sharingan napsal(a):
Také děkuji za Vaše info k těm králíkům, v neděli si zkusím vyhledat podrobnější zdroje...nebo jestli nemáte z hlavy třebas nějaký odkaz?

U zubrů jsem hlavně čerpal z http://www.ceska-krajina.cz/wp-content/uploads/2014/01/Navrat_zubru_do_Ceske_republiky_2012.pdf

Králíci - https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/35994668/ + ještě pár autorů, snad to ještě najdu, obyčejné články bohužel překrucují a vytrhávají z kontextu, chce to hledat podle jmen autorů, kteří se tím zabývali....

Ale obecně je spousta příkladů přežívajících/dožívajících druhů, jejichž genetická diverzita je nízká, buď těch pár stovek let nebo možná i nějaký ten tisíc dožijí a skončí, nebo je zachrání nějaká mutace, nebo sled mutací (/hybridizace s jiným druhem), které variabilitu vrátí na únosnou úroveň.

sharingan napsal(a):
Celkově, ony populace druhů mohou dlouho fungovat i s velmi nízkou genetickou variabilitou. Pokud nedostaly od zakladatelů i nějaký potenciálně vysloveně špatný a "poruchový" gen (tuším např. bohužel "kavkazká" linie zubra, která i přes dvojnásobný a geneticky různorodější počet zakladatelů, oproti nížinné linii, trpí více metabolickými vadami). Přirozený výběr by měl zaručovat, že jedinec, co geneticky už degradoval příliš, by se neměl ani dožít dospělosti či obstát v dalším rozmnožovacím procesu.

Plasticita a přizpůsobivost novým podmínkám takové populace, byť jinak vitální, je ale velmi nízká. Jednou se objeví nový problém (virus, změna klimatu,...) a lehnou všichni.

Zajímavé, že třeba divocí králíci v Austrálii ustáli všechno, jsou tam v milionech, i po létech tvrdé vyhlazovací biologické války všemi prostředky. A to z prapůvodních asi 12 jedinců. Genetická variabilita jedinců zakladatelů, velmi intenzivní, tvrdá a účinná vnitro - i mezidruhová přírodní selekce a reproduční rychlost (vyšší pravděpodobnost a četnost spontánních pozitivních mutací) převládla. Zřejmě dobrej oddíl.

Když vzpomenu jinak třeba čolky rodu Triturus (rozšířeni i v ČR), ti mají všichni genetický defekt jako hrom. Přesně polovina jejich vajíček (oplozených) nemá šanci ke vzniku larvy a dále. Jalové, zbytečné plýtvání energie, to přeci musela evoluce okamžitě potrestat a ukončit. No a zatím tu jsou s námi furt.

V případě australských králíků je to trochu složitější, existuje více než 90 historických záznamů
importů do pevninské Austrálie před rokem 1859, kdy Thomas Austin vypustil divoké anglické králíky v parku Barwon.

Z těchto 90 importů bylo hlášeno, že nejméně 30 % z těchto importů skončilo zdivočením. Farmáři králíky chovali polodivoce a ti vytvářely místní ohraničené populace. Expanze ale nastala teprve až po vypuštění oněch 24 králíků, kteří byli spouštěčem invaze. Ti totiž byli divokého původu a jejich bohatší genom umožnil přizpůsobení se suchému klimatu a invazi, křížením s farmářskými králíky přenášeli tuto adaptaci i na ně, a sami od nich získali další potřebnou diverzitu.

V oblasti Sydney převažují králíci s geny domácího králíka, ve zbytku Austrálie přechodné a téměř plně divoké populace.

Je to asi jako kdyby na ostrově byla bílá domestikovaná prasata a vy jste tam vypustil jediného divočáka, jeho úspěšné geny postupně prostoupí celou populaci a převládnou, přinesou nové možnosti - genetická diverzita je ale vysoká, díky domestikovaným prasatům různého původu, divočák byl spouštěč. Je to něco jiného, než kdyby na počátku stál jediný pár divočáků.

vlasta1 napsal(a):
Na učitelku dobrý. Kometo, tak pro vás,

https://www.scienceworld.cz/biologie/geneticke-procesy-a-ohrozeni-malych-populaci/

Tenhle příklad nic neříká. To se musí teprve experimentálně zjistit z jak malé populace se před 10 tisíci lety zvetili, nákladným výzkumem. pokud už něco neproběhlo? Ono stačí vidět zdravotní problémy Amišů, jichž bylo na začátku 5000.

(I z toho článku vyplívá, že se o zranitelnosti ví:
"Gepardi prošli velice úzkým hrdlem láhve přibližně před 10 000 lety, což dramaticky snížilo genetickou variabilitu tohoto druhu (nemluvě o následném zvýšení role driftu a inbreedingu v takto redukované populaci). Výsledkem spolupůsobení těchto faktorů je, že všichni jedinci gepardů jsou si tak blízce příbuzní, že je mezi nimi bez problémů možné provádět i transplantace orgánů. Nízká genetická diverzita ztěžuje jejich ochranu, neboť kromě malých populačních hustot jim hrozí vyhynutí například v důsledku rozšíření nějaké smrtelné choroby.

Alleeho efekt
Alleeho efekt je obecně řečeno jev, kdy je pro fungování populace nutný určitý počet jedinců – nad touto početností je populace víceméně stabilní, ale pokud její početnost poklesne pod nějakou minimální kritickou hodnotu (a to nemusí být desítky, nýbrž stovky, či dokonce tisíce jedinců), populace začne neodvratně směřovat k vymření. Jaké mohou být příčiny takového jevu?")

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Šimpanz je primát. Ale ano, má s námi nejvíc společných genů.

ok, ...spíše s primáty než s kopytníky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Prý má člověk s prasetem nejvíc společných genů.

Nejvíce společných genů má člověk s šimpanzem a primáty.

annonyymm napsal(a):
Lépe to moc vyfotit nejde.

To vypadá dobře. Pokud to zduří a zarudne, nebo bude výtok pokračovat, je vhodné zajít na kontrolu. Fenka by si neměla ránu lízat, jinak hrozí zanesení infekce, to už určitě víte.

Jimmi04 napsal(a):
Zdravím vás, děkuji za milou odpověď, ale nejspíš si mě s někým pletete. Je to první příspěvek do diskuze který jsem podala.

Jen aby, Jimmi. Jedná se o příznak separační úzkosti nebo rozrušení. Nezbývá, než psisku zamezit vstupu do postele, časem to přejde.

Je to normální, ale bez fotky se nepohneme.

Jimmi04 napsal(a):
Zdravím, chtěla bych požádat o radu. Mám už 6 let ruského barevného boloňského psíka. Již odmalička je na mě poměrně upnutý, ale nikdy neměl problém s mými partnery. Od září bydlíme společně s přítelkyní, pes ji zbožňuje, nikde žádný problém. Až na to že nyní, po 4 měsících tohoto bydlení, začal žárlit a když se s přítelkyní věnujeme sobě, tak začne otravovat a když nemá odezvu, tak se naštve a jde se vyčůrat do postele. Myslím si, že se mu věnuji pořád stejně, mám vyhrazený čas jen pro něj, aby neměl pocit, že se musí dělit. Na procházky chodíme samozřejmě pravidelně, takže problém v tomto není. Jde vyloženě vidět, že je v tu chvíli naštvaný a udělá to z trucu. Nechápu proč tento problém nastal až teď, nikdy nic podobného nedělal. Nemáte někdo podobnou zkušenost? Budu ráda za jakoukoli radu

Už prosímtě neprovokuj, ty tvoje rádoby problémy vážně všechny zajímají. V prvé řadě si zjisti něco o psí etologii, nebudeš pak nadhazovat takové s prominutím s..čky.

hmm Sens je topka, spokojenost. trochu návykovka:)

a "receptík" z vedlejšího vlákna https://www.youtube.com/watch?v=JXhZ5RXUPTE

lubomir.j napsal(a):
Ještě bych rád dodal že jsem z Brna. Hrách ani kukuřici momentálně doma nemám bohužel. A co voda?

Vodu mu dejte do misky nebo než ji seženete tak mu můžete jemně chytit hlavičku a ponořit zobák z půlky do vody třeba v kelímku, hned se napije pokud bude mít žízeň.

Chromatopelma cyaneopubescens je velmi háklivá na přílišné rosení, po přelití rychle umírá. Já jsem je měla a v začátcích mi tak odešly dvě samice než jsem získala cit pro rosení. Jinak při svleku obecně bohužel umírají často.

Sdílím snad poslední odkaz: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4057421/ rezistenci včel na různá virová onemocnění se již věnuje také spousta prací...
Problém je, že pokud začínáte se včelařením bez chemického ošetření, bude nepřizpůsobená populace včel živořit třeba desítky let, než se začnou prosazovat a ustalovat znaky zodpovědné za rezistenci (snazší by bylo získat kmen z nějakého šlechtitelského programu)
Pro, v uvozovkách obyčejného včelaře jsou tyto tendence asi nepříjemné, například představa, že soused začne dělat "pokusy" a zamoří chovy okolo, chovy kterým to s chemií (zatím) frčí a nechtějí žádnou změnu.
Když se v přírodě u nějaké populace objeví nový nebezpečný vir, tak následuje velké vymírání, větší část populace podlehne, ale vždy zůstane pár jedinců, ze kterých se populace vzpamatuje a virus pro ni již není nebezpečný, kdyby tomu tak nebylo, nevydržely by tu například včely miliony let. Pro obecnější příklad může posloužit u nás výraznější případ takových změn u kosa černého, který tu byl před dvěma roky zasažen africkým virem Usutu a po obrovském úbytku se stavy začaly vracet do normálu, virus pro ně již není nebezpečný.
V případě včel i jiných domestikovaných zvířat tomuto "výběru" nemoci odolných jedinců bráníme co to jde, protože by to pro nás znamenalo s tím spojené obrovské ztráty na spoustu let a to je naprosto pochopitelné.
Určitě ale není na škodu sledovat šlechtitelské programy a různé projekty na tuto přirozenou rezistenci a třeba je i podpořit.

Mě toto téma velmi zaujalo, opravdu si myslím, že není špatné této problematice věnovat pozornost.
Existuje mnoho populací včel, které přestaly být ošetřovány a ponechány napospas osudu přežily a vyvinuly si jedinečné strategie obrany proti Varroáze.
Varroa rezistentní populace A. mellifera včel byly zkoumány a dokumentovány po celém světě s řadou vysvětlení pro jejich dlouhodobé přežití s nekontrolovaným napadením roztoči.
https://link.springer.com/article/10.1007/s13592-015-0412-8

V závislosti na interakci mezi faktory, jako je genetická výbava včel a roztočů, se vyvíjejí různé strategie, které propůjčují rezistenci vůči Varroáze. Proto odolnost včel z Tiengemeten a Amsterdamse Waterleidingduinen vysvětlují jiné strategie pro rezitenci než je grooving, a to zejména odstranění napadeného plodu a inhibice reprodukce roztočů. Schopnost jednotlivých jedinců zbavit se roztoče pak nemá význam, nebo jen při velmi silném napadení.
https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/00218839.2017.1329797

Ruský program pro včely využívá k chovu uzavřené populace program k šíření varroaristentních linií, které původně pocházely z Dálného východu Ruska. Ruské včely (RHB) ARS byly vyšlechtěny z 18 dovezených linií. Jejich odolnost vůči varroa lze vysledovat až k několika mechanismům, které zahrnují vzájemné čištění, hygienu citlivou na varroa a nízkou atraktivitu plodu pro roztoče. RHB linie byly současně identifikovány pro rezistenci na varroa, dobrou produkci medu a rezistenci na tracheální roztoče Acarapis woodi. Odolnost proti tracheálním roztočům přispívá k jejich vynikající zimovací schopnosti. Úspěch experimentálního výběru RHB vyvolal velkou komerční poptávku a RHB jsou v současné době chovány, propagovány a distribuovány včelařům ve Spojených státech.
https://www.researchgate.net/publication/47408694_Breeding_for_resistance_to_Varroa_destructor_in_North_America

U většiny populací, u nichž se vyvinula rezistence
proti Varroáze, je velice výrazná péče proti roztočům a hy-
génické chování, přesněji VSH zabraňující rozmnožování roztoče. Dále pak kontrola plodu a kratší doba vývoje. Výjimkou je Gotland ex-
periment, ve kterém nebyly nalezeny žádné důkazy o péči
nebo hygienické chování.
https://www.researchgate.net/publication/341473790_Natural_selection_selective_breeding_and_the_evolution_of_resistance_of_honeybees_Apis_mellifera_against_Varroa

Ve vědecké literatuře je hostitelská rezistence Apis mellifera proti parazitům Varroa destructor zkoumána a často prezentována jako potenciální řešení umožňující udržitelný vztah mezi oběma druhy a bezpečné opylování a včelařské služby. Překvapivě ale existuje jen málo studií zkoumajících zájem včelařů o toto téma, problematikou se zabývá tato práce. 
https://www.researchgate.net/publication/335431896_A_future_resistance_breeding_strategy_against_Varroa_destructor_in_a_small_population_of_the_dark_honey_bee

A tato studie je také zajímavá https://www.scielo.br/scielo.php?script=sci_arttext&pid=S1807-86722015000300315

K těm druhům Varroa i rezistenci je psané zde:

https://link.springer.com/article/10.1007/s00040-014-0347-5

myslím, že je dobré tomuto tématu věnovat pozornost.

Cvrk napsal(a):
Špatná fotka, možná larva kožojeda.

Ten kožojed skvrnitý by možná odpovídal

smidla napsal(a):
Dobry den,

ano, chapeme Take chapeme ze roztoc zde neni prilis dlouho, nemame tu volne zijici populaci vcel, ktere by se prirozenym vyberem nejsilnejsiho jeince docela rychle naucili s roztocem zit a zapolit.

Pokud je ovsem pravda to co zjistili francouzi, ze i nase vcela nese geny boje s klestikem, tyto geny jsou vsak uspane, neaktivni, je nejvyzsi cas zacit pracovat na jejich obnove a podpore. Nemyslite? Osatne nebudeme prvni, spise budeme dohanet zanedbane.

Asi jsem se v mem prvnim prispevku nepresne vyjadril, mozna to jen bylo spatne pochopeno. Srovnani s klistetem bylo pouze ilustrativni, na mysli mam prirozene obranne schopnosti, napriklad zminene blato, ktere dusi, symbiozu zvirat, kteri si nechavaji klistata vyzobavat.
I VD ma jiste sve prirozene nepratele, kteri vsak spolecne s nim, dovleceni nebyli. Na druhou stranu moza dobre ze tak, mejme na pameti preslapy jake byly spachany na australii s dravci na premnozene kraliky.

S pozdravem smidla.eu

P.S.: Tvrdosijni zastanci synteticke chemie si v podstate kopu vlastni hrob. Tyto prumyslove vyrabene latky maji tu obrovskou nevyhodu, ze se na ne pomerne snadno buduji resistence. Velmi se mi libila prednaska pana veterinare Klimy, ktery to lidsky a srozumitelne vysvetlil.

S tím souhlasím, muselo by to ale snad být dotované státem, aby se někomu chtělo začít. Je to běh na dlooouhou trať a výnos je vždy vyšší s chemií.
Možná to opravdu bude jak s kůrovcem, do poslední chvíle sadit smrky, které hodně nesou, a teprve až nastane katastrofa, tak teprve pak začít přemýšlet nad stabilnějším společenstvem, přitom kdybychom dali na varovné hlásky už někdy před 30 lety, tak tu není takový bordel...