Uživatel s deaktivovaným účtem

Jen rok a pár měsíců. Víc ti osud nedopřál. Tak strašně nám chybíš Falco.
V pátek jsme konečně vyrazily na trochu delší procházku. Byly jste všechny tak nadšené, kvůli štěňatům na to nebyl poslední dobou čas. Došly jsme až k rybníku a já ti dodala odvahy aby ses pustila dál od břehu, nejspíš poprvé jsi plavala. Cestou zpátky holky rozhodly jít podél pastviny, čekaly na nás u studny, protože jsi se začuchala někde vzadu. Nevím co se stalo, byla jsi hned za mnou, když jsme k nim došly. Snad jsi uklouzla, snad skočila. Byl to strašný pocit, vidět tě tam na dně. Promiň že jsem neměla sílu nás odtud vytáhnout. Asi jsem i zpanikařila, vyčítám si že jsem mohla udělat něco jinak. Ta voda byla příliš studená a hluboká. Umřela jsi mi v náručí, strašně jsi naříkala, to jsi asi už nevnímala, byla jsi uplně studená, bez reflexů. Mě zachránili, ale pro tebe bylo pozdě. Sluníčko moje, je tu po tobě tak prázdno.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Jen rok a pár měsíců. Víc ti osud nedopřál. Tak strašně nám chybíš Falco.
V pátek jsme konečně vyrazily na trochu delší procházku. Byly jste všechny tak nadšené, kvůli štěňatům na to nebyl poslední dobou čas. Došly jsme až k rybníku a já ti dodala odvahy aby ses pustila dál od břehu, nejspíš poprvé jsi plavala. Cestou zpátky holky rozhodly jít podél pastviny, čekaly na nás u studny, protože jsi se začuchala někde vzadu. Nevím co se stalo, byla jsi hned za mnou, když jsme k nim došly. Snad jsi uklouzla, snad skočila. Byl to strašný pocit, vidět tě tam na dně. Promiň že jsem neměla sílu nás odtud vytáhnout. Asi jsem i zpanikařila, vyčítám si že jsem mohla udělat něco jinak. Ta voda byla příliš studená a hluboká. Umřela jsi mi v náručí, strašně jsi naříkala, to jsi asi už nevnímala, byla jsi uplně studená, bez reflexů. Mě zachránili, ale pro tebe bylo pozdě. Sluníčko moje, je tu po tobě tak prázdno.
Je mi to líto, je to neštěstí.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Jen rok a pár měsíců. Víc ti osud nedopřál. Tak strašně nám chybíš Falco.
V pátek jsme konečně vyrazily na trochu delší procházku. Byly jste všechny tak nadšené, kvůli štěňatům na to nebyl poslední dobou čas. Došly jsme až k rybníku a já ti dodala odvahy aby ses pustila dál od břehu, nejspíš poprvé jsi plavala. Cestou zpátky holky rozhodly jít podél pastviny, čekaly na nás u studny, protože jsi se začuchala někde vzadu. Nevím co se stalo, byla jsi hned za mnou, když jsme k nim došly. Snad jsi uklouzla, snad skočila. Byl to strašný pocit, vidět tě tam na dně. Promiň že jsem neměla sílu nás odtud vytáhnout. Asi jsem i zpanikařila, vyčítám si že jsem mohla udělat něco jinak. Ta voda byla příliš studená a hluboká. Umřela jsi mi v náručí, strašně jsi naříkala, to jsi asi už nevnímala, byla jsi uplně studená, bez reflexů. Mě zachránili, ale pro tebe bylo pozdě. Sluníčko moje, je tu po tobě tak prázdno.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Labradorský retrívr bez PP, necelých 13 let... selhání organismu a přestával fungovat mozek byl můj první pes, moc jsem ho milovala a vždy budu milovat, zemřel ve čtvrtek, celý víkend jsem probrečela, srdce mě bolí a je mně strašně smutno. Tolik mi chybí.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Labradorský retrívr bez PP, necelých 13 let... selhání organismu a přestával fungovat mozek byl můj první pes, moc jsem ho milovala a vždy budu milovat, zemřel ve čtvrtek, celý víkend jsem probrečela, srdce mě bolí a je mně strašně smutno. Tolik mi chybí.
Tak to je mi moc líto Vím, že jste psala, že se to blíží...ale připravený na to úplně člověk není nikdy. Dožil se ale krásného věku a v tomto stavu, už se mu jen ulevilo - utěšujte se alespoň tím. Držte se..
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Labradorský retrívr bez PP, necelých 13 let... selhání organismu a přestával fungovat mozek byl můj první pes, moc jsem ho milovala a vždy budu milovat, zemřel ve čtvrtek, celý víkend jsem probrečela, srdce mě bolí a je mně strašně smutno. Tolik mi chybí.
Cokoliv bych zde napsala bude znít jako fráze, ale věřte, že si umím tu bolest představit...je mi to líto ...hodně sil...
Uživatel s deaktivovaným účtem

lesnížínka
napsal(a):
Tak to je mi moc líto Vím, že jste psala, že se to blíží...ale připravený na to úplně člověk není nikdy. Dožil se ale krásného věku a v tomto stavu, už se mu jen ulevilo - utěšujte se alespoň tím. Držte se..
Děkuji Ano, viděla jsem jak chřadne, ale nečekala jsem a nečekali jsme to nikdo že se konec blíží tak rychle. Myslela jsem si že třeba rok, nebo možná 2 roky ještě bude s námi. A chtěla jsem mu nějak přilepšit a podpořit aby nestárnul tak rychle.
Přišel velký zlom během pár hodin, ještě ve středu normálně jedl, měl chuť k jídlu, chodil, zvládal krátké procházky, jinak chodil po zahradě, vypadal že ho život ještě baví, sice měl slabé nožky a ubývala mu svalová hmota na těch zadních nožkách, často padal na zadek, ale zvedl se a zase hned šel dál, to má myslím tak spousta starých psů. Občas se motal, byl takový trochu zmatený na pár vteřin.
Na konci roku byl na vyšetření - kompletní rozbor krve a vše měl v pořádku.
Ještě ten den (jeho poslední) ráno vypadal v pořádku, naštěstí byly prázdniny a nebyl sám (bydlel s bývalým přítelem a jeho rodinou, já jsem ho ale vídala), ráno už nesnědl granule, jen ležel a když vstal tak udělal 2 kroky a zase si lehl, už neměl skoro žádnou sílu. Zabalili ho do deky a jeli na veterinu.
Tam už skoro nemohl udržet hlavu, byl strašně unavený a vyčerpaný. Špatně dýchal, kdyby se tak udusil. To by byla strašná smrt. Veterinářka říkala že mu asi odchází mozek, že by mu mohla udělat vyšetření, CT, ale že by bylo lepší ho už netrápit. Že mohl mít i slabou mrtvičku. Že by mu mohla dát na 3 dny kapačky a to by ho postavilo na nohy, asi ale jen na pár dní, třeba týden, možná o něco víc, by ho to "oživilo."
Ale nechat ho tam na kapačkách, samotného několik dní, teď by se mohl začít dusit, mít křeče a umírat v bolestech... Řekla mu že se musí rozhodnout rychle. Bývalý brečel, nemohl ani mluvit, je z toho úplně na dně - psal mně to druhý den a omlouval se. Že chtěl abych si ho pamatovala zdravého a krásného. Abych ho neviděla v takovém stavu, věděl že bych to možná ani nezvládla. Vidět ho jak usíná navždy. Sice jsem s ním nebyla denně, ale milovala jsem ho pořád stejně.
Nakonec jsem ráda že jsem u toho nebyla.
Dostal jednu injekci, narkozu a potom tu druhou... a už spinkal...
PS: Nevím jestli to bylo správné rozhodnutí, chvílemi přemýšlím jestli ho měl uspávat, ale zase se trochu uklidňuji tím že si to rozhodl pejsek sám a asi chtěl dát najevo že už nemůže a že už nechce bojovat - tím že přestal jíst. Nechtěli jsme ho trápit. Byl to náš první pejsek, nemáme s tím zkušenosti. Tak jsem z toho mimo a nevím jestli jsme udělali správně. Nebo teda on. Sice jsou labradoři co se dožijí i 15 let, vím o jedné fenečce co má 16 let a o jednom labíkovi co je mu 17 ! Je to ale spíš zázrak, většina žije asi těch 11-14 let, že.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Cokoliv bych zde napsala bude znít jako fráze, ale věřte, že si umím tu bolest představit...je mi to líto ...hodně sil...
Věřím vám to, vím že jste si taky prošla ztrátou milovaného pejska děkuji za podporu, vážím si toho. Naštěstí mně psychicky moc pomáhá můj černoušek.
Uživatel s deaktivovaným účtem

lesnížínka
napsal(a):
Bylo to správné rozhodnutí, ano, buďte ráda, že jste tam nebyla. Já bych to nezvládla, vím to...
Děkuji, jsem ráda že jste mi to potvrdila. Tak nějak jsem to asi chtěla slyšet (číst).
Já jsem celý pátek a víkend probrečela. Nebyla jsem schopná ničeho. Teď sice už funguji, ale brečet se mně chce pořád. Jen si ho představím, všechno mi ho připomíná. Držím se, ale dá mi to hodně práce abych pořád jen nebulila. Všude vidím něco co mi ho připomíná. Potřebuji jet teď se svým labíkem na veterinu a nejsem toho schopná. Když vím že před pár dny tam můj milovaný blonďáček usnul navždy. Viděla bych ho tam na tom stole, mám úplně blok tam jít.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Děkuji, jsem ráda že jste mi to potvrdila. Tak nějak jsem to asi chtěla slyšet (číst).
Já jsem celý pátek a víkend probrečela. Nebyla jsem schopná ničeho. Teď sice už funguji, ale brečet se mně chce pořád. Jen si ho představím, všechno mi ho připomíná. Držím se, ale dá mi to hodně práce abych pořád jen nebulila. Všude vidím něco co mi ho připomíná. Potřebuji jet teď se svým labíkem na veterinu a nejsem toho schopná. Když vím že před pár dny tam můj milovaný blonďáček usnul navždy. Viděla bych ho tam na tom stole, mám úplně blok tam jít.
Já musela na přeočkování s druhým psem, skoro půl roku po smrti Berušky a jak jsem seděla v čekárně, každou chvíli mi hrknuly slzy do očí a pořád jsem ty myšlenky musela vytěsňovat, abych to zvládla a nesesypala se...už kvůli psu. Lidi kolem koukali, protože asi nechápali, když pes vypadal v pohodě a já jak hromádka neštěstí..Muž...ten tam odmítnul jít úplně, nesl to celé snad ještě hůř Za pár dní?!? To bych nedala ani omylem, to jsem byla zralá tak na psychiatra Půl roku ani vlastně nevím, jak jsem přežila...chodila jsem a bulela každou chvilku, po všech cestách, co jsme chodili...
Uživatel s deaktivovaným účtem

lesnížínka
napsal(a):
Já musela na přeočkování s druhým psem, skoro půl roku po smrti Berušky a jak jsem seděla v čekárně, každou chvíli mi hrknuly slzy do očí a pořád jsem ty myšlenky musela vytěsňovat, abych to zvládla a nesesypala se...už kvůli psu. Lidi kolem koukali, protože asi nechápali, když pes vypadal v pohodě a já jak hromádka neštěstí..Muž...ten tam odmítnul jít úplně, nesl to celé snad ještě hůř Za pár dní?!? To bych nedala ani omylem, to jsem byla zralá tak na psychiatra Půl roku ani vlastně nevím, jak jsem přežila...chodila jsem a bulela každou chvilku, po všech cestách, co jsme chodili...
Takže je to tak normální, chce to čas, a máte pravdu pár dní ani týdnů není nic. Pro mě je to jednodušší o trochu tím že jsem s ním teď už nežila, ale i tak mně to hrozně bolí.
Už jsem domluvená s našima a hafíka vezmou zítra ne veterinu oni. On tam jezdí hrozně rád, je vyloženě nadšený, takže klidně může jít s nima.
Zubík

XXX.XXX.117.27
Knírač střední - 2 roky, kolaps srdce
Knírač střední - 12 let rakovina jater.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Zubík
napsal(a):
Knírač střední - 2 roky, kolaps srdce
Knírač střední - 12 let rakovina jater.
Můžu se zeptat na barevný ráz ? Černý nebo pepř ?
Docela mě to překvapuje, kníráčci bývali dlouhověcí.
Délka života psa.
Zběžně jsem přečetl, možná mnohé přehlédl. Účastníci diskuze většinou potvrzují známý fakt, že malá plemena a kříženci jsou délevěcí. Samozřejmě výřiva, pohyb a teplota prostředí to ovlivňují.
Měl jsem dotaz na AKITU a dostal jsem pouze jedinou odpověď. Mám desetiletého psa, čilý jk mladík. Může někdo reagovat? Rád bych i interní zprávou, protože toto plemeno moc lidí nezajímá.
Zubík

XXX.XXX.44.252
Pro Orionku: První Knírač měl vrozenou vadu srdce, chybnou diagnózou doktora
za 24h zemřel.
Druhý byl celoživotně baculatější, od toho možná dostal tu rakovinu.
Oba černí.
IRA.Ivana

XXX.XXX.226.3
Můj první pejsek NIAR, kříženec hrubosrtého jezevčíka...v sobotu ho přejel vlak bylo mi o jeden den 9 let, asi se z toho nevzpamanuji, vlaky honil, máme koleje u domu, ale vždy jsem ho stihla chytit...vlak jsem neslyšela a pes nebyl nadohled. moc mě to mrzí...
aktevi

XXX.XXX.243.228
Fenka yorkshira mi umrela pred dvoma mesiacmi vo veku 14 rokov. Mala slabe srdiecko a vodu na plucach. Brala lieky a sice bola slabšia a obcas zakaslala, tak sme to zvladali. Este den pred osudnou nocou bola v poriadku, vonku sa tesila. Dokonca o polnoci pekne dychala a spinkala no o jednej sa zacala dusit a o stvrtej nadranom sme ju museli dat uspinkat. Este sa na nas naposledy pozrela, polozila hlavicku a po poslednej injekcii prisiel koniec. Tyzdne som myslela ze to nezvladne, iba som plakala, nedokazala som jest ani spat. Bola ako moje dietatko,24 hodin sme boli spolu a naraz tu nebola ! Dala som ju spopolnit a urnicku mam doma. Kazdy den mi hori kahancek na jej pamiatku. Ani po dvoch mesiacoch ta bolest nie je mensia. Sice fungujem dalej ale je to tazke. Tu poslednu osudnu noc naprajem zazit nikomu. Tie krasne velke vystrasene očka prosiace o pomoc. A ja si doteraz premietam v hlave minutu po minute, ci sa jej predsa len nedalo pomoct ! Tak velmi mi chyba a raz aspon jeden jediny raz by som ju chcela objat a dat jej pusinku !
Milujte si vasich psikov, lebo su tu s nami iba kratky cas ! Oni nemaju nikoho ineho okrem nas, sme pre nich stred vesmiru a tak ich rozmaznavajme, aby sme raz nelutovali cas, ked sme na nich neboli zrovna milý, ked sme sa hnevali na nich ak nam nieco vyviedli alebo sme s nimi netrávili viac casu !
aktevi

XXX.XXX.243.228
Dadu - moja mala 2,5 kg a brala Vetmedin 1,25 mg polku rano a polku vecer cca rok A na odvodnenie Upcard 0,75 mg jedenkrat denne iba 3 mesiace. Mesiac pred tym sme boli na kontrole, popocuvali ju a nic nam nepovedali, ze ci sa jej to horsi alebo nie. Ona mala u doktora velky strach takže aj doktor sa ponahlal, aby nas dlho nezdrziaval, nech nie je v strese aby sa jej niecco nestalo.
My sme ju už davnejsie setrili, nosili ju von na rukach, alebo v taske aby sa nenamahala, dlho sme ju nenechali bezkat / po vykonani potreby sme ju zobrali do tasky a tak sa prechadzali..to milovala ked si sedela a pozorovala okolie /, nikdy sme ju nenechali doma samu, lebo sme sa báli, papat mala to nalepsie / 4 x denne z toho raz denne varene jedlo / ak mala lepsie dni, zobrali sme ju na kratucky vylet aby mala zmenu prostredia a nove pachy ☺. Proste my sme ju milovali a mali ako babatko. Preto ta strata tak velmi boli !
aktevi

XXX.XXX.243.228
Este doplnim, ze tabletky na odvodnenie mala nasadene tiez pred rokom a brala ich asi 10 dni. Potom sa jej ulavilo, na odvodnenie Upcard vysadili a ostali jej iba tabletky na srdiecko. Po roku sa jej zhorsilo dychanje tak jej Upcard opat nasadili na 10 dni a bez nich vydrzala uz iba tyzden. Tak nam kazali brat kazdy den. No s nimi prezila iba spominane tri mesiace.
Nechcem strasit, ale ak je slabe srdiecko a plucka sa zavodnuju uz upne vyzdravenie nemozete cakat. Postupne sa davky liekkov mozu zvysovat, no raz nastane strop. Starajte sa o psika hlavne nech sa nenamaha, zbytocne neskace aby nekaslal, nezadychal sa, v lete nech nie je na velkom teple aby sa neprehrial a nedychcal...
Zelam, aby psik este prezil vela rockov v relativne dobrom zdravi ! Sledujte hlavne to dychanie a kaslanie. Ak sa zhorsi ihned k veterinarovi !
Moc se omlouvám, dobře vím, jak to bolí
Moje čivinka měla na vánoce 6 let. Vím, že tyto prášky má doživotně. Moje má Enap 2,5 mg 1/4, Euphylin 100 1/3 a Verospiron 52 mg 1/8. Teklo jí z nosu a hodně to v ní chrčelo. Po zaléčení se to zlepšilo, z nosu jí neteklo. Teď zase sleduji zhoršování - opět jí teče z nosu. Za měsíc jsme pozvané na kontrolu, ale pohrávám si s myšlenkou zajet do HK za doktorem Ekrem. Jinak pohyb jí dopřávám tak, jak sama chce (vždycky se rychle unavila, takže na to jsme zvyklí). Je to takový můj "mazánek" Syny už mám velké, tak je jako moje další dítě. Jen víc rozmazlované. Téměř všude ji beru sebou (dokonce i když jdu ke svému lékaři a zatím se nenašel nikdo, komu by vadila), je na to zvyklá a všichni ji obdivují, jak je hodná, když sedíme 3 hoďky u doktora
Nám se dožil pejsek 13.7 roků.
Ale dle mého názoru, klidně tu mohl být déle.
Dva vet. z prahy 1 a 2, totiž ignorovali to, když jim syn říkal že pejsek hodně pije a čůrá, a je mu cítit z tlamičky. Prý ten zápach je od zkaženého zubu. Ten byl vytržen, a šlo se domů. Asi za půl roku, pejsek kašlal a zvracel. Jiný vet. kam jsme ho přivezli, ihned dle zápachu z tlamičky, řekl cituji : ten pes má nemocné ledviny. Bohužel měl pravdu. Pejsek za dva dny ( dostával kapačky ) umřel.Do dneška jsme se z toho nevzpamatovali. Je to hrozné, že zlá příroda jim dala tak málo roků života.
Uživatel s deaktivovaným účtem

...procitam tuhle smutnou - davno zalozenou diskusi.
Umrit "starim" je prirozene...
Rakovina, nador, selhani neceho... "Ok".
Nemoc si muze vzit i mlade a nehody se bohuzel stavaji :(
Ale zarazi me - "otrva", nebo "zakousnuti jinym psem".
To je sila.
Asi bych ani jedno z toho nenechala byt "jen tak...".
Jak to kdo z vyse diskutujicich resil dal? Prip. jak to dopadlo?
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Zdravím nepěkné téma,ale zajímá mě kolik let se asi dožije ta a ta rasa.Takže prosím jen ve zkratce.Moc děkuji-je to strášně málo u některých ras-anebo ještě jinak napište mi rasu,věk a na co umřel.
německý ovčák - 17 let sešlost věkem
kříženec vlkodava ovčáka - 13 let selhání ledvin
Andulanda
napsal(a):
Nám se dožil pejsek 13.7 roků.
Ale dle mého názoru, klidně tu mohl být déle.
Dva vet. z prahy 1 a 2, totiž ignorovali to, když jim syn říkal že pejsek hodně pije a čůrá, a je mu cítit z tlamičky. Prý ten zápach je od zkaženého zubu. Ten byl vytržen, a šlo se domů. Asi za půl roku, pejsek kašlal a zvracel. Jiný vet. kam jsme ho přivezli, ihned dle zápachu z tlamičky, řekl cituji : ten pes má nemocné ledviny. Bohužel měl pravdu. Pejsek za dva dny ( dostával kapačky ) umřel.Do dneška jsme se z toho nevzpamatovali. Je to hrozné, že zlá příroda jim dala tak málo roků života.
bohužel máme podobnou zkušenost. našemu v lednu vytrhli 6 zubů, v květnu oslavil 13 narozeniny, v červnu se zjistila špatná funkce ledvin, léčba stála přes 20tis. a koncem srpna jsme ho museli nechat uspat, už se trápil. Určitě by se býval dožil 15-17 let protože byl jak štěně do poslední chvíle.........................stále jsem z toho špatná
Zubík
napsal(a):
Pro Orionku: První Knírač měl vrozenou vadu srdce, chybnou diagnózou doktora
za 24h zemřel.
Druhý byl celoživotně baculatější, od toho možná dostal tu rakovinu.
Oba černí.
Ano....chybná diagnoza doktora. Také máme velice špatné zkušenosti s chybnou diagnozou jednoho doktora z Prahy 2, vet. Na hrádku, který místo toho aby zjistil nemocné ledviny, tak tvrdil že je jen nastydlí a podle toho pejska také léčil. Někteří mi spíše připadají jako šarlatáni podivně získající titul vet.
GAELLE
napsal(a):
bohužel máme podobnou zkušenost. našemu v lednu vytrhli 6 zubů, v květnu oslavil 13 narozeniny, v červnu se zjistila špatná funkce ledvin, léčba stála přes 20tis. a koncem srpna jsme ho museli nechat uspat, už se trápil. Určitě by se býval dožil 15-17 let protože byl jak štěně do poslední chvíle.........................stále jsem z toho špatná
Ty ledviny jsou hodně časté :( Přesně jak píšete. Za dva dny, tam nechal syn 20.000 Kč. Když ale přijel pro pejska, tak mu sice doktor vracel z toho něco přes 3 tícíse, ale syn to odmítnul a nechal mu to, protože má nějaké to svoje duchovno......A sám říkal že i kdyby léčba stála např. 100 tisíc, tak to klidně dá. Pejsek nám za to stál. Podle našeho výpočtu tu také mohl být delší dobu. Domníváme se, že zhruba tak ještě a klidně 1.5 roků ? Kříženci se údajně dožívají delšího věku, ale myslím si, že to vůbec ale vůbec není pravda. Je to o tom, jaké měli rodiče a co mají v genech. Nevím podle čeho to vědci? a jim podobní berou když tvrdí, že kříženci a psi s dlouhým čumáčkem jsou na světě delší dobu, než ti čistokrevní a nebo s krátkým čumáčkem. Znám ( z parku apod. ) celkem dost pejskařů, a vím, že to tak není. X krát jsem se dověděla, např. to, že střední kříženec umřel mnohem dříve, než velké čistokrevné plemeno, o kterém se tvrdí, že se dožívá nejméně. Jsou to jen polopravdy. Zřejmně to bude hlavně o tom, jaké byl jeho rodiče ( rasy ), řádné preventivní prohlídky, krmivo, řádné venčení.... a hlavně, aby pejsek cítil lásku ! páníčka.
Máte pravdu v tom, že záleží na rodičích. Kříženci v parku, jsou většinou psi po údajně čistokrevných rodičích, psi z množky - tam je zdraví s největší pravděpodobností v pr....Měla jsem bernského salašníka a toto plemeno je bohužel velmi geneticky zatížené, protože se zachraňovalo z malého genetického vzorku, kdy zbylo jen pár jedinců a na těch se množilo. Měli jsme vořecha, křížence rádoby špice a nějakého střapatého vořecha, který se dožil 17let. Zdravý jak řípa, u doktora byl jen na očkování, preventivní prohlídku nikdy nepodstoupil. Než se začalo krmit granulema(někdy v jeho 12letech) měl zuby jak perličky, po 14roku už tam byl vidět sem tam kámen. Do té doby krmený jen zbytky z kuchyně. A byl to bouďák.
MOK-14,5roku,nadory na strevech,ale krevni testy dobre,v 7letech kastrovana+odebran nador z mlecne zlazy-pozitivni nalez.,ve 14letech odebrany boule jen co byli na kuzi(7).Jinak cila,aktivni,pri chuti. Az pote co vyzvracela cely obsah zaludku-granule a stavy,ktere smrdely jako hovno(takze to vyzvracela az ze strev) jsme zacali resit veta.Mysleli jsme si ze ma zanet streva,ale pri operaci se zjistil nador,ktery zuzoval pruchod streva.
Uživatel s deaktivovaným účtem

12 let je na labradora pěkný věk, nic bych si nevyčítala. Nám se dvě osvojene labradorky bez PP dožily 5 a 10 let, obě měly rakovinu.
Nevím, jak na tom jste, ale já bych na vašem místě pořídila další stěndo. Aspoň mně to vždycky pomohlo z nejhoršího. Tak se držte
Sarah01: děkuji..Byl to náš první pes, pořídili jsme si ho s manželem, když děti odrostly..vlastně ho nejvíce chtěl mladší syn, ale potom jsem se o něj starala celých 12 let převážně já, hodně mi přirostl k srdci. Přestože v mládí dost zlobil, neměli jsme s výchovou žádné zkušenosti, ale snažili jsme se..chodili jsme na cvičák,hodně jsme s ním jezdili na výlety, byl s námi i v Chorvatsku. Vlastně jsme ho vychovali tak, aby to vyhovovalo oběma stranám..nebyl stoprocentně poslušný, ale věkem se zklidnil a nebyl s ním nikdy žádný problém. Právě že to všechno přišlo tak náhle, že nás to všechny šokovalo a já jsem doteď z toho hodně špatná..o dalším psovi vůbec zatím neuvažuji, bojím se..že bych srovnávala a bála se každé jeho nemoci, jako jsem se bála o Badyho, Měl epilepsii, ale záchvaty měl za celou dobu jen 3 ( tedy co jsme viděli, ale myslím, že bych to poznala ). Byli jsme s ním neustále někdo doma, protože máme rodinnou firmu a on s námi trávil čas i v práci..když jsme někam odjeli, tak maximálně na pár hodin, jinak hodně jezdil s námi. Přestože mám hodně malá vnoučátka, mohla bych se s nimi zabavit, ale nějak to nejde, pořád mě ta ztráta bolí.
V červenci jedno ráno začal zvracet, jen jednou ( vzhledem k tomu, že občas zvracel, protože semtam sežral něco, co neměl - bránila jsem mu, ale manžel je v tomhle dost lehkovážný a tak jsem na to hlídání byla vesměs sama... což taky zvažuju, kdybych si někdy pořídila dalšího psa, že by se tenhle problém opakoval ). Ale na zahradě jsem objevila další hromádku vyzvracených granulí ( taky teď tady dost čtu, že jsem mohla krmit jinak, no, neměla jsem zkušenosti, myslela jsem, že granule jsou nejlepší...blbec ), tak jsem nečekala do odpoledne, jak jsem měla původně v plánu a jela hned na veterinu. Vet. ho prohlédla, změřila teplotu, tu neměl, byl hodně zaplynanatělý a měl dost citlivé břicho - střeva, prostata?..dostal 4 injekce, hladovku, měla jsem donést moč. Druhý den kontrola, moč v pořádku, Bady byl už o mnoho lepší, dostal dietní konzervu, a pomalu přechod na granule..To byl pátek....víkend ještě dietní konzerva, potom pomalu jsem dávala granule, připadal mi normální, chodili jsme na vycházky. Jen byl poslední dobou z těch vycházek už dost zadýchaný, ale to jsem přičítala věku. Další sobotu ráno opět se vyzvracel, myslela jsem, že je ten zánět žaludku tedy ještě nedoléčený, ale zvracel znovu, to jsem volala veterinářku. Bylo skoro poledne, máme prý přijít v neděli ráno. Opět hladovka, zvracel ještě odpoledne ve 3 a v 9 večer...uvařila jsem černý čaj, celou noc dostával po lžičkách, ráno jsme jeli k vet. Ta konstatovala, že se mu to vrátilo ( zánět žaludku ) , dala 3 injekce, změřila teplotu, prohmatala...opět dieta. Potom prý udělá krevní odběry, až bude lepší a jestli budeme chtít. Domluvila jsem se s ní, že chci...večer v 9 mu mám dát trošičku konzervy, aby prý neřekl,že jsem na něj zapomněla, zažertovala, ale neudělala sono a ni rentgen. Vyčítám si, že jsem si ho nevynutila už minule ( dotazovala se, jestli nemohl něco sežrat, na to jsem jí opakovaně říkala, že mohl,že občas něco takhle sežere )..to byla neděle. Odpoledne polehával, venku, vůbec nechtěl domů, musela jsem ho dovnitř dovést na vodítku, nechtěl jít...já blbec ho ještě táhla domů, abych ho měla pod dohledem. On přitom chtěl ležet venku, na trávě...a co je divný, hrabal si v sobotu i v neděli díry pod keři...mně to vůbec ale netrklo! Když večer v 9 trošku konzervy, jak mi říkala vet, vůbec nechtěl, věděla jsem, že je to špatný...ale pořád jsem doufala, že zaberou ty injekce, jak říkala. Jen pil, ležel, dovedla jsem ho domů, ještě si vyskočil na svůj gaučík, co měl u sebe a tak jsem myslela, že do ráda se z toho prospí..v 1v noci jsem vylítla z postele, slyšela jsem, jak zvrací...vylítla z něj divná tekutina, jakoby jsem cítila hnis...zburcovala jsem manžela, ať někam jedeme na pohotovost. Prý to je blbost, vždyť ho ráno viděla vet, počkáme do rána...mezitím se Badýsek vypotácel na terasu, tam si lehl...dali jsme pod něj deku, ze strany jsem taky ho podložila dekou a doufala jsem, že do rána vydrží a doktorka ho zachrání. On umíral a já to pořád nechápala, ikdyž jsem tušila,že je hodně zle...v 6 ráno jsem zburcovala syna, chtěli jsme jet na pohotovost, zkusila jsem zavolat naší vet, že je hodně špatnej, prý máme přijet v 9...kluci ho už do auta nesli, vet přijela v půl desátý, já k ní hned přiskočila, aby se na Badyho podívala, ona se na mě osopila,že je špinavá a musí se přece umýt...pak přišla asi po dalších 10 minutách k autu a podivila se, že Bady leží....řekla, at ho přineseme do ordinace a oznámila nám, že je před smrtí, že mu selhávají orgány - asi srdce a plíce...načež vytáhla strojek, oholila ho a udělala mu sono...měl něco v žaludku, nevím, co...a něco ve střevech...prý nám může ještě domluvit operaci, ale neví, jestli ho v takovém stavu budou operovat. šli jsme na chvíli ven, poradit se, načež na nás tukala okýnkem a po příchodu do ordinace oznámila, že už to Bady rozhodl sám...chtěla jsem být s ním do konce, ale to mi taky nedovolila...dala jsem mu tedy pusu na hlavičku, řekla mu ahoj Bady a odešla jsem...zakopali jsme ho vzadu na zahradě, pod jabloní, u plotu a jsem totálně v pr...
Promiňte mi to psaní, musela jsem se vypsat...manžela to taky sebralo, ale jen první dny, já jsem to "odnesla" takhle...pátrám po netu, co mu mohlo být, narazila jsem na tuto diskuzi a pročítám ji...pořád jsou ve mně otázky, jestli jsme ho nemohli ještě zachránit, co mu vlastně bylo.
Nejhorší je, že jezdíme k dětem kolem té vetky, dnes jsem viděla to okno, za kterým ležel..moc mi chybí, je tu prázdno, ale tohle už nikdy zažít nechci.
Eni, je mi to nesmírně líto a tu bolest vám věřím. Je to už tři roky, co nám také dost rychle odešel Berry, hlavně byl na umírání ještě mladý. Bylo to naše dítě, zůstali jsme s mužem naprosto ochromení, nebýt druhého psa, kvůli kterému jsme to museli zvládat, nemyslím si, že bych to dala. Každopádně se zdravotně dávám do kupy ještě dnes. Normálně jsem se ne psychicky, ale fyzicky doslova rozsypala. Jak moc vás chápu. Teď se nezadržitelně blíží doba, kdy mi odejde druhý pes a já uvažuju, co se svým životem dál. Nemyslím si, že by vašemu pejskovi bylo něco konkrétního, že by někdo něco zanedbal. Ona asi přišla jeho doba. Stejně tak nám odešla 90.letá babča. Trvalo to tedy asi týden, když jí začínalo být zle a tvrdila, že ji všechno bolí. Dvakrát jsme volali doktorku. Poprvé jí také něco napíchala na trávení, vitamíny a nevím co ještě, podruhé vzala krev a řekla, že jí selhávají orgány, nedá se už nic dělat a máme ji nechat odejít...teda už se nesnažit, něco léčit. Umřela myslím za dva dny a věřte, vypadalo to podobně, jako u vašeho pejska. Bohužel, když člověk neví má strach a snaží se léčit ze všech sil. My jsme Berryho nenahradili, i s ohledem na druhého psa. Až odejde, neplánujem žádného psa, ne v blízké době. Nedovedu si představit jiné psy na jejich místě. Zatím. Držte se, bude to trvat, ale časem už to nebolí tak intenzivně, fyzicky...
Uživatel s deaktivovaným účtem

eni
napsal(a):
Sarah01: děkuji..Byl to náš první pes, pořídili jsme si ho s manželem, když děti odrostly..vlastně ho nejvíce chtěl mladší syn, ale potom jsem se o něj starala celých 12 let převážně já, hodně mi přirostl k srdci. Přestože v mládí dost zlobil, neměli jsme s výchovou žádné zkušenosti, ale snažili jsme se..chodili jsme na cvičák,hodně jsme s ním jezdili na výlety, byl s námi i v Chorvatsku. Vlastně jsme ho vychovali tak, aby to vyhovovalo oběma stranám..nebyl stoprocentně poslušný, ale věkem se zklidnil a nebyl s ním nikdy žádný problém. Právě že to všechno přišlo tak náhle, že nás to všechny šokovalo a já jsem doteď z toho hodně špatná..o dalším psovi vůbec zatím neuvažuji, bojím se..že bych srovnávala a bála se každé jeho nemoci, jako jsem se bála o Badyho, Měl epilepsii, ale záchvaty měl za celou dobu jen 3 ( tedy co jsme viděli, ale myslím, že bych to poznala ). Byli jsme s ním neustále někdo doma, protože máme rodinnou firmu a on s námi trávil čas i v práci..když jsme někam odjeli, tak maximálně na pár hodin, jinak hodně jezdil s námi. Přestože mám hodně malá vnoučátka, mohla bych se s nimi zabavit, ale nějak to nejde, pořád mě ta ztráta bolí.
V červenci jedno ráno začal zvracet, jen jednou ( vzhledem k tomu, že občas zvracel, protože semtam sežral něco, co neměl - bránila jsem mu, ale manžel je v tomhle dost lehkovážný a tak jsem na to hlídání byla vesměs sama... což taky zvažuju, kdybych si někdy pořídila dalšího psa, že by se tenhle problém opakoval ). Ale na zahradě jsem objevila další hromádku vyzvracených granulí ( taky teď tady dost čtu, že jsem mohla krmit jinak, no, neměla jsem zkušenosti, myslela jsem, že granule jsou nejlepší...blbec ), tak jsem nečekala do odpoledne, jak jsem měla původně v plánu a jela hned na veterinu. Vet. ho prohlédla, změřila teplotu, tu neměl, byl hodně zaplynanatělý a měl dost citlivé břicho - střeva, prostata?..dostal 4 injekce, hladovku, měla jsem donést moč. Druhý den kontrola, moč v pořádku, Bady byl už o mnoho lepší, dostal dietní konzervu, a pomalu přechod na granule..To byl pátek....víkend ještě dietní konzerva, potom pomalu jsem dávala granule, připadal mi normální, chodili jsme na vycházky. Jen byl poslední dobou z těch vycházek už dost zadýchaný, ale to jsem přičítala věku. Další sobotu ráno opět se vyzvracel, myslela jsem, že je ten zánět žaludku tedy ještě nedoléčený, ale zvracel znovu, to jsem volala veterinářku. Bylo skoro poledne, máme prý přijít v neděli ráno. Opět hladovka, zvracel ještě odpoledne ve 3 a v 9 večer...uvařila jsem černý čaj, celou noc dostával po lžičkách, ráno jsme jeli k vet. Ta konstatovala, že se mu to vrátilo ( zánět žaludku ) , dala 3 injekce, změřila teplotu, prohmatala...opět dieta. Potom prý udělá krevní odběry, až bude lepší a jestli budeme chtít. Domluvila jsem se s ní, že chci...večer v 9 mu mám dát trošičku konzervy, aby prý neřekl,že jsem na něj zapomněla, zažertovala, ale neudělala sono a ni rentgen. Vyčítám si, že jsem si ho nevynutila už minule ( dotazovala se, jestli nemohl něco sežrat, na to jsem jí opakovaně říkala, že mohl,že občas něco takhle sežere )..to byla neděle. Odpoledne polehával, venku, vůbec nechtěl domů, musela jsem ho dovnitř dovést na vodítku, nechtěl jít...já blbec ho ještě táhla domů, abych ho měla pod dohledem. On přitom chtěl ležet venku, na trávě...a co je divný, hrabal si v sobotu i v neděli díry pod keři...mně to vůbec ale netrklo! Když večer v 9 trošku konzervy, jak mi říkala vet, vůbec nechtěl, věděla jsem, že je to špatný...ale pořád jsem doufala, že zaberou ty injekce, jak říkala. Jen pil, ležel, dovedla jsem ho domů, ještě si vyskočil na svůj gaučík, co měl u sebe a tak jsem myslela, že do ráda se z toho prospí..v 1v noci jsem vylítla z postele, slyšela jsem, jak zvrací...vylítla z něj divná tekutina, jakoby jsem cítila hnis...zburcovala jsem manžela, ať někam jedeme na pohotovost. Prý to je blbost, vždyť ho ráno viděla vet, počkáme do rána...mezitím se Badýsek vypotácel na terasu, tam si lehl...dali jsme pod něj deku, ze strany jsem taky ho podložila dekou a doufala jsem, že do rána vydrží a doktorka ho zachrání. On umíral a já to pořád nechápala, ikdyž jsem tušila,že je hodně zle...v 6 ráno jsem zburcovala syna, chtěli jsme jet na pohotovost, zkusila jsem zavolat naší vet, že je hodně špatnej, prý máme přijet v 9...kluci ho už do auta nesli, vet přijela v půl desátý, já k ní hned přiskočila, aby se na Badyho podívala, ona se na mě osopila,že je špinavá a musí se přece umýt...pak přišla asi po dalších 10 minutách k autu a podivila se, že Bady leží....řekla, at ho přineseme do ordinace a oznámila nám, že je před smrtí, že mu selhávají orgány - asi srdce a plíce...načež vytáhla strojek, oholila ho a udělala mu sono...měl něco v žaludku, nevím, co...a něco ve střevech...prý nám může ještě domluvit operaci, ale neví, jestli ho v takovém stavu budou operovat. šli jsme na chvíli ven, poradit se, načež na nás tukala okýnkem a po příchodu do ordinace oznámila, že už to Bady rozhodl sám...chtěla jsem být s ním do konce, ale to mi taky nedovolila...dala jsem mu tedy pusu na hlavičku, řekla mu ahoj Bady a odešla jsem...zakopali jsme ho vzadu na zahradě, pod jabloní, u plotu a jsem totálně v pr...
Promiňte mi to psaní, musela jsem se vypsat...manžela to taky sebralo, ale jen první dny, já jsem to "odnesla" takhle...pátrám po netu, co mu mohlo být, narazila jsem na tuto diskuzi a pročítám ji...pořád jsou ve mně otázky, jestli jsme ho nemohli ještě zachránit, co mu vlastně bylo.
Nejhorší je, že jezdíme k dětem kolem té vetky, dnes jsem viděla to okno, za kterým ležel..moc mi chybí, je tu prázdno, ale tohle už nikdy zažít nechci.
No ctu to a tecou mi slzy...
Vsichni chceme pro sve nejblizsi to nejlepsi, ale jednou proste musi umrit kazdy zivy tvor.
Nic si nevycitejte. Byli jste u nej. Starali se....
Dali jste mu bezpecny domov a jiste i spokojeny zivot.
Kolik tvoru na tehle planete to ma?
Ale i tak vim, jak strasne je to tezke.
Mozna to vyzni blbe, ale mam babicku, kterou mam moc rada a je ji 88 let.
Babi neni "blba" - mozek ji stale funguje vic nez dobre, takze vi, ze ve svym veku uz ji toho moc neceka a rada nas na "tu smrt" pripravuje. Prijemne to neni, ale ve vsem ma pravdu....
Skoda, ze psi nas na to pripravit rozmluvou nemuzou....
Milá lesnížínko, děkuji za slova útěchy a zároveň soucítím i s vámi, také jste si prožila velkou bolest, obzvláště, pokud pejsek ještě nebyl starý. Někdy si říkám, jak psala výše Sarah, že 12 let byl docela vysoký věk, ale on byl do té doby bez větších problémů, tak to mě zaráží, proč tak náhle. Abych se trochu utěšila, říkám si, že jsme se aspoň nedožili toho, že bychom ho třeba museli nosit do schodů, on by nemohl sám, měl by bolesti a podobně...ale bolest je pořád velká a dlouho asi bude..ty první dny byly děsné, teď jsem myslela, že už je to lepší, ale zase se nějak ta obrovská bolest vrací, i to,že mi to někdy připadá neskutečné a pořád jak zlý sen..někdy mám pocit, že se zblázním..manžel mi říká, že to ještě odnesu zdravotně...což taky na sobě už cítím, že mi není vůbec dobře, jsem na práškách, ikdyž to jsem byla částečně i před tím, jako bych to tušila, pár týdnů mi nebylo vůbec dobře. Ještě mě zaráží to vyhrabávání děr - někde jsem se dočetla, že to psi dělají, když se blíží konec, tak nevím...ale když jsem na něj zavolala, aby toho nechal ( hrabal i částečně čumákem a nechtěla jsem, aby měl hlínu v tlamičce ), podíval se na mě takovým zvláštním pohledem..
Teď na jeho místě u vrat, kde rád lehával, chodí kočky a já brečím, protože on je od nás vyháněl a najednou nemá kdo vyhánět...to samé se zvoněním..jakmile někdo zazvonil, hned štěkal a běžel k vratům...teď je po zazvonění ticho a mně to rve srdce..
Taky zatím neuvažuju o jiném psovi, protože veškerá zodpovědnost by zase byla jen na mně a já už se nechci pořád o někoho bát... a taky bych srovnávala,ten pes by zatím nebyl přijat tak, jak by měl....možná časem, ale taky už nejsem nejmladší, ale kdo ví, co bude..
Můj život taky ztratil částečně určitý smysl, ikdyž mám rodinu, ale Bady mi vnesl do života zase jiný rozměr, byla jsem s ním šťastná, užívali jsme si výlety do lesa, do přírody, k vodě a to už nemám...hlavně jeho už nemám, měla jsem ho moc ráda a nevím, kdy se z tohohle vyhrabu..
Vy se taky držte, nikdy dříve bych netušila, co dokáže pes, jak dokáže změnit život a jak dokáže jeho ztráta bolet...ale musíme žít dál, ať je to jak je to. Před 2 lety mi umřela maminka, ten den mě od pláče bolely všechny dutiny, jako před měsícem,když bady odešel...ale druhý den po smrti maminky jsem vzala Badyho a šla se projít kolem řeky, on mi hodně pomohl, tím, že byl...nemluvil, mlčel a byl se mnou..Věřím, že nejlepší lékař je čas, ale smutno a prázdno už bude asi napořád....
Dobrou noc!
Milá Victorie, děkuji ...ten jejich život je tak krátký....Bady měl kamarádku, stejně starou, chodili jsme s nimi ven, když byli štěňata...pak jsme se sporadicky potkávali a s paní jsme si jednou povídali, co bude, až odejdou...měli jsme z toho hrůzu již dopředu...strašně jsem se obávala a věděla jsem, že ten den jednou přijde..
U lidí je to taky strašné, ale ten život je přece jen delší, babička má hezký věk, moje maminka umřela v 81 letech, byla jak malé dítě, měla Alzheimera...taky dost děsná nemoc.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Zivot je - muze byt - z naseho pohledu.... kratky.
Ale takovy "zivot" asi proste je?
Nikdo "nevi hodinu".
Jistota je jedina - umreme vsichni.
Co na ten "konec", ale na chvili zkusit zapomenout a zit, kdyz mate tu moznost zit dal?
Vim, ze to zni jako klise, ale udelejte si den pro sebe.
Trebas zrovna tam zjistite, ze bez psa byt nechcete... a....
Cinsky chocholaty pes,jeste zije,je mu 15. Po prichodu stenatek ozil,zacal je honit a vychovat. Snad tu jeste dlouho bude.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Nejsem z těch, kterým když odejde pejsek, tak jsou minimálně delší dobu bez dalšího psa......já osobně bych to nedala resp. ani jsem to nezkoušela, protože odchod psa mě bolí opravdu defakto fyzicky, ta bolest je fakt strašná, protože já introvert, který by nejradši zalezl a ani nevylejzal z baráku, aby se nemusel bavit s lidma, se ke psu upínám jako k bytosti, kterou vedle sebe snesu za všech okolností, nejen snesu, ale přítomnost je žádoucí, pes mě drží v klidu, trvale šťastnou, navíc v případě velkého psa mám vedle sebe nejen přítele nejvěrnějšího, ale i anděla strážného........prostě někoho o kom vím, že mě nedá....nejsem moc sebevědomej člověk, ale tohle se mnou dělá divy...ne to, že si někam vyšlápnu s velkým ostrým psem, ale to pomyšlení, že mám doma někoho, o kom vím, že by se za mě rval jako "eskymáckej pes"........najednou se tak nějak zvládám prát sama za sebe a nejen to i za slabší..........pes ze mě dělá lepšího člověka.
Pokud mám současně dva psy, tak pořízení štěněte není tak akutní, protože mi "zbyde" alespoň jeden pes, ale pokud umře jedináček, tak musím mít ihned nový štěně...to sice nezpůsobí, že by můj žal byl menší ale v tom kolotoči o jeho péči nemám čas se v tom tolik patlat a navíc mám dalšího tvorečka, který potřebuje moji péči a prostě fungovat musim.
Mým lékem na ztrátu psa je nové štěně a pak samozřejmě čas...ten tu bolest po nějaké době otupí......
Mým pesanům je deset let......takže jejich čas na tomhle světě se neúprosně krátí....i když jsou oba zdraví, tak nejsem najivní a fakty si nemyslim, že by se dožili třeba šestnácti let......třeba máme před sebou poslední rok a tak si každý den užíváme tak, jako by to měl být náš poslední.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Nejsem z těch, kterým když odejde pejsek, tak jsou minimálně delší dobu bez dalšího psa......já osobně bych to nedala resp. ani jsem to nezkoušela, protože odchod psa mě bolí opravdu defakto fyzicky, ta bolest je fakt strašná, protože já introvert, který by nejradši zalezl a ani nevylejzal z baráku, aby se nemusel bavit s lidma, se ke psu upínám jako k bytosti, kterou vedle sebe snesu za všech okolností, nejen snesu, ale přítomnost je žádoucí, pes mě drží v klidu, trvale šťastnou, navíc v případě velkého psa mám vedle sebe nejen přítele nejvěrnějšího, ale i anděla strážného........prostě někoho o kom vím, že mě nedá....nejsem moc sebevědomej člověk, ale tohle se mnou dělá divy...ne to, že si někam vyšlápnu s velkým ostrým psem, ale to pomyšlení, že mám doma někoho, o kom vím, že by se za mě rval jako "eskymáckej pes"........najednou se tak nějak zvládám prát sama za sebe a nejen to i za slabší..........pes ze mě dělá lepšího člověka.
Pokud mám současně dva psy, tak pořízení štěněte není tak akutní, protože mi "zbyde" alespoň jeden pes, ale pokud umře jedináček, tak musím mít ihned nový štěně...to sice nezpůsobí, že by můj žal byl menší ale v tom kolotoči o jeho péči nemám čas se v tom tolik patlat a navíc mám dalšího tvorečka, který potřebuje moji péči a prostě fungovat musim.
Mým lékem na ztrátu psa je nové štěně a pak samozřejmě čas...ten tu bolest po nějaké době otupí......
Mým pesanům je deset let......takže jejich čas na tomhle světě se neúprosně krátí....i když jsou oba zdraví, tak nejsem najivní a fakty si nemyslim, že by se dožili třeba šestnácti let......třeba máme před sebou poslední rok a tak si každý den užíváme tak, jako by to měl být náš poslední.
Krásne napísané Úplne s vami súhlasím. Medzi posledným psom a šteniatkom bola 8-mesačná pauza a bolo to ako 8 rokov! Dom prázdny, záhrada prázdna,moje vnútro prázdne. Kto raz mal psa, nevydrží už byť bez neho. Teda tí,čo psa naozaj milujú
Pripojím sa k diskusii.
Kríženec jorkšíra-6 rokov.
Anglický kokeršpaniel-6 rokov, zlyhalo mu srdiečko.
Zlatý retriever-10 rokov. Ťažká DLK,DBK plus gangréna a slabé srdiečko. Revali sme celá rodina a moja mama vyhlásila, že reve za ňou viac ako bude revať za svokrovcami. Trocha čierny humor,viem, ale pomohlo to.
Labrador bez PP. Museli jsme ho nechat odejít letos v březnu v nedožitých 14 letech. Měl už před tím nějaké problémy (horší chůze, slepota a ledvinová dieta), ale byl to pořád on, měl radost ze života (hlavně ze žrádla). Během 24 hodin najednou jakoby v tom těle už nebyl. Buď jenom stál, nebo ležel a štěkal, nebo se jen bez pohnutí "díval do zdi". Z nenažraného mazlícího medvěda se během okamžiku stala hromádka neštěstí, která nereagoval ani na pohlazení...
Byl to můj první pes, nejlepší a nejhorší zároveň, nesnášel psy a když si usmyslel, že se jde rvát, tak prostě šel a byl schopnej se se mnou přetahovat klidně půl hodiny. Košík a stopovačka byli denodenní chleba. Spoustu mě toho naučil a díky němu mi teď naše "psí" problémy přijdou jako procházka růžovým sadem. :D Po něm přišli a ještě přijdou další čtyřnožci ale on byl prostě pan pes.
Labradorský retrívr Saly bz pp, 15let, zemřela v únoru na sešlost stářím v klidu doma ve spánku. V deseti katrovaná kvůli zánětu dělohy a teda celý život se nesměla moc přepínat, kvůli kloubům. Celý život na granulích. Do šesti let pedigree a pod. Pak přešla do mojí péče a převedena na holistické granule.
V červenci jsme si přivezli nového kamaráda Curly coated retrívra s pp. Doufám, že se u nás bude mit dobře minimálně stejně tak dlouho jak Sali.
Bez chlupáče to není ono.
LAbíci se dožívají poměrně vysokého věku. Nejstarší fenku jsem musela nechat odejít v 15,5, pes umřel měsíc před 15 narozeninami. Teď máme v baráku fenu 14 let, 12 let, 10,5 (tu považuju ještě za mladici). I v okolí, co znám, se labíci dožívají těch 13,14,15 běžně. Bohužel nemoci si ale nevybírají ani u nich,to je jasné. Lepší,když je ten konec rychlý
Luca - asi vím odkud, přeju krásný život s CCR
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
12 let je na labradora pěkný věk, nic bych si nevyčítala. Nám se dvě osvojene labradorky bez PP dožily 5 a 10 let, obě měly rakovinu.
Nevím, jak na tom jste, ale já bych na vašem místě pořídila další stěndo. Aspoň mně to vždycky pomohlo z nejhoršího. Tak se držte
Můj prastrýc si takhle kdysi dávno kupoval štěně zlatého retrívra bez PP, odrostlejšího puberťáka od nějakýho zvláštního týpka z inzerátu v novinách, předání na parkovišti... Prostě taková ta klasická verze koupě "jak to nemá vypadat". Není to zlaťák ani omylem, spíš taková ta typická nohatá, trochu menší parodie na zlaťáka. Byl to pes pro moji prababičku jako společník.
Prababička už dlouho nežije, ani její syn, který ho kupoval. Stará se o něj jeho mladší bratr. Je to sice gaučák, ale jinak takový to "kitekat je už moc drahý, kup mu to v akci, co je v Penny", zbytky salámů, rohlíky... ten pes pořád něco žere (většinou teda pečivo nebo levný granule a konzervy) a střídá to s ležením na gauči. Nikdy nevystrčil čumák z pidi dvorku, procházky nejsou. Člověk by čekal, že ten pes bude bečka...nejenže není... Když si ho brali, mohlo mu být tak k jednomu roku... Už ho mají sedmnáct let. Nemá šediny na čumáku, už je sám celá šedina a je na něm vidět že je ohromně starý. Samozřejmě mu přeju dlouhý a zdravý život, o tom žádná, jen tomu nerozumím, začínám si myslet, že to není pes, ale nějaký ufoun, co přiletěl potrollit.
Věřím, že někomu pomůže si hned pořídit štěně, ale já se na to v tuhle chvíli necítím...ani nevím, jestli někdy později budu toho schopna. Každý jsme jiný, já zatím nemohu nahradit psa jiným, možná za několik měsíců, let, kdoví...
Uživatel s deaktivovaným účtem

Atheira
napsal(a):
Můj prastrýc si takhle kdysi dávno kupoval štěně zlatého retrívra bez PP, odrostlejšího puberťáka od nějakýho zvláštního týpka z inzerátu v novinách, předání na parkovišti... Prostě taková ta klasická verze koupě "jak to nemá vypadat". Není to zlaťák ani omylem, spíš taková ta typická nohatá, trochu menší parodie na zlaťáka. Byl to pes pro moji prababičku jako společník.
Prababička už dlouho nežije, ani její syn, který ho kupoval. Stará se o něj jeho mladší bratr. Je to sice gaučák, ale jinak takový to "kitekat je už moc drahý, kup mu to v akci, co je v Penny", zbytky salámů, rohlíky... ten pes pořád něco žere (většinou teda pečivo nebo levný granule a konzervy) a střídá to s ležením na gauči. Nikdy nevystrčil čumák z pidi dvorku, procházky nejsou. Člověk by čekal, že ten pes bude bečka...nejenže není... Když si ho brali, mohlo mu být tak k jednomu roku... Už ho mají sedmnáct let. Nemá šediny na čumáku, už je sám celá šedina a je na něm vidět že je ohromně starý. Samozřejmě mu přeju dlouhý a zdravý život, o tom žádná, jen tomu nerozumím, začínám si myslet, že to není pes, ale nějaký ufoun, co přiletěl potrollit.
Tak to teda klobouk dolů, úctyhodný věk, to se jen tak nevidí. Nám se nejvíc dožil maltezak 15 let. A byl taky bez PP.
Uživatel s deaktivovaným účtem

eni
napsal(a):
Věřím, že někomu pomůže si hned pořídit štěně, ale já se na to v tuhle chvíli necítím...ani nevím, jestli někdy později budu toho schopna. Každý jsme jiný, já zatím nemohu nahradit psa jiným, možná za několik měsíců, let, kdoví...
Vím, že někteří lidi to tak mají. Jenže já už bez psa bejt nemůžu, vždycky doma nějaký byl, už od myho dětství. Beru to tak, že smrt je součástí života, i u toho psa je prostě délka života omezená, elixír nesmrtelnosti neexistuje. Žádného dalšího psa neberu jako náhradu toho předchozího, každý další jako by se narodil pro mě a všechny mám ráda stejně.
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Mně před pár lety říkal vet, že asi 60% psů ve městech umírá na rakovinu. Hlavní příčina? Špatné životní prostředí a když si uvědomíte v jaké výšce psi chodí a dýchají, tak akorát ve výšce všech těch výfuků.
3 teorije - prostředí
- genetika
-infekce
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Vím, že někteří lidi to tak mají. Jenže já už bez psa bejt nemůžu, vždycky doma nějaký byl, už od myho dětství. Beru to tak, že smrt je součástí života, i u toho psa je prostě délka života omezená, elixír nesmrtelnosti neexistuje. Žádného dalšího psa neberu jako náhradu toho předchozího, každý další jako by se narodil pro mě a všechny mám ráda stejně.
Mám to stejně...nový pes není náhrada, není to náplast na "bolavý srdíčko", pejskové bohužel nemají tak dlouhý život jako lidé a pokud si člověk neumí život bez psa představit, tak z toho logicky plyne, že těch psů má prostě několik po sobě.
Všechny svoje psy miluju na max, ale každého trošku jinak, protože každý z mých psů byl jiný.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Mám to stejně...nový pes není náhrada, není to náplast na "bolavý srdíčko", pejskové bohužel nemají tak dlouhý život jako lidé a pokud si člověk neumí život bez psa představit, tak z toho logicky plyne, že těch psů má prostě několik po sobě.
Všechny svoje psy miluju na max, ale každého trošku jinak, protože každý z mých psů byl jiný.
Když teď nad tím tak přemýšlím, tak možná každýho dalšího mám ráda víc. Teď to tříměsíční štěňátko snad úplně nejvíc a přemejšlím, jak to udělat, aby nemuselo bejt venku....protože manželovi se to asi líbit moc nebude
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Když teď nad tím tak přemýšlím, tak možná každýho dalšího mám ráda víc. Teď to tříměsíční štěňátko snad úplně nejvíc a přemejšlím, jak to udělat, aby nemuselo bejt venku....protože manželovi se to asi líbit moc nebude
Já bych neřekla, že každýho dalšího psa mám ráda víc. Spíš každýho dalšího psa víc rozmazluju a jsem benevolentnější v určitých věcech....ale to asi přikládám spíš tím, jak stárnu....
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Já bych neřekla, že každýho dalšího psa mám ráda víc. Spíš každýho dalšího psa víc rozmazluju a jsem benevolentnější v určitých věcech....ale to asi přikládám spíš tím, jak stárnu....
Jo, to bude ono
Každý to má jinak a z různých důvodů jsem se rozhodla, že další psy v brzké době mít nebudu. Jestli to tak bude a jak to bude...je ve hvězdách. Je pravda, že život bez nich si představit neumím...jenže oni tu už nebudou. A s tou výchovou..také jsem nad tím uvažovala. Na psy jsem byla tvrdá a přísná. Ale jak umřel Berry, mám tendence Workovi tolerovat hodně věcí a teď, když mi schází před očima a nevím, jestli mám počítat ještě měsíce, nebo spíš týdny, už ho nesekýruju prakticky vůbec(ale tak velký řev byl předevčírem, když se rozběhnul za slepicí, to jinak nešlo) Rozhodně nechci nevychované rozmazlené psy, jenže právě nevím, jestli to ještě tak dobře zvládnu, jestli oni budou spolupracovat ;)
Uživatel s deaktivovaným účtem

No moje teta taky vždycky říkala....už dalšího psa nee, ale její dcera se prostě sebrala a přivezla jí nový štěně a vždycky to tak nějak pomohlo překonat ten žal. Ale opravdu znám lidi, kteří si už nikdy dalšího psa nepořídili, protože se mimo jiné bály dne, kdy by ten následující pejsek odešel.
Víte je to až neskutečný přijde mi to jako včera, když byl ještě i váš berňuška a teď už se to krátí i Woričkovi ........strašná představa, pro mě tím spíš, že ani já už nemám psy žádné mlaďochy a shodou okolností i ovčanda i chrťák my odešli v jedenácti letech.....
Když si člověk psy pořizuje ne, opravdu neuvažuje nad tím jakové to bude, až mu budou odcházet, je to tak vzdálená budoucnost...Neřkuli, že Berry tu měl ještě nějaký ten rok být. Ano, nemají dobré dožití, ale znám jich i hodně, co se dožili víc jak 11 let. Doufali jsme u něj alespoň v těch 10. Woriček...má dožití 11-13, je mu jedenáct a půl...Každé ráno pozoruju, jestli dýchá, pak jestli se ještě postaví...Je to těžké. Vím, že to tu zažila většina, takže ani nemá smysl to psát...Už jsem možná psala i sem. Je to, jako když máte těžce nemocné dítě a řeknou vám: maximálně se dožije 20. No a oslavíte 19 narozeniny....Ano vím, plno lidí to s dětma zažívá, ale to mi na bolesti neubere, spíše naopak.
Uživatel s deaktivovaným účtem

lesnížínka
napsal(a):
Když si člověk psy pořizuje ne, opravdu neuvažuje nad tím jakové to bude, až mu budou odcházet, je to tak vzdálená budoucnost...Neřkuli, že Berry tu měl ještě nějaký ten rok být. Ano, nemají dobré dožití, ale znám jich i hodně, co se dožili víc jak 11 let. Doufali jsme u něj alespoň v těch 10. Woriček...má dožití 11-13, je mu jedenáct a půl...Každé ráno pozoruju, jestli dýchá, pak jestli se ještě postaví...Je to těžké. Vím, že to tu zažila většina, takže ani nemá smysl to psát...Už jsem možná psala i sem. Je to, jako když máte těžce nemocné dítě a řeknou vám: maximálně se dožije 20. No a oslavíte 19 narozeniny....Ano vím, plno lidí to s dětma zažívá, ale to mi na bolesti neubere, spíše naopak.
Naprosto rozumím, mám to stejně.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Rozhodně nechci nevychované rozmazlené psy,
mám vychovaného rozmazleného spratečka, ono to jde i tak......
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Rozhodně nechci nevychované rozmazlené psy,
mám vychovaného rozmazleného spratečka, ono to jde i tak......
Jako jo, to rozmazlené je takové v uvozovkách. Já se s ním budu cicmat od rána do večera, ale o povelech fakt nediskutuju, pokud je to opravdu důležité. Myslím takové to jiné rozmazlování. Takové to, že nakonec v rodině vládne pes: víte, on nás neposlechne, ani na gauč nás nepustí, když tam chce ležet..
Uživatel s deaktivovaným účtem

lesnížínka
napsal(a):
Jako jo, to rozmazlené je takové v uvozovkách. Já se s ním budu cicmat od rána do večera, ale o povelech fakt nediskutuju, pokud je to opravdu důležité. Myslím takové to jiné rozmazlování. Takové to, že nakonec v rodině vládne pes: víte, on nás neposlechne, ani na gauč nás nepustí, když tam chce ležet..
No tohle už je přes čáru........já mám rozmazlence na entou a můžem doma všude .....dokonce i diskutovat se dá....nebo resp. nechceš to udělat takhle, fajn, tak se domluvíme nějak jinak, ale je pár věcí přes které prostě vlak nejede, dvě top ten jsou ...neskákat a netahat na vodítku.
Uživatel s deaktivovaným účtem

eni
napsal(a):
Ale vždyť tohle přece lesní žínka psala...že rozmazluje, ale pes musí přitom poslouchat...asi jste jí nerozuměla...náš v mládí moc neposlouchal, byl to první pes, zkušenosti žádné, a přesto jsme si nakonec když dospěl rozuměli a nedělal problémy...
Nee....myslím, že tohle lesnížínka nepsala, alespoň já to chápu jinak.......ono je rozdíl, když sice psa miluju, když ho mazlidám atd, ale vyžaduju, aby poslouchal na první dobrou a jsem v tom velmi důsledná...takhle fungovala moje ovčanda....to, že měla místečko v obýváku na křesle, neměnilo nic na to, že o tom, co jsem řekla se nediskutuje.......
U současných psů funguju úplně na jiném principu, přiznám se, že je to pozůstatek soužití s afgánem...
A asi takhle....nevím, co znamená to, co psala lesnížínka, že je na psy přísná, nevím, co si pod tím představit....já nic nelámu přes koleno, pokud se mi pes zašprajcne, tak než abych volila nátlak, tak to raději vymyslím jinak, jdu cestou nejmenšího odporu, hlavně na pohodu.......u mě to není "musíš", ale spíš "hele a co kdyby jsme se dohodli takhle:" no a pes (resp. momentálně fena) řekne buď "jo, to by šlo" a nebo "no tak takhe ani náhodou"....no tak fajn, zkusíme to teda jinak.......doma jsem velmi benevolentní ve své podstatě nepoveluju......venku mi ke spokojenosti stačí to netahání na vodítku, chůze u nohy na vodítku, čekej a ráda bych řekla, že i "ke mně", ale pesani jsou takový závisláci, že stačí, že zůstanu stát a už je mám nalepený na sobě, afgán měl pouze 1 povel a to "čekej".....a pak byl tak strašně hodný, že se na volno pohyboval stejným směrem jako já, neutekl mi a když už třeba vystartoval za zajícem, tak byl odvolatelný, tzn, že se po hvízdnutí dlooouhým obloukem vracel směrem ke mně.
Takže o tom to je....jestli si prosadím "musíš" a nebo jestli se se psem na něčem dohodnu, co je schůdné pro obě strany. A není to o tom, že takový pes je potom nevychovaný, jen funguje jinak....na svoje psy nekřičím...jo jasně občas na ně houknu, když dělaj bejkárny, ale to bych spíš přirovnala k hlasitějšímu povelu hlubším hlasemm něco ve smyslu"héééj, zklidněte hormon" a svoje psy NIKDY fyzicky netrestám.......nebo alespoň nedělám to co se obecně za fyzický trest považuje, nevím jestli teba mírné zaškubání resp. spíš zatřesení vodítkem, když mě pes nevnímá není pro něj také fyzickým trestem....
Uživatel s deaktivovaným účtem

lesnížínka
napsal(a):
Myslela jsem to tak, že když řeknu, že se jde po chodníku, jde se po chodníku a na cestu vstoupí, až já řeknu. O něčem se prostě diskutovat nedá, ani o slepicích(u nás) ;-)
No tak v tom případě jsem teda přísná taky....i když já to holt nenazývám přísností....čím jsem ale starší, tak těch věcí "přes které vlak nejede" je tak nějak míň. Možná, kdybych po ovčandě měla dalšího ovčouna a pak dalšího, tak by to vypadalo jinak, ale u chrťáka, jsem v tomto hodně "zpohodlněla" a omezila to jen na to nejnutnější.
Moji pesani viděli slepici max párkrát za plotem, myslím, že kdyby se k ní fyzicky dostali, tak by byla slepice dcerou smrti, ještě dřív než bych to řešila já, u feny teda stopro......ale je to spíš dané tím, že je nemám naučené....jsou zvyklí na kozy, protože ty jsme měli na dřívější trase....ale na slepičky nejsme "socializovaní"
Rwnny

XXX.XXX.183.204
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
NO pes 9 let - utracen kvůli náhlé agresivitě - pitvou prokázaný nádor na mozku
NO fena 8 let - v mladém věku zpackaná kastrace, několik operací v posledním roce už to nedokázalo zvrátit - utracena kvůli sílícím bolestem
NO fena 14 let - celková sešlost stářím
Jork fena 14 let a stále se má čile k světu. bojovala už s nádory mléčné žlázy a zánětem dělohy
NO pes 9 let - zatím bez jakýchkoliv problémů (až na dysplazii, kterou mírníme kombinací pohybu a kloubních doplňků.
Jak dlouho se dožívají mini jorkšiři dekuju za obpovet ..spěchá to 🐶😃
Uživatel s deaktivovaným účtem

Rwnny
napsal(a):
Jak dlouho se dožívají mini jorkšiři dekuju za obpovet ..spěchá to 🐶😃
...mini jorkšíři nejsou.....
Uživatel s deaktivovaným účtem

Rwnny
napsal(a):
Jak dlouho se dožívají mini jorkšiři dekuju za obpovet ..spěchá to 🐶😃
Známé se jorksir bez PP dožil 17ti let. Jinak jak psáno výše jorksir je jen jeden, žádný mini ani maxi neexistuje.
Bebbana

XXX.XXX.15.231
Pes, kříženec (asi čivavy) 19 let - zemřel na celkovou sešlost stářím
Zatím žijící fena 11,5 roku (na obrázku), kromě občasných trávicích problémů, které jsme eliminovali na minimum se zatím těší výbornému zdraví. Doufám, že se dožije podobně, ne-li víc :)
Zdravím, dneska se Woruška dožívá 12 let Ačkoliv ještě před pár měsíci chodil hodně zle(ty packy ) tak teď má období, kdy i běhá. Snad mu to vydrží co nejdýl, mimino moje
Uživatel s deaktivovaným účtem

lesnížínka
napsal(a):
Zdravím, dneska se Woruška dožívá 12 let Ačkoliv ještě před pár měsíci chodil hodně zle(ty packy ) tak teď má období, kdy i běhá. Snad mu to vydrží co nejdýl, mimino moje
Michaela2003

XXX.XXX.56.138
Labrador - 9 let. Z hodiny na hodinu totální kolaps celého organismu.
Máme 11ti letou kříženku jezevčíka a stále má energie jako mladý pes, přestože před pár měsíci podstoupila operaci. Náše mladá fena NO ji prokousla plíci a roztrhla svaly na noze. Teď lítá na procházkách jako štěně.
Americký kokršpaněl - 15 let, zemřel stářím.
Měli jsme ji od mých 10 let, náš první pes. A přestože jsem její smrt velmi obrečela, lépe jsem se s tím srovnala, jelikož se to vzhledem k věku dalo čekat, byla slepá a hluchá, už toho moc nenachodila, ale do poslední chvíle mazlivá.
Cane Corso - 7 let, zemřel na rakovinu plic před 2 měsíci. Můj první pes v dospělém samostatném životě. Pořád ho oplakávám, byl to ten nejhodnější pes, bylo to velmi rychlé 😥
německý špic malý - 10,5 roku - selhání ledvin (v 8 letech rakovina dělohy -kastrace)
srnčí ratlík - 14 let selhání jater (zřejmě otrava na procházce),v 8 letech rakovina
mléčné žlázy,úspěšně odoperováno
kříženec foxteriéra (nalezena jako cca půlroční,přezubovala)- 14 let -stáří,sešlost věkem
naháček 16 let -stáří,sešlost věkem
fr.buldoček - necelé 4 roky -alergie,ochrnutí od pasu dolů,srůsty na páteři -
2x operace po půl roce,opět ochrnutí - uspána
čivava - 10 let,odoperována luxace pately v 9 letech,jinak zdráva - dosud žije
čivava - 2 roky (odebrána z množírny při akci) - líbivá modrá barva,povaha v pořádku,exterier už méně - nenarostla ji srst na temeni,uších,nohách a pruh na zádech,naopak hříva na krku,cekali jsme mnohem více zdravotních potíží,ovšem zatím pouze dvouletá,do budoucna je to s ???
Luciekvapilova

XXX.XXX.210.45
Boxer - 14 let - poslední dny už nemohla chodit, zemřela ve spánku, stáří
Boxer - 7 let - otrava
Boxer - 7,5 let - epilepsie, poslední záchvat už měla horečku přes 40, uspána
Uživatel s deaktivovaným účtem

Skorojezevčík 7 let- pokousán křížencem pastevce a NO, oboustaný pneumothorax, pošel na veterině, nešlo ho ani uspat...
Erdelterierka 14let a 4 měsíce přesně, uspána pro opakované epi záchvaty (nikdy je neměla)
Uživatel s deaktivovaným účtem

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Zdravím nepěkné téma,ale zajímá mě kolik let se asi dožije ta a ta rasa.Takže prosím jen ve zkratce.Moc děkuji-je to strášně málo u některých ras-anebo ještě jinak napište mi rasu,věk a na co umřel.
Zlatý retrívr 13 let- problémy s kyčlemi nemohl chodit- utracení
Vlkodavka 10 let a měsíc. Rakovina kosti, bylo to rychlý. V 9 letech prodělala zánět dělohy, vytáhli jsme ji z toho ATB. Měsíc před tím, než jsme ji museli nechat uspat, ještě běhala po lese. V těch 10 letech už to byl ale fakt starej pes, takže jsem za těch 10 let vděčná, za ten rychlej konec ostatně taky.
Zoia
napsal(a):
Vlkodavka 10 let a měsíc. Rakovina kosti, bylo to rychlý. V 9 letech prodělala zánět dělohy, vytáhli jsme ji z toho ATB. Měsíc před tím, než jsme ji museli nechat uspat, ještě běhala po lese. V těch 10 letech už to byl ale fakt starej pes, takže jsem za těch 10 let vděčná, za ten rychlej konec ostatně taky.
ty jo 10 let to už je rekordmanka. bohužel většinou odcházejí kolem 7 let
GAELLE
napsal(a):
ty jo 10 let to už je rekordmanka. bohužel většinou odcházejí kolem 7 let
Viděla jsem nějakou studii, kde to bylo dokonce jen šest a půl ;-(. Ale já jsem Belisku, když jsme se seznámily, poprosila, jestli by tu s námi nemohla být do svých 10, a ona to pro nás udělala .
Uživatel s deaktivovaným účtem

Naši si tenkrát pořídili čivavu, bez pp. Pejsek krmen obyč granulema a vším, co zbylo od jídla. Měli ho 16 let. Pak si pořídili Cavalira, také bez pp a tomu je dnes 14 let.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Naši si tenkrát pořídili čivavu, bez pp. Pejsek krmen obyč granulema a vším, co zbylo od jídla. Měli ho 16 let. Pak si pořídili Cavalira, také bez pp a tomu je dnes 14 let.
U malých kříženců je takové dožití celkem běžné. Náš skorošpic 17- krmen zbytkama.
Německý dratosrsty ohař - s PP, dožil se 11 let, pak ho museli utratit. Potíže s klouby a selhání ledvin.
Německý ovčák - bez PP, byl to pejsek z vojny (na něj si už moc nepamatuju), dožil se taky něco málo přes 10. Opět selhání ledvin.
Momentálně máme dva westíky, jedna 4 měsíce a druhá 3 a půl roku. Doufám, že se obě dožijí aspoň 15
Veru1235

XXX.XXX.250.230
Před 3 týdny nám odešel jorkšírek 3roky,operace vyhrezle plotynky s masivním otokem míchy,operace dopadla dobře po pěti dnech propušťen s prognózou ochrnutí zadních končetin, rehabilitace bude dlouhá,po příjezdu domů z vet se jeho stav zhorsoval,svalove křeče,celou noc ,ráno už jen ležel tak jsme hned jeli kde nám v cékarné po 5 minutách zemřel v náručí,vet mi napsal email že nepochybyli že je to pro ňeho nová zkušenost.Nemuzu se z jeho smrti vůbec vyrovnat,tolik to bolí😢 pořád si vyčítám,kdyby jsme zvolily jinou kliniku a kdyby to a to.....
Uživatel s deaktivovaným účtem

Veru1235
napsal(a):
Před 3 týdny nám odešel jorkšírek 3roky,operace vyhrezle plotynky s masivním otokem míchy,operace dopadla dobře po pěti dnech propušťen s prognózou ochrnutí zadních končetin, rehabilitace bude dlouhá,po příjezdu domů z vet se jeho stav zhorsoval,svalove křeče,celou noc ,ráno už jen ležel tak jsme hned jeli kde nám v cékarné po 5 minutách zemřel v náručí,vet mi napsal email že nepochybyli že je to pro ňeho nová zkušenost.Nemuzu se z jeho smrti vůbec vyrovnat,tolik to bolí😢 pořád si vyčítám,kdyby jsme zvolily jinou kliniku a kdyby to a to.....
Hlavně si neříkat KDYBY....v tu chvíli jste udělali vše dle vašeho nejlepšího vědomí i svědomí, ale někdy ani to prostě nestačí.
Držte se...
Veru1235

XXX.XXX.250.230
Dékuji,pořaď to moc bolí,ta bolest je strašná,byl to miláčeka bylo to nečekané a doma je ted hrozné prázdno,vím přítel mi říká ať se neobvinuji,že jsme udělalali max ale pořád se mi honí hlavou zda jsme nemohli uďelat více,nemužu si pomoct,vždyť mu byli jen 3roky,přečetla jsem tady všechny příspěvky aby se mi trošku ulevilo že něco takového neprožívam sama.😢😢
neverend

XXX.XXX.213.247
Veru1235
napsal(a):
Dékuji,pořaď to moc bolí,ta bolest je strašná,byl to miláčeka bylo to nečekané a doma je ted hrozné prázdno,vím přítel mi říká ať se neobvinuji,že jsme udělalali max ale pořád se mi honí hlavou zda jsme nemohli uďelat více,nemužu si pomoct,vždyť mu byli jen 3roky,přečetla jsem tady všechny příspěvky aby se mi trošku ulevilo že něco takového neprožívam sama.😢😢
Udělala jste co jste mohla. Člověku by mělo být smutno když odejde přítel. Pes je přeci nejlepší přítel člověka. Prožívám to samé když se tohle stane. Pořiďte si co nejdříve nového, protože jinak budete hodně dlouho smutnit. Nebojte se, on Vám pomůže zmírnit stesk po předchozím kamarádovi. Podívejte já vezl takhle pejska na kliniku v Praze po předchozím resumé našeho veta o utracení. Dopadlo to stejně i na klinice a jako ten pocit byl stejný jako zažíváte teď Vy. Je to vždy rána do srdce a pak pochyby o tom jestli nešlo něco ještě zkusit.😒 Pak prázdno a nikdo z lidí to nevyplní. Můžete se obklopit tisíci přátel a stejně bude chybět ten pejsek. Jak říkám, pořiďte si nového.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Veru1235
napsal(a):
Dékuji,pořaď to moc bolí,ta bolest je strašná,byl to miláčeka bylo to nečekané a doma je ted hrozné prázdno,vím přítel mi říká ať se neobvinuji,že jsme udělalali max ale pořád se mi honí hlavou zda jsme nemohli uďelat více,nemužu si pomoct,vždyť mu byli jen 3roky,přečetla jsem tady všechny příspěvky aby se mi trošku ulevilo že něco takového neprožívam sama.😢😢
Nikdy nevím, co bych měla napsat jako slova útěchy....protože si myslím, že žádná slova nemůžou utěšit.
Na jaře jsem musela nechat odejít fenku....tu bolest nemohl zmírnit nikdo, to jen čas to otupí.
A jak píše neverend...já teda taky musím mít okamžitě štěndo....a mám ho a ani to štěndo tu ránu v srdci nezahojí, ale potřebuje péči, potřebuje lásku a zabere spoustu času a člověk pak nemá čas nonstop myslet na to, že už s ním jeho nej přítel není.
No a noci v mém případě zachraňovaly prášky na spaní.....
Nebojte, bude líp, ale bude to trvat....u někoho kratší dobu a u někoho delší...
Já si vždycky říkám, jestli by moje feňule chtěla, abych byla takhle vyřízená, abych byla tak hodně smutná a "uřvaná", protože to se pláčem ani nedá nazvat...že kdyby mě takhle viděla, tak by přišla, lehla by si ke mně, položila by na mě hlavu, obejmula by mě tlapajznou, dala by mi pusu a řekla by
"nefňukej veverko, jsi moje holka a já tě nedám...no tak počkej, tobě jako nikdo neublížil?? nemusím nikomu ukousnout palici?? ty řveš kvůli mě?? ..Tak ale kurňa jsi udatná slovanská žena, tak přestaň dělat ostudu a neřvi"
No tak si teď otřu slzičky a přestanu jí dělat ostudu...
Veru1235

XXX.XXX.250.230
Právě teď asi nového pejska nevím,radií mi totéž okolí ale ve mě teď pocit že si budu muset projít něčím podobným v budoucnu bych už asi nezvládla 😒 děkuji za podporu ,když jsme si ho pořizovali mysleli jsme že tu bude s nami aspoň 10-15 let ne jen tři roky v tom asi vydime tu nespravedlnost i když.... , když odejde pejsek třeba v 15 letech je to přeci kus života s ním a bolí to urcitě strašně moc,přeci je to člen rodiny i když odejde na nějakou nemoc a nedá se už nic dělat a pomoci mu😒
Veru1235

XXX.XXX.250.230
Sardullah moc hezky napsano,neubránila jsem se slzám i když teď bulím skoro pořád a snad čas tu bolest otupí jak píšeš.
Uživatel s deaktivovaným účtem

7let Zlatý retriever, zánět dělohy
6let velký švýcarský salašnický, otrava
4 roky Cane Corso nádor na srdci,
Máme prostě smůlu...
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Zdravím nepěkné téma,ale zajímá mě kolik let se asi dožije ta a ta rasa.Takže prosím jen ve zkratce.Moc děkuji-je to strášně málo u některých ras-anebo ještě jinak napište mi rasu,věk a na co umřel.
No - 9let, rakovina.
Kdyby někdo něco měl, tak jsme ji dali utratil. Za 2 dny po utracení měla 10 narozeniny
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Děkuji moc pokračujeme....zatím tam vidím ten prevít rakovina převládá-čím to může být u pejsků?jak k ní příjdou? pište dále...myslím,že je to zajímavé téma-smutné,ale poučné.Moc děkuji
Tak většinou je to geneticky daný. Bohužel to bude i přešlechtěním, aspoň co jsem se s odborníkama bavila.. Hlavně u No (německý ovčák) je rakovina hodně běžná
neverend

XXX.XXX.213.247
Já zastávám názor že strava je téměř celé zdraví. Tudíž nekrmíme ani granule ani konzervy. Pejsků jsem již měl několik a vždy věk nadprůměrný. Moje rekordmanka je NO skoro 18 let a do téměř posledních chvil chodila na procházky s velkou radostí i s balónkem v tlamě.🙂 I dva RTW se dožili nadprůměrného věku a s celkem i dobrou kondicí. Samozřejmě vzhledem k věku.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Mně před pár lety říkal vet, že asi 60% psů ve městech umírá na rakovinu. Hlavní příčina? Špatné životní prostředí a když si uvědomíte v jaké výšce psi chodí a dýchají, tak akorát ve výšce všech těch výfuků.
"Staré", ale přitom stále aktualní téma.
Taky si myslím, že psi žijící ve městech jsou k nádorům náchylnější kvůli množství aut a jejich výfukovým plynům versus výška psa atd. a pokud je to ještě v kombinaci třeba s dědičností u psa bez PP, u kterých o předcich nevime nic a když třeba páneček k tomu ještě kouří...
čtu tady, že malí knírači se dožili cca 15 let.
Ten náš kníráček musel být uspinkán v 11 letech- špatně fungující štítná žláza od 8 let, k tomu v 10, 5 letech nádor plic a špatné srdíčko-mitrální chlopeň a ke konci i špatné ledviny a játra i kvůli vedlejším účinkům léků, které bral...výraznější problémy poslední půl rok...zkusím připojit atelierové foto na památku 3 měsíce před koncem, to ještě nebyl tak extrémně vyhublý....❤
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Nový pes není "náhradník", není to zrada ani nefunguje jako náplast, protože nic nezalepí to prázdné místo po pejskovi, který odešel...jen někteří z nás nemohou žít bez psa a pokud mám místo, finance a čas, tak ráda poskytnu milující domov další psí dušičce, protože já prostě potřebuju mít vedle sebe strážného anděla v podobě psa, abych vůbec mohla na tomto světě fungovat...
Sardullah, to jste napsala moc hezky, díky... a výstižněji bych to nepopsala, mám to stejně...
Uživatel s deaktivovaným účtem

Ještě musim dodat, že náš kníráček byl skoro celý život krmen granulemi, ale nebyl velký jedlík... po zjištění problémů se štítkou pokus o postupný přechod na Barf, ale nechutnalo mu syrové maso, tak potom byl na vařeném mase s přílohami, ovocem a zeleninou, pak byl na zastudena lisovaných granulích a cca 1/2 roku před koncem ledvinová veterinární dieta- granule a konzervy.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Pudlík střední aprikot 10 let, akutní břišní příhoda, dle veterináře neoperativní, musel být uspán.
Pudlík trpasličí 13let, celý život epileptik, nakonec nádor na čelisti, uspán protože už nemohl přijímat potravu.
Voříšek 17 let, poslední dva roky cukrovka, uspán, když mu začal selhávat organismus.
Kříženec labradora rodičů, 12 let, již slepý a také cukrovkář, ale zatím vcelku vitální a drží se.
Neregistrovaný uživatel

Jdete se poradit ohledně zdravotního problému, prevence nemoci nebo výživy vašeho zvířete? Nově se můžete obrátit rovnou na odborníky v sekci On-line veterinář. Kvalifikovanou odpověď tam dostanete nejpozději během několika hodin. Ať jsou vaši mazlíčci zdraví a spokojení!
kikionka

XXX.XXX.123.44
V rodině:
Jezevčík trpasličí krátkosrstý x standartní dlouhosrstý - 17 let, sešlost věkem. Vařená a syrová strava.
Havanský psík - 11 let, selhání srdce, asi granule