anarore napsal(a):
Můj 4 letý miláček má epilepsii.Před několika hodinami měl záchvat.Připadám si tak beznadějná,jen u něj stát držet ho a přihlížet (a diazepan) Zatím to je 3 záchvat takže léky nebere. Prosím pokud máte někdo zkušenosti jak to zvládáte,co vám pomohlo a jak nejlépe pomoci psekovi...Děkuji

Ahoj Markétko, osobní zkušenost s epilipsií u pejsků nemám,ale moje babička kdysi chovala pudla, který epilepsii měl, nejdnou jsem ten záchvat viděla na vlastní oči, je to opravdová beznaděj jen čekat až to přejde.. ona mu při tom dávala nějaké tabletky od veterináře, sice záchvaty byly, ale nebyly tak často.. a každopádně se dožil 14-ti let.. nijak ho to neomezovalo, jen v momentě když to přišlo.. jinak byl ok.. držím pěsti ať příjdeš na něco, čím mu pomoci..

lucie x napsal(a):
Ahoj, mám čok. fenku labradora a jsme z Brna..
icq 301-432-615 ..budeme se tešit :-)

taky rády pokecáme.. 156057908.. Lucie a Agáta.. :o))

eva nohelova napsal(a):
Po přečtení jedné reakce v předchozích příspěvků (o tom, že se tu známe) mě tak napadlo, že sice možná o sobě něco málo víme, ale já si opravdu nedokážu pod přesdívkou vybavit nic jiného, než to, jestli sem daný pisatel přispívá více nebo méně a někdy si i vzpomenu, jestli má jednoho či více psů a jaké.
Bylo by hodně troufalé nabídnout, aby jsme se zde představili malilinko blíže i s fotografií (nemyslím psa), čistě pro představu - a až se někde potkáme na výstavě, tak ať na sebe nekoukáme, že se neznáme, když se vlastně známe? Fakt je, že tím by se smazala veškerá anonymita. Takže dobře zvažte, jestli chcete do toho jít. Pokud se najde nějaký odvážlivec, samozřejmě se přidám.

No tak to jsem já - já Lucie, je mi 24 let.. a naše psí dítě.. dnes už roční labradoří slečna Agáta.. aktuálnější fotografii bohužel nemáme.. Agátka je dnes docela větší a já mám dnes docela delší vlasy..

eva nohelova napsal(a):
Trochu se budu opakovat...
Dlouho tu nebylo žádné "textové" téma, tak bych ráda otevřela některá z témat, která by mohla zajímat více lidiček, pejskařů i skoronepejskařů.
Byla bych moc ráda, kdyby jste napsali svůj názor a zkušenosti se soužitím vašich psích kamarádů s ostatními zvířaty.
Zajímavé by bylo nejen vypsání kladů, ale i záporů takového soužití, prima by byli i zážitky a historky. Prosím, nezůstaňte jen u fotografií. Jsou krásné, je na co koukat, ale informace jsou důležité!
Aby můj text nebyl příliš dlouhý, v jiném vstupu se samozřejmě vyjádřím i já, protože také mám i jiná zvířata, ne jen psy.
Sem s příspěvky. Už se těším!

Zdravím.. myslím si, že pes si zvykne na jekékoli zvíře..ale největší problém je v tom, že úplně nejideálnější stav je, když si začne zvykat od malička.. od úplného štěňátka. Já osobně mám taky ale zkušenost se psem, kterého jsem měla jako malá holka.. byl to dobrman. Bydlleli jsme od jakživa v paneláku, najednou se rodiče usmysleli, že se odstěhujeme na vesnici, kde koupili starší rodinný dům.. a tak jsme se stěhovali. Samozřejmě pejsek s námi. No a jelikož prostoru bylo dost, začaly se pořizovat drobná domácí zvířata. Chlívek byl součástí k rodinnému domu a zel prázdnotou, tak přibyly slepice, králíci a dokonce jsme chovali i 6 oveček. Pejskovi bylo v tu dobu asi 5 let, nikdy před tím nepřišel s těmito zvířaty do styku. Ovce i ostatní drobné zvířectvo přijal úplně bez sebemenších problémů za další členy své rodiny.. a kamarádil se s nimi tak, že chvíli naháněly ovce jeho a pak zas chvilku on je.. dokázali klidně i hodinku se takhle vyblbovat a bavit nás svými hrátkami. Když měla slepice kuřata, tak chodil a když mohl, tak je olizoval...naše Agáta...současný pes..pro ní je každé zvíře stračně zajímavé, ale v momentě kdy se pohne, tak je to kořist. Jediný kocour na kterého si zvykla od mala, protože před ní neutíkal, ten zůstal jejím kamarádem. Naštěstí dnes už nechováme ani slepice, myslím, že s naší Agátou bychom měli stále nějaké ztráty. :o)) a stále málo vajec..

marcha napsal(a):
Ahoj, jak tak pořád přemýšlím o tom, jakého plemene bude náš další pes a jak taky pročítám diskuzi o tom, kdo měl nebo má jaké psy, napadlo mě:
Člověk nemůže většinou vystřídat za život moc plemen, protože pokud se nevěnuje psům profesionálně a neprojde jich jeho životem sposta, většinou "stačí" za život omezené množství. Kór když se u něj pejsci mají dobře a má štěstí a tak se dožívají vysokého věku. Často ale člověk "najde" to svoje vyvolené plemeno až na několikátý pokus - jak dlouho to trvalo vám? Kdo se "trefil" napoprvé? Myslím tím to, že člověk sice má psy, které miluje, věnuje se jim, jsou vychovaní, vycvičení, ale až u jednoho konkrétního plemene ucítí, že "tohle je prostě ono", že s povahou tohodle plemene si nejlíp sedne, že už jiné nikdy... (i když samosebou záleží na jakého jedince natrefíte, každý pes je jiný, ale často se to vyskytovalo právě v té diskuzi - lidé vyjmenovali spoustu psů co měli, i s hezkými vzpomínkami a pak to končilo "teď mám to a to a už nikdy jiného!")
Ničí mě představa, že po světě běhá plemeno, které by pro mne bylo jako stvořené - a mě třeba ani nenapadne zahrnout ho do užšího výběru!
Tak pište, pište, jak jste vybírali? Nakolikáté jste se trefili? Kdo má "osudové plemeno" a kdo ne? Kdo ho ani nehledá a chce "vyzkoušet" výchovu nejrůznějších psů? Nakolik myslíte, že pomůže předběžná úvaha typu "nabízím/požaduji" aby se tip povedl? Kdo si vysnil plemeno - a pak zjistil, že to není "ono". A konečně: kdo si vybral plemeno, které rozumovou úvahou není úplně to nejvhodnější, ale prostě "nemohl jinak", protože by mu to leželo v hlavě, dokud by toho psa neměl?
PS: Ilustrační foto - první jarní den

řekla bych, že tohle je docela fajn téma.. na svého prvního psa jsem čekala asi 5 let.. měla jsem připraven pelíšek pro šťěňátko, které jsem při každé příležitosti loudila po svých rodičích. Nakonec rodiče ustoupili a koupili pejska.. byl to kokršpaněl.. fenka .. byla jsem přešťastná, že konečně mám to čtyřnohé svoření i já doma.. jejím miláčkem byl brácha.. a já chtěla prostě někoho, kdo bude bezbožně milovat i mne.. po 3-4 letech tatínek koupil dobrama, který se do mne zamiloval od prvního dne.. a já do něj.. byl to prostě pan pes s velkým P, dodnes na něj vzpomínám, tak se mi hrnou slzy do očí, a dobrman je má srdeční záležitost.. pro svůj temperament, svou tvrdost, věrnost a taky tu tvrdohlavost..