
petra123456
Informace o uživateli:
kozy
Moje zvířata
Nenalezeny žádné fotografie zvířat
Naposledy přihlášen: 11. 10. 2012 22:44:18
- Témata ve kterých diskutuji
- Mnou založená témata
- Moje příspěvky
Moje příspěvky
petrako
napsal(a):
Nevím, jak jsem na to přišla, protože jsem se nikdy s kozama vlastně nepotkala, ale už od dětství jsem si hrozně přála pořídit si kozu. Měli jsme doma malé hospodářství, všechno možné, jen tu kozu ne. Pak jsme s přítelem opravili domeček s velkou zahradou a pořídili ovce. Za pár let jsme se rozešli. Pak jsem o ovce přišla, zůstal jen beran, kterému se mi nedařilo sehnat žádné družky, takže jsem ho darovala do nedalekého stáda. Ohrada zůstala prázdná, bylo to hrozné, jak bylo najednou ticho a prázdno, byla jsem zvyklá usínat za cinkání zvonečků. Tak jsem si řekla, že si splním sen a bude konečně po mém. Postavila jsem nový plot, zrenovovala chlívek. První dvě kozičky u mě přežily dva dny, protože se mi dostal do chlívku pes. Pak jsem pořídila druhé, když vyrostly a už jsem se těšila, že pořídím kůzlátka, tak se mi jedna oběsila a zase jsem sháněla další kozičku. Pak jsem sháněla kozlíka. Prostě to trvalo několik let než jsem se dochovala kůzlat a dočkala se mlíčka. Teď už všechno funguje hladce, ze psa vraha se stal pasáček koz. Potom, co jsem začala dojit, se náš vztah s kozama hodně změnil, najednou to dostalo všechno smysl, užitek, je to takové partnerství, kozy jsou živitelky, nejen tím, že mám co zdravého jíst, ale občas i něco prodám, takže se i rodinný rozpočet odráží ode dna. Žiju sama a kdybych je neměla, asi bych se brzo zbláznila. Takže ta touha mít kozu, mému bytí teď vlastně dává smysl života. Doufám, že se nějaký protějšek časem najde, ale koz se nikdy nevzdám, kvůli žádnému chlapovi ne Tady na i-fauně jsem vždycky našla odpověď na to, s čím jsem si nevěděla rady a jsem moc ráda, že to tady takhle funguje. Všechny zdravím a přeju příjemné dny. Petra