Kometo,
zrovna ve Vašem případě, když majitele poučíte, vysvětlíte, doporučíte a následně zařídíte, pak je vše v naprostém pořádku a osobně nemám co vytknout. Pouze a jen nemám ráda když majitel neví vše, co by vědět měl. A já myslím, že se shodneme na tom, že důvěra mezi majitelem zvířete a veterinářem je cenná pro oba zúčastněné a samozřejmě i pro zvíře.

Také jsem ráda, že už hodně majitelů je poučeno o problematice a v okolí mého bydliště, byť je to dědinka, a údajně vesničtí lidé bývají statisticky méně poučení o dané věci, tak jsou zde číči kastrované, včetně kocourů. A městys dole pod kopečkem "pořádá" dle potřeby odchyty koček bez majitele v areálu zemědělského družstva a jejich kastrace z financí obce.

Vím o staré paní, která si vzala po zemřelé sousedce její kotě, ale neměla peníze na kastraci a tak se zeptala na radu na obci. Pan starosta se toho ujal a nechal čičinu vykastrovat z obecního :-) Řekla jsem starostovi, že chválím tento přístup. Je to rozumný pán a zvířata má rád. Kéž by to takhle šlo všude, svět by byl zas o kousek hezčí. Velmi mě mrzí, že to tak nejde všude. V mém předchozím bydlišti byl přístup obce katastrofální a starost obce suploval útulek a několik nadšenců (mezi nimi i já) a k tomu Feliti.

Nu což, máte pravdu, jsme už trochu off topic. Původní vlákno "ztratil se kocourek", se krapet zvrtlo do debaty "kterak majitele motivovat ke kastraci čičin".

Moje výlevy Vás nejspíš nudí. A tak přijměte prosím mou omluvu za to, že nejsem tak dobrý bavič jako jiní zdejší Vaši přátelé a známí či neznámí.

Asi nebudu uplně z těch lidí, co budou nadšeně reagovat na vlákna "jak pojmenovat štěňátko / koťátko / morčátko" a do jednoho vlákna "nafrkat" 25 příspěvků, každý o 3 slovech. Nevím jestli mi rozumíte jak to myslím.
Tak asi bude lepší když na ifauně nebudu nadále přispívat. Stejně je čte asi 10 stejných lidí, kterým je vlastně uplně jedno, co kdo říká. Nakonec se dozvím, že výlevy jsou dlouhé a kdo by to vlastně četl... (viz. bodlinka)

Dala jsem po letech diskuzi na ifauně šanci, ale opět z toho nemám nijak dobrý pocit.

Přeji pěkný den.

S pozdravem
M. Strejčková

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
poučenost majitele je u kastrace koček úplně nevýznamný detail, protože výhody převyšují hypotetická rizika řádově.

je to nesrovnatelné. a taky, lidi co odmítají kastrace to nedělají, protože nejsou poučeni, ale protože přece nebudou investovat do kočky, co jí může za týden přejet auto, taky je to proti přírodě a tak. prostě jde o korunky. ne o kočky.

Dobrý den,
osobně bych své zvíře nesvěřila do rukou někoho, kdo nevyloží na stůl všechny karty. A není to zdaleka jen o kastracích kocourů. Proč skrývat před majiteli tyto věci? Nezlobte se, ale jak jsem již řekla, patent na pravdu nemá nikdo. A majitel je ten, který s daným tvorem bude žít a bude mít za něj zodpovědnost. Ne veterinář. Ale majitel.

Lidé, kteří kastrace odmítají jsou opravdu často z těch, kterým je líto investovat finance. Ale také nezapomeňte, že takovým lidem nevnutíte kastraci, ledaže by ji nemuseli platit a mít s tím starosti. Ideálně kdyby za kastrovanou kočku dostali zaplaceno oni, to by šly kastrace raz dva.

Ano, takový člověk by zvíře neměl mít, když není ochoten zainvestovat veterinární péči. Tito lidé se ale rekrutují z těch, kteří by své kočce nepomohli, byť by už byla kastrovaná, např. v případě, že by kočka utrpěla úraz nebo onemocněla. Klidně by ji nechali napospas. A to je také špatně. Zkrátka když dnes musí mít zvířata každý, promiňte mi ten výraz, "kdo má do zádele díru" a není ochoten pochopit, že zvíře= investice, pak je úplně jedno, jak militantní veterináři budou a co všechno budou "zatajovat" a jaký tlak na kastrace budou vyvíjet.

Mnoho lidí, kteří nejsou tím extrémním případem notorických "neinvestovačů", jen třeba nejsou zkušení, nemají tolik načteno a zjištěno, prostě a jednoduše váhají, zda kastrovat nebo ne. Tito jsou zástupci té skupiny, kteří přemýšlí a nemají problém s investicí, jen jim natolik záleží na svém zvířeti, že chtějí znát fakta. A vězte, že stačí doslechnout se pár ne uplně ideálních zkušeností od jiných majitelů, co se rozhodli kastrovat a takový člověk si to velmi dobře rozmyslí.

Říkám to proto, že tito lidé, kteří pak měli s číčou problém (nebo zůstala vetovi na stole) nedostali vůbec žádné info, že se může stát i věc nežádoucí a byli vysloveně tlačeni do kastrace s tím, jak je to rutinní, bezpečné, a veterináři dnes kastrují s takovou samozřejmostí, snad i "se zavázanýma očima a prstem v nose" - obrazně řečeno, když to přeženu. A tito lidé pak se ptají veta, co že se to stalo. A veterinář? Pokrčí rameny a řekne "no, jste asi jeden z milionu, kdo měl problém a nějak se nám s tím nechtělo zdržovat vám vysvětlit, že rizika existují. Vždyť se podívejte na ty narvané útulky, na ty kočky na ulicích, na ta utopená a ubitá koťata" To jako vážně?

Opravdu si myslíte, že člověk se špatnou zkušeností svou další kočku dá kastrovat znovu k veterináři, který mu zatajil možná rizika? Neznám takového. Naopak na daného veta bude hooodně naštvaný, může jej považovat za břídila a své zkušenosti poví všem kočkomilům, které potkají. A dost možná si rozmyslí kastraci jako takovou úplně, pokud nedostanou včas celé a pravdivé info. Dnes je hit jít si postěžovat na FB a až po "akci" shánět informace, co že se to vlastně stalo. Pak je prostor pro kdejaké nenávistné řeči, což rozhodně nikomu a ničemu nepomáhá.


Kde je hranice morálky? Za každou cenu zabránit, aby daný jedinec měl potomstvo i za cenu toho, že jedinec může být tak trochu mrzáček do konce života nebo skončit na stole? Necháme teď stranou statistiku bez problému vs. problém po kastraci. I malá pravděpodobnost nerovná se nemožná.

Já se přimlouvám za to, aby veterináři informovali zcela a pravdivě a aby sledovali nové studie. Jen takový veterinář je pro mě důvěryhodný a hoden toho, abych mu svěřila svoje zvíře. Člověk, který zatajuje, je pro mě zkrátka manipulátor a je jedno, kolik má vystudováno vysokých škol či jak bohulibý úmysl jej vede.

Vždy jde s lidmi jednat na rovinu a korektně. A také jsem tím chtěla naznačit, že tím veterinář mimo jiné chrání sám sebe.

Na druhou stranu existují typy lidí, kteří se "seknou" , jestliže jim připadá, že jsou do něčeho tlačeni. Patřím mezi ně :-) A takový člověk just kastrovat nebude, pokud si bude tak připadat. Tak prosím zvažte, zda militantnost není občas krapet kontraproduktivní.

A těm, kteří ze zásady nechtějí kastrovat, je uplně jedno kolik výhod jim napovídáte a kolik fotek utopených nebo zasvrabených a začervených koťat s hnisajícíma očima jim ukážete. Těmto typům lidí jsou zvířata ukradená, těm jde, jak jste sama podotkla, jen o peníze. Neschvaluji jejich jednání, jen realisticky říkám, že je nezměníte ani Vy, ani já, ani nikdo jiný. Jejich mentalita je na zcela jiné úrovni, než Vaše.

Jakákoli militantnost se vždy obrací časem vůči tomu, kdo ji "vysílá". A to já zkrátka nikomu nepřeji.

Tak snad jen pár řádků k zamyšlení.

S pozdravem
M. Strejčková

Vzkazík pro kometu:

Vážená kometo,

já sice nejsem MVDr. v Brně študovaný, ale pouze středoškolský "hnojárník" se základy veteriny študovaný v Lanškrouně. Vážím si Vaší práce a nechci tady polemizovat o tom, zda "ufiknout kulky" kocourovi je super nebo méně super.


Jsem si naprosto vědoma toho, jaké benefity kastrace kocoura skýtá.
Jediné, co mě mrzí na některých veterinářích je to, že před kastrací čehokoli (teď tedy nemluvím jen o kocourech) pějou ódy na to, jak to bude prima pro zvíře, majitele, celou rodinu, snad i celé město a jak veškeré jejich problémy zmizí odstraněním zvířecích gonád. Bohužel už ale ne každý veterinář zmíní, že jistá rizika existují. A když majitel dostatečně předem negůglí, tak zkrátka nemůže provést tzv. informované rozhodnutí. To je celé. Nic víc, nic míň.

Zastávám názor, že majitel je jediný, kdo za zvíře nese plnou zodpovědnost. Tedy pokud zvíře způsobí škodu - jde to za majitelem. Stejně tak pokud zvíře nebude prospívat, bude to muset majitel řešit. A to se týče jak kastrátů, tak nekastrátů.


Rozhodně tu nechci vytahovat novější studie a provnávat, zda je lepší kastrovat nebo nekastrovat. Osobně se "kočkaření" věnuji jen okrajově a taky jsem v minulosti organizovala odchyty zdivočelých čičin ke kastraci ve spolupráci s Feliti. Odchovala jsem asi dvě desítky nechtěných koťat po bezprizorních matkách. Vím, o čem je problém.

Jsem celý život pejskař, narodila jsem se do kynologického světa a tak by se dalo možná i říct, že kočkám vlastně nerozumím, ač jsme vždy nějaké vlastnili.
Momentálně mám dva kastrované vesnické macky :-)

Z hlediska regulace populace toulavek a nechtěných koťat bez budoucnosti, dále z hlediska nemožnosti domluvit kocourovi, aby se netoulal a nerval s cizími kocoury a nenosil domů kdejaký svrab a horší fujtajbl, lze kastraci pochopit jako plus.

Chtěla bych ale zdůraznit, že majitel by měl vědět předem veškerá, byť málo pravděpodobná rizika. Už jen z toho důvodu, že rizika existují. A další věc... Medicína pokročila mílovými skoky, o tom žádná. Ale bylo by krajně bláhové si naivně (nebo zcela arogantně) myslet, že už víme o dané problematice úplně všechno, že jsme dosáhli stropu vědění a tak tedy máme patent na pravdu.

Tím Vás prosím, milá Kometo, nechci nijak urazit ani Vás zařazovat do škatulky veterinářů, kteří rizika kastrací majitelům zásadně nesdělují. Já ani neznám Vaše civilní jméno :-) Nijak jsem se nepídila. Prosím jen abyste nespílala lidem, kteří se o toto téma zajímají z více úhlů pohledu. Ono se neříká nadarmo, že "mince má dycinky dvě strany".

Myslím, že člověk, který učiní opravdu informovaně a nestranně, může být dobrým majitelem zvířeti a navíc jako benefit bude ten, že se může sám sobě podívat v zrcadle do očí. Možná jsem měkota, ale sama za sebe bych se jen těžko srovnávala s tím, kdybych svým neuváženým rozhodnutím svému zvířeti ublížila. Chápu, že ne každý je jako já. Beru to. Jen jsem se chtěla vyjádřit k tomu, že v zásadě s Vámi souhlasím. Jen já vždy apeluji na kompletní poučenost majitele :-) to je vše.

Snad jsem Vás příliš nenudila obsáhlostí mého psaní.

S pozdravem
M. Strejčková

Sýček napsal(a):
Miluju kočky! A chc i pomáhat kočkám v nozi. Porto mám pár otázek.
1. Jak se stát kočičí pěstounem? Jaká je na to nejlepší organizace (bydlím poblíž svitav)? Jak dlouho u vás kočka zůstane? Ocením jakékoliv informace.
2. Jak uspořádat sbírku pro kočičí útulky? Na koho se obrátit ?
Za vše předem děkuji.

Dobrý den,
nevím přesně, co myslíte tím kočičím pěstounem. Útulky a depozita obvykle hledají nové majitele pro svoje svěřence nebo hledají tzv. dočaskáře-to je člověk/rodina se samostatným zázemím, do nějž přijmou zvíře, které z nějakého důvodu nemůže být přijato do útulku (kapacita, nutnost zvýšené péče, léčení, karanténa apod.)

Myslím, že snad všechny útulky se potýkají s nedostatkem jak nových majitelů, tak dočaskářů. Laicky řečeno kočičí útulky dlouhodobě praskají ve švech. Nejsou lidi, není místo, nejsou prostředky a koček přibývá.

Ve Svitavách působí spolek Světluška (ten je však určen jako místo na dožití koček neumístitelných z důvodu nemoci, stáří, plachosti apod.)

Dále od Svitav směrem na Litomyšl se nachází obec Chmelík a v něm působí domácí útulek Kočky sobě z. s. pod vedením paní Evy Knyttlové a jejího manžela. Měla jsem tu čest paní Evu poznat a musím před ní smeknout. Má můj obdiv. Jsou sami na víc než 70 koček, z nichž minimálně půlka nikdy nový domov nenajde. V podstatě každou chvilku shánějí dočasku pro nalezená koťata nebo zraněné kočky.

Zadejte název spolku do vyhledávače, vyplivne vám to webovky a také fb, naleznete tam veškeré kontakty. Pokud to myslíte s pomocí opravdu vážně, jsem si jistá že to spolek a hlavně kočky velmi ocení.

S pozdravem
Markéta Strejčková

Enymar1568 napsal(a):
Zdravím, ztratil se nam kocourek 1,5 let nekastrovaný. Je zvyklí být venku i v domě, už je pryč tři dny. Hledali jsme ho volali ale nikde není. Ještě se nikdy nestalo, že by se ze své pravidelné procházky nevrátil. I když byl někdy venku celý den vždy přišel. Večer jsme mu dali před dveře granule i kapsičku všechno bylo sežráno ale když jsme ho zkoušeli volat nepřišel. Napadá mě že se vydal na toulky za kočkama a v noci se přišel nažrat a zase šel. Doufáme že se vrátí je to náš mazel. Má někdo stejné zkušenosti, že mu odešel kocour a po nějaké době se vrátil i když předtím to nikdy neudělal?

Dobrý den,
tři dny není ještě nic, co by majitelé kocourů (obzvláště nekastrovaných) neznali. Je mu rok a půl, tzn je z něj mladý dospělák v plné síle. Může se toulat po okolí. V prosinci ještě kočky obvykle nemrouskají, tak si myslím, že vyloženě za kočkama asi ještě nerajzuje. Spíš jen zkoumá, pobíhá, značkuje, rozšiřuje si teritorium. A kolem února/ března to vypukne, to začne bojovat o kočky a území s cizími kocoury. Tedy pokud kocourek stále žije.

Bohužel čím víc se kocour vzdaluje od domova, tím více nebezpečí na něj číhá. Lidé v sousedství mohou stražit nejrůznější jedy na hlodavce. Kocour může spadnout do nějakých nezabezpečených jímek, studen, šachet apod. Obrovským rizikem jsou auta na silnicích, psi na cizích zahradách, u lesa zas např. lišky. Od známého myslivce jsem slyšela příhodu, že viděl z posedu na poli zaútočit jestřába na kočku, prý to v životě neviděl. Tak asi i velcí dravci jsou pro dospělou kočku hrozbou.

Určitě byste měli ztrátu kocoura hlásit na obecním úřadu, podrobně jej popsat, pokud má čip tak uvést číslo čipu, pokud má aspoň obojek, tak samozřejmě uvést co nejpřesněji. To stejné nahlásit na veterinárních pracovištích v okolí, na kočičí útulky a depozita. Informujte se, zda v době ztráty kocoura neprobíhal v okolí odchyt zdivočelých koček ke kastraci.

Můžete využít služby Psího detektiva-mají vcelku pěknou úspěšnost navrácených zvířat. Doporučila bych ptát se sousedů, zda kocoura neviděli, požádejte je, aby prošli sklepy, kůlny, stodoly, skleníky a foliovníky. Kocour se tam mohl schovat a člověk jej mohl nevědomky někde zavřít a ten chudák teď nemůže ven. Vyvěste nějaké plakáty v okolí, že postrádáte kocoura. Pokud máte Facebook, použijte ho rovněž jako prostředek k hledání.

Píšete, že nabídnuté krmivo venku přes noc mizí. To bohužel neznamená nutně, že strávníkem je opravdu váš kocour. Může to zbaštit úplně jiné zvíře, cizí kočka, kuna, potkani, ježek probuzený oblevou ze zimního spánku... Abyste zjistili, kdo Vám chodí na krmení, museli byste instalovat kameru nebo fotopast.

Pokud se Váš kocourek přeci jen objeví doma, zvažte možnost kastrace. Jakmile se jednou kocour naučí rajzovat, už to bude dělat pravidelně. Někteří kocouři začnou ještě jako puberťáci kolem 9. měsíce věku, jiní si to nechají klidně na rok a půl až dva roky. Ale téměř všichni kocouři "s kulkama" se jednoho dne začnou starat o kocouří záležitosti, je to jen otázka času.

V době mrouskání koček budete muset řešit mnoho zranění, kousance a šrámy z bojů, nezřídka i svrab, blechy a jiné parazitózy a mykózy. Dále je ve hře několikero závažných chorob, které lze nejsnadněji přenášet slinami nebo pohlavní aktivitou.

Kastrovaní kocouři se obvykle drží více doma, chodí na procházky obvykle jen nedaleko od domu, kde bydlí. Nemají zájem o zběsilou honbu "za ženskejna", nemají zájem o souboje o teritorium a o kočky se svými soky. V neposlední řadě kastrát nemůže být otcem nechtěných koťat. Jak taková koťata často končí snad ani nemusím zmiňovat.

Samozřejmě kastrace je zásah do organismu. Někdo ji bere jako samozřejmost, jiný ji vnímá jako kontroverzní věc. Navrhuji, abyste si zjistili veškerá pro a proti, promluvili si o tom v klidu a bez emocí s Vaším veterinářem. A pak se rozhodli dle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Držím palce, aby se kocourek bezpečně a zdráv vrátil domů.

S pozdravem
M. Strejčková

Anonym1324 napsal(a):
Dobrý den, mám dva střední toy pudlíky. Rodiče jsou rozvedení a pejsci jsou během pracovních dnů u nás s mamkou a přes víkendy s tátou. Táta má přítelkyni, která má psa ridgebacka. Je to lovecký pes a má problémy s ovládáním (hlavně když jde o jídlo).
Pejsci celý víkend pořádně nemůžou pít, jíst a ani se pořádně neproběhnout, protože by mohl na ně zaútočit (už se to párkrát stalo).
S tátou jsme zkoušeli vymyslet co udělat aby se to nedělo, ale když jednou porušil slib a vrátil pejsky s kousancema (bez našeho vědomí) na hlavě a krku, které podle veterináře byly 0.5 až 1 cm hluboký, museli jsme ještě více zakročit.
Pejsky tátovi nemůžeme zakázat. Proto jsme se rozhodli, že pejsky uvidí jen pod podmínkou, že tam nebude přítelčin pes.
Bohužel nemůžeme zaručit že se s ním pejsci neuvidí, protože u toho nejsme.
Nemáte prosím někdo nějaké rady? Nebo jak se ubezpečit, že se naši pejsci s ním neuvidí?

Dobrý den,
neměla bych radu na to, aby se psi na 100% neviděli, ale mám jiný tip.

Píšete, že vaši pudli jsou na víkendy u táty, tedy i s ridgebackem. Sedněte si spolu s tátou a jeho přítelkyní a promluvte si v klidu o možnosti docházet na cvičák / k výcvikáři, který se zaobírá právě socializací psů ve skupině a nápravě problémů. Víkendy jsou k tomuto účelu ideální. Tedy Váš táta bude "psovodovat" pudlíky, jeho přítelkyně zas svého ridgebacka.

Připravte se na to, že to bude zdlouhavé, fuška pro obě strany, nějaký obnos peněz do toho investujete, možná i pohonné hmoty a hlavně se obrnit trpělivostí. Důsledně pokračovat i doma v tom, co se venku s výcvikářem naučíte.

Zkrátka pokud se napravuje u psa problémové chování, nikdy to nezmizí jako mávnutím kouzelného proutku jen tak po jednom setkání s výcvikářem. Váš táta i jeho přítelkyně se musí naučit lépe se psy jednat v různých situacích a předcházet vzniku těch situací, kdy pes reaguje notoricky zle. Je třeba mít vždy situaci i psy pod kontrolou, naučit se číst signály.
Žádný učený z nebe nespadl. Každý může udělat chybu, to je život. Úkolem pak je poučit se z chyb a napravit je. Kdyby byl ridgeback takový nerudný zabiják, aby to nešlo řešit, tak dnes nemáte své pudlíky vcelku, ale na několik kousků. Tak neházejte flintu do žita.

Přeji hodně štěstí a trpělivosti :-)

S pozdravem M. Strejčková

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To seno z louky od zemědělce musí uživit jen toho zemědělce a stojí "jen" naftu na sklizení té louky, síťku nebo provázek a přivezení k zákazníkovi.

To seno z minizverimexu ve vsi musí uživit toho zemědělce, výkupce, velkoskladníka, dopravce, přebalovače, expedienta, dalšího dopravce, dispečera, meziskladníka, nejmenšího dopravce s dispečerem a nakonec ještě majitele (a nedejbože ještě obsluhu) toho minizveráče. Do toho vstupují náklady na několikerý igelitový obal, etikety, dodací listy, faktury, práci administrativy, palety....

Zatímco místní zemědělec vozí seno max 50 km od louky, seno z německé louky top strop jede až do Budějc s mezizastávkami, kde naskáčou každému marže, a do sena se započítá taková uhlíková stopa, že kdybyste morče zahodili a pořídili psa, co žere prasata, co žerou soju z Brazilie, byli byste na tom asi nastejno.

Dobrý den,
máte pravdu, sama bych to lépe nevysvětlila :-) Těší mě, že v té malé české kotlince existují stále ještě lidé, kteří mají zdravý selský rozum.

Osobně vždy dávám přednost českým produktům. Jestliže lze sehnat totéž v odpovídající kvalitě z ČR, tak nakoupím "doma".

Připomělo mi to zážitek s nákupem vánočního stromku před několika dny. Byla jsem okouknout co kde nabízejí. Na jednom místě jsem zjistila, že nabízejí pouze jedle kavkazské. Byly pěkné, což o to. Ale...

Optala jsem se, odkud pocházejí. Prý z Dánska, odvětil prodejce. Já na to, že děkuji za odpověď, ale sháním stromek český, ideálně od někud z okolí. Než jsem se stačila nadechnout, že se rozloučím a popřeju pěkné svátky, tak se pán během vteřiny vytočil do běla, že ať si jdu koupit jinam nějaký koště opelichaný, když se mi nelíbí jeho krásné, husté, na písku rostlé jedle, že ho to nezajímá.

No koukala jsem jako puk a nechápala, proč ho rozčiluje fakt, že Čech chce český stromek.

Pán byl asi ve stresu. Odpustila jsem mu.

Každopádně jsem brzy narazila na zahradnictví, kde nabízeli stromky přímo z Neveklova. Takže mám krásnou černou borovici, která pochází z miniaturní "plantáže" stromečků pouhých 7 km od mojí chalupy :-)

Víc takových lidí, kteří si váží českých producentů.

Nezbývá než popřát veselé Vánoce.


S pozdravem
M. Strejčková

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dobrý den, před nějakou dobou jsem zjistila že moje samička morčete je těhotná, dva dny zpátky začala být divná a byla jenom naježená a zalezlá v domku, včera jsem si všimla že vůbec nevylézá a tudíž ani nepije a nežere, dnes v noci potratila tak jsem jí umyla a vyčistila klec. Celý den nejí snědla maličký kousek mrkve a salátu, když ji vyndavalm z klece tak jak kdybych brala mrtvolku, nepíská a přitom vždy pískala, je vyhublá že cítím jen srst a kosti a moc se nehýbe, mám se bát nebo jen “truchlí” mám dojít k veterináři?

Dobrý večer,
nezlobte se, ale asi Vás budu peskovat. Nejprve vidíte, že březí morčice je divná. Poté potratila...
Místo toho, abyste naložila morčici do přepravky a mazala s ní na veterinu, píšete dotazy na diskuzi.

Potrat samosebou něco způsobilo. A to NĚCO je záležitost pro veterináře. S vyhublou, vyčerpanou morčicí toho sama moc nesvedete. My Vám můžeme poradit jediné- šupajděte na veterinu co nejrychleji a doufejte, že ještě není pro ni pozdě.

S pozdravem
M. Strejčková

A koukám, že chovatelé mají s parfemovanými podestýlkami bohaté zkušenosti :-)

Dobrý den, ono těch možností proč morče kýchá může být víc. Píšete, že jste nyní nemocná. Nelze vyloučit přenos nějakých patogenů z člověka na morče, takové zoonózy existují. Avšak pokud morče kýchalo, byť méně než teď, už před tím, než jste onemocněla, pak usuzuji, že Vaše onemocnění na to vliv nemá a morče může být zdravé.
Píšete, že stelete Chipsi citrus. Osobně bych varovala před podestýlkami parfemovanými, což je i tento případ. Stává se, že hlodavci a králíci z nich mají respirační obtíže. Moc nechápu, proč někteří výrobci parfemují, když musí vědět, že mnohým zvířatům to vadí. Doporučuji vyměnit podestýlku za nějakou neparfemovanou. Dávejte pozor rovněž na prašnost. Na trhu je spousta typů podestýlek v různé kvalitě. Co se týče sena, zkontrolujte, zda není příliš prašné, prohlédněte si seno dobře, zda neuvidíte stopy plísně. Ještě lepší je si přivonět. Je-li seno cítit divně zatuchle nebo přímo plesnivě, rozhodně to morčeti nedávejte a odporoučejte tuto várku sena na kompost.
Dávejte pozor, aby klec morčete nestála v průvanu. Když větráte "luftem" mezi místnostmi, tak na tu chvilku klec zakryjte např. dekou nebo morče vyndejte z klece a dejte ho do přepravky někam na chráněné místo a po vyvětrání vraťte do klece. Obzvlášť teď v zimě by náhle mrazivý vzduch mohl nadělat paseku, když je morče zvyklé na pokojovou teplotu. Dvojnásob to platí u bezsrstých variet.
Dále morčatům vadí cigaretový kouř nebo osvěžovače vzduchu. Takže pokud doma kouříte nebo používáte osvěžovače, byť i v jiné místnosti než bydlí morče, budete se muset této kratochvíle vzdát.
Když učiníte výše popsaná opatření je možné, že kýchání samo po několika dnech zcela vymizí. Pokud změna nenastane, či se morčátko zhorší, bude potřeba zajít s ním na veterinu na vyšetření a prokonzultovat s veterinářem další postup dle nálezu.
Až bude morče klinicky v pořádku a bez kýchání, prosím pořiďte svému morčeti kamaráda stejného pohlaví, ideálně odstavené mládě. I dospělý samec, který dosud žil sám, obvykle dobře přijme mládě. Najděte si na internetu správný postup seznamování morčat, použijte tyto rady a určitě to seznámení klapne. Rovněž doporučuji poohlédnout se po zkušené chovatelské stanici, odkud byste měli dostat morče zdravé, socializované, v adekvátním věku k odběru a chovatel Vám bude i nadále k dispozici, pokud byste do budoucna porťebovala radu nebo jakoukoli pomoc s morčaty.
S pozdravem
M. Strejčková

Dobrý den, kulhající potkanka po pádu, obzvláště seniorka ve věku 2,5 roku, by se neměla vracet zpět do klece. Přesto, že sundáte hamaky a patra ve výšce, stále se může snažit šplhat po mřížích nahoru, což se jí pouhým ručkováním podařit může, ale slézt dolu bezpečně a bez pádu pro ni může být příliš. V případě rekonvalescence pohybového aparátu je nutný klidový režim. Potkanáři používají Duna box nebo jiný plastbox podobné velikosti a v něm potkan bydlí až do zahojení. Box je nízký, z hladkého plastu a mříže má jen shora jako dvířka. Potkan je tak nucen být při dně boxu a nešplahá, neskáče a nemůže odnikud sletět. Pokud nemáte box, dá se použít pro tento účel malá křeččí klícka, konkrétně ten nejnižší, nejobyčejnější typ klece tvaru kvádru nebo tvaru tunelu. Má sice mříže, ale klec je natolik nízká, že potkan v ní kloudně šplhat prostě nemůže.
Po pádu potkana jen zřídkakdy laik pozná, zda má potkan nohu jen obraženou a nebo je tam i nějaká zlomenina. Ne vždy zlomenina způsobí otok, tím se řídit nelze. Proto by měl potkanku vyšetřit veterinář a v případě, že shledá možnost zlomeniny, provést RTG. S pozdravem M. Strejčková

Vážení, mohli byste mi laskavě vysvětlit jaký REÁLNÝ FINANČNÍ rozdíl činí chovateli odchov mláděte typového a super do chovu vs. mláděte na mazla? Pokud je mi známo z mé chovatelské praxe, pak není rozdíl v nákladech na odchov mazlíků a k chovu vhodných mláďat. Samozřejmě v případě, že se jedná o bezproblémový odchov vrhu a žádné z mláďat není např. nemocné, nějakým způsobem tělesně postižené apod. Dost na tom, že mnoho kočkařů kastruje "mazlíkovská" koťata už před odběrem, čímž chovateli vznikají náklady navíc za odchov mazlíka oproti kotěti na chov. Tak proč je pro pána krále kotě kastrát LEVNĚJŠÍ o polovinu nebo i o dvě třetiny oproti ceně kotěte do chovu?
Tady jde tak trochu o to, že chovatel neprodá svoje "know how" v podobě chovného zvířete jen tak lacino. Kočka je značkový chovný materiál. A chovný materiál se dá chápat mnoha způsoby. Viďte že?
Osobně jsem nikdy nedělala cenové rozdíly mezi tímtéž zvířetem na chov vs. na mazla. Absolutně není rozdíl v odchovu mezi standardním mládětem a mládětem, které má třeba "bílý flek na zadku" a tím je nestandardní. Pokud chovatel dělá ověřovací vrh pro ověření zdraví nebo genotypu linie, pak chápu, že vrh bude komplet na mazlíky a bude je mít u mazlíčkářů "na pozorování". Ale chovat by jinak měl především pro to, aby bylo na čem chovat také v dalších generacích. Jinak postrádám smysl organizovaného chovatelství podle standardů plemen, variet atd. Zkušenější jsou tu snad od toho, aby pomohli nováčkům. Proč? Protože chovatelství je týmová hra už s principu věci. Potřebujeme nováčky. A potřebujeme, aby z nich brzy byli dobří "učni" a pak mistři jako my. Aby bylo s kým spolupracovat a plemeno rozvíjet. Jeden, dva kámoši chovatelé, ti toho pro plemeno sami mnoho nesvedou. Plemeno není o dvou chovatelích, ale o celém týmu. Ale pravda, čím méně chovatelů daného plemene, tím méně příslušníků plemene na prodej. A tím větší pravděpodobnost, že zájemce o plemeno "sáhne" po kotěti zrovna z té Vaší ChS. Vždy jsem se snažila začínajícím chovatelům pomáhat, radit, podpořit je a poskytnout jim nadějná mláďata nebo odkázat alespoň na kolegy chovatele, kteří by jim tato mláďata pro jejich potřeby mohli poskytnout. A vždy jsem byla raději když nadějná mláďata šla do chovu a mohla být v budoucnu přínosem pro chov jako takový. Když se můj odchov objevil na výstavě, byla jsem ráda, že někdo prezentuje zvíře z mé ChS. Když někdo odchoval mláďata po mém zvířeti, sledovala jsem jak si potomci vedou, často jsem si vzala do chovu zpět svoje "vnoučátko", pokud se mi hodilo pro můj chovatelský záměr. Já nechápu to elitářství kočkařů. Nerozumím proč kastrují nechovná mláďata ještě u sebe doma. Že se to tak dělá ve světě? To je teda argument. Neznám jediného chovatele psů, fretek, potkanů, králíků, morčat, který by kastroval mláďata před odběrem s tím, aby náhodou nový majitel na zvířeti neoprávněně nemnožil. To dělají jen kočkaři. Pravda, ne všichni, ale mnoho z nich. A já se ptám PROČ? Když jsem viděla jednu kupní smluvu na kotě z chs, tak si chovatelka smluvně vymiňovala, že kočka od ní smí být krmena PO CELÝ ŽIVOT výhradně jistou značkou komerčního krmiva a být ošetřována PO CELÝ ŽIVOT výhradně u jednoho konkrétního veterináře. A to jsem si myslela, že moje smlouvy "na krysy" jsou přísné. Omyl. Ale tohle mě naprosto vyděsilo. Chvilku jsem si myslela, že šlo o nějaký žert, recesi. OMYL. Popravdě jsem pochybovala o příčetnosti chovatelky. A vlastně i o příčetnosti nastávající majitelky, když tuto smlouvu dáma vůbec podepsala a zvíře koupila za takových podmínek. Nehodlám domýšlet, jak by byla majitelka pokutována a možná i rozčtvrcena, kdyby jednou nesehnala požadovanou značku krmiva nebo pokud by její nový mazlík potřeboval akutní veterinární péči a daný MVDr. měl zrovna dovču.

Dobrý den pane Tomáši, narazila jsem dnes na tuto diskuzi a se zaujetím pročítala. Předně bych chtěla poděkovat za Vaši práci, evidenci poznatků a dat a v neposlední řadě za Váš zápal pro věc, ochotu se zde podělit o vše, co jste zjistil a čeho jste dosáhl. Máte můj obdiv. Podobných lidí jako jste Vy, mnoho neznám.
Ale proč hlavně píši: Zjistil jste, že dle Vašeho systému krmení Vaši ČA králíci velmi rychle rostou, což je pro užitkový chov naprosto žádoucí, ale přerůstají váhový standard plemene uvedený ve vzorníku.
Chovu ČA jsem se nikdy nevěnovala a popravdě jsem k chovu králíků sice "přičichla" už jako dítě, ale vzhledem k mým následným studiím mimo domov jsem musela svého skromného chovu zanechat. Od té doby zkrátka mnoho vody uteklo a přišla jsem o kontakt s králíkáři. Proto nemám vůbec tušení o tom, kdy byl současný standard ČA vytvořen (zda je aktuální ten původní první standard nebo byl v průběhu času nějak upravován). Ptám se na to v souvislosti s přerůstáním proto, že v dobách dřívějších se zpravidla krmilo obilím, nikoli průmyslově vyráběnými granulemi. Byl-li standard vytvářen dle králíků krmených obilím, nejspíš nebudete jediným chovatelem, který krmí granulemi a jeho ČA jsou větší než ideál dle vzorníku.
Osobně jsme vždy krmili tradičně vesnicky. Oves+ ječmen, občas maličko slunečnice. Dále seno, v sezoně pastva, sem tam jablka, občas slupky ze zeleniny, ovocné větývky na ohryz, v zimě mrkev, řepa.
Můj poznatek z chovu bílopesíkatých černých zakrslých: ze 4 mláďat z jednoho vrhu jsem si nechala 0,1, dva 1,0 a jedna 0,1 šli po odstavu každý k jinému majiteli. S každým majitelem jsem byla v kontaktu i nadále a tak mi referovali, jak mláďata prospívají. Vtipné na tom bylo to, že majitel jedné ze samic ji kupoval jako zvířátko pro radost pro vnuka, sám byl chovatelem užitkových králíků a zakrslou králici krmil granulemi stejnými, jako ty své "masňáky". No samička vyrostla do živé váhy 2,3 kg :-) a její původ prcka naznačovaly pouze kratičké ušní boltce. Ostatní ze sourozenců byli naprosto normální zakrslíci.
Tak jsem se jen chtěla podělit o úsměvnou historku, která možná naznačuje, že krmení často umí dělat hodně.
Přeji mnoho úspěchů v chovu a radosti s Vašimi ušáky. Krásné svátky a hlavně zdraví a pohodu.
S pozdravem M. Strejčková

juhaj napsal(a):
Ja bych na zadavatelku nebyla tak přísná. Takové informace se čas od času vyskytnou všude.
Třeba jen zapoměla dopsat, že ho tak miluje protože je to nesmírně šikovný pejsek. Hravě zvládá psí sporty vhodné k jeho velikosti, poslouchá, je výstavně úspěšný a i v tomto počasí s rodinou zvládá celodenní horské tůry! 😉

Jorkšírský teriér, který je výstavně úspěšný a zároveň je sportovec a chodí horské tůry a dokonce v prosinci? Ehm... Tohle neexistuje. Výstavní jorci se udržují v závoji, mají srst tak pěstěnou a dlouhou až na zem, jsou odsouzení k životu mezi 4 stěnami, jsou skoro pořád zabalíčkovaní a ti šťastnější z nich můžou 3 týdny před výstavou dokonce chodit volně po bytě a 3x denně se jít vyvenčit před panelák. Ti méně šťastní, jejichž majitelé jsou oduševnělí hendleři, jsou zavření v kleci, zabalíčkovaní a oblečení do lehké kombinézky, aby si "neodrbali" srst a čůrat chodí maximalně na podložku. Ne to není sranda, ale smutná realita šampionů v exteriéru :-(

Tak toho jsem se obávala... Diskuze o lásce paniček a jorkšírků. A bude taky podrobný návod na instalaci psích kšírů a správnou barvu mašličky na culíček? Jo a jakýho máte jorkšírka? Toho XXL, normal, mini, mikro nebo teacup? To je taky důležitá informace.

Ráda bych se zeptala zde diskutujících uživatelů, zda by měli nápad na nějakou internetovou alternativu, která je alespoň vzdáleně podobná konceptu PŮVODNÍ Ifauny. Je mi jasné, že závan konkurence tady majitelé chtít nebudou a tak prosím zde přítomné, zda by mi mohli své nápady písnout do soukromé zprávy. Jen poprosím ne Facebookové skupiny a tak. Já FB nemám, nikdy neměla a zakládat nebudu, ani kdyby mi kvér u hlavy drželi. Navíc se mi jeví to nekonečné rolování, nepřehlednost, zdlouhavé pátrání po kýžených informacích, absence kontaktů jinak než přes jejich SZ a v neposlední řadě čím dál silnější tlak na hyperkorektnost, nahlašování a udávání na základě osobních antipatií a tak dále, jako vyloženě nežádoucí pro potřeby opravdových chovatelů. Tak hledám zkrátka něco, co by mělo pro mě smysl. Jen dodám, že nemám žádná zvířata k prodeji na zkrm (ani pro zvířectvo ani pro lidi) a pochybuji, že kdy budu mít. Ifaunu jsem vnímala jako ucelený a vyvážený odborný web se vším, co k tomu patří. A taky jsem pamětníkem a inzerentem a věrným čtenářem bývalé Fauny tištěné. Ach, to byly časy :-) Já bych si přála být mezi chovateli, ne mezi nanynkami, jestli mi rozumíte. Pokud někdy v budoucnu odchovám mláďata čehokoli, byť 100% na mazlíky, tak nechci podporovat web, který potírá drobnochov hospodářských zvířat nebo těch ke krmným účelům. Chov mazlíčků a chov jakkoli užitkových zvířat je provázán jeden s druhým, vše je úzce spjato. Nechci a nebudu podporovat pokrytectví těch, kteří tohle nechtějí vidět. Moc děkuji předem za případné nápady, kam se přesunout.
P. S: Opravdu, ty nové články jsou odborné asi jako "pro ženy cé zet". Každý průměrně inteligentní žák třetího ročníku ZŠ si dovede vygůglit během minuty deset podobných povrchních článečků na deseti "lajfstajlových" magazínech. Jsem opravdu v šoku.
P. P. S: Dodnes děkuji stokrát Roklance a Lence ze Dvora- ženské od vedle "z koz" , když mi toho času mých studí na SZeŠ pomohly prostřednictvím ifauny s mou ročníkovou prací na téma chov koz s mléčnou užitkovostí a podnikatelský záměr. Bez jejich cenných informací a reálií, které mi poskytly díky svým zkušenostem a hlavně díky jejich ochotě sdílet tyto informace s nějakou "mladou pipkou, která to má do školy" , bych byla celkem mimo. Tohle už asi tady na ifauně mnoho študáků nestihne. A je mi to velice líto. Jak jde české zemědělství víceméně do kytek.

iFauna napsal(a):
Dobrý den,
přináším slíbené vyjádření ke zrušení rubriky krmných hlodavců. Vážíme si vaší zpětné vazby a děkujeme za váš zájem o iFaunu.
IFauna.cz chce být především místem, kde domácí zvířata hledají nový domov. Existuje mnoho webů, které nabízejí vynikající služby a široký sortiment nejrůznějších krmiv (včetně krmných hlodavců). My se chceme zaměřit především na zájmová zvířata, konkrétně na taková, ke kterým máte osobní vztah a žijí s vámi spíše jako člen rodiny.
Budeme velice rádi, pokud zůstaneme místem, které poskytuje informace, jak správně krmit zvířata a jak o ně pečovat, neplánujeme se ale nadále věnovat inzerci krmiv.
Užší zaměření vidíme jako lepší způsob, jak nabízet vynikající služby a bezpečný prostor pro kupující i prodávající.
Hezký den,

vaše iFauna

Dobře, když se nebudete nyní věnovat inzerci krmiv, je tedy zakázáno inzerovat všechna krmiva? Tedy např. obilí, luštěniny, okopaniny, seno? Nebo bude zakázáno inzerovat pouze krmiva vyrobená mimo jiné i z těl zvířat např. granule pro psy, kočky, fretky, všežravé hlodavce? Já stále nerozumím, proč to zde najednou není dost "bezpečné" a dost "vynikající" pro všechny kupující a prodávající. Na hlavní stránce se honosíte, jak jste největší chovatelský portál v ČR, komunita přímo obří, zkušenosti a znalosti z vás stříkají na všechny strany, jak široký záběr působnosti máte... Něco v tom smyslu. Nezlobte se na mě, ale zdá se mi, že Švédi tento web jednoduše zabijou. Už jen proto, že renomé ifauny NENÍ jejich práce. Noví majitelé znevažují práci předchozích. Když někdo nastupuje do rozjetého vlaku a chce z něj za jízdy udělat autobus...Tomuhle opravdu nerozumím. Udělají víc škody než užitku. Omlovám se, že jsem upřímná, ale fakt mi bude skutečná ifauna chybět. Zbyde z toho jen infantilní klábosírna pro puberťačky s jorkšíry, kterak nastavit správně psí kšíry typu motýlek a jestli koupit mašličku na culíček červenou a nebo radši modrou. Konec odbornosti. Konec ifauny. Na takový web ani nemám důvod chodit koukat, natož čerpat nějaká "odborná" moudra. Je mi líto, ale zklamali jste a vlastně i vyhnali poměrně slušnou část opravdových chovatelů, kteří mají zkušenosti v tom svém a kteří byli součástí toho, co ifaunu dělalo ifaunou. Smutná labutí píseň...

iFauna napsal(a):
Dobrý den,

dovolím si stručně vysvětlit situaci:

Původní majitelé iFauny se v polovině letošního roku rozhodli společnost prodat a noví vlastníci si přejí trochu odlišné směřování webu. Dlouhodobí uživatelé iFauny jistě pamatují pravidelně vznikající třenice mezi chovateli králíků "na maso" a "na mazlíka", podobně jako "potkanů na mazla" a "potkanů pro hady". V souvislosti se změnou vedení se iFauna přiklání k "pet" směru, tedy budeme umožňovat pouze inzerci zvířat pro radost a ne k jatečním nebo krmným účelům.

Děkujeme za pochopení, i když chápeme, že ne všem bude nové uspořádání vyhovovat.

Zdraví

Šárka Štíchová
manažer webu

Po x měsících se podívám na ifaunu a nestačím se divit. Myslím, že jakožto majitelka bývalé ChS ušlechtilých potkanů, mám k tomuto tématu také co říci.
Ifauna byla vždycky portál pro chovatele víceméně všech živočichů v lidské péči. Tedy se to týká i zvířat jatečných či krmných. A podle mého názoru by to tak i mělo zůstat.
Mám k tomu pro vážené Švédy- nové majitele české Ifauny- tyto argumenty:
Zvířata masožravá nebo všežravá zkrátka maso jíst potřebují- je to dáno biologií daného druhu. Had opravdu nebude baštit pampelišky, ani kdybychom ho prosili. I ten pejsek mazlík postelový baští granule. A co je v granulích? Masová moučka, že? A kde se asi vzala ta moučka? Vyskytla se?
Jako další argument bych viděla jednoznačně fakt, že ifauna slouží především drobnochovatelům. Ať už se jedná o pantátu na vsi, co chová králíky určené převážně k porážce, nebo se podíváme třebas na Pepíka teraristu, který má 15 terárek s hady v garáži místo Mercedesu a k tomu pár myší a potkanů, kterými hady krmí. Jakožto absolvent zemědělky s několikerým "angažmá" v posledních x letech v různých větších tržních chovech dobytka a dalšího zvířectva, mohu s klidem napsat zkušenost, že podmínky pro zvířata jatečná jsou v soukromých drobnochovech většinou /opravdu píši většinou/ mnohem příznivější co do wellfare. Už z toho důvodu si jako běžný spotřebitel raději zakoupím dobrého králíka v kuchyňské úpravě od výše zmíněného pantáty, protože vím, že králík neživořil celý svůj krátký život na 40ti centimetrech drátěné, močí zrezlé klece o vodě a nejlevnějších výkrmových granulích kdesi v hale s tisícem dalších nešťastníků. Mám radši králíka, co zná prostor, měkkou podestýlku, co si za hezkého počasí i třeba kousne trávy a zahopká ve výběhu, na slunci a čerstvém vzduchu. Jo, takovýho králíka si koupím, ten týrán nebyl. A místo modlitbičky před obědem poděkuju tomu králíkovi, že obrazně řečeno "žil pro můj život".
Dalším argumentem, proč si myslím, že by ifauna měla zůstat bez švédských změn, úzce souvisí s mou první zmínkou o mé "kariéře" chovatele potkaních mazlíčků. Nerozuměla jsem nikdy nevraživosti mezi chovateli potkanů mazlíků a chovateli potkanů krmných. Nikdy jsem se osobně nezapojovala do podobných debat, protože málokdo z těch útlocitných, co napadali hadaře, by měl hlubší povědomí o zvířatech jako takových. Oni si neuvědomují, že ta rozkošná liščátka v záchranné stanici papají třeba potkany. A že i ten had musí něco jíst. Naopak musím podotknout, že chovatel hadař nejednou zachránil celé vrhy ušlechtilých mláďat tím, že osiřelým miminečkům poskytl ihned a bez okolků náhradní maminku a sourozence. Ano, ono se občas stane, že ušlechtilá samička porodí a nejeví zájem o potomstvo nebo se nerozkojí nebo zemře po porodu. A když chovatel zoufale shání kojnou, aby svoje miminečka zachránil, obvolává chovatele, ale co když nikdo nemá zrovna čerstvou mamču s menším vrhem, co pak, že? Chovatelé hadaři ale obvykle mají nějakou maminu s holátky, kterou můžou postrádat. Nejednou chovatel ušlechtilců takto koupil kojnou a když teče do bot, tak jsme nesmírně vděční, že hadaři zde jsou.
Ono všechno má dvě tváře. Všechno. A Švédové by neměli zasahovat do toho, co se v České republice inzeruje na odborných chovatelských webech. Mně se taky nelíbí, že ve Švédsku například nesmíte pustit psa z vodítka, byť by byl sebeovladatelnější a sebeslušněji vychovaný, že prý to znamená, že se o psa nestaráte. Asi tam zapoměli, že většina plemen psů nebyla stvořena pro to, aby trávila život mezi čtyřmi zdmi a špagátkem. A osobně bych to považovala za propagaci týrání zvířat, protože nedovedu si představit, že by se chrti, ovčáci, ohaři, setři, dobrmani, teriéři, knírači... nemohli rozběhnout po louce a hrát si.
Pokud se Švédům nelíbí přirozené potřeby zvířat, nechť se zvířaty a věcmi s nimi spojenými nezabývají. Toť můj názor.

Zdravím, podle toho, co píšete, nevypadá že by se děvčata chtěla pozabíjet. Bude to chtít trochu více času. Evidentně je beta holka před nejmladší kolegyní nejistá co se týče hierarchie a snaží se jí uzurpovat. Ty rvačky časem ustanou. Srovnají se. Jinak se obvykle doporučuje přidávat nové členy smečky nejlépe po dvojicích, aby přidaný jedináček nebyl výhradním terčem všech šarvátek, ale aby se nervozita a despotické chování starousedlíků rozložilo mezi dvě nová zvířata. Dále když jsou takovéto problémy při seznamování, často bývají jablkem sváru domečky, hamaky, sputniky a jiné vybavení klece. Nové mládě se schovává, despota je naštvaný že mu mládě utíká do úkrytů a nenechá se "podupat". Doporučuji dočasně odstranit veškerý interiér klece a nechat jim na spaní třeba jen chumel skartovaného papíru, papírové ubrousky na zachumlání apod. Jakmile bude jejich chování přijatelné, vraťte vybavení zpět. Držím palce ať se to u vás rychle uklidní.

Zdravím, potkan je zvíře společenské a rozhodně to není samotář. Proto pořizujte vždy minimálně dva potkany stejného pohlaví. Dlouhodobé držení jedináčka je týrání. Velikost klece pro dva potkany by mělo být cca 50 X 60 X 40 cm nebo podobný rozměr, ale samozřejmě čím větší, tím se potkani víc vyřádí. Žádná ze stran klece by neměla být menší než 30 cm (což je zhruba délka dospělého potkana) aby to nebylo moc ztísněné. Potkani rádi šplhají, proto lze volit klece orientované na výšku. Pozor na rozteč mříží- ta by měla být max. do 1,5 cm, jinak odstavené mládě uteče skrz. Běhací kolečka pro potkany nejsou vhodná, při používání potkanovi vyklenuje hřbet nepřitozeně a trpí tím páteř. Krom toho je nebezpečí zapletení ocasu. Pro potkany jsou vhodné vybavení domečky, patra, hamaky, tunely a roury, závěšené plastové košíky, domeček tzv. Sputnik, mohou se používat větve ovocných dřevin ke šplhání a ohryzu. Místo kolečka lze pořídit takzvaný běhací disk, což je vlastně něco jako běhací kolo ale "na placato" a je vyrobeno z pevného plastu, potkani si při jeho použití drží hřbet přirozeně jako při běhu a nehrozí skřípnutí ocasu. Doporučuji pořízení potkanů z chovatelské stanice, mláďata budou zdravá, socializovaná a zvyklá na manipulaci, dobře živená a v adekvátním věku k odběru, bez parazitů a chovatel vám vždy pořadí, kdykoli se zeptáte a bude vaším souputníkem a poradcem po celý život vašich potkánků.