janaa napsal(a):
Vy jste to nepochopila. Není to šťourač,nikde nešťourá, ale Štourač. Impact opravovala jméno

Já si říkala, že se ten doktor divně jmenuje .

Malina včera vůbec nechtěla ven, ani vyčůrat. Otevřela jsem jí dveře na zahradu a ona na mě koukla výrazem, že do tohohle fakt nejde a jen stála a koukala. Nevím ani kolik hodin vydržela bez čůrání, ale šla až když přestalo pršet. Dneska ráno nepršelo a stejně nechtěla s mužem ani na krátkou procházku, prý to ani nestojí za to.
Já jsem momentálně doma s horečkama a Malina je zlatá. Leží mi u nohou a buď spí, žužlá kost, kouká na televizi nebo kouká z okna a hlídá ulici, což je v jejím podání, že na echt podezřelé lidi vrčí.
Taky se zlepšila v kradení věcí. Dřív něco ukradla a hrozně rychle rozcupovala, než jsem jí stačila zastavit. Teď už kolikrát s tím úlovkem leží a čumí na mě, tak se jdu podívat, co má a buď zabavím nebo nechám. Už se i stalo, že mi to přinesla, jako koukej, tohle můžu? Je prostě čím dál tím víc hodná.

hanDy7 napsal(a):
Momentálně si hledám všechno možné o antiparazitikách a dočetla jsem se tu několikrát, že pan Mvdr. Šťourač je proti obojkům, tabletám atd. Pak jsem se na webu dočetla, že provozuje akupunkturu a homeopatii, což já pokládám za nevěrohodné (nevěřím, že to funguje, ale každý má jiný názor). Tak je jasné, že takový člověk bude proti chemii :) já osobně taky nechci cpát do psa zbytečnou chemii, ale zrovna u těch klíšťat si myslím, že nic jiného bohužel nezbývá...

Zkoušela jsem cosi bio a bylo to k ničemu. Jen pes voněl jako pepermitka.

Ouško4 napsal(a):
Já jsem případ člověka, co BARF nezvládl a podělal.
Co bylo špatně, jestli kvalita vstupních surovin, nebo skladba celkově...netuším dodnes. A strašně mě to mrzí.
Ale co mě strašně zaujalo (a vyděsilo), kolik psů jsme potkávali na veterině s podobnýma nebo skoro úplně identickýma problémama, a všichni měli společné to, že to byli barfovaný psi.
Totalně rozhozený trávení, průjmy, zvracení, překyselování, podrážděný žlučníky, slinivky, anebo příznaky na IBD...

Vím, že se říká, že to není raketový inženýrství, ale já mám normálně strach, když se to teď trošku uklidnilo (na granulích + kombinace granule a vařený), se k tomu syrovýmu masu vrátit, protože u nás to prostě nebylo dobrý. A pánbůh jak stojí nade mnou ví, jak jsem to myslela fakt dobře a za ten Barf jsem bojovala dlouho. 😢

To je ten důvod, proč jsem se u Maliny bála jen barfovat. Tak má nakonec od všeho trochu, tedy granule, barfové kostky, nebo koule a i konzervy. Zažívání má hodně dobrý, což asi nebude výsledek mé činnosti, ale spíš to má asi dané od přírody. Jako potomek vesnických vořechů bude asi mít v genech přežít na čemkoliv. Jako štěně jsem jí hodně pozorovala a co chvíli jsem měla pocit, že má rozjetý křivý nohy. Ona i měla tendenci se stavět hodně ke stěně, jakoby se jí špatně stálo. To už nedělá, přijde mi akorát nasvalená a nohy asi taky křivé nemá. Vlastně jediné po čem se mi v poslední době poblila bylo vepřové sádlo, co ukradla ze stolu a větší kus barfu, který zhltala bez kousání. Jednu chvíli měla stravu jen z barfu a pořád brkala a žrala trávu, tak to zase mixuju, ráno grancle s konzervou, večer grancle nebo rýže s barfem. Přijde mi, že jí to sedí víc než maso. Ostatně předešlému psovi jsme syrové nemohli dávat vůbec, ten se zeblil skoro pokaždé.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Přidám pár fotek z minulého týdne, než se vrátila zima.

Fotek číslo dvě a tři se nemůžu nabažit. Ten pejsek je fakt vtipnej . Zjišťuji, že asi taky jsem na ty fousatý tlamičky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Je mi moc smutno ze té FB zprávy😪, ale zároveň jsem hrozně ráda, že Toník dostal svůj skvělý domov. Byl šťastný, jak je vidět na fotce od Toníka z jeho domova, kterou mi poslala paní z útulku. A Toník měl dokonce doma i kamarády! 🐶
Těch několik měsíců, které Toníček v takovém báječném domově mohl prožít, je prostě nejvíc 🌷

Na přelomu roku nová mamka Toníka zjistila, že je nemocný, snažila se o jeho léčení, ale tohle prostě přeprat nešlo, bohužel....
Jsem ráda, že jsem mohla Toníka osobně poznat, pohladit ho a podrbkat...on se zase dotkl mého srdce 💕

Tak jestli jsem se celou dobu držela a jen mírně slzela, tak tahle fotka u mě vyvolala vodopád slz. To je prostě nádherný. Zasloužil by si takových vánoc víc, aspoň že měl takové jedny .

Od tématu. To mi připomnělo muže, jak přišel
z procházky a říkal mi, že potkal paní s husky a ta na něj volala, ať k nim nechodí, že je její pes reaktivní a on právě nevěděl, co tím myslela.
Jinak mi s Malininým štěkáním taky dost pracujeme. Na to, že byla miláček davů a nechávala se od každého pohladit, tak se to dost otočilo a nechá se pohladit už je výjimečně. Štěká na každýho, kdo se o to pokusí. Začala taky štěkat tak v tom půl roce. Chci jenom říct zadavatelce, že teda rituál jsme nezavedli, protože jsem si myslela, že tím budu z toho potkávání dělat událost, ale asi jsem to udělat měla. Malina celkem reaguje na Malí, noták. Tedy na konejšivý tón. Už přestala řešit divný lidi, na procházkách už dlouho na nic neštěkla. O to víc mě překvapilo, když jsem nebyla ve střehu a hnala štěkat na nějakýho mladýho kluka u nás v ulici. Malině je nyní rok a 7 měsíců.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ten pes dva roky umíral. Je mi úplně fuk, kdo si to přečte.
Včera, předevčírem, jsem se dívala na dva roky starou diskuzi o jídle kvůli vystopování hnusného masa a už tam se psalo, že se nedožije březnových narozenin a jak nepůjde k veterináři a jak nemůže chodit, pak nejí, potom si uhryže prst a podobné týrání. Nazývejme věci pravými jmény, majitel nemá se psem slitování, já nemám slitování s takovým člověkem.
Takových sra.ek se děje na venkově stále dost, dokonce se najdou lidé, co to omlouvají,
tak takoví ať se s týrači vezmou za ruce a táhnou co nejdál od zvířat a jiných živých tvorů
a nevypisují to, laskavě prosím, veřejně jako nějaké rady pejskařům a kočkařům.

Tak jako rady to asi nebyly ne? A nevím, psa jsem neviděla. Nevím, jaký bych z něho měla dojem.

Já L.Ž. celkem chápu. Neříkala bych, že bych nechtěla být jejím psem, protože nevím, co si myslel. Třeba byl za každý den rád. To že je někdo starý a bolí ho klouby, ještě neznamená, že ho přestal bavit život. Celkem mě mrzí, že sem přestala chodit. Už kolikrát jsem si říkala, že se vetřu na kočky, když mají ty tchýňový kocoura.

Rezzzy napsal(a):
Ta by Vám dala, naše šampionka. Sibiřská kočka to je. Tady je jako kotě, napadly výraz s tím mrčivým flekem

Já se jí omlouvám, v kočkách se vůbec nevyznám. Už jako kotě byla dokonalá "hele jo, sice jsem kotě, ale nejsou se mnou žádné žerty" a namalovala si mračíka

Rezzzy napsal(a):
Jsou to takové myšky ještě a mě fotografické umění stojí za prd

To je nějaká rasa ta krásně naprdnutá kočka?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Maliny jsem zkoušela vysadit 2x a pokaždý mi je Gina vyrvala...jednou jako štěndo a jednou když už byla větší....
A tady je důkaz místo slibů...ten klacík, co hlodá je maliník i s kořeny...
https://www.youtube.com/watch?v=5kcKK4rCqN8

Ale ona je u toho tak moc roztomilá. Však si myslím, že tu poslední malinu potkal stejný osud. Malina miluje klacíky. Malina rozkousala malinu jako malinu .

Atheira napsal(a):
Vy jste ale odněkud ze severu, že? Tam ty rododendrony a azalky ale údajně jdou líp než třeba v našich končinách. Tříletý motýlý keř, co jsem koupila jako takovou nevzhlednou tyčku - i jsem si říkala, že tohle a ještě to přišlo vysypaný, je snad výsměch. No a třetím rokem je z tyčky s listem už skoro dvoumetrový fešák a hezky se košatí.
U motýlích keřů prý hraje roli i barva květů, tmavší odrůdy jsou víc na slunce, světlejší spíš polostín.

Jsem si kdysi impulzivně pořídila rododendron, že s ním budu experimentovat v nádobě... Jako krása, je plnej poupat. Jen mi teď jaksi zasněžil a bojím se, že je mu ziminka, když má ta poupata (jinak jako vím, že mu zima v zimě není, jen ty květy, noo...) a jsem z toho počasí nešťastná, protože jsem se těšila na krásnej rododendron. A popravdě o rododendronech vím kulový, protože jak jsem říkala, bylo to ohromně impulzivní a úplně jsem nečekala ani, že bude takhle nádhernej.

Achjo, když já jsem asi nemocná, vidím hezkou kytku a ani nevím, jak se mi dostane do košíku a najednou karta pípne a už jede domů s deseti dalšíma kytkama, který nešly odehnat.

Taky mi kytky sami skáčou do košíku. Manžel má pak nejapné poznámky, kam ty kytky dám. Já pak stojím na zahradě a hloubám, kam s nima, ale když ona byla tak hezká, tu jsem prostě musela někam vmáčknout. Loni jsem dostala darem snad dvě stovky cibulin a teď napjatě čekám, až polezou.
Rododendron jsem kdysi dostala do táty, taky ho mám v nádobě, ale letos mi přijde, že asi po deseti letech uhynul. Že by odešel zároveň s tátou? Snad ne a bude mi ještě dělat dál radost.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No a já už v zahradě ostružiny vysadila 3x a všechny vždycky chcíply... nechápu, takovej plevel...
Víno mám jinde v zahradě a leze mi po 30 metrovém smrku a vedle rostoucí jabloni, zajímavá podívaná...

Vítejte do klubu. Já mám totéž s malinama. Jen ta, co zasadit táta, rostla. Já to zkusila už 4x, naposledy loni a zase to chcíplo. Aspoň, že ta moje Malina se má čile k světu.

Doron napsal(a):
A taky na ni takhle vyjížděl?
Naběhl na ni přes celou místnost?
Útočil už na miminko?
Opravdu mě to zajímá, jak jsem psala Megi, moc zkušeností s takovými psy nemám.

Moje děti se pochopitelně taky uměly ke psům chovat, i vnoučata, nerušit psy když odpočívají, je samozřejmost a spousta dalších věcí.

Přes celou mísnost nenaběhl, ale taky už jsme tři roky ostraňovali to, aby si nevšímal dětí na ulici. Měl sklony po nich startovat. Nicméně moje dítě kousnul 2x do ruky, když byla moc vlezlá a neposlechla, že za ním nemá lízt. Jako miminko si jí očuchal a tím jejich kamarádění skončilo. Když pak začala lézt, tak spíš to u něj bylo, že z toho měl radost. Mám video, jak lítá v kruzích, když jsme prišli z vycházky a dcera nadšeně piští. Nejspíš by jí nenapadl, kdyby zůstali sami, ale tohle prostě riskovat nechcete. Kolikrát brečela, že jí nemá rád, když na ní zavrčel, aby ho neotravovala. Po delší době pak pochopil, že mu nic neudělá, tak na ní přestal úplně vrčet a sám k ní chodil pro mazlení, ale trvalo to. Pes nám před rokem náhle umřel, dcera ho hrozně obrečela a ještě teď vzpomíná, že se jí po něm stýská. Dceři je nyní 7 let.
Pes by asi kousnul koho koliv cizího, kdo by se ho pokusil pohladit. K nám se choval naopak starostlivě, když táta upadl, tak se náš pes pod něj cpal a snažil se ho postavit. Takže asi potřeboval čas, než přijal moje dítě do smečky. Byl to útulkáč, domů jsme si ho přinesli jako skoro čtyřměsíční štěně a v útulku se ocitl tak, že ho tam našli po vánocích ráno vhozeného k nim za plot. První vánoce se třásl jako osika a měl strach. Dodnes si myslím, že ho dostali nějaké děti k vánocům a chovali se k němu nějak nepěkně..

Miloge napsal(a):
Z Nymburka. Manželka všechny možné i nemožné inzeráty obvolala a nikde volnou fenku nemají i když je inzerát stále aktivní. Volní jsou jen pejsci, ale ty nechceme.
Ale jak píšu, už je to pasé. Vezmeme štěně z chovné stanice...

To je rozumné. Aspň to nebude vořech jakoby zlatý retrívr.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já teda nevím, kde hledáte, ale štěňat GR je teď plno, zůstávají chovatelům doma i déle než těch cca 7 nebo 8 týdnů. Už to není, jak za kovidu, kdy štěňata opravdu nebyla. Ale jsou to opravdu štěňata s PP za těch cca 30 tisíc, ne kříženci.

Oni asi ti zlaťáci i mají běžně početné vrhy že?

Já teda nemám zkušenost s papíráky, beru jen vořechy, ale proč vůbec platit zálohu dopředu? To je běžná praktika?

Dneska jsem zjistila, že jsem celkem paličatá, když chytím směr, jen tak něco mě nezastaví. Naplánovala jsem si trasu. Ze začátku se šlo nádherně, když teda opominu, že Malinu jsem pořád musela korigovat, aby netahala. Cestu v jednom úseku protíná potok několikrát za sebou. Dřív tam bývaly jen brody, ale teď tam někdo aktivně udělal lávky. To udolí je nádherné, takže směle do toho. Jenže hned u prvního brodu lávka nebyla. Tak jsem šla kousek podél potoka, než jsem našla místo, kde přeskákat. Jenže u dalšího taky nebyla a musela jsem se zas pěkně vrátit, ale na dalším už byla, tak jsem sešla stráň, že teda hurá můžu pokračovat v naplánované trase, ale že se může stát, že dál už zas nebudou, jsem odmítla řešit. No pár lávek bylo, ale pak jsem měla naplánovaný směr a tam teda nebyla lávka, ale taky jsem mohla pokračovat dál a dojít prostě jinudy trochu jinam než jsem plánovala, ale to já ne, našla jsem si místo a to se rozhodla přeskočit, že se chytnu stromu. O ten strom jsem se lehce praštila do hlavy a pořádně do kolene, ale hlavně že jsem zas šla tou naplánovnou trasou a ve finále jsem v lese netrefila cestu, takže jsem skončila nakonec tam, kam jsem mohla dojít i bez toho krkolomnýho hopsání a objímaní stromů .
Doma jsem to pak vyprávěla a dítě se už těší, až bude zdravé a půjde se mnou taky na výlet .
Po cestě jsem viděla krom bledulí, ještě devět sil, jak bílý, tak růžový a prostě krása. Teď se zas člověk dostane místy, kde v létě to půjde stěží, protože to bude zarostlé.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Doron napsal(a):
Zajistit aby spolu NIKDY nebyli bez dozoru prostě NEJDE.
Vždycky přijde chvíle nepozornosti, únavy, tezeza taky asi nebude jediná, kdo s dítětem a psem bude, jsou tady ve hře různé proměnné. Člověk není stroj.
Nevím, jak byste chtěli fenu oddělovat, chlapeček začne za chvíli lézt, strkat ručičky do klece..
Fena je labilní, pravděpodobně se tak už narodila, pak bych tipovala, že žila život bez pravidel( když neumí jít ani na místo), to jí na sebejistotě taky nepřidalo.

Co mě na téhle debatě překvapilo nejvíc je to, že se tady vůbec NIKDO nezajímá o potřeby toho chlapečka. Zejména pak jeho maminka.
Nejde tady jenom o úraz( ten hrozí), dítě vnímá celkovou atmosféru, úzkost mámy, ohrožení, všechno to do sebe nasává a formuje se tak jeho osobnost.
Dítě taky potřebuje plnou pozornost svojí mámy .
Když se v raném věku něco pokazí, věřte mi, že se to později napravuje mnohem hůř než u psa.
Moje nejmladší vnučka je ve stejném věku, vidím, jak na moje psy reaguje a jak je vnímá.
Směje se na ně víc než na mě ( potvora:))
pořád je pozoruje, když k ní přijdou raduje se, jen musím dávat pozor, aby ji neolízali( to je teda taky docela problém).
A teď si představte jak vnímá a bude vnímat tu fenu a celkovou atmosféru doma chlapeček terezy.
Asi jako hrozbu, řekla bych.., bude žít v neustálém napětí, zákazech, omezeních..
A ano, asi se časem naučí dávat si na pejska pozor.

Vím, že jsem tady se svým názorem zcela osamocená, ale mně je strašně líto toho chlapečka:(.

Měla jsem bojácného psa, co neměl rád děti. Když mu byli tři, narodila se dcera. Celou dobu jsme dávali pozor, aby nikdy nezůstali spolu sami. Aby dítě neotravovalo psa. Takže vím, že to jde a dceru to taky nepoznamenalo. Naopak, už od naprostého mala se učila, jak se chovat k psovi. Pes jí nakonec začal mít hodně rád. Chodil si k ní pro pohlazení, ale do konce jeho života se respektovalo, že když je v pelíšku, tak se neotravuje.