsem dělala a měli jsme to naučený. Jestli se vrátíte k mému úplně prvnímu příspěvku při založení tohoto vlákna tak jsem žádala o radu, co dělat, když štěně na tento naučený zvuk nezareagoval. Ještě jednou díky za některé, pro mě užitečné, informace. Malého prostě naučím povely ke mně, sedni a lehni ať už se špatně používaným klikrem nebo bez něj.

jo a k nekonečné diskusi klikr - ano, používala jsem ho podle Vás špatně. Uznávám. Ale jeho správné používání mi přijde zbytečné. Přestanu ho používat úplně.

Ahoj všichni,
děkuji všem, co mi dali užitečnou a seriózní radu - jak na psa v pubertě . Pejska bych neměla, kdybych ho nenašla na nádraží jako opravdu malé miminko v krabici od bot a měla jsem s ním opravdu hodně starostí. Čerpala jsem rady kde se dalo. Tady jsem chtěla poradit od zkušených pejskařů jak na základní výcvik, protože nemám zkušenosti. Nechci cvičenou opičku do cirkusu, ani nechci chodit na soutěže, ani nechci soutěžit s ostatními pejskaři. Chci jen pejska, který poslechne základní povely a bude to dělat rád a bude dál šťastný. Ten tvoreček mi úplně změnil život. A jestli se mi nepodaří ho naučit třeba "lehni" , tak ho budu stejně milovat. Tahle diskuse mi už nebaví, proto že mi nic nepřináší. Nashle

říkala mi paní z cvičáku, že mám nacvičit psa na nějaký zvuk, abych upoutala pozornost ne sebe. Klikr mi na to funguje. Jen ho používám před povelem a ne v přímé souvislosti s odměnou.
Cvaknu - povel - pokud splní - odměna. Je to fakt úplně špatně?

prosím, a jak se klikr tedy správně používá? děkuji
p.s. pisatel je patrně cca v mém věku. Kuličky na provázku znám - kradly se z náklaďáků.

klik klak je taková ta věcička, co vydává zvuk cvakání. Prodává se to normálně v prodejnách pro zvířata. Místo pískání, mlaskání se pes naučí na cvakání.

Dobrý den,
stalo se mi něco, s čím si nevím rady.
Mám půlročního malého křížence. O rodičích nevím nic - našli jsme ho jako cca čtyřtýdenní štěně na nádraží. Ale přijde mi, že má nějaké znaky Jack Russela.
Doposud moc šikovný a učenlivý. Základní povel "ke mně" a "sedni" zvládl už cca ve třech měsících. Odvolala jsem ho vždy, od všeho a hned. Chodili jsme na volno a neměla jsem obavy. Přidali jsme i chůzi u nohy ((vydržel cca 100 metrů). Aportování s odevzdávkou uměl, jak kdyby se s tím narodil. Teď je mu cca půl roku, patrně s ním začínají trochu cloumat hormony - skáče na medvídkovi. Ale během posledních tří - čtyř dnů přestává reagovat na povely. Například včera mi na vycházce utekl za kosákem a nenechal se vůbec přivolat ani na klik klak ani na jméno ani na povel. Na "sedni" reaguje sporadicky. Přestal vnímat klik klak.
Nevím, co se stalo. Je možné že puberta? Jak a co dál? Odměňovat, když přijde po chvíli?
Díky.

Prosím poraďte s výchovou.
Máme doma pětiměsíční nalezené štěně patrně křížence Jack Russela s něčím. Našli jsme ho asi pětitýdenní. Je moc šikovný a učenlivý. Jediné, co se nám nedaří ho odnaučit je skákání a kousání. Když přijedu domu má tak neskutečnou radost, že mi je líto ho neustále okřikovat a hulákat "nesmíš!!". On ten povel stejně v tu chvíli asi nevnímá. Vyskakuje do výšky, na nohy a kouše.
Jde to odnaučit? Jsem asi moc "měkká"

díky za radu, ale už jí šanci nedám - už to udělala podruhé. Poprvé pět mrtvých a teď sedm. Podepsala si rozsudek. Jen je mi divné to její chování.

Dobrý den, mám stejný problém. Asi roční samice na krmení reaguje agresivně - prská a útočí. Dokonce mi i škrábla při výměně misky s vodou. Zkusili jsme jí i připustit - porodila sedm malých a roztahala je po kotci. Nyní čekáme měsíc až se po porodu vyčistí a upraví se laktace a půjde na pekáč. Je to hrozná sviňucha. Teď je tři týdny po porodu a začala si tahat seno do rohu kotce, jako by si stavěla hnízdo. Připuštěná v žádném případě není. Setkal jste se někdo s tímto jevem?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
my to tak děláme, rozdělíme králíčata na samce, samice a dáme do velkých výběhů. Vždycky jim cáknu mezi uši voňavku, pak se neperou. Mají rádi ve výběhu schovávačky. Pozor s krmením, může se vám stát, že tam máte žrouta, co využije většího množství zrní, přežere se a chcípne.

dáváte oves? mě ho malí nechtějí

ahoj, chtěla bych se zeptat zkušených "králíkářů", jestli mohu smíchat vrhy od dvou samic do výběhu. Nebudou se napadat? A pro upřesnění - odděluji samice od mladých - ne naopak že?

jojo díky. Máte pravdu. dala jsem na rady "starých" chovatelů ve vsi.

přesně tak to bylo....