fortuna napsal(a):
Jistě, není to jako vztah pes-člověk, ale spousta lidí, co má více psů, kteří žijí více ve smečce, než s jedním pánem vám potvrdí, že tam ten vztah taky není takový
Že mému koni na mě záleží poznám ne podle toho, že za mnou přiběhne ve výběhu, ale podle toho, že když třeba jedeme do terénu a já nedej bože slítnu, tak se nesebere a neběží hned domů, ale zůstává u mě stát případně kolem pobíhá a hledá, kde že mě to vytrousil. Když jsem jednou měla vyražený dech a nemohla jsem se 5 minut ani pohnout, tak u mě stál a šťouchal do mě. Jinak když se něco děje, tak spíš stojí a kouká na mě pohledem "co to proboha děláš na té zemi?"
Mně je upřímně šuma fuk, že když jdu kolem výběhu, tak ani nemrkne. Jsem ráda, že když se něco děje, tak je se mnou a snaží se pomoct mě z toho dostat - tím svým specifickým koňským způsobem :).

Kdysi jsem do terénu jela na krokovku se svým přítelem, on na vypůjčené hodné kobylce-jinak začátečník.
Moje kobyla v jedné chvíli zajančila a ta půjčená asi nevěděla co se děje tak nejspíš udělala jeden cvalový a přítel byl katapultován na zadek. Jak jsem svoji opici uklidnila tak jsem se otočila a můj přítel seděl na zemi a kobyla nad ním stála a čučela na něj(kdyby mohla asi by si u toho klepala na čelo).
Tohle není o vztahu, ale spíše o povaze koně, některý má radost, že vás střepe tak běží, jiný prostě zase počká až vylezete a uvažuje proč jste tak rychle vystoupila.

Po venčení je chvilku nechám ať se očistí, pak nasazuju kalhotky a mají je celou dobu. Hoky mi poměrně dost krvácí takže bez nich to nepůjde a když chtějí není problém se dostat pod ně.

Za koně určitě spillers, k mání jsou osobně jen ve f-m a jsou oblíbené.

Tak je ve dvojko s koněm, s aph nebo Kinským?:) to jen že mi to tak vrazilo do očí.
Možná má něco se zuby, už je to pomalinku starší kousek, tak už se takové problémy můžou objevovat.

Paní tam psala, že je to jejich první pes, to nějaký jiný človíček tam psal, že je zkušený chovatel.