Ahoj, na začátek musím podotknout, že máme docela vychovanou fenku - bezproblému chodí na volno, je nekonfliktní, běžne poslechne napoprvé. JENŽE, jednou za čas má den, nebo několik dní, kdy je absolutně na zabití - a to se stává třeba jednou za 3 měsíce. Třeba jako dneska.
Udělala venku hned několik průšvihů - nejprve snědla bobek a ještě se v tom vyválela a vzápětí se rozeběhla za cizími psy, kde udělala asi nějaký problém, jelikož když jsem tam doběhla, majitelka jednoho z těch psů ji bila a sprostě křičela (myslím, že se stalo to, že před naší psou jeden z těch psů utekl). Byla jsem z toho tak zaskočená, že jsem ji přivolala, zakoktala jsem omluvu a honem jsme zmizely. Vím, že jsem se měla snažit situaci řešit, řádně se omluvit, ale já jsem to v tu chvíli prostě nezvládla. A na závěr mi vyskočila z vany a mokrá a zabahněná vlezla do postele.
Nejhorší na tom je, že jsem to prostě nečekala. Nenapadlo by mě, že tohle udělá, protože jindy pokaždé poslechne. Tohle si běžně vážně nedovolí. Prostě mám pocit, jako by to byl dneska úplně jiný pes, chová se jak vyměněná.
Už jsem z ní po tom dnešku úplně zoufalá. Měla jsem co dělat, abych ji po tom všem už něčím nepřetáhla, tak jsem s ní až domů "nemluvila" a teď tu ze bulím jak želva, protože toho bylo už vážně moc. Vážně nevím co s ní. Doteď jsem na ní spoléhala a věřila jsem jí, ale teď abych se bála, co kdy provede.
Nevíte, proč to dělá? Stalo se vám to taky někdy? Také jsou vaši psi někdy z ničeho nic na zabití?
Díky moc...

No a myslíte, že je dobré zasahovat při agresivním střetu mezi dvěma psy? Myslím v případě, kdy ještě nejde o život - třeba když si hrají dva psi, kteří spolu kamarádí a najednou jeden z nějakého důvodu zle vyjede na druhého, začnou na sebe vrčet, štěkat, cenit zuby a provádět útočné výpady. Myslíte, že bych je měla okřikovat, nebo svého psa odtáhnout? Já jsem to většinou řešila tak, že jsem psy nechala, ať si to vyříkají (a snad nikdy nebyla ta počáteční agrese na straně mého psa), zatímco ostatní majitelé hned začínají ječet "Punťo fuj!". Vždy jsem měl zkušenost takovou, že si to psi vyříkají a je klid...

Se omlouvám že zakládám další téma, ale opět mi to nedá..
Chtěla bych se zeptat v návaznosti na diskuzi "O samovenčících psech". Už jsem nechtěla psát tam, protože bychom úplně odbočovali od tématu.
Ale k věci.. Teď jste mě vážení a vážené docela překvapili. Podle toho, co jsem četla se skoro bojím potkat bezprizorního psa. Některé ty zážitky s agresivními psy jsou docela děsivé. Já jsem osobně nikdy žádného takového psa nepotkala. Dokonce ani s naší psinou se nikdy žádný pes nepopral - ani ti údajně agresivní, natož s člověkem. Taťka mi odmala říkal, že když nebudu psa provokovat, tak NIKDY nezaútočí - ale podle toho, co píšete je pravda asi jinde. Jak je to možné? A jak se vůbec pes stane agresivním?

Zdravím, nevím jestli to tu už někdy bylo a pokud jo, tak se omlouvám. O víkendu jsme byli na Šumavě, kde jsem na ranní procházce s huskounem potkala bezprizorního karelského medvědího psa - pobíhal tam po louce, pak se k nám na chvíli připojil, přivítal mě, blbnul s huskounem a po chvilce se zas odpojil, podlezl ohradník, chvíli běhal mezi kravami, přešel silnici a utekl do lesa. Nejprve jsem myslela, že je to asi nějaký uprchlík, protože neměl ani žádný obojek a neustále se domáhal pamlsků. Pak jsem ale zjistila, že bydlí v kotci u jednoho z domů a že má i sourozence. Takže to probíhalo tak, že je ráno majitel vypustil, oni celý den někde lítali a pak se zas vrátili domů. Přitom to bylo zrovna hodně turisticky rušné místo. Každopádně mi to přišlo docela sympatické - psi se dokonale vylítali a taky mi přišli v porovnání s huskounem dost šikovní - třeba je nenapadlo sednout si doprostřed silnice když jelo auto, podlézali ohradník s úžasnou opatrností, měli respekt z krav, ..
Prostě mi přišlo skvělé, že tak získali spoustu vlastností, které "pes pod kontrolou" nezíská. Majitel pak ví, že se na ně může spolehnout, že se jim nic nestane - to naše tele by bylo v jejich situaci hned přejeté, rozdupané od krav a taky by s kýmkoliv odešlo za pamlsek. A navíc bych neustále trnula hrůzou, že bude někoho obtěžovat, že něco uloví, že ho zastřelí myslivec, že se mu něco stane, že nepřijde...
Co si o tom myslíte vy?

Umpa.lupma: achjo, a už jsme zase u toho. Člověk tu něco napíše, vymyslí příklad, na kterým se pokouší demonstrovat svou myšlenku a hned někdo přijde a řeší úplně nepodstatné detaily. Ale jestli je to pro vás tak důležité, tak sousedův pes kvůli háravce udělal díru v nepoškozeném pletivovém plotě. Doteď nikdo neví jak se mu to povedlo, sám vyvázl naštěstí jen se škrábanci. A souseda by asi fakt nenapadlo, že ho jednou něco takového napadne, aby ten plot udělal betonový a ještě vysoký jak dům samotný, protože existují i případi co po tom plotě umí šplhat, žejo.

No myslím, že to tomu člověku asi dojde, že když mu pes udělá v plotě díru asi bude muset plot předělat. K tomu nepotřebuje psát na ifaunu. A když sem píše zoufalý z toho, že mu utekl pes a neví co dělat, tak bych řekla, že by mu to moc nepomohlo.No myslím, že to tomu člověku asi dojde, že když mu pes udělá v plotě díru asi bude muset plot předělat. K tomu nepotřebuje psát na ifaunu. A když sem píše zoufalý z toho, že mu utekl pes a neví co dělat, tak bych řekla, že by mu to moc nepomohlo.
Já bych mu třeba poradila nejdřív obvolat útulky a policii a hned potom projít místa, která se psovi nějakým způsobem líbí (louku, kam si se psem chodím hrát, zahrady kde bydlí psův kamarád, častou procházkovou trasu, ...) a pak se třeba poptat sousedů a v nejhorším vyrobit plakáty a rozvěsit po okolí :).

Omlouvám se, nechci být rýpal, ale všimla jsem si tu takové jedné věci. Totiž, že když sem někdo napíše nějaký problém, tak většina reakcí je typu "tak to náš pes by teda neudělal", "no jo, to je nevychovaný pes a neschopný páníček", nebo dokonce "jestli nevíte co s tím, tak to jste si toho psa vážně radši pořizovat neměl/a". Případně spousta kritiky a otázek, které se podstaty problému ani zvlášť netýkají, ale nějakých nápadů jak problém vyřešit za dané situace pramálo. Například někomu uteče ze zahrady pes a zoufalý majitel píše sem o radu, místo které se dozví, že si měl psa lépe vychovat, měl ho více venčit, zabezpečit plot, že něčí pes by si teda rozhodně utéct nedovolil a že jestli dotyčný nemá pořádný plot (což on třeba v příspěvku ani nezmiňuje), tak si neměl pořizovat psa. Načež se zoufalý majitel začne bránit, že měl ale plot v pořádku, přičemž se strhne diskuze o tom, který plot je nejlepší, ale žádná rada pro majitele z toho nevzjede.
A také tu všichni všechno ví, mají bezproblémové a dokonale poslušné psy, kteří nikdy nic nevyvedli a jakmile to má někdo jinak, tak je to nevychovaný pes a neschopný páníček, kterému málem ani nepatří pes do ruky. Možná to vidím špatně, nebo jsem četla špatná diskuzní vlákna, ale takhle to na mě působí.

Díky za rady. :)
Jinak, to, že pes z nějaké příčiny nevykoná povel, který 3 roky zvládá v jakémkoliv prostředí téměř bezchybně znamená, že je nevychovaný?
Každopádně problém se vyřešil. Včera jsem ho přes den pozorovala, protože byl neklidný i přes den a všimla jsem si, že leží na pelíšku a vždycky když slyší jít někoho po chodbě, nějaké bouchání nebo zvuk zvenčí tak vystřelí ke dveřím, tam kňučí (třeba 3 min) a pak se vrátí na pelíšek. A mezi tím každou chvíli chodí kontrolovat okno (velikosti dveří, ze kterého je vidět na louku a krávy, kterých se od mala bojí), kde strnule stojí, taky kňučí a poštěkává. Takže ten důvod nervozity budou asi ty krávy . Každopádně jsme strašpytla přes noc zavřeli k nám do ložnice, aby nemohl k oknu ani ke dveřím a byl klid. Spal jako mimino až do rána :).

Nevím jestli vás tím nějak povzbudím, ale když jsme měli my štěně (husky), tak mělo úplně stejné období. Také jsme udělali spoustu výchovných chyb, přeci jen to byl náš první pes. Navíc to byl z celého vrhu prý už od malinka největší drsoň a hyperaktivec, takže jsem asi měsíc chodila s rukama rozkousanýma do krve (také se nenechal pohladit), protože na divadelní pištění nebo pokusy o odvedení pozornosti reagoval ještě větší náruživostí. Stejně tak hrozně rád dělal naschvály (protože to byla přeci hrozná legrace, když jsem se začala vztekat, žejo) a já už jsem skoro brečela zoufalostí, protože nad tím si nevěděli rady ani na cvičáku. Jenže pak se to asi okolo 1. roku začalo významně zlepšovat - doteď nevím proč, výchova byla pořád stejná, tak asi prostě dostal rozum. Každopádně z ničeho nic prcka přestalo kousání bavit, začal poslouchat, úplně se sklidnil a teď je to nejlepší pes, kterého bych si mohla přát (dokonce i spousta lidí říká, že na huskouna je to fakt poklad) :) tak vám přeji pevné nervy, občas je to vážně jen o tom přežít to štěněcí období.

Posílat na pelíšek už jsem zkoušela - celou dobu kňučel a když jsem usnula, tak vstal a začal na novo.
Já bych ho okřikla, ale jak jsem psala, cestuji se psem často a opravdu nikdy tohle nepředváděl - vždycky lehne a spí a pak ještě ráno v klidu čeká až vstanu já. A teď tohle. Takže je mi to takové divné, protože je vážně docela nervózní...

Ahoj, máme teď docela problém s našim psíkem. Přijeli jsme s ním do penzionu a on celou noc pobíhal po pokoji a kňučel u dveří. Šla jsem s ním 3x v noci ven, jestli třeba nepotřebuje čůrat, ale akorát dělal kraviny a když jsme přišli zpátky, tak pokračoval ve svém předchozím chování. Přitom doma je moc hodný a je i zvyklý měnit prostředí. Vůbec nevím proč to dělá a zase jsem ho nechtěla okřikovat, protože k tomu má třeba nějaký mě zatím neznámý důvod. Teoreticky je možné, že se mu nelíbí to, že naše rodina bydlí ve dvou oddělených pokojích a on tak nemá přehled o všech najednou jako doma. Ale s tím nemám šanci nic udělat. Nevíte co s tím? Jak psa přesvědčit aby v klidu spal? Budu vděčná za každou radu... :) (jinak unavení nepomáhá).

Ahoj, budeme si pořizovat druhé štěně (husky), budu o něj pečovat hlavně já. Tak to máme i s tím prvním psem (taky severský) - ke mně chodí spát, mě poslouchá doma nejvíc, já jsem ho cvičila a chodím s ním ven. Ostatní členy domácnosti má sice taky rád, ale nemá k nim takový vztah jako ke mě (a opačně). Ráda bych toho dosáhla i s tím druhým psem. Máme zamluvené štěňátko, které bude k vyzvednutí na začátku července. Já jsem ale zjistila, že budu až do půlky července pryč a pak ještě dva týdny v srpnu, takže by mě pořádně poznalo až po měsíci od té doby, co u nás bude bydlet. Myslíte, že to nemůže mít v našem vztahu nějaký větší vliv? S tím prvním jsem hned po tom co jsme si ho přivezli trávila maximum času, tak nevím, jestli to má nějaký významný vliv. :-/.