On to a on tamto? A nemá se právě popsat co pejsek dělá či nedělá? Jak by se pak problémy řešily? Proč bych se jinak tady na fóru ptala na rady apod. když bych se chtěla jen vymlouvat na to co byl zvyklý nebo nebyl? Týden předtím mi nechtěl ani jíst a to jsem ráda, že teď už papá. Kdybych se na to předtím ptala tak byste mi taky řekla, jak "brečím" nad tím, že potřebuji radu? Vážně se omlouvám, že jsem vás naštvala. Nebo to vás taky ještě víc naštve?

Děkuji za veškeré info, které mi tady kdo řekl.

Jsme z Boleslavi. Mám nějaké známe s jokšírským teriérem, který má moc rád malé děti. Akorát mi kolikrát připadá ještě víc nervóznější než ten náš.

Tak dcera s ním chodí. Ale funguje to prý tak, že ona popojde dopředu a pes chvilku sedí na chodníku a teprve na pamlsek popoběhne směrem k ní. Pak se drbe. Když vidí proti sobě nějakého psa tak skáče do silnice a jednou ho i dcera zvedla do náruče a on jí počůral. Asi šokem. Kdo ví. Tak ale byl to vlčák, tak se možná lekl toho jak je velký. On je čivavák.
Moje maminka se mu hodně věnovala. Naše děti už to tolik nedělají. Dceři už je pomalu dvacet a synovi dvacetpět. Oba se od nás stěhují už na byt. Kocoura si dcera pak vezme i sebou, protože jsem chtěla nechat psa v jeho "přirozenějším" prostředí. Maminka bydlela totiž pod námi v našem rodinném domku. Navíc, kocourek je zvyklý více na ní než na nás.
Kšíry máme. Máme dvoje. Oboje jsme pořizovaly pro kocoura. Když je psovi nandáme sedí na zemi a jenom zírá. Klidně to vydrží i hodinu. Mám pocit, že si vždy myslí, že mu to dáváme za trest.
Nepřeji si aby pejsek prožil svá léta špatně. Proto jsem se taky obracela na tohle fórum. Abych vyslechla nějaké rady. Já mám pocit, že těm psům vážně moc nerozumím. Ta kočka mi přijde více samostatnější. Dokonce si umí otevřít i dveře a vyjde si ven na procházku. Na pejska si musím stále vzpomínat. Kočka přijde vždy když sama něco chce, nějakou pozornost a tak. Pejsek asi potřebuje daleko více péče než kočka.

Jsou mu čtyři roky. Vzala jsem si ho po mamince, protože jsem si nepřála, aby skončil v útulku. Byl zvyklý jen na to, že se pozornost věnovala jenom jemu. Maminka ho doslova milovala. Hodně i rozmazlovala. Dostával papání i na talířcích kolikrát. Procházky s ním už tolik nezvládala, takže není ani moc zvyklý na obojek a vodítko, ale vždy s ním stála na zahradě když si šel ven na záchod.
Manžel ale říká, že kdyby skončil v útulku, určitě by se po něm zaprášilo. Já ho ale už pryč dávat nechci. Děti ho mají taky velmi rády. Nikdy jsem předtím psa neměla. Vždy kočky. Manžel měl pár psů když jsme se ještě neznali, ale to byly pořádní psi. Tenhle mu prý za to nestojí. Dokonce je už i menší než náš kocourek No ale svým způsobem je to hodný pejsek. Až na to, že furt obskakuje kocoura. Dcera nedávno vyčetla na nějakém anglickém fóru, ať mu zkusí dát nějakého plyšáka, třeba se na něm vyřádí. No tak uvidíme, no... Zatím nám s plyšákem jen pěkně znectil podlahu. Na kocoura se pořád třese, to je pravda no. Ale už nečůrá doma. Až na to, že vyběhne na zahradu jen na pár vteřin, rychle se vyčůrá a vběhne dovnitř. Pak se nám po pár minutách vykadí doma. Asi to venku po těch pár vteřinách ani nestihne

No tak jsem se vrátila večer z práce, v devět hodin. Psovi jsem od včerejška zakazovala, aby ubližoval kocourkovi, ale stejně jsem je pro jistotu zavřela zvlášť. Kočičák měl dvě volné místnosti a pes zbytek. Když jsem přijela domů, tak jsem viděla tu katastrofu co ten psí uštěkanec způsobil. Tolik louží od tak malého psa by svět snad ani nečekal!
Uklízela jsem to tři celé hodiny! Z toho jsem našla i na určitých místech pět psích hromádek. Naprosto mi zlikvidoval drahou sedačku na kterou manžel šetřil dva roky a kvůli které taky pěkně vybuchl když tohle ráno přijel domu. Psa jsem raději znovu zavřela a i mu ukázala žluté, nevydrhnutelné fleky, na sedačce, aby pochopil co je špatně. Vím, že nemohu takhle rychle čekat výsledky, ale já jsem velmi pořádkumilovný člověk a tohle na mě bylo opravdu moc... takový svinec jste určitě snad ještě ani neviděli... kdo ví, jestli byl na mě naštvaný nebo si značkoval kvůli své nové lásce, na kterou se pořád tak nervózně klepe, území aby mu ukázal kdo je doma alfa samec.

Ano, u nás ten povel taky existuje. Ale pod názvem zmizni a nebo ho lze umravnit zdviženým ukazováčkem. Tady jde spíš o to, že když nikdo není doma tak to už člověk neuhlídá. A oba naši mazlíčci si vyžadují svou přítomnost. Pes za tamtím účelem a kočičák za účelem lovu a jiných her.

Jenže mám ho vychovávat za něco, co on teď v nějakém koutku své mysli považuje za přirozené?
Kdyby aspoň byl fenka... ale on je prostě pes. Jenom lehkou přízní a jeho laskavostí to nekončí. Během tohohle obletování ho začne i obskakovat. Předvádí se a snaží se na kocoura zapůsobit až to na mě působí, že z něj chce mít spíše budoucího partnera a ne kamaráda.

Zdravím,

vím, že je titulek poněkud zavádějící, nicméně je až krutě pravdivý. Náš pes se vždy bál jiných psů a všeho co bylo živé a ničím to nepřipomínalo jeho dvounohé společníky. Až teď se to změnilo. Pořídila jsem si kocourka. Je to ještě kotě. Náš pes je z něj úplně unešený. Čistí mu uši, oči, intimní partie a všude kam se dostane. Každé ráno ho běží nadšeně přivítat a po každé procházce ho jde popusinkovat. Nicméně během pár minut co ho takhle láskyplně muchlá, se na kocoura vrhne a začne do něj bušit... Nevíte co s tím? Leze na psa jaro? Měla bych nechat vykastrovat?