Pes napadl dceru,... co dál.

Byli jsme ihned na veterině, doktor shledal že je zdraví že to byla nešťastná náhoda. Epilepticky záchvat dostal poté k večeru. Myslíte že několik hodin před záchvatem mu mohlo být špatně a to vyvolalo agresivitu?

On se jen ohnal, kdyby hryzl pořádně, dopadlo by to hůř. Vaše malá k němu neměla chodit, když byl na pelechu, to je základ - psa si volat, ne za ním lézt do pelechu. Podle vašeho popisu pes moc člen rodiny nebyl, protože nebyl s vámi. Vzali jste ho do jiného prostředí, píšete, že se to stalo koncem dovolené -.byl unavený. Byl bit, bojí se vás. Podle toho, co popisujete, mu něco bylo, nebylo mu dobře. Zajděte s ním na veterinu a nechte ho důkladně prohlédnout, myslím si že to bude nějaký zdravotní problém. Dejte mu vodítko dlouhé 2,5 délky psa, ovládejte ho za to vodítko, dejte si pozor na to, aby přesně věděl, co chcete. Chvalte, když splní požadavek.
Dceru ochráníte tak, že jí naučíte základy - nechodit za psem na pelech, neotravovat ho u jídla, nevyhledávat hry s ním a tak. A když budou spolu, dejte mu koš. Dejte mu ho tak, aby si to s ní nespojil -. zaveďte třeba, že pouze s košem se chodí na procházky a pak mu ho nechte, když budou spolu, když je budete chtít rozdělit, po nějaké době mu koš zase pod nějakou záminkou sunedejte. Volte velký, prostorný koš, aby mohl zívnout a vydýchat. Sledujte, jesti k ní vysílá konejšivé signály - otáčí hlavu, olizuje se, nastavuje rameno, čichá, zívá a pokud toto uvidíte, ať ho dcera vůbec nekontaktuje.

Pespes99 napsal(a):
Byli jsme ihned na veterině, doktor shledal že je zdraví že to byla nešťastná náhoda. Epilepticky záchvat dostal poté k večeru. Myslíte že několik hodin před záchvatem mu mohlo být špatně a to vyvolalo agresivitu?

V období kolem epi záchvatu se může psu měnit psychika, máme v sousedství labradora, který má epileptické záchvaty pravděpodobně z důvodu mozkového tumoru, je divný před záchvatem i po něm - chová se jako malé štěně, nepoznává lidi, dělá věci, které nikdy nedělal, třeba i ničí vybavení bytu apod.

Se psem na veterinu. Bez toho bych se nerozhodovala, co dál.
Jak je stará Vaše dcera? Jestli můžete vyloučit, že psovi nějak ublížila.
Jestli pes spal a nevíte přesně, co Vaše dcera udělala, pak je v závislosti na jejím věku možné, že mu způsobila bolest - takto probuzený pes bude logicky reagovat dost důrazně. A pokud k tomu přičtete, že se pes necítil dobře a připadal si zranitelný (sousedovic pes s epilepsií byl „divný“ i několik dní před záchvatem), není divu, že pokousal. Ale bez kompletního vyšetření bych nedělala závěry.

Taky bych řekla, že by to mohlo souviset s tím záchvatem...sama píšete, že byl divný celý den...pokud tam byla taková změna chování, tak já už bych dávala sakra pozor, aby dítě k psovi nechodilo...stalo se, zaplať bůh to v mezích normy dopadlo dobře...já bych se psem šla na vyšetření na veterinu, ale na rovinu, dítě už bych bez dozoru k psovi vůbec nepouštěla...
Je jasný, že se vás bojí, myslím, že z jeho pohledu bylo potrestání nespravedlivé nebo se může domnívat, že z manželovo strany šlo o bezdůvodný útok...
Prostě uvidíte, co vám řekne vet, třeba vám dá na epilepsii prášky a bude to zase ok, jen aby to nebylo něco horšího...popravdě se divím, že jste ještě na veterině nebyli...

Pespes99 napsal(a):
Byli jsme ihned na veterině, doktor shledal že je zdraví že to byla nešťastná náhoda. Epilepticky záchvat dostal poté k večeru. Myslíte že několik hodin před záchvatem mu mohlo být špatně a to vyvolalo agresivitu?

Epilepsie ='problem v mozku. Pes se muze s zouto dg. chovat nevyzpytatelne. Je treba radne vysetrit a nasadit antiepileptika+ pes musi mit doma sve misto, kde ho nikdo nebude otravovat.

scylla napsal(a):
On se jen ohnal, kdyby hryzl pořádně, dopadlo by to hůř. Vaše malá k němu neměla chodit, když byl na pelechu, to je základ - psa si volat, ne za ním lézt do pelechu. Podle vašeho popisu pes moc člen rodiny nebyl, protože nebyl s vámi. Vzali jste ho do jiného prostředí, píšete, že se to stalo koncem dovolené -.byl unavený. Byl bit, bojí se vás. Podle toho, co popisujete, mu něco bylo, nebylo mu dobře. Zajděte s ním na veterinu a nechte ho důkladně prohlédnout, myslím si že to bude nějaký zdravotní problém. Dejte mu vodítko dlouhé 2,5 délky psa, ovládejte ho za to vodítko, dejte si pozor na to, aby přesně věděl, co chcete. Chvalte, když splní požadavek.
Dceru ochráníte tak, že jí naučíte základy - nechodit za psem na pelech, neotravovat ho u jídla, nevyhledávat hry s ním a tak. A když budou spolu, dejte mu koš. Dejte mu ho tak, aby si to s ní nespojil -. zaveďte třeba, že pouze s košem se chodí na procházky a pak mu ho nechte, když budou spolu, když je budete chtít rozdělit, po nějaké době mu koš zase pod nějakou záminkou sunedejte. Volte velký, prostorný koš, aby mohl zívnout a vydýchat. Sledujte, jesti k ní vysílá konejšivé signály - otáčí hlavu, olizuje se, nastavuje rameno, čichá, zívá a pokud toto uvidíte, ať ho dcera vůbec nekontaktuje.

Dceři je 2.5roku nikdy mu ale nic nebrala respektuje jeho hračky i prostor. Při útoku ležel na zemi vedle pískoviště kde si dcera hraje. On tam vedle ní často lehaval. Na chatu jezdí několikrát do roka, prostředí moc dobře zná. Zkusíme ten náhubek jen po šesti letech si bude muset asi hodně zvykat.

Lexaurin napsal(a):
Epilepsie ='problem v mozku. Pes se muze s zouto dg. chovat nevyzpytatelne. Je treba radne vysetrit a nasadit antiepileptika+ pes musi mit doma sve misto, kde ho nikdo nebude otravovat.

Ano.
Epileptický pes už nikdy nebude spolehlivý. Tak to prostě je.

Pespes99 napsal(a):
Dceři je 2.5roku nikdy mu ale nic nebrala respektuje jeho hračky i prostor. Při útoku ležel na zemi vedle pískoviště kde si dcera hraje. On tam vedle ní často lehaval. Na chatu jezdí několikrát do roka, prostředí moc dobře zná. Zkusíme ten náhubek jen po šesti letech si bude muset asi hodně zvykat.

Náš pes to zvládl v deseti letech. Půjde to.
Myslím si, že na vině je skutečně zdravotní stav psa.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Taky bych řekla, že by to mohlo souviset s tím záchvatem...sama píšete, že byl divný celý den...pokud tam byla taková změna chování, tak já už bych dávala sakra pozor, aby dítě k psovi nechodilo...stalo se, zaplať bůh to v mezích normy dopadlo dobře...já bych se psem šla na vyšetření na veterinu, ale na rovinu, dítě už bych bez dozoru k psovi vůbec nepouštěla...
Je jasný, že se vás bojí, myslím, že z jeho pohledu bylo potrestání nespravedlivé nebo se může domnívat, že z manželovo strany šlo o bezdůvodný útok...
Prostě uvidíte, co vám řekne vet, třeba vám dá na epilepsii prášky a bude to zase ok, jen aby to nebylo něco horšího...popravdě se divím, že jste ještě na veterině nebyli...

Divný byl až po útoku. Před tím se choval naprosto normálně. Díte je venku s naším psem vždy s námi, nikdy není samo. Manžel stal metr od nich a přesto nedokazal zabránit útoku. To že pes spí a okolo projde člověk nebo dítě přeci není důvod k útoku. Ano mohl se lehnout ale takhle. Prostě tomu nerozumíme. Manžel ho musel nějak potrestat a dát mu najevo kdo je tu pan, byl k němu agresivní a i po něm šel. A jak říkám museli jsme ho naložit do auta a rychle jet. Dceři rána hodně krvácela a do toho brečela. Ano byla to vyhrocena situace pro všechny. I manžel se zachoval agresivně jenže co čekáte když vám dítě napadne pes a vidíte krev a zraněné malé dítě. Je víkend veterinář tu není, v pondělí ráno k němu jedeme a poradíme se co a jak dál.

Jo a ještě...moje ovčanda měla epilepsii cca od devíti let...prášky sice pomáhaly, ale ke konci už to byl minimálně jeden záchvat denně...mojí dceři bylo tehdá 4-5 let...ovčanda už před záchvatem byla nervozní, nevrlá, už jsme to na ní poznali a děti k ní vůbec nepouštěli...za prvé měla chudák dělat co sama ze sebou, za druhé, pokud by se přichomejtly k záchvatu, tak by to nemuselo dopadnout nejlíp...když nastal záchvat, tak jsme jí drželi...snažili jsme se, aby si neublížila atd a musim říct, že to bylo děsný a neumim si představit, že by se mi při záchvatu třeba dostala moje ruka čubě do tlamy...

Nechte psa utratit. Kdykoliv se to může opakovat. Jestli to má spojitost s epilepsií, tím hůře, potože můžete předpokládat, že nového majitele může napadnout.

Pohledem, poslechem veterinář nic nezjistí. CT mozku je řešení (?).
Epileptický záchvat může vyvolávat nádor v mozku, v tom případě už by to nikdy nebylo lepší.

Zadavatelko, ještě jednou si to, co jste napsala přečtěte a zamyslete se...nad sebou. Váš pes je vážně nemocný, má epilepsii. V epileptickém záchvatu neví, co se s ním děje. Stejné jsou i stavy před záchvatem, s mozkem už se nějakou dobu před tím, dějí věci. Proto i psi dokážou blížící se záchvat rozpoznat předem u lidí. Vy ho potrestáte, aby jste mu ukázali, kdo je tu pán. Ano, vím, že jste epilepsii zjistili až následně, ale pořád dumáte nad tím, že už mu nevěříte a bla, bla. Psa v prvé řadě musíte léčit a pomoci mu, léky se to většinou dá upravit(pokud není na vině vzpomínaný nádor na mozku) Psala, jste, že dosud byl pes naprosto v pohodě, tak se k němu teď chovejte, jak k nemocnému členu rodiny. A rozhodně k němu nepouštějte malé dítě, či cizí lidi.

jahodapavel napsal(a):
Nechte psa utratit. Kdykoliv se to může opakovat. Jestli to má spojitost s epilepsií, tím hůře, potože můžete předpokládat, že nového majitele může napadnout.

I tato varianta nás napadla, ale je to pro nás krajní řešení. Je pravda že pokud jsem někde slyšela o útoku psa na dítě tak jsem podvědomě vždy souhlasila s utracením. Jenže cit k psovi a šest let jsme ho brali jako součást naší rodiny. Není to tak jednoduché.

lesnížínka napsal(a):
Zadavatelko, ještě jednou si to, co jste napsala přečtěte a zamyslete se...nad sebou. Váš pes je vážně nemocný, má epilepsii. V epileptickém záchvatu neví, co se s ním děje. Stejné jsou i stavy před záchvatem, s mozkem už se nějakou dobu před tím, dějí věci. Proto i psi dokážou blížící se záchvat rozpoznat předem u lidí. Vy ho potrestáte, aby jste mu ukázali, kdo je tu pán. Ano, vím, že jste epilepsii zjistili až následně, ale pořád dumáte nad tím, že už mu nevěříte a bla, bla. Psa v prvé řadě musíte léčit a pomoci mu, léky se to většinou dá upravit(pokud není na vině vzpomínaný nádor na mozku) Psala, jste, že dosud byl pes naprosto v pohodě, tak se k němu teď chovejte, jak k nemocnému členu rodiny. A rozhodně k němu nepouštějte malé dítě, či cizí lidi.

Nemám zkušenosti s epilepsii. Tuto nemoc musí diagnostikovat doktor. Uvidíme zítra na vyšetření. Nekde jsem četla že epilepticky záchvat mohl být vyvolán až následným traumatem. Mohlo se stát že při útoku byl v pořádku jen přehnané reagoval a až následy tok události mohl zapříčinit záchvat. Opravdu nevím. Jsou to jen doměnky. Ne pouštět dítě k psovi je těžké. Zahrada je náš všech. Nedokáží oddělit prostor pro dítě a zvlášť pro psa. Všude jsme byli spolu. Pokud si šla dcera hrát na písek tak si tam hrála, kolikrát na písku ležel i pes a já sedela na lavičce. Když jsme šli na houpačku pes byl vždy pár kroků od nás. Pokud jsem něco dělala na zahradě tak z jedné strany mi pomáhala dcera a z druhé nás pozoroval nás pes.

Pespes99 napsal(a):
Divný byl až po útoku. Před tím se choval naprosto normálně. Díte je venku s naším psem vždy s námi, nikdy není samo. Manžel stal metr od nich a přesto nedokazal zabránit útoku. To že pes spí a okolo projde člověk nebo dítě přeci není důvod k útoku. Ano mohl se lehnout ale takhle. Prostě tomu nerozumíme. Manžel ho musel nějak potrestat a dát mu najevo kdo je tu pan, byl k němu agresivní a i po něm šel. A jak říkám museli jsme ho naložit do auta a rychle jet. Dceři rána hodně krvácela a do toho brečela. Ano byla to vyhrocena situace pro všechny. I manžel se zachoval agresivně jenže co čekáte když vám dítě napadne pes a vidíte krev a zraněné malé dítě. Je víkend veterinář tu není, v pondělí ráno k němu jedeme a poradíme se co a jak dál.

Vypíchla bych toto...To že pes spí a okolo projde člověk nebo dítě přeci není důvod k útoku.

Nevím, jak to máte vy...já vždy učila děti, že se ke spícímu psu nemají přibližovat, nedej bože na něj sahat...pes se může leknout a neštěstí je na světě...to je tedy za mě pravidlo číslo jedna...
Ono 100x se nemusí nic stát a postoprvní je zaděláno na průšvih...to jen za mě do budoucna...

Pespes99 napsal(a):
Nemám zkušenosti s epilepsii. Tuto nemoc musí diagnostikovat doktor. Uvidíme zítra na vyšetření. Nekde jsem četla že epilepticky záchvat mohl být vyvolán až následným traumatem. Mohlo se stát že při útoku byl v pořádku jen přehnané reagoval a až následy tok události mohl zapříčinit záchvat. Opravdu nevím. Jsou to jen doměnky. Ne pouštět dítě k psovi je těžké. Zahrada je náš všech. Nedokáží oddělit prostor pro dítě a zvlášť pro psa. Všude jsme byli spolu. Pokud si šla dcera hrát na písek tak si tam hrála, kolikrát na písku ležel i pes a já sedela na lavičce. Když jsme šli na houpačku pes byl vždy pár kroků od nás. Pokud jsem něco dělala na zahradě tak z jedné strany mi pomáhala dcera a z druhé nás pozoroval nás pes.

Kdysi mne kousl můj vlastní pes - omylem, chtěl kousnout jiného psa a já mezi ně strčila neopatrně nohu. Můj pes se okamžitě stáhl, bylo vidět, že je v nějakém šoku. Takže je možné, že právě kousnutí vašeho dítěte mohlo epileptický záchvat u vašeho psa vyvolat. Ovšem mohlo ho později vyvolat i cokoliv jiného, prostě pes má (zřejmě) epilepsii. Ale prokázat to může jen veterinář. Pokud tomu tak bude, bude potřeba ho buď léčit, nebo nechat utratit. Já bych volila tu druhou možnost. I když budete psa léčit, podvědomě mu už nebudete věřit. A žít se psem několik let, kterému nevěřím a mít vedle toho malé dítě... prostě do toho bych nešla. Samozřejmě je ještě možnost někomu psa dát, ale zájemci se zřejmě nepohrnou. A i kdyby se někdo našel, tak mně nepřijde seriózní házet na někoho odpovědnost za péči o nemocného psa (i když by ten člověk do toho šel dobrovolně).

Byla jsem v podobné situaci - jen nemám už to malé dítě. Fena měla ep. záchvaty, jeden dostala zrovna ve chvíli, kdy byla na zahradě se smečkou ostatních našich psů a ti se na ni vrhli s úmyslem ji nejspíš zabít. Kdybych zrovna u toho nebyla, asi by to udělali. Psi se prostě chovají tak, jak jim velí příroda - zabít nejslabšího jedince. Nicméně fenu jsem nechala utratit sama injekcí. Možná je to cynické (pro někoho), ale já nejsem zastáncem toho, že nutně musí žít každý nemocný pes, zvláště, pokud jeho nemoc může vyvolat nevyzpytatelné chování. Psů (zdravých) je spousta, koupíte si nové štěně a budete mít zase psa pro radost a ne pro starost.

Můj první přítel míval s rodiči fenu RR. Miláček, mazel rodiny. Vychovaná, na slovo poslouchající. Byla epileptička. Před záchvatem se z ní stával životu nebezpečný pes. Už to uměli poznat, takže se celá rodina někam zavřeli nebo ji uvázali u topení. Ale i tak. Topení několikrát vyrvala ze zdi a dvěmi se jim párkrát prohrabala a prokousala. "Naštěstí" pak dostala záchvat a nestihla jim opravdu ublížit. Jen pár kousanců. Takže bych to asi řešila s odborníkem. Druhá věc je, že vaše dítě nemá co psovi sem tam šapat na ocas ani k němu chodit, když spí. To snad víte, ne?

Každý z rozumných rodičů se snaží dítěti vysvětlit, jak se chovat ke psu. Nicméně i to dítě může na psa šlápnout třeba nechtěně a určitě se to už v mnoha a mnoha případech stalo (mně samotné už se stalo několikrát, že jsem NECHTĚNĚ, prostě se přimotali pod nohy, o některého psa zakopla, jinému šlápla na packu), ale přesto toto by nemělo být důvodem k fatálnímu útoku psa! To už by asi téměř všichni lidé a děti byli pokousáni od psů, protože komu se to někdy nestalo? Spící pes se může ohnat, ale ohnat se tak, že hned zakousne dítě? Myslím, že to už ani není normální chování psa v rodině, kde se k němu také chovají normálně. Něco jiného je, pokud je ten pes týraný, vystavovaný dlouhodobě bití, kopání... apod., takový pes se už preventivně brání ze strachu brutálně. Takovému psu se ale ani nedivím. Nicméně si nemyslím, že tohle je případ zadavatele.
Pro mne je věc jasná - pokud se potvrdí epilepsie, musí to zadavatel řešit - jak uzná za vhodné, nicméně to riziko, že se pes zachová stejně, tady bude vždycky.

Pro mne je věc jasná - pokud se potvrdí epilepsie, musí to zadavatel řešit - jak uzná za vhodné, nicméně to riziko, že se pes zachová stejně, tady bude vždycky.


Nejsem člověk, který by nemocného psa jen tak odepsal, ale s tím rizikem musím souhlasit...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pro mne je věc jasná - pokud se potvrdí epilepsie, musí to zadavatel řešit - jak uzná za vhodné, nicméně to riziko, že se pes zachová stejně, tady bude vždycky.


Nejsem člověk, který by nemocného psa jen tak odepsal, ale s tím rizikem musím souhlasit...

To sice ano, ale taky je pravda, co psal kdosi výše - ten pes do toho nešel naplno, jen se oháněl. Jinak by ta rána na hlavičce dvouletého dítěte vypadala jinak.
Nevylučuji možnost toho psa utratit, ale opravdu by to mělo být až poslední možné řešení. Myslím, že zadavatelka se k tomu staví odpovědně.

Podle čeho posuzujete, že to byl epileptický záchvat?

- občasné šlápnout na packu i ocas mu nevadilo.
Ležel na svém oblíbeném místě
dcera k němu šla
možná ho chtěla jen pohladit,
mozna mu mohla šlápnout na ocas...
Teda vím že to nějaký důvod mělo ale nerozumíme jaký
Manžel byl na krok od nich, bohuzel zády.
To že pes spí a okolo projde člověk nebo dítě přeci není důvod k útoku.
""""""""""""""""""
Nekde jsem četla že epilepticky záchvat mohl být vyvolán až následným traumatem
- souhlasím.

- mozna mu mohla šlápnout na ocas...
a pohár psí trpělivosti přetekl...

Oceňuju u zadavatelky, že se k tomu staví odpovědně a přemýšlivě.

Tam to tehdy bylo horší...
https://www.ifauna.cz/psi/nemodforum/r/detail/1136204/hleda-novy-domov#a2136260.

Nekde jsem četla že epilepticky záchvat mohl být vyvolán až následným traumatem - tomuto nevěřím. Epilepsie je následek poškození mozku. Úrazem, nádorem, nemocí mozku, vrozeným poškozením mozku...nemyslím si, že seřvání psa, do tohoto patří...

Nebylo to jen seřvání.
Pes tomu byl denně vystavován.
Jednou mu prostě TŘEBA nebylo dobře nebo neměl jen náladu,
chtěl si V KLIDU chvíli pospat (třeba)...
Velký pes a malé děcko,
tam se musí sakra přemýšlet
a být POZORNÝ a předvídavý.
Viníci jsou vždy dospělí lidi a oni to už teď vědí.

Pes bude zřejmě nemocný.
Jinak nesouhlasím s tím, že pes chtěl jít agresivně do útoku, který by vyvolal fatální zranění. To už by tu 2,5 leté dítě nebylo, na takové zranění ji pravděpodobně pouze škrábnul zubem, kdyby agresivně kousnul (i kvůli epilepsii) dcera je bez půlky hlavy. Opravdu se mohl jen ohnat, což asi taky úplně nechtěl, když to byl rodinný mazel, pak byl zbit od manžela, vyvolalo to epileptický záchvat. Nevím, jen hádám, ale pokud by ten pes chtěl kousnout, tak z toho nebude jen krvácející ranka, už jen ten poměr - 2,5 leté dítě a tlama GR. Toho psa bych neodepisovala a snažila se přijít na to, co se stalo, ale chápu, že už mu tak úplně nemůžete věřit. Jinak GR je pes závislý na člověku, sám na dvorku nemá co dělat.

rapotacka11 napsal(a):
Nebylo to jen seřvání.
Pes tomu byl denně vystavován.
Jednou mu prostě TŘEBA nebylo dobře nebo neměl jen náladu,
chtěl si V KLIDU chvíli pospat (třeba)...
Velký pes a malé děcko,
tam se musí sakra přemýšlet
a být POZORNÝ a předvídavý.
Viníci jsou vždy dospělí lidi a oni to už teď vědí.

Souhlasím, pokud byl pes pokaždé zbit, za to, že mu někdo chtěl ukázat, kdo je pánem. Pes se ve spánku lekl, ohnal se, dítě brečí, manžel řve, bije ho, nedivím se že stále protestoval a bránil se, on si v klidu spal a najednou se to vše semlelo. Podle mě nechtěl ublížit, kdyby ano, je dítě bez půlky hlavy. Mohlo to být vyhrocené už delší dobu, pes unavený po dovolené, problém v hlavě, a pak to vše..
Chápu, že to není omluva pro psa, a dítě se prostě brání za každou cenu, ale...

Andrýsek3 napsal(a):
Pes bude zřejmě nemocný.
Jinak nesouhlasím s tím, že pes chtěl jít agresivně do útoku, který by vyvolal fatální zranění. To už by tu 2,5 leté dítě nebylo, na takové zranění ji pravděpodobně pouze škrábnul zubem, kdyby agresivně kousnul (i kvůli epilepsii) dcera je bez půlky hlavy. Opravdu se mohl jen ohnat, což asi taky úplně nechtěl, když to byl rodinný mazel, pak byl zbit od manžela, vyvolalo to epileptický záchvat. Nevím, jen hádám, ale pokud by ten pes chtěl kousnout, tak z toho nebude jen krvácející ranka, už jen ten poměr - 2,5 leté dítě a tlama GR. Toho psa bych neodepisovala a snažila se přijít na to, co se stalo, ale chápu, že už mu tak úplně nemůžete věřit. Jinak GR je pes závislý na člověku, sám na dvorku nemá co dělat.

Souhasím naprosto, ale musím podotknout, že největší zmetek, zlý a zákeřný, agresor a nebezpečný, nevyzpytatelný pes, byl papírový GR, který do prvního napadení člověka kryl jednu fenu za druhou, protože byl výstavně velmi úspěšný. Většího zmetka jsem za celý život nepotkala.

scylla napsal(a):
Souhasím naprosto, ale musím podotknout, že největší zmetek, zlý a zákeřný, agresor a nebezpečný, nevyzpytatelný pes, byl papírový GR, který do prvního napadení člověka kryl jednu fenu za druhou, protože byl výstavně velmi úspěšný. Většího zmetka jsem za celý život nepotkala.

To je zajímavý, a ten měl mozek v pořádku?

Já opravdu nevěřím, že by chtěl ublížit, protože to zranění by bylo mnohonásobně horší, vždyť jen jeden zub GR dokáže takhle malému dítěti roztrhnout kůži, a to se může opravdu jen ochomýtnout.
Já byla s hlavou na šití, když mě bouchli dveře od auta do hlavy.

lesnížínka napsal(a):
Nekde jsem četla že epilepticky záchvat mohl být vyvolán až následným traumatem - tomuto nevěřím. Epilepsie je následek poškození mozku. Úrazem, nádorem, nemocí mozku, vrozeným poškozením mozku...nemyslím si, že seřvání psa, do tohoto patří...

Já třeba znám psa, který dostal epileptický záchvat z toho, že ve vedlejší vesnici byla technoparty a on měl reakci na střelbu, prostě se mu z toho přepálil mozek. za jiných okolností a jindy už záchvat nikdy nedostal.

Https://www.ifauna.cz/psi/clanky/r/detail/8060/deti-versus-psi-opatrne-nikoli-uzkostlive/.

Celkem často epileptici záchvatují i z důvodu hárající feny v okolí, takže myslím, že ze stresu spojeného s výpraskem to jde taky.

Myslím, že je prostě předčasné dělat závěry, pokud pes nebyl pořádně vyšetřen a nevíme tudíž, co mu je...až posléze je možné posoudit, jestli psovi pomůže nějaká medikace k nastolení udržiteného stavu a je možné v rámci možností fungování v rodině a nebo jestli má třeba nádor na mozku...v tom případě bych já teda s utracením neváhala i když by to bylo těžké...bohužel dalším velkým problémem je totální ztráta důvěry rodiny ve psa a bohužel myslím, že i psa v rodinu a pes, který by byl následně pořád "ve střehu" jestli mu nebude ublíženo taky není žádná výhra...a rodina, která se v přítomnosti psa bude chovat nervozně a pozorovat, jestli se pes náhodou zase nechystá zaútočit rozhodně ke klidu a pohodě nikomu nepřidá, další věc je okamžitá změna chování rodiny ke psu...což se z lidského hlediska dá možná pochopit, ovšem pochybuju, že to chápe pes a to může vyvolat další stres...což může opět vyvolávat nervozitu a v krajním případě agresivitu, která nemusí být útokem, ale obranou...

No zadavatelce situaci vůbec nezávidím...a jsem šťastná, že jsem za více než dvacet let soužití našich psů z našimi dětmi nemusela řešit, protože miluju jak svoje děti, tak svoje psy láskou bezbřehou a bezpodmínečnou a i když rozumově samozřejmě vím, že moje dítě je víc než můj pes, pocitově v tom rozdíl nevidím, miluju je všechny, každýho trochu jinak, jinak miluju svojí dceru, jinak syna, jinak fenu, jinak psa, ale nemůžu říct koho nejvíc koho nejmíň...pro mě jsou i psi mými dětmi i když je to mezidruhová adopce...

Jinak rodinný pes je samozřejmě schopen vydržet nějaké to přišlápnutí, zatahání za ucho, za ocas, hlučnější dítě atd atd, ale je na nás dospělých, aby se tomuto zabránilo nebo se tyto situace minimalizovaly...nechci teď, aby to vypadalo jako kritika zadavatelky, spíš je to myšleno obecně...pořád ještě slýchám názory, že správný pes dítěti neublíží a že si MUSÍ nechat od dítěte všechno líbit...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já třeba znám psa, který dostal epileptický záchvat z toho, že ve vedlejší vesnici byla technoparty a on měl reakci na střelbu, prostě se mu z toho přepálil mozek. za jiných okolností a jindy už záchvat nikdy nedostal.

Znala jsem psa, už není mezi námi, který dostal záchvat po používání EO a dalšího psa, který takto odnesl protištěkací obojek.

No, můj pes se kdysi ohnal po dvouletým dítěti, a kdyby se byl trefil, taky by to šlo na krev. Tvrdě spal a děcko na něj nějak blbě šáhlo, já hlídala příliš lehkomyslně. Bylo to pro mě dost důrazný upozornění, že i když hlídám poctivě, musím ještě poctivějc.
Spící pes, blbě se tvářící pes, pes radši odcházející někam jinam... a řada dalších signálů a situací, který jsou pro mě naprostá stopka a okamžitě psovi zajišťuju potřebnej klid, i kdybych ho měla zavřít do vedlejší místnosti. On by nikdy úmyslně neublížil, ale proč zkoušet, kam až lze zajít?

Tak držím palce, abyste trefili na dobrou veterinu, kde budou umět psa řádně vyšetřit. Mezitím můžete zpytovat svědomí, zda jste náhodou semtam nepřehlíželi psovy signály, že je mu chování dítěte nepříjemný.
A ještě - nemyslím si, že jste tím výpraskem něčemu pomohli, spíš naopak. Agrese plodí jen agresi. Pokud byste zjistili, že se ho teď obáváte, dejte mu pro svůj klid náhubek, ušetříte si nervy a tím i napětí, který neprospívá nikomu.

Také se mi stalo, že mi pes, v té době sedmiletý, hodný a naprosto bezproblémový labrador vystartoval po asi 1,5 roku staré dceři. Nikdy předtím na člověka ani nezavrčel, dcera s ním vyrůstala, seděla jsem s nimi na koberci a dávala dceři rohlík a na střídačku i jemu, asi jako 100x předtím. Naštěstí se nic nestalo, já v tom šoku doslova vykopala psa přede dveře. Po hodině jsem se uklidnila, pro psa došla - ten ležel přesně tam, kam jsem ho dokopala chudák. Píšu to celé proto, že pes s dcerou spolu řádili ještě dalších 5 let a nikdy už se nic podobného neopakovalo.

Caty napsal(a):
Také se mi stalo, že mi pes, v té době sedmiletý, hodný a naprosto bezproblémový labrador vystartoval po asi 1,5 roku staré dceři. Nikdy předtím na člověka ani nezavrčel, dcera s ním vyrůstala, seděla jsem s nimi na koberci a dávala dceři rohlík a na střídačku i jemu, asi jako 100x předtím. Naštěstí se nic nestalo, já v tom šoku doslova vykopala psa přede dveře. Po hodině jsem se uklidnila, pro psa došla - ten ležel přesně tam, kam jsem ho dokopala chudák. Píšu to celé proto, že pes s dcerou spolu řádili ještě dalších 5 let a nikdy už se nic podobného neopakovalo.

A nikdy jste po tom incidentu neměla tak nějak podvědomě obavy - co když ten pes znovu zaútočí? Nehlídala jste dítě a psa pečlivěji?

Asi určitě chvilku ano, neopakovala jsem stejnou situaci, ale tam nebylo co víc hlídat, stalo se to, když jsem je měla oba nadosah. Ale v tu chvíli to byl hrozný šok.

Když byl můj štěně, tak nečekaně skočil na bok o pár měsíců starší feně bandoga. Ta se lekla, instinktivně se ohnala s otevřenou tlamou a mrně mělo v tu ránu šlic jako blázen. On měl vůbec škrábance z čehokoliv, jak je u mláďat jemná kůže, navíc on s minimem srsti. To se prostě může stát, nebylo to nic ve zlém, žádný útok. Jen leknutí, měli se rádi. Ani jeden to v tu chvíli nebral negativně. Jestli se pes ohnal po holčičce jen z leknutí, zažil pak ultra stres majitelů a jeden z nich ho seřezal, tak musel být pod tak strašným tlakem, že to klidně mohl být spouštěč epi záchvatu. Znám psa, který prodělal epi pár hodin po autonehodě, ačkoliv k žádnému vážnému zranění u nikoho nedošlo. Pak už záchvat nikdy nedostal, zatím.

Z pohledu člověka, podle lidských norem, je kousnutí dítěte prakticky zločin, nepřijatelné provinění, za které pes nezřídka zaplatí i cenou nejvyšší.
Z pohledu psa je to ale normální chování, pes se běžně ožene po jiném psu pokud mu sebere sousto, hračku, vyruší ho v odpočinku.
Takže je na majitelích, aby psu dokázali vysvětlit, že u lidí je takováto reakce nepřípustná, aby dokázali ohlídat dítě i psa a případnému kousnutí zabránit.
Evidentně se to ne vždy podaří, jak je vidět z příspěvků, ne každý pes má s malými dětmi bezbřehou trpělivost. Určitě si nemyslím, že pes, který zaútočil na dítě, musí být patologický agresor, který to má v sobě a jakmile to jednou zkusil, příště to udělá zas.
Mohl mít jenom smůlu, byl ve špatnou chvíli na špatném místě, majitel nepředvídal, neuhlídal...
ono stačí, aby se pes po děcku ohnal s otevřenou tlamou, ani to nemuselo být kousnutí. Rány na hlavě krvácejí jako blázen.
Mou dceru jednou radostně přivítal boxer a udělal jí zubem díru do čela.
Samozřejmě, pokud se potvrdí epilepsie a změny chování související s nemocí, je to jiná situace.

domcaast napsal(a):
Můj první přítel míval s rodiči fenu RR. Miláček, mazel rodiny. Vychovaná, na slovo poslouchající. Byla epileptička. Před záchvatem se z ní stával životu nebezpečný pes. Už to uměli poznat, takže se celá rodina někam zavřeli nebo ji uvázali u topení. Ale i tak. Topení několikrát vyrvala ze zdi a dvěmi se jim párkrát prohrabala a prokousala. "Naštěstí" pak dostala záchvat a nestihla jim opravdu ublížit. Jen pár kousanců. Takže bych to asi řešila s odborníkem. Druhá věc je, že vaše dítě nemá co psovi sem tam šapat na ocas ani k němu chodit, když spí. To snad víte, ne?

"Druhá věc je, že vaše dítě nemá co psovi sem tam šapat na ocas ani k němu chodit, když spí. To snad víte, ne?"
To je sice určitě správná teorie, ale zažila jste někdy jak to vypadá v reálu s bytovým psem? Leželi spolu na gauči, lezla po něm, seděla na něm, tisíckrát mu šlápla na nohu, držela se ho, když se neuměla jinak postavit a za krk, když se snažila chodit, seděli spolu v autě vzadu, když jsem jí přestala vozit na přední sedačce. Máte-li 6 let psa, který se od vás ani v bytě nehne na metr, těžko ho vystěhujete do jiné místnosti proto, že máte dítě.

rapotacka11 napsal(a):
- občasné šlápnout na packu i ocas mu nevadilo.
Ležel na svém oblíbeném místě
dcera k němu šla
možná ho chtěla jen pohladit,
mozna mu mohla šlápnout na ocas...
Teda vím že to nějaký důvod mělo ale nerozumíme jaký
Manžel byl na krok od nich, bohuzel zády.
To že pes spí a okolo projde člověk nebo dítě přeci není důvod k útoku.
""""""""""""""""""
Nekde jsem četla že epilepticky záchvat mohl být vyvolán až následným traumatem
- souhlasím.

- mozna mu mohla šlápnout na ocas...
a pohár psí trpělivosti přetekl...

Tak pokud mu k útoku stačila jen taková blbost jako je šlápnutí na ocas od malého dítěte, pokud má pohár tak mělký, tak není co řešit.
Osobně bych psa nechala vyšetřit, ale ono to asi nic neřeší, já bych s ním už neuměla žít a nechala ho utratit.

Já vím, že toto se lehce píše a že pes je člen rodiny, ovšem zde evidentně zaútočil dost tvrdě, asi není co řešit.

Andrýsek3 napsal(a):
Souhlasím, pokud byl pes pokaždé zbit, za to, že mu někdo chtěl ukázat, kdo je pánem. Pes se ve spánku lekl, ohnal se, dítě brečí, manžel řve, bije ho, nedivím se že stále protestoval a bránil se, on si v klidu spal a najednou se to vše semlelo. Podle mě nechtěl ublížit, kdyby ano, je dítě bez půlky hlavy. Mohlo to být vyhrocené už delší dobu, pes unavený po dovolené, problém v hlavě, a pak to vše..
Chápu, že to není omluva pro psa, a dítě se prostě brání za každou cenu, ale...

Velmi rozumne napisane !

Odkial beriete istotu, ze mu vase dieta nejako neublizilo ? Psik spi a dieta ho mohlo udriet lopatkou ci niecim do hlavy, tuknut do oka, stupit na nohu :( aj psy maju svoje dni, kedy chcu odpocivat, ked im nie je dobre a chcu klud, obzvlast v tychto extremnych horucavach.

No chudak pes, iba sa ohnal lebo chcel klud ani nechcel ublizit, nastal krik rev a bitka. Necudujem sa ze je zmeneny, boji sa. K tomu mal epi zachvat a je zmeteny, nevie co sa s nim deje.

Pisete ze mate dom a zahradu, vyclente mu miesto kde bude mat sukromie. Na den - dva ho uviazte na 7 a viac metrove lano aby mal volny pohyb ale aj aby ste sa vy nebali. Do toho priestoru dieta nepustajte. Iba vy s manzelom pomalicky s citom budte u neho, hladkajte ho, dajte mu najavo lasku, ze sa nehnevate. Ziskajte si spat vzajomnu doveru. Neskor aj s dietatom.

A samozrejme ho sledujte a odteraz dieta same so psom nikdy nenechavajte. Deti nemaju cit, myslia si ze mozu so zvieratkom vsetko a v ramci hry staci male tuknutie do tela, silne objatie a podobne vyvolat u psika nechcenu instinktivnu obranu. Pes nie je hracka, je zivy tvor s citmi aj bolestami.

Janae napsal(a):
Tak pokud mu k útoku stačila jen taková blbost jako je šlápnutí na ocas od malého dítěte, pokud má pohár tak mělký, tak není co řešit.
Osobně bych psa nechala vyšetřit, ale ono to asi nic neřeší, já bych s ním už neuměla žít a nechala ho utratit.

Já vím, že toto se lehce píše a že pes je člen rodiny, ovšem zde evidentně zaútočil dost tvrdě, asi není co řešit.

To vůbec nemusel být žádný útok, nikdo to neviděl. Nepadla ani zmínka o zavrčení. Pes se mohl skutečně jen instinktivně ohnat, takhle malé dítě má jemnou kůži a na hlavě rány hodně krvácí, resp. tržná rána vznikne jednodušeji.

Nicméně pokud se přes to majitelé nebudou schopni přenést (pokud by bylo jinak vše v pořádku a šlo o nešťastnou náhodu), tak bych psovi našla nový domov. Budou to špatně snášet oni a pro psa rozsekaný vztah s pány a nonstop dusno bude peklo.

Teda takové velké pejskarky a téměř všude pes vyjel po dítěti.
Ačkoliv vlastní děti nemám a zjevně mít nebudu, jezdí k nám vnouček a normálně to tu probíhá tak, že koriguju pohyb psů, pohyb vnoucka a ještě do toho chlapa. A jde to. A to v podstatě teď máme barák 1+1. Psi jsou všude, vnouček je všude a chlapa slyším taky všude.
Ale jde to.
Vnouček se naučil co má dělat když se k němu nebo kolem něj řítí psi venku a psy si upoveluju já. Neexistuje že by je rušil ze spaní nebo u jídla (když psi žerou, vnouček sedí na židli nebo gauči a povidame si jak jim chutná a nebo je v pokoji a hraje si). Stejně tak neexistuje že by jim udělal něco jiného než je hladil a nebo jim házel dobroty. Jinak neni bez dozoru ani v noci. Vnouckovi je 5 a nikdy nepřišel k úrazu od jakéhokoliv psa. Sranda bude až bude jezdit vnuk i s mladším bráchou. To se tu pak slezou i se sousedovic detma a psem 4 maly děti a 3 psi. :).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To vůbec nemusel být žádný útok, nikdo to neviděl. Nepadla ani zmínka o zavrčení. Pes se mohl skutečně jen instinktivně ohnat, takhle malé dítě má jemnou kůži a na hlavě rány hodně krvácí, resp. tržná rána vznikne jednodušeji.

Nicméně pokud se přes to majitelé nebudou schopni přenést (pokud by bylo jinak vše v pořádku a šlo o nešťastnou náhodu), tak bych psovi našla nový domov. Budou to špatně snášet oni a pro psa rozsekaný vztah s pány a nonstop dusno bude peklo.

No zakladatelka píše "Stále se choval agresivně i vůči manželovi"
Jako pokud ho dítě nějak týralo, šláplo mu na ocas, mohl se ohnat, v mém světě prostě zakňourá a zdrhne. Dítě dostane ceres od rodičů a jede se dál.
Ale on se stále choval agresivně. Ten pes má štěstí, že tam nebyla většina jiných otců, protože co znám chlapy kolem sebe, kdyby se dál choval agresivně, už by nežil.

Jak píše na samém začátku Scylla! Je to jeho místo a je unaveny. Poté byl bit. Co byste od něho jako čekala?

Boxer007 napsal(a):
Jak píše na samém začátku Scylla! Je to jeho místo a je unaveny. Poté byl bit. Co byste od něho jako čekala?

Čekala bych, že stáhne ocas mezi nohy a někam zaleze, ne že se bude dál chovat agresivně.

Tedysek napsal(a):
Teda takové velké pejskarky a téměř všude pes vyjel po dítěti.
Ačkoliv vlastní děti nemám a zjevně mít nebudu, jezdí k nám vnouček a normálně to tu probíhá tak, že koriguju pohyb psů, pohyb vnoucka a ještě do toho chlapa. A jde to. A to v podstatě teď máme barák 1+1. Psi jsou všude, vnouček je všude a chlapa slyším taky všude.
Ale jde to.
Vnouček se naučil co má dělat když se k němu nebo kolem něj řítí psi venku a psy si upoveluju já. Neexistuje že by je rušil ze spaní nebo u jídla (když psi žerou, vnouček sedí na židli nebo gauči a povidame si jak jim chutná a nebo je v pokoji a hraje si). Stejně tak neexistuje že by jim udělal něco jiného než je hladil a nebo jim házel dobroty. Jinak neni bez dozoru ani v noci. Vnouckovi je 5 a nikdy nepřišel k úrazu od jakéhokoliv psa. Sranda bude až bude jezdit vnuk i s mladším bráchou. To se tu pak slezou i se sousedovic detma a psem 4 maly děti a 3 psi. :).

Jenže jak sama píšete, nemáte děti, zde se jedná o vnoučka, návštěvu.
Až budete mít vlastní děti ( a teď je mi jasné, že je zde několik matek, co by to nikdy nedovolily ), zjistíte, že děti jsou všude, občas vlezou psovi do jídla, občas mu šlápnou na ocas a občas ho vyruší, když spí. Pes to vše musí zvládat, pokud to nezvládá, nemá v rodině co dělat.

No ruku na srdce, my co máme děti, které vyrůstaly se psy...přestože nenecháme malé dítě samotné se psem, tak nemůžeme říct, že v každém okamžiku máme vše pod kontrolou...ani já v tomhle nejsem vyjímka...přes všechna pravidla, která naučím děti ve vztahu ke psům, přes veškerou výchovu psa ve vztahu k dětem...pokud svému psu věříte, tak ho klidně necháte ležet na zemi vedle hrajícího se špunta, afgán takhle proležel vedle mé dcery celé hodiny, když byla batole, setr takhle ležel a poslouchal žvatlání mého dvouletého syna, ovčanda zase lehávala s mými dětmi na písku...mě jako batole hlídala na zahradě samostatně ovčanda, moje hodná a trpělivá psí teta...a že se nikdy nic nestalo, za to nevděčím tomu, že jsem dokonalá matka a dokonalá panička...nevděčím za to tomu, že jsem psa i dítě měla neustále na očích...vděčím za to svým psům, kteří nikdy nezklamali mojí důvěru, protože pokud by se z jakéhokoliv důvodu rozhodli dítě napadnout, tak při jejich rychlosti bych neměla šanci tomu zabránit...maximálně útok následně přerušit...

Hele ten pes vůbec nemusel tušit, která bije. aby dvouletýmu dítěti tekla krev, na to stačí zubem rozseknuté obočí. a to se stane velmi snadno prostě tím, že pes spí, najednou na něj šlápne dítě a co udělá pes, když se ve spánku lehne? ožene se kolem sebe s otevřenou tlamou. a pokud zubem trefí do děcko, tak teče krev, hlava malýho dítěte je zrovna v té výšce.

takže pes spal, najednou se leknul a do toho leknutí ho začal jeho pán, pro něj zcela bezdůvodně, řezat. to by se bránil každý.

Kdyby to byla agrese ze strany psa, tak má to dítě půl obličeje pryč. nebo je po něm.

Janae napsal(a):
Jenže jak sama píšete, nemáte děti, zde se jedná o vnoučka, návštěvu.
Až budete mít vlastní děti ( a teď je mi jasné, že je zde několik matek, co by to nikdy nedovolily ), zjistíte, že děti jsou všude, občas vlezou psovi do jídla, občas mu šlápnou na ocas a občas ho vyruší, když spí. Pes to vše musí zvládat, pokud to nezvládá, nemá v rodině co dělat.

Jo ačkoliv návštěva, ale průběh stejný. Prostě u nás doma vládnou nějaký pravidla a přes ty nejede vlak a je na mě abych to ohlidala. A tak to hlídám. A aby se nikomu nic nestalo, musí se pravidla dodržovat. A pokud nejsem schopná uhlídat psa (chápu že dítě nejde "upovelovat", takže u nás třeba velkou část toho co nechápe dítě oddrou psi) tak ho nemám mít.
Podle mě není pes ani opěradlo pro učení dětí chodit a pod. Mám to zjevně nastavené jinak než tady všichni.

Tedysek napsal(a):
Jo ačkoliv návštěva, ale průběh stejný. Prostě u nás doma vládnou nějaký pravidla a přes ty nejede vlak a je na mě abych to ohlidala. A tak to hlídám. A aby se nikomu nic nestalo, musí se pravidla dodržovat. A pokud nejsem schopná uhlídat psa (chápu že dítě nejde "upovelovat", takže u nás třeba velkou část toho co nechápe dítě oddrou psi) tak ho nemám mít.
Podle mě není pes ani opěradlo pro učení dětí chodit a pod. Mám to zjevně nastavené jinak než tady všichni.

¨Povíme si, až budete mít děti.

Janae napsal(a):
No zakladatelka píše "Stále se choval agresivně i vůči manželovi"
Jako pokud ho dítě nějak týralo, šláplo mu na ocas, mohl se ohnat, v mém světě prostě zakňourá a zdrhne. Dítě dostane ceres od rodičů a jede se dál.
Ale on se stále choval agresivně. Ten pes má štěstí, že tam nebyla většina jiných otců, protože co znám chlapy kolem sebe, kdyby se dál choval agresivně, už by nežil.

Váš svět bych chtěla mít. Pes není robot, nikdy nemůžete storpro předvídat, jak se zachová. Jestli šel otec do amoku (což lze pochopit), který pes ještě nezažil, použil i násilí, tak se u něj mohla objevit strachová agrese, i když byl do té doby svatý zlatý. Odpovídal by tomu i epi záchvat, totálně nestandardní situace. Kdybych praštila svého psa (nikdy jsem to neudělala), tak jsem si téměř jista, že by v obraně minimálně vrčel.

Tohle všechno jsou jen hypotézy. Nemůžete soudit, když nevíte, jak to bylo, nebo jestli pes není opravdu nemocný.

Janae napsal(a):
¨Povíme si, až budete mít děti.

Jak jsem už psala... Zjevně mít bohužel nebudu. Jsem vděčná aspoň za ty vnoucky.

Janae napsal(a):
Jenže jak sama píšete, nemáte děti, zde se jedná o vnoučka, návštěvu.
Až budete mít vlastní děti ( a teď je mi jasné, že je zde několik matek, co by to nikdy nedovolily ), zjistíte, že děti jsou všude, občas vlezou psovi do jídla, občas mu šlápnou na ocas a občas ho vyruší, když spí. Pes to vše musí zvládat, pokud to nezvládá, nemá v rodině co dělat.

Já ty děti mám, ale věta, že pes to vše musí zvládat, jinak nemá v rodině co dělat, mi přijde drsná.
Ten pes si tu rodinu nevybral, rodina si vybrala jeho a nedokázala ho vychovat, naučit s nimi žít...takže má smůlu, no
Ptáte se, proč pes nestáhl ocas mezi nohy, ale byl dál agresivní.
Možná se bránil? Opravdu hodně se bál?
Další věc je, čemu kdo říká "být agresivní" - možná jenom vrčel, což není agrese, ač to za agresi dost lidí považuje.

Terven napsal(a):
Já ty děti mám, ale věta, že pes to vše musí zvládat, jinak nemá v rodině co dělat, mi přijde drsná.
Ten pes si tu rodinu nevybral, rodina si vybrala jeho a nedokázala ho vychovat, naučit s nimi žít...takže má smůlu, no
Ptáte se, proč pes nestáhl ocas mezi nohy, ale byl dál agresivní.
Možná se bránil? Opravdu hodně se bál?
Další věc je, čemu kdo říká "být agresivní" - možná jenom vrčel, což není agrese, ač to za agresi dost lidí považuje.

A dokážete je uhlídat natolik, aby nikdy nelezly do misek, nevozily se po psovi nebo aby mu nikdy nešláply na ocas?
Moje děti vědí, že se to nedělá, ale stejně to minimálně jednou udělaly.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Hele ten pes vůbec nemusel tušit, která bije. aby dvouletýmu dítěti tekla krev, na to stačí zubem rozseknuté obočí. a to se stane velmi snadno prostě tím, že pes spí, najednou na něj šlápne dítě a co udělá pes, když se ve spánku lehne? ožene se kolem sebe s otevřenou tlamou. a pokud zubem trefí do děcko, tak teče krev, hlava malýho dítěte je zrovna v té výšce.

takže pes spal, najednou se leknul a do toho leknutí ho začal jeho pán, pro něj zcela bezdůvodně, řezat. to by se bránil každý.

Nesčetněkrát pes spal a v blízkosti jsme procházeli my a nebo naše dcera. Pes kolikrát spí na terase a my okolo něj musíme projít. Nikdy se ale neozval maximálně rychle vstal že se lekl. To co se stalo je obdobně spal polehaval na oblíbeném místě. Dcera v ruce nic neměla. Nevím co chtěla dcera u něj, stejně tak nevím jestli pes spal a nebo jen ležel. Při útoku pes vrčel. Musel vstát a doslova tlamou stisknout hlavu. Má podlitinu po celém čele a několika cm tržnou ránu, zuby se doslova zarazilo o kost. Kéž by to byl jen škrábanec. Jeho pan vstoupil mezi dítě a něj a zařval ať toho nechá a následně jelikož vrcel a byl stále agresivní tak ho se řezal. Ano byla to vyhrocena situace ale tak jak se instinktivně chová pes tak se chová i člověk. Manžel mi zpětně řekl že si myslel že ho snad zabije na místě. Pokud vidíte své dítě zraněné chováte se i vy jinak.

Janae napsal(a):
A dokážete je uhlídat natolik, aby nikdy nelezly do misek, nevozily se po psovi nebo aby mu nikdy nešláply na ocas?
Moje děti vědí, že se to nedělá, ale stejně to minimálně jednou udělaly.

V batolecím věku byly málem před čtvrt stoletím a tou dobou jsme neměli psa.
Psa jsem pořídila až když byly v rozumnějším věku právě proto, že na batolata dohromady se psem jsem se necítila.
V širší rodině a okolí jsme psy měli, pokud byli společně, hlídat jsem musela, pokud by došlo k maléru, byla by to rozhodně moje vina nebo vina lidí okolo, určitě ne vina psa.
Nicméně zhruba od dvou let jim šlo celkem dobře vysvětlit, co smějí a co ne. Samozřejmě, šlápnout omylem na ocas můžu i já.

Psovi je už 6let, pokud do této doby na nikoho zjevně neútočil a dítě znal a zjevně vycházeli dobře, bude tam zdravotní problém. Není to první ani poslední pes s nádorem v hlavě. Vloni měla naše fenka těžký zánět ucha a poté i mozku, kousala okolo sebe a být v dosahu děcko, rozhodně ho kousla. Rozhodnutí, jak situaci řešit, je jen na vás. Pokud má nádor nebo epileptické záchvaty, při kterých je nebezpečný okolí, utraťte ho, dvouletému děcku, které je zvyklé si se psem hrát nevysvětlíte, že k němu najednou nesmí.

Pespes99 napsal(a):
Nesčetněkrát pes spal a v blízkosti jsme procházeli my a nebo naše dcera. Pes kolikrát spí na terase a my okolo něj musíme projít. Nikdy se ale neozval maximálně rychle vstal že se lekl. To co se stalo je obdobně spal polehaval na oblíbeném místě. Dcera v ruce nic neměla. Nevím co chtěla dcera u něj, stejně tak nevím jestli pes spal a nebo jen ležel. Při útoku pes vrčel. Musel vstát a doslova tlamou stisknout hlavu. Má podlitinu po celém čele a několika cm tržnou ránu, zuby se doslova zarazilo o kost. Kéž by to byl jen škrábanec. Jeho pan vstoupil mezi dítě a něj a zařval ať toho nechá a následně jelikož vrcel a byl stále agresivní tak ho se řezal. Ano byla to vyhrocena situace ale tak jak se instinktivně chová pes tak se chová i člověk. Manžel mi zpětně řekl že si myslel že ho snad zabije na místě. Pokud vidíte své dítě zraněné chováte se i vy jinak.

"Musel" - viděla jste jak vstal a zaútočil? Když se pes instinktivně ožene, protože se lekne, udělá to rychle a s otevřenou hubou, může u toho i hrozivě vrčet a vyskočit zlehu do stoje během setin vteřiny - člověk taky zaječí a nadskočí, když se lekne. Stačí aby vaše dcerka měla čelo v cestě jeho špičáku, blbá náhoda, a dopadne to tak jak popisujete. Kdyby na ni doopravdy zaútočil, dopadne nejspíš o dost hůř.

Možná ho dítě vzbudilo, pes se leknul, ještě v polospánku se ohnal, to je instinktivní chovaní, tohle nemůžete psovi nějak vyčítat. V momentě kdy se doopravdy probudil měl vedle sebe brečící dítě a agresivního páníčka. Možná by se nebránil, jen stánul ocas a utekl, kdyby tam nebylo to dítě, ale přece nenechá "svoje" malé brečící dítě s nevyzpytatelným agresorem, to dobrý rodinný pes nedělá. Netvrdím že se to zrovna takhle stalo, nemám věšteckou kouli, ale sama píšete že se občas vylekal a utekl, je pravděpodobné, že leknutí hrálo roli i teď. Nebo za to první ohnání mohla epilepsie, nějaký falešný vzruch v mozku, příliš živý sen. Ve všech případech váš pes nemusí mít ani potuchy, co se stalo, a vaše chování od toho útoku je pro něj hodně stresující, proto se chová divně.
Určitě ho nechte vyšetřit dobrým veterinářem, kvůli tomu epi záchvatu, ale, i když je to pro vás teď těžké, pokuste se ho i trochu uklidnit a podpořit - zabezpečte ho náhubkem, vodítkem, abyste byli v jeho přítomnosti klidnější, a třeba večer když už je dcerka v posteli, si k němu na minutku sedněte a podrbejte za uchem, aby věděl že k vám stále patří.

Caty napsal(a):
"Druhá věc je, že vaše dítě nemá co psovi sem tam šapat na ocas ani k němu chodit, když spí. To snad víte, ne?"
To je sice určitě správná teorie, ale zažila jste někdy jak to vypadá v reálu s bytovým psem? Leželi spolu na gauči, lezla po něm, seděla na něm, tisíckrát mu šlápla na nohu, držela se ho, když se neuměla jinak postavit a za krk, když se snažila chodit, seděli spolu v autě vzadu, když jsem jí přestala vozit na přední sedačce. Máte-li 6 let psa, který se od vás ani v bytě nehne na metr, těžko ho vystěhujete do jiné místnosti proto, že máte dítě.

V žádném případě nedovolím, aby dítě po psovi lezlo nebo si na něj sedalo.

Janae napsal(a):
Jenže jak sama píšete, nemáte děti, zde se jedná o vnoučka, návštěvu.
Až budete mít vlastní děti ( a teď je mi jasné, že je zde několik matek, co by to nikdy nedovolily ), zjistíte, že děti jsou všude, občas vlezou psovi do jídla, občas mu šlápnou na ocas a občas ho vyruší, když spí. Pes to vše musí zvládat, pokud to nezvládá, nemá v rodině co dělat.

Jsem stará generace - za nás nebylo zvykem k malým dětem mít psa, resp jen výjimečně. Trochu mám problém pochopit ten současný trend rodinného psa, který si musí všechno nechat líbit a funguje jako hračka. Je takový pes spokojený ? Pochybuju.

Jojo, ztráta respektu ke psu jako samostatné živé bytosti odlišného živočišného druhu...

"zjistíte, že děti jsou všude, občas vlezou psovi do jídla, občas mu šlápnou na ocas a občas ho vyruší, když spí. Pes to vše musí zvládat, pokud to nezvládá, nemá v rodině co dělat."
neexistuje
pokud to nezvládám zařídit, tak si psa nemám pořizovat, to jo...

a tady jde o psa venkovního (tím myslím psa zadavatelky), ten není zvyklý žít s rodinou v domě. A takové srandy, jako že se psem někdo žije od jara do podzimu venku...no, ráda se přijedu podívat...a to je jeden z podstatných rozdílů mezi psem venkovním a s rodinou žijícím, on s tou rodinou žije prosím i když spí, i tehdy svou sounáležitost vnímá, jestli ještě někdo nechápe...

Nicméně, i když bych se jeho chování až tak nedivila, v každém případě to chce hned pořádné vyšetření veterinářem (tedy ne někým, kdo se koukne a z břucha prohlásí, že je zdráv, ale bude řádně vyšetřovat a diagnostikovat!...protože skutečně jako i dost pravděpodobná příčina může být zdravotní problém).

Nechápu lidi, co nechají dítě po psovi lézt, sedat a válet se. Pes není hračka ani plyšák, aby si to musel nechat líbit. Je to partner, člen rodiny.

U zadavatelky byl pes v rodině dřív než dítě, a určitě pro něj nebylo jednoduché si na dítě zvyknout a přijmout ho. Přece jen to je někdo, s kým se musí dělit o pozornost páníků, která byla do té doby směřována jen na něj a poměr pozornosti byl a je silně ve prospěch dítěte. Z lidského hlediska něco zcela normálního a přirozeného, ze psího hlediska nikoliv. Pro psa je v takovém případě dítě vetřelec. Zde měli štěstí, že pes fungoval v pohodě i s dítětem. Ale i pes má své hranice. Nevíme, co bylo spouštěčem popsaného chování, ale agresivní útok to nebyl. To by dítě odneslo mnohem hůř, možná fatálně.
Důkladné veterinární vyšetření je nezbytné. Pak lze dělat závěry.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jojo, ztráta respektu ke psu jako samostatné živé bytosti odlišného živočišného druhu...

"zjistíte, že děti jsou všude, občas vlezou psovi do jídla, občas mu šlápnou na ocas a občas ho vyruší, když spí. Pes to vše musí zvládat, pokud to nezvládá, nemá v rodině co dělat."
neexistuje
pokud to nezvládám zařídit, tak si psa nemám pořizovat, to jo...

a tady jde o psa venkovního (tím myslím psa zadavatelky), ten není zvyklý žít s rodinou v domě. A takové srandy, jako že se psem někdo žije od jara do podzimu venku...no, ráda se přijedu podívat...a to je jeden z podstatných rozdílů mezi psem venkovním a s rodinou žijícím, on s tou rodinou žije prosím i když spí, i tehdy svou sounáležitost vnímá, jestli ještě někdo nechápe...

Nicméně, i když bych se jeho chování až tak nedivila, v každém případě to chce hned pořádné vyšetření veterinářem (tedy ne někým, kdo se koukne a z břucha prohlásí, že je zdráv, ale bude řádně vyšetřovat a diagnostikovat!...protože skutečně jako i dost pravděpodobná příčina může být zdravotní problém).

Přesně tak a navíc paní píše, že se to stalo koncem dovolené, tedy v době, kdy s nimi byl pes asi nonstop, není na to zvyklý a musel být hodně unavený.

Mě by zajímalo, jestli by všichni ti advokáti psů, kteří tvrdí, že za kousnutí si může dítě samo, únava psa, cizí prostředí, výchova... atd. (i kdyby to 100 x byla pravda), by se stejně vehementně zastávali psa, kdyby např. jejich dítě skončilo s pokousaným obličejem!

Kdyby se něco podobného stalo v mé rodině, pes by už ten den nežil. Nezkoumala bych nic. Moje děti vyrůstaly s několika psy, vysvětlila jsem jim, jak se k nim chovat, měla jsem možná i štěstí na "normální psy", prostě nikdy se nestalo, že by některý ze psů byť jen zavrčel na naše děti. Kdyby je už snad moc otravovali, nebo prostě jen chtěli mít klid, tak psi od dětí utekli a někam zalezli. Pro mne je prostě nepřijatelná představa, že by nějaký náš pes napadl naše dítě tak, že by tekla krev. (Tím nemyslím nějaké nechtěné škrábnutí zubem při hře).

koňadra napsal(a):
Mě by zajímalo, jestli by všichni ti advokáti psů, kteří tvrdí, že za kousnutí si může dítě samo, únava psa, cizí prostředí, výchova... atd. (i kdyby to 100 x byla pravda), by se stejně vehementně zastávali psa, kdyby např. jejich dítě skončilo s pokousaným obličejem!

Kdyby se něco podobného stalo v mé rodině, pes by už ten den nežil. Nezkoumala bych nic. Moje děti vyrůstaly s několika psy, vysvětlila jsem jim, jak se k nim chovat, měla jsem možná i štěstí na "normální psy", prostě nikdy se nestalo, že by některý ze psů byť jen zavrčel na naše děti. Kdyby je už snad moc otravovali, nebo prostě jen chtěli mít klid, tak psi od dětí utekli a někam zalezli. Pro mne je prostě nepřijatelná představa, že by nějaký náš pes napadl naše dítě tak, že by tekla krev. (Tím nemyslím nějaké nechtěné škrábnutí zubem při hře).

Syn, předškolák, si chodil hrát ke kamarádovi, kde měli NO. Pes byl v pohodě. Jednou syn přišel domů se stopami po psích zubech na hlavě. Co se stalo? Kluci si hráli asi trochu divočeji, NO to vyhodnotil jako hrozbu pro "své" dítě a mého syna ukáznil - chytil jeho hlavu do tlamy. Syn měl malé ranky od špičáků. Řekli jsme mu, že na návštěvě nemá divočit a nijak jsme to dál neřešili. Ani nevím, jestli psa nechávali s dětmi nadále, nebo raději po čas návštěvy a her zavírali.

- měla jsem možná i štěstí na "normální psy",

- možná jste byla vnímavější...

- pro mne je taky absolutně nepředstavitelné, aby pes ohrozil dítě
nebo někoho z rodiny, ale...

Balu píše, že dítě je pro psa vetřelec... neznám, prostě neznám...
Ale neexistovalo, abychom nerespektovali psa a "jeho práva".
Na dvouleté (ani starší malé dítě) - nemůže nikdo spoléhat, že pravidla
dodrží. Proto, když tu děti mám, padám na h... vyčerpáním,
ale dohlížím. sleduji nenápadně - pořád.
Mám obavy o malého vnuka i o psa.

koňadra napsal(a):
Mě by zajímalo, jestli by všichni ti advokáti psů, kteří tvrdí, že za kousnutí si může dítě samo, únava psa, cizí prostředí, výchova... atd. (i kdyby to 100 x byla pravda), by se stejně vehementně zastávali psa, kdyby např. jejich dítě skončilo s pokousaným obličejem!

Kdyby se něco podobného stalo v mé rodině, pes by už ten den nežil. Nezkoumala bych nic. Moje děti vyrůstaly s několika psy, vysvětlila jsem jim, jak se k nim chovat, měla jsem možná i štěstí na "normální psy", prostě nikdy se nestalo, že by některý ze psů byť jen zavrčel na naše děti. Kdyby je už snad moc otravovali, nebo prostě jen chtěli mít klid, tak psi od dětí utekli a někam zalezli. Pro mne je prostě nepřijatelná představa, že by nějaký náš pes napadl naše dítě tak, že by tekla krev. (Tím nemyslím nějaké nechtěné škrábnutí zubem při hře).

Já tohle trošku chápu, ale opravdu hodně nechápu, jak to někdo může nechat dojít tak daleko.

Můj pes na člověka v životě nezavrčel, nikdy nenaznačil, že by měl v úmyslu ublížit. Ani na dítě, ani na batole - ani na batole, který mu věnuje pozornost. Když mu něco už hodně vadí, radši jde jinam. Přesto moc dobře vím, kde je ta hranice, kdy dítě musí psa nechat na pokoji, a ta hranice je mnohem níž, než by člověk nebo nepejskař myslel. Únava psa a podobně to ještě radikálně posouvá a je potřeba na to pamatovat. A pokud pes spí, neexistuje, že k němu dítě půjde.

Prostě souhlasím s tím, že tyhle věci se hrozně změnily a lidi jsou strašně lehkomyslní. Pak se stane malér a pes se radši utratí, protože už mu nikdo nevěří. Přitom kdyby třeba dítě pošlapal kůň, nikoho nenapadne utrácet koně, žejo... Pes je přece taky zvíře, který jedná pudově. A že je to GR nebo labrador apod. na tom nic nemění.

koňadra napsal(a):
Mě by zajímalo, jestli by všichni ti advokáti psů, kteří tvrdí, že za kousnutí si může dítě samo, únava psa, cizí prostředí, výchova... atd. (i kdyby to 100 x byla pravda), by se stejně vehementně zastávali psa, kdyby např. jejich dítě skončilo s pokousaným obličejem!

Kdyby se něco podobného stalo v mé rodině, pes by už ten den nežil. Nezkoumala bych nic. Moje děti vyrůstaly s několika psy, vysvětlila jsem jim, jak se k nim chovat, měla jsem možná i štěstí na "normální psy", prostě nikdy se nestalo, že by některý ze psů byť jen zavrčel na naše děti. Kdyby je už snad moc otravovali, nebo prostě jen chtěli mít klid, tak psi od dětí utekli a někam zalezli. Pro mne je prostě nepřijatelná představa, že by nějaký náš pes napadl naše dítě tak, že by tekla krev. (Tím nemyslím nějaké nechtěné škrábnutí zubem při hře).

Víte co, já denně vídám spousty psích majitelů v reálu a říkám si, že ti psi jsou vlastně ještě svatí. Když vidím, kolik lidí má psa a třeba i velkého psa nebo psa složitého na výchovu a přitom jsou to de fakto laici, kteří o nějaké etologii nemají ani ponětí...
Psy polidšťují, vychovávají jako děti, jejich chování si vysvětlují úplně blbě, dost často úplně opačně, psi nemají téměř vůbec možnost žít jako psi.
A přitom ti lidé tvrdí, že svoje psy milují a dost často je možná opravdu milují. Jenže pes se prostě chová jak mu velí jeho přirozenost a co si budeme povídat, psí přirozenost je trochu někde jinde než přirozenost lidská.
Taky si nemyslím, že by si pes měl nechat líbit od dítěte cokoliv, resp. některý si možná nechá, ale nebrala bych to jako standard, ale spíš jako světlou výjimku. Takže je na majiteli, aby ohlídal dítě i psa, že to není sranda, o tom žádná. Jak už tu padlo, možná není úplně OK, že velký rodinný pes žije společně s batolaty, dnes je to běžné, dřív to běžné nebylo.
Ačkoliv psi jsou můj život, když jsem měla takhle malé děti, žádného jsem neměla, měla jsem pocit, že bych nutně musela šidit psa nebo dítě.
Vinu prostě vidím téměř vždy na straně lidí, pes v drtivé většině případů není žádný patologický agresor, který si zaslouží smrt, nýbrž prostě šelma, která se chová přirozeně.

Vždyť zaútočit nechtěl, kdyby ano, to dítě už nežije ! Vždyť tomu děcku bylo 2,5, roku vs. velký pes, s velkou tlamou. Kdyby pes z ničeho nic přešel do agrese, tak to dítě tu hlavu už nemá !
Když můj pes spí, a já mu omylem šlápnu na packu - je to během vteřiny - otevřená tlama, rychlý úhyb směrem ke zdroji bolesti, a přitom se stihne buď posadit nebo postavit, podle intenzity bolesti. Kdybych v těch místech měla hlavu, věřím, že by to byla taky pěkná šlupka, a klidně bych mohla mít zubem roztrhlou kůži a byla bych pěkně modrá, já ! Natož 2,5 leté dítě, vždyť otevřená tlama GR, je stejně velká jako hlava dítěte, takže věřím, že dítě má přes půlku hlavy moncla, a že krev tekla, ze mě krev lila i při střetu s dveřmi, a bylo to na šití.
Kvůli tomu, že se pes lekne a ožene, a že tam zrovna stojí malé dítě, které nikdo nehlídá, bych opravdu psa nezabila. jestli vrčel na pána, nedivím se, on absolutně nemohl chápat, co se to děje. Ale to už jsem psala.

Terven napsal(a):
Víte co, já denně vídám spousty psích majitelů v reálu a říkám si, že ti psi jsou vlastně ještě svatí. Když vidím, kolik lidí má psa a třeba i velkého psa nebo psa složitého na výchovu a přitom jsou to de fakto laici, kteří o nějaké etologii nemají ani ponětí...
Psy polidšťují, vychovávají jako děti, jejich chování si vysvětlují úplně blbě, dost často úplně opačně, psi nemají téměř vůbec možnost žít jako psi.
A přitom ti lidé tvrdí, že svoje psy milují a dost často je možná opravdu milují. Jenže pes se prostě chová jak mu velí jeho přirozenost a co si budeme povídat, psí přirozenost je trochu někde jinde než přirozenost lidská.
Taky si nemyslím, že by si pes měl nechat líbit od dítěte cokoliv, resp. některý si možná nechá, ale nebrala bych to jako standard, ale spíš jako světlou výjimku. Takže je na majiteli, aby ohlídal dítě i psa, že to není sranda, o tom žádná. Jak už tu padlo, možná není úplně OK, že velký rodinný pes žije společně s batolaty, dnes je to běžné, dřív to běžné nebylo.
Ačkoliv psi jsou můj život, když jsem měla takhle malé děti, žádného jsem neměla, měla jsem pocit, že bych nutně musela šidit psa nebo dítě.
Vinu prostě vidím téměř vždy na straně lidí, pes v drtivé většině případů není žádný patologický agresor, který si zaslouží smrt, nýbrž prostě šelma, která se chová přirozeně.

Co je dřív?
Já pocházím z vesnice, ze statku. Velkého psa jsme vždy měli, pes v batolecím věku už mého dědu a pradědu atd.
Nedávno jsem četla text o výchově dětí z roku 1881. Kopíruji:

"Podívejme se nyní do chaloupky, jak prospívá Jiří. Jeho nerozlučným společníkem jest pes. Často, když chlapeček na zemi usne, propůjčí se mu čtyřnohý druh za podušku. Otec Jiříčkův po celý den pracuje, vídá svého milánka, jen když přijde na oběd a pak ráno a večer. S otcem musí jíti též matka po práci, a tu pak povaluje se hošík v chudobné světničce na zemi a kolem něho obskakuje dovádivě čtyřnohý společník a přítel.
Když jsme se ubírali na návštěvu k chaloupce, přidružila se k nám na dvorečku matka, a že se již schylovalo k slunce západu, přicházel též otec v patách za námi k domovu. Jiříček spal a měl hlavu položenou na svém huňatém společníku. Při vstoupení matky do světničky pes sebou trhl, jako by chtěl vyskočiti, čímž se chlapeček probudil. Jakmile spatřil maminku, natahoval po ní ručky s libým úsměvem. "

Podotýkám, že Jiříčkovi byl batole.

Dřív děti normálně vyrůstaly se psy, stejně jako dnes, akorát dnes je moderní zachraňovat každého psího agresora a chcípáka a pak to dopadá špatně.

koňadra napsal(a):
Mě by zajímalo, jestli by všichni ti advokáti psů, kteří tvrdí, že za kousnutí si může dítě samo, únava psa, cizí prostředí, výchova... atd. (i kdyby to 100 x byla pravda), by se stejně vehementně zastávali psa, kdyby např. jejich dítě skončilo s pokousaným obličejem!

Kdyby se něco podobného stalo v mé rodině, pes by už ten den nežil. Nezkoumala bych nic. Moje děti vyrůstaly s několika psy, vysvětlila jsem jim, jak se k nim chovat, měla jsem možná i štěstí na "normální psy", prostě nikdy se nestalo, že by některý ze psů byť jen zavrčel na naše děti. Kdyby je už snad moc otravovali, nebo prostě jen chtěli mít klid, tak psi od dětí utekli a někam zalezli. Pro mne je prostě nepřijatelná představa, že by nějaký náš pes napadl naše dítě tak, že by tekla krev. (Tím nemyslím nějaké nechtěné škrábnutí zubem při hře).

Nechte psa utratit a nedejte na žvásty které tady zveřejňuji některé osoby. Je úplně jedno jaká byla příčina, podstatné je to, že to udělal a nikdo Vám nedá záruku, že to neudělá znovu s mnohem horšími výsledkem. Syn vyrůstal se 3 dobrnanama a nikdy se nevyskytly ani náznaky nebezpečí. A co se jim navyváděl! Nejstarší fena, která přišla do rodiny jako 5letá, když kluk měl 1/2 roku ho adortovala a byla jeho strážcem. Sebral jí štěně z bedny a za zadní nohu ho nosil po pokoji, fena se snažila pištící ho potomka chytit do zubů aby nespadlo na zem. jindy jsem ho načapal sedět na feně a snažil se jí modrým plastovým šroubovákem píchnout do oka. Axa jen schovávala hlavu z dosahu. Když byk v kočárku, nikdo cizí se k němu nepřiblížil, před obchodem domlátila náhubkem několikrát ženské, které chtěly řvoucí dítě pohoupat. když byl kluk na zahradě, vytýčila si pomyslný kruh o průměru 10 m, do kterého nikdo nemohl vstoupit ( doplatilo na to několik slepic ) a když se kluk po čtyřech chtěl někam vzdálit, chytla ho za plenu a zatáhla ho do prostřed kruhu. Měl jsem taky psa
erdela, který měl 14 let, byl slepý hluchý a ten vyjel po malé neteři a udělal jí dírlu do nosu. Od té chvíle byl vždy, v době kdy tam byla, zavřený mimo. Ale to šlo, protože tam byla tak 1x týdně, jinak nikdy nemůžete úplně zamezit kotaktu dítěte se psem, nebo tomu aby byly neustále oba pod dozorem. Jinak by žádný pes správně vychovaný a nezkažený neměl napadnout dítě.




ńě.

koňadra napsal(a):
Mě by zajímalo, jestli by všichni ti advokáti psů, kteří tvrdí, že za kousnutí si může dítě samo, únava psa, cizí prostředí, výchova... atd. (i kdyby to 100 x byla pravda), by se stejně vehementně zastávali psa, kdyby např. jejich dítě skončilo s pokousaným obličejem!

Kdyby se něco podobného stalo v mé rodině, pes by už ten den nežil. Nezkoumala bych nic. Moje děti vyrůstaly s několika psy, vysvětlila jsem jim, jak se k nim chovat, měla jsem možná i štěstí na "normální psy", prostě nikdy se nestalo, že by některý ze psů byť jen zavrčel na naše děti. Kdyby je už snad moc otravovali, nebo prostě jen chtěli mít klid, tak psi od dětí utekli a někam zalezli. Pro mne je prostě nepřijatelná představa, že by nějaký náš pes napadl naše dítě tak, že by tekla krev. (Tím nemyslím nějaké nechtěné škrábnutí zubem při hře).

Vím naprosto přesně, že pokud by můj pes (zdravý pes) napadl moje dítě, tak je vždy na vině dítě, i když by v tom nebyl úmysl...nebo resp. já, protože jsem za obé zodpovědná a jelikož znám svoje psy, tak vím naprosto přesně, že pokud by dítě pes skutečně pokousal, tak už se nejedná o nějakou prkotinu, že dítě psa přišláplo a pod...můj manžel má na psy stejný názor jako vy, pes který pokouše dítě bez ohledu na okolnosti musí být utracen...
Na druhou stranu pokud by zadavatelky pes napadl její dceru na vážno, tak by měla na obličeji pěknou paseku...
Píšete, že vaši psi někam zalezli...a co dělali vaše děti, lezli tam za nimi?...Zadavatelky pes ležel na svém oblíbeném místě a dítě šlo k němu...co se ve skutečnosti stalo asi neposoudíme...

Možná budu advokátka psů, ale já si prostě myslím, že když do té doby bezproblémový rodinný pes napadne své dítě, tak chyba není na straně psa...když převedu stejnou situaci na lidi, dvě děti-sourozenci, větší si zaleze na své oblíbené místo a mladší dítě ho přijde otravovat, starší dítě už toho má plný zuby a do sourozence strčí, ten upadne, praští se o skříňku, rozšvihne si hlavu...a co teď...máte doma agresivní dítě, dáte ho pryč?...nebo prostě víte, že to byla "nehoda"...jasně staršímu dítěti vyčiníte, že tohle dělat nemůže, že musí být opatrnější, pak oblíbená fráze "jsi starší, on z toho nemá rozum"...možná nějakej zarach, ale když to samé udělá pes, který nemá inteligenci třeba desetiletého dítěte, tak je agresor a je ho nutné zlikvidovat...
To, že se to nedá srovnávat, protože dítě je dítě a pes je jenom pes s tím můžu jen souhlasit...děti umí být zákeřné, zlé, záludné, zlomyslné a kruté...na rovinu, kdybych si měla vybrat jestli přijmu do rodiny jedno cizí dítě nebo pět psů, tak beru ty psy...dítě není anděl, který nikdy za nic nemůže...

Zadavatelka by měla psovi najít nový domov, kde nemají děti...myslím, že vztah se psem už nikdy nebudou mít takový jako před tou událostí, že k psovi už nikdy nenajdou cestu...a zatímco oni budou vědět proč, tak ten pes to nechápe...jestli tam zbylo ještě trochu citu k tomu psovi, tak psa z domu...

jahodapavel napsal(a):
Nechte psa utratit a nedejte na žvásty které tady zveřejňuji některé osoby. Je úplně jedno jaká byla příčina, podstatné je to, že to udělal a nikdo Vám nedá záruku, že to neudělá znovu s mnohem horšími výsledkem. Syn vyrůstal se 3 dobrnanama a nikdy se nevyskytly ani náznaky nebezpečí. A co se jim navyváděl! Nejstarší fena, která přišla do rodiny jako 5letá, když kluk měl 1/2 roku ho adortovala a byla jeho strážcem. Sebral jí štěně z bedny a za zadní nohu ho nosil po pokoji, fena se snažila pištící ho potomka chytit do zubů aby nespadlo na zem. jindy jsem ho načapal sedět na feně a snažil se jí modrým plastovým šroubovákem píchnout do oka. Axa jen schovávala hlavu z dosahu. Když byk v kočárku, nikdo cizí se k němu nepřiblížil, před obchodem domlátila náhubkem několikrát ženské, které chtěly řvoucí dítě pohoupat. když byl kluk na zahradě, vytýčila si pomyslný kruh o průměru 10 m, do kterého nikdo nemohl vstoupit ( doplatilo na to několik slepic ) a když se kluk po čtyřech chtěl někam vzdálit, chytla ho za plenu a zatáhla ho do prostřed kruhu. Měl jsem taky psa
erdela, který měl 14 let, byl slepý hluchý a ten vyjel po malé neteři a udělal jí dírlu do nosu. Od té chvíle byl vždy, v době kdy tam byla, zavřený mimo. Ale to šlo, protože tam byla tak 1x týdně, jinak nikdy nemůžete úplně zamezit kotaktu dítěte se psem, nebo tomu aby byly neustále oba pod dozorem. Jinak by žádný pes správně vychovaný a nezkažený neměl napadnout dítě.




ńě.

Skvěle vychované dítě - "Sebral jí štěně z bedny a za zadní nohu ho nosil po pokoji, fena se snažila pištící ho potomka chytit do zubů aby nespadlo na zem. jindy jsem ho načapal sedět na feně a snažil se jí modrým plastovým šroubovákem píchnout do oka. Axa jen schovávala hlavu z dosahu."

jahodapavel napsal(a):
Nechte psa utratit a nedejte na žvásty které tady zveřejňuji některé osoby. Je úplně jedno jaká byla příčina, podstatné je to, že to udělal a nikdo Vám nedá záruku, že to neudělá znovu s mnohem horšími výsledkem. Syn vyrůstal se 3 dobrnanama a nikdy se nevyskytly ani náznaky nebezpečí. A co se jim navyváděl! Nejstarší fena, která přišla do rodiny jako 5letá, když kluk měl 1/2 roku ho adortovala a byla jeho strážcem. Sebral jí štěně z bedny a za zadní nohu ho nosil po pokoji, fena se snažila pištící ho potomka chytit do zubů aby nespadlo na zem. jindy jsem ho načapal sedět na feně a snažil se jí modrým plastovým šroubovákem píchnout do oka. Axa jen schovávala hlavu z dosahu. Když byk v kočárku, nikdo cizí se k němu nepřiblížil, před obchodem domlátila náhubkem několikrát ženské, které chtěly řvoucí dítě pohoupat. když byl kluk na zahradě, vytýčila si pomyslný kruh o průměru 10 m, do kterého nikdo nemohl vstoupit ( doplatilo na to několik slepic ) a když se kluk po čtyřech chtěl někam vzdálit, chytla ho za plenu a zatáhla ho do prostřed kruhu. Měl jsem taky psa
erdela, který měl 14 let, byl slepý hluchý a ten vyjel po malé neteři a udělal jí dírlu do nosu. Od té chvíle byl vždy, v době kdy tam byla, zavřený mimo. Ale to šlo, protože tam byla tak 1x týdně, jinak nikdy nemůžete úplně zamezit kotaktu dítěte se psem, nebo tomu aby byly neustále oba pod dozorem. Jinak by žádný pes správně vychovaný a nezkažený neměl napadnout dítě.




ńě.

No a stím se chlubíte, že jste nechal dítě, aby se takhle chovalo ke psům? Můete se max pochlubit, že byli dokonalí vaši psi...

jahodapavel napsal(a):
Nechte psa utratit a nedejte na žvásty které tady zveřejňuji některé osoby. Je úplně jedno jaká byla příčina, podstatné je to, že to udělal a nikdo Vám nedá záruku, že to neudělá znovu s mnohem horšími výsledkem. Syn vyrůstal se 3 dobrnanama a nikdy se nevyskytly ani náznaky nebezpečí. A co se jim navyváděl! Nejstarší fena, která přišla do rodiny jako 5letá, když kluk měl 1/2 roku ho adortovala a byla jeho strážcem. Sebral jí štěně z bedny a za zadní nohu ho nosil po pokoji, fena se snažila pištící ho potomka chytit do zubů aby nespadlo na zem. jindy jsem ho načapal sedět na feně a snažil se jí modrým plastovým šroubovákem píchnout do oka. Axa jen schovávala hlavu z dosahu. Když byk v kočárku, nikdo cizí se k němu nepřiblížil, před obchodem domlátila náhubkem několikrát ženské, které chtěly řvoucí dítě pohoupat. když byl kluk na zahradě, vytýčila si pomyslný kruh o průměru 10 m, do kterého nikdo nemohl vstoupit ( doplatilo na to několik slepic ) a když se kluk po čtyřech chtěl někam vzdálit, chytla ho za plenu a zatáhla ho do prostřed kruhu. Měl jsem taky psa
erdela, který měl 14 let, byl slepý hluchý a ten vyjel po malé neteři a udělal jí dírlu do nosu. Od té chvíle byl vždy, v době kdy tam byla, zavřený mimo. Ale to šlo, protože tam byla tak 1x týdně, jinak nikdy nemůžete úplně zamezit kotaktu dítěte se psem, nebo tomu aby byly neustále oba pod dozorem. Jinak by žádný pes správně vychovaný a nezkažený neměl napadnout dítě.




ńě.

A tím se chlubíte? Vděčíte jen obrovské toleranci vašich psů, že se nic nestalo, když jste se nestarali o dítě.

Největší problém tady v tom konkretnim pripade je, ze majitele netusi PROC se to stalo.

A pak je asi jedno, jestli blba vychova, nebo ze neumi psa cist, dite ze to prehnalo, nemoc - ono to nemá moc "dobrych" reseni.

jahodapavel napsal(a):
Nechte psa utratit a nedejte na žvásty které tady zveřejňuji některé osoby. Je úplně jedno jaká byla příčina, podstatné je to, že to udělal a nikdo Vám nedá záruku, že to neudělá znovu s mnohem horšími výsledkem. Syn vyrůstal se 3 dobrnanama a nikdy se nevyskytly ani náznaky nebezpečí. A co se jim navyváděl! Nejstarší fena, která přišla do rodiny jako 5letá, když kluk měl 1/2 roku ho adortovala a byla jeho strážcem. Sebral jí štěně z bedny a za zadní nohu ho nosil po pokoji, fena se snažila pištící ho potomka chytit do zubů aby nespadlo na zem. jindy jsem ho načapal sedět na feně a snažil se jí modrým plastovým šroubovákem píchnout do oka. Axa jen schovávala hlavu z dosahu. Když byk v kočárku, nikdo cizí se k němu nepřiblížil, před obchodem domlátila náhubkem několikrát ženské, které chtěly řvoucí dítě pohoupat. když byl kluk na zahradě, vytýčila si pomyslný kruh o průměru 10 m, do kterého nikdo nemohl vstoupit ( doplatilo na to několik slepic ) a když se kluk po čtyřech chtěl někam vzdálit, chytla ho za plenu a zatáhla ho do prostřed kruhu. Měl jsem taky psa
erdela, který měl 14 let, byl slepý hluchý a ten vyjel po malé neteři a udělal jí dírlu do nosu. Od té chvíle byl vždy, v době kdy tam byla, zavřený mimo. Ale to šlo, protože tam byla tak 1x týdně, jinak nikdy nemůžete úplně zamezit kotaktu dítěte se psem, nebo tomu aby byly neustále oba pod dozorem. Jinak by žádný pes správně vychovaný a nezkažený neměl napadnout dítě.




ńě.

Panebože, až mi zle zostalo ako som to čítala...

vláčilo šteniatko za nohu
osedlalo psa
šrobovákom chcelo dieťa vypichnuť psovi oko

chudák pes a nezodpovedný majiteľ !

následne ak by zaútočil na vaše dieťa by ste nadávali na psa, mlátili ho alebo ho dali utratiť iba preto, že ho vaše dieťa týralo a on sa iba branil :(

a zadavateľka témy si dúfam zobrala ponaučenie od všetkých čo sme sem písali. Psík spal, dieťa ho vyrušilo, udrelo, stupilo na nohu ( to je jedno ) a on sa naozaj iba ohnal. Inak by utok dopadol fatálne. Následne ho majiteľ riadne zmlátil, reval na neho...plus následný epileptický záchvat.

Už som písala, psíka dať vyšetriť, CT, rentgen aby sa vylúčil nádor a nasadili sa lieky. Postupne bez dieťaťa sa opäť so psíkom zblížiť. Ukázať mu, že ho máte radi, že patrí aj nadalej k vám. Vytýčte mu jeho priestor, kam mu nikto nebude chodiť. A už vonkoncom nie dieťa. A dieťa od malička učiť že pes nie je hračka, že sa mu neubližuje, nestupa na labky, nelezie do misky, že ak si lahne spinkať chce mať klud.

drčím palce aby ste boli opäť rodina. Ak nie, psíka dajte do útulku a možno nájde milujuceho pána, kde bude mať svoj klud, pokoj a lásku..

Janae napsal(a):
Co je dřív?
Já pocházím z vesnice, ze statku. Velkého psa jsme vždy měli, pes v batolecím věku už mého dědu a pradědu atd.
Nedávno jsem četla text o výchově dětí z roku 1881. Kopíruji:

"Podívejme se nyní do chaloupky, jak prospívá Jiří. Jeho nerozlučným společníkem jest pes. Často, když chlapeček na zemi usne, propůjčí se mu čtyřnohý druh za podušku. Otec Jiříčkův po celý den pracuje, vídá svého milánka, jen když přijde na oběd a pak ráno a večer. S otcem musí jíti též matka po práci, a tu pak povaluje se hošík v chudobné světničce na zemi a kolem něho obskakuje dovádivě čtyřnohý společník a přítel.
Když jsme se ubírali na návštěvu k chaloupce, přidružila se k nám na dvorečku matka, a že se již schylovalo k slunce západu, přicházel též otec v patách za námi k domovu. Jiříček spal a měl hlavu položenou na svém huňatém společníku. Při vstoupení matky do světničky pes sebou trhl, jako by chtěl vyskočiti, čímž se chlapeček probudil. Jakmile spatřil maminku, natahoval po ní ručky s libým úsměvem. "

Podotýkám, že Jiříčkovi byl batole.

Dřív děti normálně vyrůstaly se psy, stejně jako dnes, akorát dnes je moderní zachraňovat každého psího agresora a chcípáka a pak to dopadá špatně.

A když už jsem odbočila s historií. Česká královna Johana Bavorská pravděpodobně zemřela (1386) po útoku loveckých psů svého manžela Václava. Psi s nimi pravidelně spali v ložnici a dle pověsti se královna v noci probudila a psy vylekala. Zemřela následně na následky pokousání a hlavně vztekliny.
Další verze je mor. Ale už tehdy bylo běžné, že psi žili s rodinou.

Takže "dřív to tak nebývalo" neberu jako argument.

Leda byste "dřív" myslela ve verzi básničky:
Za komunistů se tak špatně nežilo
V letě bylo teplo,
V zimě sněžilo.
Z jara ledy tály,
byly povodně.
To jste milé děti přišly o hodně.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Skvěle vychované dítě - "Sebral jí štěně z bedny a za zadní nohu ho nosil po pokoji, fena se snažila pištící ho potomka chytit do zubů aby nespadlo na zem. jindy jsem ho načapal sedět na feně a snažil se jí modrým plastovým šroubovákem píchnout do oka. Axa jen schovávala hlavu z dosahu."

Přesně to si říkám, když to čtu...

Psa nemám, dítě nemám, tak jsem takový nestranný účastník diskuze. A tedy, v této diskuzi žádné fanatické "psí advokáty" nepozoruji, pouze fanatické "jednou se ohnal=uspat". Nevím, pokud už tedy se člověk nedokáže s útokem svého zvířete na své dítě smířit, což bych i chápala, proč ale hned uspávat?! Proč jahodapavel nedoporučíte zkusit sehnat pro psa jiný domov, bez dětí (ale tak obecně myšleno, pokud by agrese nebyla ze zdravotních důvodů a nebylo jasné, že se může nečekaně opakovat znovu s velkou pravděpodobností)?

Je to hodně drsný přístup, co prezentujete...

Jen by mě zajímalo, máte stejný přístup i k lidem? Vztáhl ruku na jiného člověka, agresor, důvody mne nezajímají, je nebezpečný minimálně potenciálně, uspat? Na kočku? Morče? Králíka? Kde je nějaká hranice a soudnost? o.O.

Janae napsal(a):
A když už jsem odbočila s historií. Česká královna Johana Bavorská pravděpodobně zemřela (1386) po útoku loveckých psů svého manžela Václava. Psi s nimi pravidelně spali v ložnici a dle pověsti se královna v noci probudila a psy vylekala. Zemřela následně na následky pokousání a hlavně vztekliny.
Další verze je mor. Ale už tehdy bylo běžné, že psi žili s rodinou.

Takže "dřív to tak nebývalo" neberu jako argument.

Leda byste "dřív" myslela ve verzi básničky:
Za komunistů se tak špatně nežilo
V letě bylo teplo,
V zimě sněžilo.
Z jara ledy tály,
byly povodně.
To jste milé děti přišly o hodně.

Jó, milé děti, za to teď máte vyhlídky .

rapotacka11 napsal(a):
Jó, milé děti, za to teď máte vyhlídky .

Nevím jak Vy, ale já s dětma momentálně vyhlížím z terasy na přehradu, takže dobrý.

scylla napsal(a):
V žádném případě nedovolím, aby dítě po psovi lezlo nebo si na něj sedalo.

Nápodobně. Můj muž je na to doslova alergický, respective je alergický na to, když se nějaké dítě přiblíží k našim psům. Vím, co můžu čekat od svých psů, ovšem nikdy si nejsem jistá, co čekat od dítěte. A vrážet prstíky do očí a uší psa, je pro dítě přirozená činnost, ve které ho všichni podporují (ukaž, kde má medvídek očičko?) psu se tohle rozhodně a nevím proč by mělo...nemusí líbit.

Janae napsal(a):
Co je dřív?
Já pocházím z vesnice, ze statku. Velkého psa jsme vždy měli, pes v batolecím věku už mého dědu a pradědu atd.
Nedávno jsem četla text o výchově dětí z roku 1881. Kopíruji:

"Podívejme se nyní do chaloupky, jak prospívá Jiří. Jeho nerozlučným společníkem jest pes. Často, když chlapeček na zemi usne, propůjčí se mu čtyřnohý druh za podušku. Otec Jiříčkův po celý den pracuje, vídá svého milánka, jen když přijde na oběd a pak ráno a večer. S otcem musí jíti též matka po práci, a tu pak povaluje se hošík v chudobné světničce na zemi a kolem něho obskakuje dovádivě čtyřnohý společník a přítel.
Když jsme se ubírali na návštěvu k chaloupce, přidružila se k nám na dvorečku matka, a že se již schylovalo k slunce západu, přicházel též otec v patách za námi k domovu. Jiříček spal a měl hlavu položenou na svém huňatém společníku. Při vstoupení matky do světničky pes sebou trhl, jako by chtěl vyskočiti, čímž se chlapeček probudil. Jakmile spatřil maminku, natahoval po ní ručky s libým úsměvem. "

Podotýkám, že Jiříčkovi byl batole.

Dřív děti normálně vyrůstaly se psy, stejně jako dnes, akorát dnes je moderní zachraňovat každého psího agresora a chcípáka a pak to dopadá špatně.

Tomuhle idylickému popisu, nevěřím ani za mák. Jistě, nenarodila jsem se 1880, ale ani z popisu mých prarodičů, kteří se narodili 1920, nic takového nebylo. Pes byl uvázaný na řetězu u boudy, maximálně puštěný na malém dvorku. Děti k němu chodily, samozřejmě, což skončilo buďto pokousáním(když pes už měl z řetězu trauma) a nebo ho pustili z řetězu a hráli si sním, za což byl mnohý Alík neskonale vděčný. Takové dětství jsem zažila ještě já, i když kvůli nám už dal děda psa na řetěz jen vyjímečně, jen když třeba někdo cizí přišel na dvorek. Nikdy jsem neslyšela o tom, že by pes mohl chodit do chalupy. Pouštěly se tam jen kočky, protože vychytaly myši. Jelikož tehdy měly chalupy ještě hliněnou podlahu, máma vzpomíná na to, jak u své babičky, musela lozit pod postel a popelem zasýpat kočičince, aby vyschnuly a šly následně vymést (do 40let nemohla kočku ani vidět ) To jen odbočka pro poučení

lesnížínka napsal(a):
Tomuhle idylickému popisu, nevěřím ani za mák. Jistě, nenarodila jsem se 1880, ale ani z popisu mých prarodičů, kteří se narodili 1920, nic takového nebylo. Pes byl uvázaný na řetězu u boudy, maximálně puštěný na malém dvorku. Děti k němu chodily, samozřejmě, což skončilo buďto pokousáním(když pes už měl z řetězu trauma) a nebo ho pustili z řetězu a hráli si sním, za což byl mnohý Alík neskonale vděčný. Takové dětství jsem zažila ještě já, i když kvůli nám už dal děda psa na řetěz jen vyjímečně, jen když třeba někdo cizí přišel na dvorek. Nikdy jsem neslyšela o tom, že by pes mohl chodit do chalupy. Pouštěly se tam jen kočky, protože vychytaly myši. Jelikož tehdy měly chalupy ještě hliněnou podlahu, máma vzpomíná na to, jak u své babičky, musela lozit pod postel a popelem zasýpat kočičince, aby vyschnuly a šly následně vymést (do 40let nemohla kočku ani vidět ) To jen odbočka pro poučení

No vidíte. Moji prarodiče, narození 1907, měli psy vždycky doma v domě, měli své pelechy a spali s nimi v posteli, boudu ani řetěz jsem za celé dětství neviděla u nich.

Pane Jahoda...dle jména, které se u nás nevyskytuje jen doufám, že nikdy nepotkám vaše děti Tohle je totiž výchova na přeshubu...

Vy, kdo jste psali rodinný pes atd. On pes zadavatelky, ale není tak doslova rodinný pes, respective, není to pes, který s nima žije v těsné blízkosti v domě, či bytě. Jde o to že: malá má rok a půl, takže kolik kontaktu za tu dobu spolu měli, když byla mezitím zima a dítě tak maximálně v kočáru? Pes není zvyklý na nejistou chůzi dítěte a všechny divné jiné projevy dítěte... však to znáte. Jistě, setkal se s ním, neviděl dítě poprvé, ale není to totéž, nejspíš je stále z dítěte nejistý a trochu ve střehu. Pokud podřimuje a dítě ztratíc rovnováhu na něj trochu napadne, třeba mu ručkou máchne na hlavu, může to vyvolat stokrát popsanou reakci. Pořád mluvím, ale jen v teoretické rovině, tedy pokud je pes zdravý. Pokud je nemocný, je to prostě jiný level.

lesnížínka napsal(a):
Tomuhle idylickému popisu, nevěřím ani za mák. Jistě, nenarodila jsem se 1880, ale ani z popisu mých prarodičů, kteří se narodili 1920, nic takového nebylo. Pes byl uvázaný na řetězu u boudy, maximálně puštěný na malém dvorku. Děti k němu chodily, samozřejmě, což skončilo buďto pokousáním(když pes už měl z řetězu trauma) a nebo ho pustili z řetězu a hráli si sním, za což byl mnohý Alík neskonale vděčný. Takové dětství jsem zažila ještě já, i když kvůli nám už dal děda psa na řetěz jen vyjímečně, jen když třeba někdo cizí přišel na dvorek. Nikdy jsem neslyšela o tom, že by pes mohl chodit do chalupy. Pouštěly se tam jen kočky, protože vychytaly myši. Jelikož tehdy měly chalupy ještě hliněnou podlahu, máma vzpomíná na to, jak u své babičky, musela lozit pod postel a popelem zasýpat kočičince, aby vyschnuly a šly následně vymést (do 40let nemohla kočku ani vidět ) To jen odbočka pro poučení

No ono to moc idylický není. Jde o to, že Jiříkovi nebyl ani rok, když oba rodiče odešli do práce a matka se vracela pouze na krmení. Jiřík byl zavřený ve světnici a společníka mu dělal pes. Dle autorů z Jiříka rostl silný a vyrovnaný jedinec, zatímco z druhého pozorovaného objektu, jediného synka mlynáře rostl rozmazlený hajzlík, co potřeboval pozornost.
Celkem zajímavé čtení. (ironicky)

Nevím z jakého poměru pochází vaši rodiče, ale já mám fotky už mého pradědy, na kterém je celá rodina i s velkým psem, jen ten pes na fotce působí živě. Děda na psa s láskou vzpomínal a celý život měl velké psy stejně jako můj otec.
Stejně jako z druhé strany na psa s láskou vzpomínala moje babička, tam teda už s jistou mírou úsměvu, protože měli vždy krysaříka a ten byl dost rozmazlený.

Janae napsal(a):
No ono to moc idylický není. Jde o to, že Jiříkovi nebyl ani rok, když oba rodiče odešli do práce a matka se vracela pouze na krmení. Jiřík byl zavřený ve světnici a společníka mu dělal pes. Dle autorů z Jiříka rostl silný a vyrovnaný jedinec, zatímco z druhého pozorovaného objektu, jediného synka mlynáře rostl rozmazlený hajzlík, co potřeboval pozornost.
Celkem zajímavé čtení. (ironicky)

Nevím z jakého poměru pochází vaši rodiče, ale já mám fotky už mého pradědy, na kterém je celá rodina i s velkým psem, jen ten pes na fotce působí živě. Děda na psa s láskou vzpomínal a celý život měl velké psy stejně jako můj otec.
Stejně jako z druhé strany na psa s láskou vzpomínala moje babička, tam teda už s jistou mírou úsměvu, protože měli vždy krysaříka a ten byl dost rozmazlený.

Z poměrů vesnických, zemědělských, velmi nuzných. Nevím, který ročník byl váš děda, ale dnešní dědové, to je ročník mé mamky(nyní 65let) už mají na psy o hodně, spíš diametrálně odlišný pohled, než mí popisovaní prarodiče. Můj děda měl našeho psa taky rád, proto už nebyl na řetězu, ale pořád to pro něj byl jen pes, který se mu motá při práci v hospodářství pod nohama. Má máma, už má psa jako společníka, ona už řeší jeho pořeby a city.

Janae napsal(a):
No ono to moc idylický není. Jde o to, že Jiříkovi nebyl ani rok, když oba rodiče odešli do práce a matka se vracela pouze na krmení. Jiřík byl zavřený ve světnici a společníka mu dělal pes. Dle autorů z Jiříka rostl silný a vyrovnaný jedinec, zatímco z druhého pozorovaného objektu, jediného synka mlynáře rostl rozmazlený hajzlík, co potřeboval pozornost.
Celkem zajímavé čtení. (ironicky)

Nevím z jakého poměru pochází vaši rodiče, ale já mám fotky už mého pradědy, na kterém je celá rodina i s velkým psem, jen ten pes na fotce působí živě. Děda na psa s láskou vzpomínal a celý život měl velké psy stejně jako můj otec.
Stejně jako z druhé strany na psa s láskou vzpomínala moje babička, tam teda už s jistou mírou úsměvu, protože měli vždy krysaříka a ten byl dost rozmazlený.

Jo, ještě k tomu popisu fotky s velkým psem...nebyl váš děda z pohraničí? Jen mi to připomnělo fotku, kterou si přivezla moje babička z Varnsdorfu, kde byla s rodiči na návštěvě u svého, tam přiženěného bratra. Netuším, který je to rok, tipla bych těsně před válkou(1938)Taky tam sedí celá rodina i s jejich velkým psem U nich to ale bude možná i proto, že nemohli mít děti...

lesnížínka napsal(a):
Z poměrů vesnických, zemědělských, velmi nuzných. Nevím, který ročník byl váš děda, ale dnešní dědové, to je ročník mé mamky(nyní 65let) už mají na psy o hodně, spíš diametrálně odlišný pohled, než mí popisovaní prarodiče. Můj děda měl našeho psa taky rád, proto už nebyl na řetězu, ale pořád to pro něj byl jen pes, který se mu motá při práci v hospodářství pod nohama. Má máma, už má psa jako společníka, ona už řeší jeho pořeby a city.

Možná to bude ten rozdíl, můj děda se také narodil v roce 1920, na velký statek a který samozřejmě přišli a navrácen byl až po revoluci.
Celý život na to s láskou vzpomínal a zvířata miloval, byl myslivec, ovšem v dobrém smyslu slova, nesnášel dnešní myslivce.
Vždy říkal že "nejhorší ze všeho jsou kozičkáři" - myšleno lidé, kteří se zmůžou maximálně na kozu - zvíře pro ně není živý tvor, ale životní nutnost, nemají k němu vztah.
No a babička byla o 15 let mladší pocházela z rodiny obchodníka, vždy drželi rozmazleného krysaříka.
Z druhé strany byli kováři, preferovali kočky, ale psa měli taky a taky vždy ve světnici a velké psy, pokud vím, tak poslední byl čuvač.

lesnížínka napsal(a):
Jo, ještě k tomu popisu fotky s velkým psem...nebyl váš děda z pohraničí? Jen mi to připomnělo fotku, kterou si přivezla moje babička z Varnsdorfu, kde byla s rodiči na návštěvě u svého, tam přiženěného bratra. Netuším, který je to rok, tipla bych těsně před válkou(1938)Taky tam sedí celá rodina i s jejich velkým psem U nich to ale bude možná i proto, že nemohli mít děti...

Ne Jižní Čechy.

Janae napsal(a):
Ne Jižní Čechy.

A dětný byli dost, akorát měli celkem velkou mortalitu u dětí. Jak na nemoci, tak na nehody.

Janae napsal(a):
No ono to moc idylický není. Jde o to, že Jiříkovi nebyl ani rok, když oba rodiče odešli do práce a matka se vracela pouze na krmení. Jiřík byl zavřený ve světnici a společníka mu dělal pes. Dle autorů z Jiříka rostl silný a vyrovnaný jedinec, zatímco z druhého pozorovaného objektu, jediného synka mlynáře rostl rozmazlený hajzlík, co potřeboval pozornost.
Celkem zajímavé čtení. (ironicky)

Nevím z jakého poměru pochází vaši rodiče, ale já mám fotky už mého pradědy, na kterém je celá rodina i s velkým psem, jen ten pes na fotce působí živě. Děda na psa s láskou vzpomínal a celý život měl velké psy stejně jako můj otec.
Stejně jako z druhé strany na psa s láskou vzpomínala moje babička, tam teda už s jistou mírou úsměvu, protože měli vždy krysaříka a ten byl dost rozmazlený.

Mimochodem, odkud tu knížku máte? Je někde k sehnání, přečtení,...? :).

boikana napsal(a):
Mimochodem, odkud tu knížku máte? Je někde k sehnání, přečtení,...? :).

Je to z knihy "Třicet návštěv, čili, Následky dobrého a špatného vychování"
Uryvek je zkopírovaný z "maminkovské diskuze" a na tu jsem ho nevložila já, pouze jsem si na text vzpomněla u výroku "to dřív nebývalo".

Janae napsal(a):
Je to z knihy "Třicet návštěv, čili, Následky dobrého a špatného vychování"
Uryvek je zkopírovaný z "maminkovské diskuze" a na tu jsem ho nevložila já, pouze jsem si na text vzpomněla u výroku "to dřív nebývalo".

MMCH fotky svých "dětských" zvířat a psa má ve své knize "Okolo Gabry a Málinky" i Amálie Kutinová, aj o zvířatech celkem hezky píše. Ta se narodila kolem roku 1900? (nechce se mi dohledávat)

Záleželo na rodině a možná i poměrech, někdo měl psa na řetězu někdo doma. Podobné jako dnes, akorát dnes je místo řetězu spíš kotec.

Osobne bych to videla na kombinaci uleku psa, ktery byl pravdepodobne i dost utahany z cele te dovolene a nejakeho podnětu od dítěte. Jen tak pes nekousne. Min. zavrci dopredu, kdyz se mu něco nelibi...a ze byl pak agresivni? Myslite, ze sam nebyl překvapený z toho, ze holcicce tekla krev a kricela? A do toho na nej zacne pan rvat a mlatit ho...taky bych se branila, byt psem..

Psi se nam rvali, ja mezi ne sahla a fena me vzala po ruce zubem a ja vykrikla. Ten její udiveny a omluvny vyraz vidim do ted...

Vyrůstala jsem se psy odmala, doma v dobe meho narozeni byla jezevcice, kdyz mi bylo pul roku prislo stene krizence jezevcika, o rok pozdeji stene velkeho knirace a kdyz mi bylo 3,5 rok, tak ještě cuba KAO. Vemte si, ze mama musela krotit 2 mala děcka ( bracha je o 2 roky starsi) a stenata a nikdy se nikomu nic nestalo. Psi byli taky venkovní s tim, ze jsme venku travili hodne casu...ale odmala jsme vedeli, ze psovi se nestoura do oci a usi, nijak se jim neublizuje, atd. Kdyz uz neco psa nebavilo, zvedl se a sel do kotce ci kus dal a my odmala vedeli, ze za nim nemame lozit a nechat jo v klidu...i tak je to porad zivy tvor, takze hlidat, hlidat a hlidat.

Ted cekame s manzelem mimi, doma mame boxera ( ten uz je dik neteri zvykly na deti) a kříženku maleho knirace ( ta na deti zvykla jeste moc neni) a uz ted vim, ze mimi bude odmala muset vedet, ze pejskum se neublizuje a maji sve misto, kam se jim neleze. A proste budeme muset hlidat a hlidat...a pokud se neco takoveho stane, prvni budu nadavat sobe, ze jsem je neuhlidala...a ne mlatit psa...pochvalu samozrejme nedostane, kdyby na to doslo, ale je to porad zvire a ma sve instinkty..s tim se proste musi pocitat.

Janae napsal(a):
A když už jsem odbočila s historií. Česká královna Johana Bavorská pravděpodobně zemřela (1386) po útoku loveckých psů svého manžela Václava. Psi s nimi pravidelně spali v ložnici a dle pověsti se královna v noci probudila a psy vylekala. Zemřela následně na následky pokousání a hlavně vztekliny.
Další verze je mor. Ale už tehdy bylo běžné, že psi žili s rodinou.

Takže "dřív to tak nebývalo" neberu jako argument.

Leda byste "dřív" myslela ve verzi básničky:
Za komunistů se tak špatně nežilo
V letě bylo teplo,
V zimě sněžilo.
Z jara ledy tály,
byly povodně.
To jste milé děti přišly o hodně.

Pěkné a ano, myslela zhruba dobu za komunistů, psů byla možná třetina oproti dnešku a rozhodně nebylo běžné, že by součástí rodiny s malými dětmi byl zlatý retrívr či jiný velký pes, určitě ne v takové míře, jako dnes.
Aby bylo jasno, nemám nic proti mladým lidem, kteří mají současně psy a malé děti a obdivuju všechny, kterým se podaří obojí skloubit tak, že neutrpí potřeby dětí ani psů.
Prostě až moc často vídám lidi, kteří si psa pořídí jako doplněk, mají jej jaksi mimochodem, netuší, co obnáší mít štěně, domnívají se, že se pes rodí se znalostí slov "nesmíš" a "sedni" a pokud něco provede, dostane co proto se slovy, že on moc dobře ví, za co.
Vídám lidi, kteří se domnívají, že jejich dítě bude před psem v bezpečí, pokud na něj budou dostatečně drsní a na každém kroku mu budou dávat najevo, kdo je tady pánem.

Pespes99 napsal(a):
Chtěla bych se s vámi poradit co mám dělat dál. Máme 6ti levého zlatého retrívra, je to náš milovaný pes. Bydlíme na vesnici, on je tedy celý rok venku, do domu nesmí. My se mu ale věnujeme, každý den chodíme na procházku a prakticky od jara do podzimu jsme s ním venku. V létě ho bereme s sebou na dovolenou. Bohužel tento týden, poslední den dovolené na chatě kde to všichni známe napadl naší dceru. Bohužel ji kousnul do hlavičky a udělal ji trznou ránu cca 5cm na čele a mírně pohmozdil hlavu. Nerozumíme tomu kde se v něm vzala taková agrese a že takhle zaútočil. Na dceru byl zvyklí a občasné šlápnout na packu i ocas mu nevadilo. Ležel na svém oblíbeném místě dcera k němu šla možná ho chtěla jen pohladit, mozna mu mohla šlápnout na ocas, nevíme ale takhle agresivní chování jsme nečekali. Manžel byl na krok od nich, bohuzel zády. Jen se otočil a odehnal psa od dcery. Následně psa několikrát udeřil. Stále se choval agresivně i vůči manželovi. Potřebovali jsme ho vzít do auta a s dcerou jet na síti do nemocnice. Pes nechtěl reagovat, neposlouchal nás. Po několika hodinách už doma dostal epilepticky záchvat. Nikdy předtím nic. Choval se divné celý den a následující dny to není lepší. Úplně se nám vyhýbá. Má z nás strach a po pravdě já jsem k němu po jeho útoku úplně chladná. Nedokáží se k němu chovat stejně přátelský a milé jako dřív. On byl rodinný člen patřil k nám ale poté co bezdůvodně zaútočil. Teda vím že to nějaký důvod mělo ale nerozumíme jaký. Nedal nám nic najevo. A pokud tak nerozumíme proč taková agrese, proč jen ne zavrčel, nebo se jen neohnal. Nevíme co dál. Ztratil mou důvěru. Nevím jak ochránit dceru aby se někdy útok ne opakoval.

Chudák pes kdyby chtěl dceru opravdu kousnout tak by jí zabil. Jen se ohnal, nevíte proč, nevíte co mu udělala protože jste to neviděli. Za to jste psa ztřískali a vystresovali tak že z toho dostal epileptický záchvat. Byl v cizím prostředí, jistě unavený, možná zmordovaný vedrem a dopadl takhle. je to vaše vina, dítě máte hlídat, malé děti a psi nepatří dohromady. Retriever je citlivý pes na hrubé zacházení od svého pána. Nevěřím tomu že by mu zrovna náhodou ten den propukla epilepsie a stav kdy kousnul byl stav před záchvatem, spíš věřím tomu že záchvat dostal ze stresu a strachu z vás.Píšete že byl člen rodiny, už není ? Tak to asi člen rodiny zas tak moc nebyl. jak ochránit dceru aby se útok neopakoval, jednoduše, hlídat jí, nenechávat jí se psem samotnou, nnechávat jí aby psa otravovala, asi tak.

lesnížínka napsal(a):
Pane Jahoda...dle jména, které se u nás nevyskytuje jen doufám, že nikdy nepotkám vaše děti Tohle je totiž výchova na přeshubu...

TAK SI SAMA VRAŽTE, ZA TY VAŠE NÁZORY, KTERÉ TU ZVEŘEJŇUJETE, BYSIE SI TO UŽ VÁŽNĚ ZASLOUŽILA.

jahodapavel napsal(a):
TAK SI SAMA VRAŽTE, ZA TY VAŠE NÁZORY, KTERÉ TU ZVEŘEJŇUJETE, BYSIE SI TO UŽ VÁŽNĚ ZASLOUŽILA.

To je neuvěřitelný...četl jste to co jste napsal...vaše dítě se mimo jiné snažilo vaší fenu píchnout do oka...kde jste byli vy jeho rodiče ? to jste tomu přihlíželi jak fena uhýbá...sebral štěně z bedny a za nohu nosil pištící štěně po pokoji...a zatímco se fena snažila svému potomku pomoct, tak vy rodiče dítěte jste dělali co?...a pokud by fena na tohle reagovala útokem na dítě, tak byste ukončili její žití, přestože ona by se zachovala defakto zcela správně...zatímco váš potomek se choval bez jakékoliv úcty k živému tvoru (to že byl třeba malý je výmluva, už roční, dvouleté dítě chápe, že nemá dělat pejskovi baci baci a že mu nemá udělat bebí apod.) a vy jako osoby odpovědné za svoje dítě jste se z mého hlediska zachovali zcela nepochopitelně, protože jste takovému chování vašeho potomka nezabránili...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To je neuvěřitelný...četl jste to co jste napsal...vaše dítě se mimo jiné snažilo vaší fenu píchnout do oka...kde jste byli vy jeho rodiče ? to jste tomu přihlíželi jak fena uhýbá...sebral štěně z bedny a za nohu nosil pištící štěně po pokoji...a zatímco se fena snažila svému potomku pomoct, tak vy rodiče dítěte jste dělali co?...a pokud by fena na tohle reagovala útokem na dítě, tak byste ukončili její žití, přestože ona by se zachovala defakto zcela správně...zatímco váš potomek se choval bez jakékoliv úcty k živému tvoru (to že byl třeba malý je výmluva, už roční, dvouleté dítě chápe, že nemá dělat pejskovi baci baci a že mu nemá udělat bebí apod.) a vy jako osoby odpovědné za svoje dítě jste se z mého hlediska zachovali zcela nepochopitelně, protože jste takovému chování vašeho potomka nezabránili...

Kde by potomek vzal úctu k živému tvoru, když se jí nemá od koho naučit?

Když to tu čtu, mám pocit že snad nevěřím vlastním očím. Proč bych měla psa považovat za člena rodiny? Je to pes, zvíře, úžasný společník a pomocník, ale pořád zvíře. Právě jeho polidšťování dělá největší škody a psům ubližuje. Kdyby lidé respektovali, že jsou psi vyšlechtění jako třeba lovečtí(ke kterým patří i retrívři) a nedělali z nich plyšáky nestane se pak spousta úrazů.
Pouze zadavatelka ví co je pro ni cennější, jestli bezpečí a zdraví jejího malého dítěte nebo pes. Pro mě by byla volba jasná a bagatelizovat takovýhle útok je chyba, podle toho co paní popisuje, rozhodně nešlo o náhodné ťuknutí zubem. Psi jsem obklopená a rozhodně žádný z nich nikdy nereagoval takhle agresivně i kdybych mu náhodou šlápla na nevím co. Děcko je malé a pes nebyl zahnaný někam do kouta, prostě ho z nějakého důvodu poměrně vážně napadl a v přítomnosti dětí už nemá co dělat.

Janae napsal(a):
Jenže jak sama píšete, nemáte děti, zde se jedná o vnoučka, návštěvu.
Až budete mít vlastní děti ( a teď je mi jasné, že je zde několik matek, co by to nikdy nedovolily ), zjistíte, že děti jsou všude, občas vlezou psovi do jídla, občas mu šlápnou na ocas a občas ho vyruší, když spí. Pes to vše musí zvládat, pokud to nezvládá, nemá v rodině co dělat.

U vás bych nechtěla být ani člověkem, sousedem, natož psem !

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když to tu čtu, mám pocit že snad nevěřím vlastním očím. Proč bych měla psa považovat za člena rodiny? Je to pes, zvíře, úžasný společník a pomocník, ale pořád zvíře. Právě jeho polidšťování dělá největší škody a psům ubližuje. Kdyby lidé respektovali, že jsou psi vyšlechtění jako třeba lovečtí(ke kterým patří i retrívři) a nedělali z nich plyšáky nestane se pak spousta úrazů.
Pouze zadavatelka ví co je pro ni cennější, jestli bezpečí a zdraví jejího malého dítěte nebo pes. Pro mě by byla volba jasná a bagatelizovat takovýhle útok je chyba, podle toho co paní popisuje, rozhodně nešlo o náhodné ťuknutí zubem. Psi jsem obklopená a rozhodně žádný z nich nikdy nereagoval takhle agresivně i kdybych mu náhodou šlápla na nevím co. Děcko je malé a pes nebyl zahnaný někam do kouta, prostě ho z nějakého důvodu poměrně vážně napadl a v přítomnosti dětí už nemá co dělat.

Viděla jste někdy následky napadení, když to pes myslí vážně?

Ale jistěže ano, tady to tak zatím nebylo, máte pocit že je potřeba nechat to dojít až tak daleko? Já ne, protože až ten pes to děcko kousne pořádně přijde o půl hlavy a bude mít doživotní následky a za to mi žádný pes nestojí. Ten pes je s největší pravděpodobností nemocný, ale i kdyby nebyl není bezpečné ho nechávat poblíž dítěte, to si klidně říkejte co chcete.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale jistěže ano, tady to tak zatím nebylo, máte pocit že je potřeba nechat to dojít až tak daleko? Já ne, protože až ten pes to děcko kousne pořádně přijde o půl hlavy a bude mít doživotní následky a za to mi žádný pes nestojí. Ten pes je s největší pravděpodobností nemocný, ale i kdyby nebyl není bezpečné ho nechávat poblíž dítěte, to si klidně říkejte co chcete.

Jestli jste četla můj příspěvek hned pod zadáním, tak byste tohle nemohla napsat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale jistěže ano, tady to tak zatím nebylo, máte pocit že je potřeba nechat to dojít až tak daleko? Já ne, protože až ten pes to děcko kousne pořádně přijde o půl hlavy a bude mít doživotní následky a za to mi žádný pes nestojí. Ten pes je s největší pravděpodobností nemocný, ale i kdyby nebyl není bezpečné ho nechávat poblíž dítěte, to si klidně říkejte co chcete.

Tak v tom s vámi souhlasím...dítě už bych v přítomnosti psa nenechávala...po tomto "zážitku" už by mohl na dítě reagovat nepřiměřeně, ať už bylo prvotním spouštěčem útoku cokoliv...a obnovení původního fungování mi v tomto případě přijde naprosto nemožné...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když to tu čtu, mám pocit že snad nevěřím vlastním očím. Proč bych měla psa považovat za člena rodiny? Je to pes, zvíře, úžasný společník a pomocník, ale pořád zvíře. Právě jeho polidšťování dělá největší škody a psům ubližuje. Kdyby lidé respektovali, že jsou psi vyšlechtění jako třeba lovečtí(ke kterým patří i retrívři) a nedělali z nich plyšáky nestane se pak spousta úrazů.
Pouze zadavatelka ví co je pro ni cennější, jestli bezpečí a zdraví jejího malého dítěte nebo pes. Pro mě by byla volba jasná a bagatelizovat takovýhle útok je chyba, podle toho co paní popisuje, rozhodně nešlo o náhodné ťuknutí zubem. Psi jsem obklopená a rozhodně žádný z nich nikdy nereagoval takhle agresivně i kdybych mu náhodou šlápla na nevím co. Děcko je malé a pes nebyl zahnaný někam do kouta, prostě ho z nějakého důvodu poměrně vážně napadl a v přítomnosti dětí už nemá co dělat.

Tak ona už většina nepovažuje za člena rodiny ani vlastní babičku..natož tak psa. Koho já přijmu, či nepřijmu za člena rodiny, je snad moje věc(a pochopitelně zbytku rodiny) A ono je to také o svědomí a odpovědnosti za psa, kterého jste si vzala a o kterého jste proto povinna se postarat. Ne, ten pes si vás dobrovolně nevybral.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak v tom s vámi souhlasím...dítě už bych v přítomnosti psa nenechávala...po tomto "zážitku" už by mohl na dítě reagovat nepřiměřeně, ať už bylo prvotním spouštěčem útoku cokoliv...a obnovení původního fungování mi v tomto případě přijde naprosto nemožné...

Ano, souhlas. I kdyby se potvrdilo, že pes není epileptik, tak teď mu akorát ukázali, že dítě je něco šíleného, co mu způsobuje bolest, kvůli čemu ho páníci nenávidí, kvůli čemu možná dostal záchvat

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To je neuvěřitelný...četl jste to co jste napsal...vaše dítě se mimo jiné snažilo vaší fenu píchnout do oka...kde jste byli vy jeho rodiče ? to jste tomu přihlíželi jak fena uhýbá...sebral štěně z bedny a za nohu nosil pištící štěně po pokoji...a zatímco se fena snažila svému potomku pomoct, tak vy rodiče dítěte jste dělali co?...a pokud by fena na tohle reagovala útokem na dítě, tak byste ukončili její žití, přestože ona by se zachovala defakto zcela správně...zatímco váš potomek se choval bez jakékoliv úcty k živému tvoru (to že byl třeba malý je výmluva, už roční, dvouleté dítě chápe, že nemá dělat pejskovi baci baci a že mu nemá udělat bebí apod.) a vy jako osoby odpovědné za svoje dítě jste se z mého hlediska zachovali zcela nepochopitelně, protože jste takovému chování vašeho potomka nezabránili...

Třeba jednou synek někam potáhne za nohu starého otce, nebo píchne do oka matku.

jahodapavel napsal(a):
TAK SI SAMA VRAŽTE, ZA TY VAŠE NÁZORY, KTERÉ TU ZVEŘEJŇUJETE, BYSIE SI TO UŽ VÁŽNĚ ZASLOUŽILA.

Rozhodně nejsem tyran, což naopak z vašeho příspěvku jasně vyplynulo.

lesnížínka napsal(a):
Ano, souhlas. I kdyby se potvrdilo, že pes není epileptik, tak teď mu akorát ukázali, že dítě je něco šíleného, co mu způsobuje bolest, kvůli čemu ho páníci nenávidí, kvůli čemu možná dostal záchvat

No taky to tak vidim...navíc, mám pocit, že pes je teď naprosto izolován od rodiny, nechci nikomu křivdit, ale silně pochybuju, že rodiče zraněného dítěte mají chuť crcat se se psem, který toto zranění způsobil, že májí zájem přesvědčovat psa, že zas bude všechno v pořádku a že je milován...prostě psa dát pryč, co nejdřív...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
U vás bych nechtěla být ani člověkem, sousedem, natož psem !

Proč proboha?
Ale můžu Vás uklidnit, sousedy nemáme, takže v tomto směru mám klidné svědomí.
Jak jsem zde zjistila, jedni z nejhorších sousedů jsou chovatelé okrasného ptactva, ty bych za nechtěla za sousedy já.

Fakt by mě zajímalo, kolik zdejších matek dokáže popravdě říct, že jejich dítě nikdy...
Já narovinu říkám, že se snažím hlídat, ale na 100% neuhlídam.

Janae napsal(a):
Proč proboha?
Ale můžu Vás uklidnit, sousedy nemáme, takže v tomto směru mám klidné svědomí.
Jak jsem zde zjistila, jedni z nejhorších sousedů jsou chovatelé okrasného ptactva, ty bych za nechtěla za sousedy já.

Fakt by mě zajímalo, kolik zdejších matek dokáže popravdě říct, že jejich dítě nikdy...
Já narovinu říkám, že se snažím hlídat, ale na 100% neuhlídam.

Řekni mi kterou situaci nelze uhlídat?
Já to vidím tak, že buď nemůžeš upovelovat (nebo jinak zabezpečit chování nebo blízkost psa) psa nebo prostě neumíš dělat víc věcí naráz. Což není tvuje chyba, jen to musí člověk pak jinak zorganizovat.

Jediné z čeho mám já hrůzu až paničkou, je kočka a miminko. Jelikož se chystám pořídit náhradu za naši zesnulou kocku. A pokud by se stal zázrak a přišlo dítě, tak bohužel kočky budou pouze venku, na chodbě. Pokud by lehla na malé spici dítě a to se tím udusilo... Do dnes nepochopim jak někdo může nechat spát mimino na dvorku bez dozoru...

Janae napsal(a):
Proč proboha?
Ale můžu Vás uklidnit, sousedy nemáme, takže v tomto směru mám klidné svědomí.
Jak jsem zde zjistila, jedni z nejhorších sousedů jsou chovatelé okrasného ptactva, ty bych za nechtěla za sousedy já.

Fakt by mě zajímalo, kolik zdejších matek dokáže popravdě říct, že jejich dítě nikdy...
Já narovinu říkám, že se snažím hlídat, ale na 100% neuhlídam.

100% se nedá uhlídat nikdy, prostě nemůžete sledovat dítě a psa každou minutu...ale od toho jsme matky a paničky v jednom...pokud vím, že jsem psovi vysvětlila, že v přítomnosti dítěte se má chovat tak a tak a vidím, že pes pochopil, tak mám volné ruce na socializaci a korekce mého potomka...už když třeba vezmu odrostlé mimčo s tím, že jdeme pejskovi udělat malá, tak dávám sakra pozor, aby dítě psa nedraplo, tak jak to malé děti umí-někdy bych kousala i já, aby do psa nezačalo mydlit, vedu mu ručičku a pejska hezky hladíme...dítěti, které ještě neovládá úplně svoje pohyby "dovolím" přímý styk se psem pouze za mojí asistence...no a pak se dítě postupně naučí...nebudit psa, nelozit za psem, který se sebral a odešel atd...no a také podle hesla "láska prochází žaludkem" moje děti neustále krmily psy piškoty, nosily mu mňamky do misky, daly mu vylízat kelímek od pribiňáčku, který měly k svačině, krmily psy od stolu...což pes samozřejmě hodnotí kladně...ale dokud nebylo chování dítěte "bezpečné" tak jsem opravdu hlídala a pokud jsem hlídat nemohla, tak jsem psa poslala na místo na verandu nebo jsem ho nechala ležet vedle sebe, abych viděla, kdyby k němu dítě chtělo přijít,......od mala jsou moje děti učeny, že zvířátkům se nejen neubližuje, ale že se jim nedělají ani zlomyslnosti a je jedno jestli je to pes, morče, papoušek, osmák, křeček... a troufnu si říct, že když nebudu počítat miminkovský věk, kdy jsem odchytávala mého syna, kterému nebyl ani rok, který se "řítil" vratkou chůzí ke křeslu, kde ležela ovčanda s nataženým prstíkem...tak určitě minimálně od dvou nebo tří let (přesně si už nepamatuju, možná dřív) nebyl žádný problém...

Tedysek napsal(a):
Řekni mi kterou situaci nelze uhlídat?
Já to vidím tak, že buď nemůžeš upovelovat (nebo jinak zabezpečit chování nebo blízkost psa) psa nebo prostě neumíš dělat víc věcí naráz. Což není tvuje chyba, jen to musí člověk pak jinak zorganizovat.

Jediné z čeho mám já hrůzu až paničkou, je kočka a miminko. Jelikož se chystám pořídit náhradu za naši zesnulou kocku. A pokud by se stal zázrak a přišlo dítě, tak bohužel kočky budou pouze venku, na chodbě. Pokud by lehla na malé spici dítě a to se tím udusilo... Do dnes nepochopim jak někdo může nechat spát mimino na dvorku bez dozoru...

Proč? "Do dnes nepochopim jak někdo může nechat spát mimino na dvorku bez dozoru...".

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Proč? "Do dnes nepochopim jak někdo může nechat spát mimino na dvorku bez dozoru...".

Babiččina fena si mého maličkého synka vyklopila z kočáru na hromadu písku, lehla si na něj a byla spokojená, jak ho pěkně utišila. Kdybychom nehlídali, tak ho udusila v písku. ( Taky to tenkrát za dobrou vůli schytala, nezmlátili jsme ji - to ne, ale vynadáno dostala ).

Tedysek napsal(a):
Řekni mi kterou situaci nelze uhlídat?
Já to vidím tak, že buď nemůžeš upovelovat (nebo jinak zabezpečit chování nebo blízkost psa) psa nebo prostě neumíš dělat víc věcí naráz. Což není tvuje chyba, jen to musí člověk pak jinak zorganizovat.

Jediné z čeho mám já hrůzu až paničkou, je kočka a miminko. Jelikož se chystám pořídit náhradu za naši zesnulou kocku. A pokud by se stal zázrak a přišlo dítě, tak bohužel kočky budou pouze venku, na chodbě. Pokud by lehla na malé spici dítě a to se tím udusilo... Do dnes nepochopim jak někdo může nechat spát mimino na dvorku bez dozoru...

Tedýsku, nemohu s tebou souhlasit! Malé dítě se opravdu uhlídat NEDÁ, to mohu říct zcela zodpovědně. To, že se mým dětem nic nestalo, nepřičítám ani tak své obezřetnosti, jako spíš náhodě a štěstí. Kolik rodičů zažilo situaci, kdy dítě bylo krůček od zranění, či dokonce smrti a rozhodovaly setiny vteřiny, že se tak nestalo?
Pokud má člověk hlídat jedno dítě, je to fuška. Když má hlídat 2 děti a do toho nějakého psa, jde chvílemi o neřešitelnou situaci, která prostě nějak dopadne.

Když jsem měla děti malé (mimina), bydlela jsem v paneláku, měla jsem 2 psy a asi 5 koček. Žádná z koček nelezla do kočárku. Do postýlky nemohly, ta byla v ložnici a ta je všem zvířatům v naší rodině zapovězena.
Ono to s těmi kočkami v kočárku nebude tak horké. Znám více rodin, které mají kočky, dítě vystrčí v kočárku na dvůr, občas na ně kouknou z okna... a ještě žádné neumřelo, že by ho kočka zalehla. Ale netvrdím, že něco, co jsem sama nezažila, se nemůže někde jinde stát.

Jinak je to dost let : V Liberci stará fena zakousla miminko v kočárku - myslím, že ne v agresi, ale z pečovatelského pudu - což bylo vlastně na stejno.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Proč? "Do dnes nepochopim jak někdo může nechat spát mimino na dvorku bez dozoru...".

Protože prostě nechápu. Stát se může cokoliv. Vítr nebo zmíněná kočka (naše kočka takhle lehla na sousedovic mimco v kočárku na dvoře bez dozoru. Kočka to nemyslela zle. Naštěstí byl malej už dost velkej na to aby zaplakal a byl slyšet. Nedejboze pes okolo. Zvrhne kocarek,... Pro mě tohle prostě neexistuje. To si radši vezmu knihu a jdu taky na dvorek.

koňadra napsal(a):
Tedýsku, nemohu s tebou souhlasit! Malé dítě se opravdu uhlídat NEDÁ, to mohu říct zcela zodpovědně. To, že se mým dětem nic nestalo, nepřičítám ani tak své obezřetnosti, jako spíš náhodě a štěstí. Kolik rodičů zažilo situaci, kdy dítě bylo krůček od zranění, či dokonce smrti a rozhodovaly setiny vteřiny, že se tak nestalo?
Pokud má člověk hlídat jedno dítě, je to fuška. Když má hlídat 2 děti a do toho nějakého psa, jde chvílemi o neřešitelnou situaci, která prostě nějak dopadne.

Když jsem měla děti malé (mimina), bydlela jsem v paneláku, měla jsem 2 psy a asi 5 koček. Žádná z koček nelezla do kočárku. Do postýlky nemohly, ta byla v ložnici a ta je všem zvířatům v naší rodině zapovězena.
Ono to s těmi kočkami v kočárku nebude tak horké. Znám více rodin, které mají kočky, dítě vystrčí v kočárku na dvůr, občas na ně kouknou z okna... a ještě žádné neumřelo, že by ho kočka zalehla. Ale netvrdím, že něco, co jsem sama nezažila, se nemůže někde jinde stát.

Já ti to vyvracet nebudu. Jen vím jak jsem já v pozoru když je u nás dítě. Dovolím si to spočítat na cca 23h denně. V noci mě vzbudí i když se někdo "odkope" i každé chrapnuti jak chlapa tak psa... A ta hodinka to je jen milé gesto od mého chlapa kdy ráno se věnuje malému a já se dospim. A funguju hned. Tohle spaní nespani já dávám celkem v pohodě i dlouhodobě (3 roky no problém).

Ono to s těma dětma není vždy jednoduché a taky věřím, že to, že většina dětí přežije je o štěstí. Já se šla ve dvou letech projít na silnici hledat mamku, která byla v koupelně, tu by ani nenapadlo, že bych šla ven. Ležela jsme v kočárku před domem a skočil mi tam cizí jezevčík, nezakousnul mě. Skočil po mě obrovský NO, když jsem.byla asi pětiletá a kousnul mě (škrábnul), ale určitě nechtěl, byl to mazel. Brácha stal v otevřeném okně v 2 patře, na hlavu jsem padala v jednom kuse, strkala jsem prsty a hlavu přes plot ke štěňátku rotvíka, v pubertě mě prokousl ruku, dostala jsem na zadek. Nehrotí se to dnes nějak moc?
Jo a žádného z těch psů, nikdo nezbil ani neuspal.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Třeba jednou synek někam potáhne za nohu starého otce, nebo píchne do oka matku.

...ten pak zesne ve špitálu v důsledku zlomeniny krčku a do oka stařičkou matku doufám píchne ne plastovým, ale kovovým šroubovákem...

Skúste vysvetliť svojmu svorkovému jedincovi, že pes nie je hračka a každé ublíženie má svoj dopad. Vy musíte rozmýškať za neplnoletých. Dieta nemóže bestrestne jazďiť po psovi. Hierajchia s dozorom nepustí. A je to o veĺký bradáč 2 x, kaukaz a potom - len velké plemená s vývojom vlastné deti a teraz vnúčatá spolu na dvore so 70 kilovou fenou. A je ako med.

Teda dámy já nevim...považuju se za docela laxní matku, nic nehrotim, z ničeho nějak extra nešílim, moje výchova je velmi benevolentní...někde v časopise jsem četla, že líné matky mají hodné děti, můj syn říká, že tím se lecos vysvětluje ...ono když napíšu, že dávám na dítě (myslím malé dítě, co ještě nemůžete odvelet samotné do dětskýho pokoje a nebo ven, aby byl od něj klid )a psa celej den pozor, tak to vypadá jako děsná fuška, ale mě spíš přijde, že to člověk dělá automaticky, že taková matka má voči i vzadu a vidí i za roh...prostě nevím, jak to máte vy, ale pes a dítě je prostě pohodička, možná proto, že u nás pes není jen pes, ale opravdu plnohodnotný člen rodiny a co se denního režimu týče, tak má stejný režim jako děti, takže to člověk má všechno z jedný vody na čisto...ve stejnou dobu jí, spí, procházkujem taky všichni najednou a nikdo není ve svých potřebách ošizen (samozřejmě pokud máte psa, který nemusí nutně několik hodin pracovat a nebo naběhat milion kilometrů apod.).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Teda dámy já nevim...považuju se za docela laxní matku, nic nehrotim, z ničeho nějak extra nešílim, moje výchova je velmi benevolentní...někde v časopise jsem četla, že líné matky mají hodné děti, můj syn říká, že tím se lecos vysvětluje ...ono když napíšu, že dávám na dítě (myslím malé dítě, co ještě nemůžete odvelet samotné do dětskýho pokoje a nebo ven, aby byl od něj klid )a psa celej den pozor, tak to vypadá jako děsná fuška, ale mě spíš přijde, že to člověk dělá automaticky, že taková matka má voči i vzadu a vidí i za roh...prostě nevím, jak to máte vy, ale pes a dítě je prostě pohodička, možná proto, že u nás pes není jen pes, ale opravdu plnohodnotný člen rodiny a co se denního režimu týče, tak má stejný režim jako děti, takže to člověk má všechno z jedný vody na čisto...ve stejnou dobu jí, spí, procházkujem taky všichni najednou a nikdo není ve svých potřebách ošizen (samozřejmě pokud máte psa, který nemusí nutně několik hodin pracovat a nebo naběhat milion kilometrů apod.).

Nejenom v téhle diskuzi mi mluvíte z duše, mám to přesně tak - zvířata nemám "jen" jako zvířata, ale jako plnohodnotné členy rodiny, netuším, proč by to mělo být špatně, nikomu tím neškodím.
Když byly děti malé, intenzivně jsem řešila zdraví, výživu, volnočasové aktivity a kdesi cosi kolem nich- žila jsem tím a teď to tak mám u zvířat.
Kdesi výš se někdo ptal, proč by měl psa považovat za člena rodiny - tak já třeba proto, že to jinak neumím. Neumím zvířata mít jen tak bokem a nepárat se s nima, protože jsou to jenom zvířata.
A neřekla bych, že je tím polidšťuju, naopak, velmi usiluju o to, aby pes mohl žít jako pes a kůň jako kůň.
To hlavní, ten důvod, proč je mám, je to, že mohu pečovat o jejich blaho ..ale s dětma to mám stejně

Tedysek a orionka - mám dávno dospělé děti, spávaly na zahradě v kočárku, a nikdy se jim nic nestalo - nezalehla je kočka ani pes, neodnesl orel ani sup ... Možná že ten, kdo je už dopředu vydivočený a má do detailu promyšlené katastrofické scénáře, co vše se může dětem stát, to tak nějak přitahuje, a ono se něco stane...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tedysek a orionka - mám dávno dospělé děti, spávaly na zahradě v kočárku, a nikdy se jim nic nestalo - nezalehla je kočka ani pes, neodnesl orel ani sup ... Možná že ten, kdo je už dopředu vydivočený a má do detailu promyšlené katastrofické scénáře, co vše se může dětem stát, to tak nějak přitahuje, a ono se něco stane...

Na dvorku-zahradě není dítě v kočárku bez dozoru...hlídá ho pes...žádná kočka nemá šanci do zahrady ani vlézt natož se ke kočárku přiblížit a pokud se dítě vzbudí, pes to spolehlivě ohlásí...já jsem takhle byla střežena ovčandou, moje děti byly hlídány ovčandou...asi maj na to holky ovčácký talent ...navíc má člověk tendenci stejně každou chvíli juknout z okna...pokud je dítě tak malé, že z kočárku nevylézá, tak v tom nevidím zásadní problém...

Takže dokážem zhrnúť 2 x mačka,2 x kačka,5 x sliepka sem tam podehujúci ježo a všetlo na jednom dvore + 2 x chalani 2,5 roka s teritorálnym vymedzením. Ktorý nesmú prekročiť medze psov.
Kto dostane po zadku prvý pes; akebo... Nepolučtujte prírodu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tedysek a orionka - mám dávno dospělé děti, spávaly na zahradě v kočárku, a nikdy se jim nic nestalo - nezalehla je kočka ani pes, neodnesl orel ani sup ... Možná že ten, kdo je už dopředu vydivočený a má do detailu promyšlené katastrofické scénáře, co vše se může dětem stát, to tak nějak přitahuje, a ono se něco stane...

Může nemůže stát... Hlavně může a která žena/matka by chtěla aby se něco dítěti stalo? Čím větší mám přehled, tím víc jsem v klidu. Já to vidím tak že čím víc znám katastrofických scénářů tím víc udrzim ty kolem sebe v bezpečí.

Tedysek napsal(a):
Může nemůže stát... Hlavně může a která žena/matka by chtěla aby se něco dítěti stalo? Čím větší mám přehled, tím víc jsem v klidu. Já to vidím tak že čím víc znám katastrofických scénářů tím víc udrzim ty kolem sebe v bezpečí.

Malý dítě na zahradě v kočáru je sranda, horší situace nastává, když už dítě chodí samostatně ven, to by se pak z toho člověk musel zbláznit a dítě samotný nikam nepouštět...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tedysek a orionka - mám dávno dospělé děti, spávaly na zahradě v kočárku, a nikdy se jim nic nestalo - nezalehla je kočka ani pes, neodnesl orel ani sup ... Možná že ten, kdo je už dopředu vydivočený a má do detailu promyšlené katastrofické scénáře, co vše se může dětem stát, to tak nějak přitahuje, a ono se něco stane...

Když mi bylo 20, tak jsem rozhodně neměla vymyšlený katastrofický scénáře ( to bych nenechala synka v kočáře na zahradě - tedy staveništi s bláznivou čubou a nepila v pohodě v kuchyni kafe ) - prostě se to stalo !

Panuje dost rozšířené přesvědčení, že zlatý retriever je ideální pes k malým dětem. Není!
Skoro bych řekla, že to, co se paní stalo je právě hodně typické pro zlatého retrievra, nebo zlatého kokršpaněla. Prostě se pořád ještě vyskytují kousaví jedinci a bývá to přesně takhle: kousnou bez příčiny, přestože před tím a potom jsou úplná zlatíčka.
Nicméně nechala bych ho vyšetřit na CTčku. Kromě toho je skutečně možný, že to byl stav pred epileptickým záchvatem.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Malý dítě na zahradě v kočáru je sranda, horší situace nastává, když už dítě chodí samostatně ven, to by se pak z toho člověk musel zbláznit a dítě samotný nikam nepouštět...

Tak to už si nedovolim posuzovat. To fakt ne.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Panuje dost rozšířené přesvědčení, že zlatý retriever je ideální pes k malým dětem. Není!
Skoro bych řekla, že to, co se paní stalo je právě hodně typické pro zlatého retrievra, nebo zlatého kokršpaněla. Prostě se pořád ještě vyskytují kousaví jedinci a bývá to přesně takhle: kousnou bez příčiny, přestože před tím a potom jsou úplná zlatíčka.
Nicméně nechala bych ho vyšetřit na CTčku. Kromě toho je skutečně možný, že to byl stav pred epileptickým záchvatem.

Ideální pes k malým dětem není. Žádný pes nejde dohromady k malým dětem když má nemožné rodiče. Mít psa a dítě znamená prostě neustále oba hlídat a přemýšlet. Bohužel retrívr je velký pes, má sílu, zuby a neštastné dítě má hlavu zrovna ve výši jeho tlamy. Kdyby stiskl je po dítěti. On nestiskl, dítě zranil zubem. Jak to bylo nevím, neví to ani rodiče, neví jestli pes chňapl ze zloby, nebo třeba jen z hravosti, nebo měl otevřenou hubu a dítě si naběhlo na jeho zub, kdo ví. Ví se jen to že ranka na hlavě byla, a z hlavy teče krve docela hodně. A rozlícení rodiče místo aby ošetřili dítě, prohlídli ho a zamysleli se jak by to dopadlo kdyby se pes opravdu nasr..l, tak se na psa vhrhli a ztřískali ho doslova jako psa. Kousaví jedinci sice možná existují ale jejich kousavost se neprojeví najednou v šesti letech, krom toho kousnutí retrievra by vypadalo trošku jinak, dítě by opravdový útok psa téhle síly a velikosti nemohlo přežít.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Teda dámy já nevim...považuju se za docela laxní matku, nic nehrotim, z ničeho nějak extra nešílim, moje výchova je velmi benevolentní...někde v časopise jsem četla, že líné matky mají hodné děti, můj syn říká, že tím se lecos vysvětluje ...ono když napíšu, že dávám na dítě (myslím malé dítě, co ještě nemůžete odvelet samotné do dětskýho pokoje a nebo ven, aby byl od něj klid )a psa celej den pozor, tak to vypadá jako děsná fuška, ale mě spíš přijde, že to člověk dělá automaticky, že taková matka má voči i vzadu a vidí i za roh...prostě nevím, jak to máte vy, ale pes a dítě je prostě pohodička, možná proto, že u nás pes není jen pes, ale opravdu plnohodnotný člen rodiny a co se denního režimu týče, tak má stejný režim jako děti, takže to člověk má všechno z jedný vody na čisto...ve stejnou dobu jí, spí, procházkujem taky všichni najednou a nikdo není ve svých potřebách ošizen (samozřejmě pokud máte psa, který nemusí nutně několik hodin pracovat a nebo naběhat milion kilometrů apod.).

...u nás takhle vyrůstala roční dcera s našim prvním psem, vlkošedým NO a bylo to úžasné, ona ho měla jako sourozence - nikdy si ale nedovolila mu jakkoli ubližovat a on byl zase naučen, že do krmení se prostě sáhnout musí - ale nedělá se to - naučeno jen opravdu kdyby se to náhodou stalo tak aby nebyl malér,... já na mateřské na oba spoustu času, výlety, v zimě tahání sáněk, v létě řádění ve vodě, bylo to prostě úžasné, nikdy jsem nezalitovala a nikdy se nic nestalo,... dnes takto vyrůstá i můj vnuk 1,5 roku s fenou BO, ...já.mám doma malé štěně papillona a tak je pomalu seznamujeme - dnes opět přijede na návštěvu s dcerou...on ví, že muže jenom hladit a pes zjistil, že to mládě přeci jenom nebude až tak marné a že zase bude krmen piškoty a dudlíkem a tak je nadšen...

Docela by me zajimalo, zda uz zadavatelka byla se psem na nejakem vysetreni ci je tam aspon objednana a jak to ma v planu dal, at bude vysledek pozitivni ci negativni ?

Tedysek - Jediné z čeho mám já hrůzu až paničkou, je kočka a miminko. Jelikož se chystám pořídit náhradu za naši zesnulou kocku. A pokud by se stal zázrak a přišlo dítě, tak bohužel kočky budou pouze venku, na chodbě. Pokud by lehla na malé spici dítě a to se tím udusilo... Do dnes nepochopim jak někdo může nechat spát mimino na dvorku bez dozoru... - a to jste tohleto někde slyšela? Přijde mi to zase jako zkazka typu: jorkšíra odnesl pták apod. Ve snu by mne něco takového nenapadlo, dokonce si ani nemyslím, že by Orionky pes udusil dítě v písku. Pes má také nějaké instinkty a poznal by, že je něco špatně. Ano, jak už někdo napsal všechno se hrotí. Mého psa kousnul pes...strašná tragedie, pes musí na veterinu, bude mít trauma...Jediné, kdo ho má, je hysterka panička. Normální psi nic takového neřeší. S dětma taktéž. Vyrostli jsme tak, že nás prakticky nikdo nehlídal. Máma musela od tuším druhého měsíce do práce, babička měla na starosti hospodářství. Malé děcko se hodilo ven spát do kočáru, sem tam se mrklo, jestli žije Větší se vypustili do humna a sem tam se nahlídlo, co tam vymýšlí za kraviny. Cca od roku mne nechávali spát u sousedky v domku, ve kterém byli rodiče v podnájmu. Když jsem se vzbudila, ve dvou! letech, jsem přelezla 1.50m vysokou kamenou zeď a přišla vedle k babičce. Nikdo neřešil, že bych mohla spadnou. Přeleze - tak to umí. Hele, jak máme šikovné dítě! Věděli jsme, že k hnojišti nesmíme chodit, protože je na kraji řídká močůvka. Sestřenka ve třech letech(z paneláku) ač se jí to říkalo také, tam z nějakého důvodu vlezla a propadla se. Naštěstí ji vyšla teta hledat a uviděla na hnoji bubliny. Přilepená roztavená folie na ksichtě, vyražené zuby atd...ano, úrazy se stávali a stávají se i dnešním, tolik hlídaným dětem. Buď je nemějte, nebo se s tím smiřte

Taky si myslím, že kočka, která si lehla do postýlky a udusila tím dítě je Urban legend. Slyším to všude možně, ale pouze JPP, kočky si lehají dětem k nohám a hřejou je, úžasná felinoterapie. Určitě nebudu hlídat své dítě 24/7 jestli náhodou je zrovna v pokoji kočka nebo není, nebo jestli je pes za zábranou - podle mě to prostě nejde, sama děti ještě nemám, a budu dělat mnoho, abych děti měla pod dozorem, ale věřím, že to 100% nelze.

Být zadavatelkou tak určitě psa nechám řádně vyšetřit. Ale jinak si myslím, že pes dítěti ublížit nechtěl, jen se leknul.

Stalo se mi něco podobného - bylo mi asi tak 12 let a měla jsem ročního zlatého retrívra. Bydlela jsem na vesnici, kde jsme se venku scházeli s partou dětí. Od štěněte jsem psa brala s sebou, takže všechny ty děti znal. Jednou jsme byli na hřišti, pes ležel a asi spal a o pár let mladší holčina než já běžela kolem psa a šlápla mu na ocas, pes se leknul a instinktivně se ohnal. Holčina také skončila na šití. Ale všichni jsme věděli, že ten pes za to nemohl. Stalo se to jednou - myslíte, že jsme ho měli dát utratit? Pes potom i na dále chodil se mnou s dětmi ven a už se nikdy nic podobného nestalo.

Ale souhlasím s tím, že pokud zadavatelka psovi teď nevěří, tak to musí být těžké jak pro ní, tak pro psa. Nejdůležitější asi bude nechat toho psa pořádně vyšetřit a podle toho se rozhodnout co dál...

Kočka která udusila dítě, nevím. Odmala sem to slyšela od babiček ale nevím jestli se to někdy stalo. i když připouštím že to možné je, že si kočka lehne do měkkého teplého kočárku, proč by ne. U těch psů.sousedům spalo na dvoře miminko a měli středního knírače. Z jakého důvodu pes skočil na kočárek nevím, ale sousedka tehdy přilítla s krvácdjící holkou v náručí že jí pes převrátil kočár, naštěstí to dopadlo dobře, ale nemuselo. Pes jí určitě nechtěl sežrat, ale jestli si chtěl hrát, skočil po mouše, chtěl se podívat na dítě když vydávalo zvuky, on nám to neřekl, ale stát se to může velice snadno.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Chudák pes kdyby chtěl dceru opravdu kousnout tak by jí zabil. Jen se ohnal, nevíte proč, nevíte co mu udělala protože jste to neviděli. Za to jste psa ztřískali a vystresovali tak že z toho dostal epileptický záchvat. Byl v cizím prostředí, jistě unavený, možná zmordovaný vedrem a dopadl takhle. je to vaše vina, dítě máte hlídat, malé děti a psi nepatří dohromady. Retriever je citlivý pes na hrubé zacházení od svého pána. Nevěřím tomu že by mu zrovna náhodou ten den propukla epilepsie a stav kdy kousnul byl stav před záchvatem, spíš věřím tomu že záchvat dostal ze stresu a strachu z vás.Píšete že byl člen rodiny, už není ? Tak to asi člen rodiny zas tak moc nebyl. jak ochránit dceru aby se útok neopakoval, jednoduše, hlídat jí, nenechávat jí se psem samotnou, nnechávat jí aby psa otravovala, asi tak.

Víte pokud se ocitnete v situaci kdy vidíte zkrvavene dítě tak opravdu svého psa nedokážete ne potrestat. Manžel se jen tak tak držel. V hlavě mu běžela myšlenka že ho snad zabije na místě. Držel se co mohl ale potrestání psa se holt nevyhnul. Mimochodem pes byl v prostředí které zná od malička a kde se mu líbí, vedro nebylo. My jsme psa brali jako člena rodiny ale ve chvíli kdy ublížil tak je to opravdu těžké. Stejně by to bylo s kýmkoliv jiným i člověkem. Ochránit dceru že ji budu víc hlídat! To se snadno řekne nebo spíš napíše. Ne nechávat ji samotnou! To je taky úžasná hláška. To si myslíte že člověk dokáže nepřetržitě hlídat dvou a půl létě dítě. Manžel byl od nich na krok a přesto útoku nezabránil.Tak nevím jak moc blízko bych musela za svou dcerou stále být. To ji mám jediné snad pořád držet v náručí pokud bude venku na zahradě a nebo kdekoliv kde bude pes? Dítě a pes k sobě nepatří! To myslíte vážně? To se mají lidé jako zbavovat psů pokud se jim narodí děti? Nebo psa mají mít jen rodiny s dospělými detmi? Jak to myslíte?

... "nemyslím, že by Orionky pes udusil dítě v písku"...
Nemyslet si můžete, co chcete. Já vím. Hádat se nebudu, syn je dávno dospělý, jsem ráda, že jsme si převrženého kočáru všimly včas. Jen jsem chtěla, podobně jako habe, upozornit na to, že i sebehodnější pes může způsobit malér, aniž by chtěl.

Pespes99 napsal(a):
Víte pokud se ocitnete v situaci kdy vidíte zkrvavene dítě tak opravdu svého psa nedokážete ne potrestat. Manžel se jen tak tak držel. V hlavě mu běžela myšlenka že ho snad zabije na místě. Držel se co mohl ale potrestání psa se holt nevyhnul. Mimochodem pes byl v prostředí které zná od malička a kde se mu líbí, vedro nebylo. My jsme psa brali jako člena rodiny ale ve chvíli kdy ublížil tak je to opravdu těžké. Stejně by to bylo s kýmkoliv jiným i člověkem. Ochránit dceru že ji budu víc hlídat! To se snadno řekne nebo spíš napíše. Ne nechávat ji samotnou! To je taky úžasná hláška. To si myslíte že člověk dokáže nepřetržitě hlídat dvou a půl létě dítě. Manžel byl od nich na krok a přesto útoku nezabránil.Tak nevím jak moc blízko bych musela za svou dcerou stále být. To ji mám jediné snad pořád držet v náručí pokud bude venku na zahradě a nebo kdekoliv kde bude pes? Dítě a pes k sobě nepatří! To myslíte vážně? To se mají lidé jako zbavovat psů pokud se jim narodí děti? Nebo psa mají mít jen rodiny s dospělými detmi? Jak to myslíte?

Místo psaní takových příspěvků - už jste byli na té veterině? Jak se chová pes - pořád se vás straní a bojí? Nedělejte vědu z normálních věcí - pokud je pes zahradní, tak ho prostě zavřete do domu, když bude dítě na zahradě a máte vyřešené aspoň pro začátek.

Stále řešíme zdravotní stav našeho psa. Veterinář usoudil dle popisu záchvatu že se s největší pravděpodobností jednalo o epi.zachvat. Pokud se do dvou měsíců nebude opakovat prý by léky nedával. Jelikož léky jsou velmi silné a vedlejší reakce jsou nepředvídatelné. CT hlavy dělá klinika až v Praze a stojí 10-15tisic. Zatím jsme dali ještě udělat krevní rozbor. Mohl by také něco ukázat. Zatím je otázka co se psem dal otevřená. Nyní se snažíme jen zamezit jakýkoliv styk s naší dcerou.

Pespes99 napsal(a):
Stále řešíme zdravotní stav našeho psa. Veterinář usoudil dle popisu záchvatu že se s největší pravděpodobností jednalo o epi.zachvat. Pokud se do dvou měsíců nebude opakovat prý by léky nedával. Jelikož léky jsou velmi silné a vedlejší reakce jsou nepředvídatelné. CT hlavy dělá klinika až v Praze a stojí 10-15tisic. Zatím jsme dali ještě udělat krevní rozbor. Mohl by také něco ukázat. Zatím je otázka co se psem dal otevřená. Nyní se snažíme jen zamezit jakýkoliv styk s naší dcerou.

Já nevím, ale tím že zamezíte psovi styk s dcerou, nezhorší se pak jeho stav k dceři? Že do teď byl zvyklý s ní normálně být a najednou bude odstrkovaný? Nezačne pak na dceru žárlit? Nebylo by třeba lepší dát psovi náhubek, nechat mu vodítko, hlídat ho a pozorovat jak se bude chovat?

Pespes99 napsal(a):
Víte pokud se ocitnete v situaci kdy vidíte zkrvavene dítě tak opravdu svého psa nedokážete ne potrestat. Manžel se jen tak tak držel. V hlavě mu běžela myšlenka že ho snad zabije na místě. Držel se co mohl ale potrestání psa se holt nevyhnul. Mimochodem pes byl v prostředí které zná od malička a kde se mu líbí, vedro nebylo. My jsme psa brali jako člena rodiny ale ve chvíli kdy ublížil tak je to opravdu těžké. Stejně by to bylo s kýmkoliv jiným i člověkem. Ochránit dceru že ji budu víc hlídat! To se snadno řekne nebo spíš napíše. Ne nechávat ji samotnou! To je taky úžasná hláška. To si myslíte že člověk dokáže nepřetržitě hlídat dvou a půl létě dítě. Manžel byl od nich na krok a přesto útoku nezabránil.Tak nevím jak moc blízko bych musela za svou dcerou stále být. To ji mám jediné snad pořád držet v náručí pokud bude venku na zahradě a nebo kdekoliv kde bude pes? Dítě a pes k sobě nepatří! To myslíte vážně? To se mají lidé jako zbavovat psů pokud se jim narodí děti? Nebo psa mají mít jen rodiny s dospělými detmi? Jak to myslíte?

Napíšu vám svůj názor ale líbit se vám určitě nebude. Tak zaprvé, k trestání psa, pes je zvíře, nemá rozum, rozum by měl mít člověk. Pes se nemusí trestat, má se vychovat. Chyba je vždycky na opačném konci než je pes, tedy u člověka. Tudíž měl manžel nakopat sebe nebo vás, za to že jste nedokázali dítě a psa ohlídat. Jinak opravdu nechat malé dítě se psem samotné je totální kravina. Když hlídám vnučku nenechala bych jí se psem ani po dobu než třeba naleju pití a to mám psa vycvičeného, vychovaného a nekonfliktního. Ale pořád je to pes. Bud si vezmu k sobě dítě nebo psa, ale dohromady v jedné místnosti sami nejsou, natož venku.Nemusím jí držet v náručí když je tam pes, protože pes mě poslouchá, pokud vy jste si psa natolik nedokázali vychovat je to zase vaše vina, ne toho psa.Píšete že jste brali psa jako člena rodiny. Ano i u nás jsou psi členy naší rodiny, ale jsou to psi. U vás to asi nebude tak veliké s tím členstvím, když kvůli jedné rance přemýšlíte o tom se ho zbavit. Kdyby dceři rozsekl hlavu hračkou např starší bratr, taky byjste ho šoupli do děcáku ? Ptáte se co udělat se psem, zamyslete se nad tím co udělat se sebou. pes je zvíře, vy jste si ho nějak vychovali, vy ho znáte, vy ho máte na starosti, zodpovídáte za něj.Ano to že dítě a pes k sobě nepatří myslím vážně. Jestli se mají lidé zbavovat psů když se jim narodí dítě, no přijde na to, spíš si myslím že třičtvrtě pejskařů si psy vůbec nikdy neměli pořizovat protože pro ně nemají podmínky a nejsou schopni psovi zajistit to co potřebuje.Na co máte retrievra ? Co s ním děláte, jaké je zaměstnání psa, jaké je jeho pracovní vytížení, jeho výcvik, kolik mu dopřáváte pohybu apod. ? Dneska každý musí mít nutně psa, čím většího tím lepší, ale na co vlastně ? Minimum lidí s těmi psy něco dělá, vůbec psům nerozumí, stačí si zde přečíst pár nějakých dotazů. ale nutně je musí mít. A vy jstep odle mě jedni z nich.

Pespes99 napsal(a):
Stále řešíme zdravotní stav našeho psa. Veterinář usoudil dle popisu záchvatu že se s největší pravděpodobností jednalo o epi.zachvat. Pokud se do dvou měsíců nebude opakovat prý by léky nedával. Jelikož léky jsou velmi silné a vedlejší reakce jsou nepředvídatelné. CT hlavy dělá klinika až v Praze a stojí 10-15tisic. Zatím jsme dali ještě udělat krevní rozbor. Mohl by také něco ukázat. Zatím je otázka co se psem dal otevřená. Nyní se snažíme jen zamezit jakýkoliv styk s naší dcerou.

Nerozmýšlejte se moc dlouho...nevím jaký máte momentálně režim se psem, jestli se s ním vy, páníčci, snažíte normálně fungovat, berete ho na procházky, hrajete si s ním, mazlíte se, trávíte s ním čas? snažíte se u psa obnovit důvěru a dát do kupy váš vztah se psem?...jestli ne, jestli si myslíte, že k psovi nenajdete cestu, jestli v něm vidíte nespolehlivé stvoření, které je na prvním místě nebezpečí pro vaše dítě, jestli k němu přistupujete s despektem, protože vždycky, když se na něj podíváte, tak v něm vidíte tvora, který ublížil vašemu dítěti, tak se opravdu přimlouvám za to, aby jste mu našli nový domov...

"CT hlavy dělá klinika až v Praze a stojí 10-15tisic"
nevím odkud jsi, ale např. "můj" vet z Bohumína posílá na CT do Polska a je to sakra levnější.

"Taky si myslím, že kočka, která si lehla do postýlky a udusila tím dítě je Urban legend"
nikoliv, je to krásně možné, neb kočky si velmi rády stelou na lidském hrudníku, a ten miminkovský to neudýchá...ona by to krom toho patrně vzhledem k velikosti mimča vzala i s hlavou...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Napíšu vám svůj názor ale líbit se vám určitě nebude. Tak zaprvé, k trestání psa, pes je zvíře, nemá rozum, rozum by měl mít člověk. Pes se nemusí trestat, má se vychovat. Chyba je vždycky na opačném konci než je pes, tedy u člověka. Tudíž měl manžel nakopat sebe nebo vás, za to že jste nedokázali dítě a psa ohlídat. Jinak opravdu nechat malé dítě se psem samotné je totální kravina. Když hlídám vnučku nenechala bych jí se psem ani po dobu než třeba naleju pití a to mám psa vycvičeného, vychovaného a nekonfliktního. Ale pořád je to pes. Bud si vezmu k sobě dítě nebo psa, ale dohromady v jedné místnosti sami nejsou, natož venku.Nemusím jí držet v náručí když je tam pes, protože pes mě poslouchá, pokud vy jste si psa natolik nedokázali vychovat je to zase vaše vina, ne toho psa.Píšete že jste brali psa jako člena rodiny. Ano i u nás jsou psi členy naší rodiny, ale jsou to psi. U vás to asi nebude tak veliké s tím členstvím, když kvůli jedné rance přemýšlíte o tom se ho zbavit. Kdyby dceři rozsekl hlavu hračkou např starší bratr, taky byjste ho šoupli do děcáku ? Ptáte se co udělat se psem, zamyslete se nad tím co udělat se sebou. pes je zvíře, vy jste si ho nějak vychovali, vy ho znáte, vy ho máte na starosti, zodpovídáte za něj.Ano to že dítě a pes k sobě nepatří myslím vážně. Jestli se mají lidé zbavovat psů když se jim narodí dítě, no přijde na to, spíš si myslím že třičtvrtě pejskařů si psy vůbec nikdy neměli pořizovat protože pro ně nemají podmínky a nejsou schopni psovi zajistit to co potřebuje.Na co máte retrievra ? Co s ním děláte, jaké je zaměstnání psa, jaké je jeho pracovní vytížení, jeho výcvik, kolik mu dopřáváte pohybu apod. ? Dneska každý musí mít nutně psa, čím většího tím lepší, ale na co vlastně ? Minimum lidí s těmi psy něco dělá, vůbec psům nerozumí, stačí si zde přečíst pár nějakých dotazů. ale nutně je musí mít. A vy jstep odle mě jedni z nich.

Moudrá slova ! Já taky říkam, že pes a díte spolu nepatří ! Ja měla jenom yorka a neteř jsem varovala pět let od rána do večera a pořad jsem ji upozorňovala, aby na pejska dávala pozor, nekopala nohama když byl nablízku aby mu neublížila, nesměla ho nikdy zvednout na ruky ( to měla přísny zákaz, protože by ji mohl vypadnou, mohla ho někde zmáčknou a pod ), žádné skákání kolem něj, proste ji mohla jenom hladit, maximálne jsi něžne hrát.

u mě byl múj pes na prvním místě, protože to byl bezbranný malý tvor, byl už starší a neteř byla naučená jak se k ní chovat.

Lituji pejska zadavatelky !

Pespes99 napsal(a):
Víte pokud se ocitnete v situaci kdy vidíte zkrvavene dítě tak opravdu svého psa nedokážete ne potrestat. Manžel se jen tak tak držel. V hlavě mu běžela myšlenka že ho snad zabije na místě. Držel se co mohl ale potrestání psa se holt nevyhnul.

No ještě mě tak napadlo, jak váš manžel stihnul zmydlit psa...já mít zraněné, krvácející malé dítě, tak psa max odeženu, popadnu dítě a běžím ho ošetřit, popř. s ním okamžitě na ošetření odjíždím, fakt bych mohla mít vztek jak velkej bych chtěla, ale prvotní je pro mě DÍTĚ...nebudu se vůbec trestáním psa zdržovat...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"CT hlavy dělá klinika až v Praze a stojí 10-15tisic"
nevím odkud jsi, ale např. "můj" vet z Bohumína posílá na CT do Polska a je to sakra levnější.

"Taky si myslím, že kočka, která si lehla do postýlky a udusila tím dítě je Urban legend"
nikoliv, je to krásně možné, neb kočky si velmi rády stelou na lidském hrudníku, a ten miminkovský to neudýchá...ona by to krom toho patrně vzhledem k velikosti mimča vzala i s hlavou...

Vzhledem k počtu koček v domácnostech by v průběhu let muselo být zalehnuté mimino v každé rodině.


Ale jo, když jsem měla čerstvá mimina, kocouři byli pár týdnů pouze venku a kočár jsem na zahradu nedávala.
Nezalehli by je, ale mají rádi košíky a jsou velcí, měla jsem strach, že na mimino nevědomky ze spodu skočí. Mimino má kolem tří kilo, moji kocouři kolem šesti a dopad kocoura na mimino by nemusel skončit dobře. Ale je to taky nepravděpodobné, ale něco zdejším nedětným psím mámám prozradím - po porodu se zblázní hormony, první týdny jste jak na drogách, neuvažujete moc logicky, vše se točí jen kolem mimina.

aktevi napsal(a):
Moudrá slova ! Já taky říkam, že pes a díte spolu nepatří ! Ja měla jenom yorka a neteř jsem varovala pět let od rána do večera a pořad jsem ji upozorňovala, aby na pejska dávala pozor, nekopala nohama když byl nablízku aby mu neublížila, nesměla ho nikdy zvednout na ruky ( to měla přísny zákaz, protože by ji mohl vypadnou, mohla ho někde zmáčknou a pod ), žádné skákání kolem něj, proste ji mohla jenom hladit, maximálne jsi něžne hrát.

u mě byl múj pes na prvním místě, protože to byl bezbranný malý tvor, byl už starší a neteř byla naučená jak se k ní chovat.

Lituji pejska zadavatelky !

! Já taky říkam, že pes a díte spolu nepatří !

A já jsem vděčná rodičům, že neměli stejný názor jako vy a že jsem prožila normální dětství se psema, se kterýma jsem vyrůstala. Vím, že to dřív bylo jiné, ale vždycky jsme měli psy, vždycky jsem s nimi trávila čas na zahradě (i sama - nejdřív v kočárku, pak na dece, pak už jsem s nimi běhala), byli to skvělí parťáci a nikdy mi neublížili. Nějak tak kolem 6ti let kdy jsem začala chodit do školy (možná i dřív, už nevím) tak už jsem chodila po vesnici sama s basetem, se kterým jsem vyrůstala. Dřív se to prostě tolik neřešilo, stejně tak jako to, že jsem celý den byla venku s partou ostatních dětí, vracela se věčně s odřenýma kolenama, loktama, špinavá atd... Když vidím, jak jsou dneska některé maminky přehnaně starostlivé, tak je mi těch dětí někdy i líto a jsem fakt ráda za dětství, které jsem měla já.

marcelaamax napsal(a):
! Já taky říkam, že pes a díte spolu nepatří !

A já jsem vděčná rodičům, že neměli stejný názor jako vy a že jsem prožila normální dětství se psema, se kterýma jsem vyrůstala. Vím, že to dřív bylo jiné, ale vždycky jsme měli psy, vždycky jsem s nimi trávila čas na zahradě (i sama - nejdřív v kočárku, pak na dece, pak už jsem s nimi běhala), byli to skvělí parťáci a nikdy mi neublížili. Nějak tak kolem 6ti let kdy jsem začala chodit do školy (možná i dřív, už nevím) tak už jsem chodila po vesnici sama s basetem, se kterým jsem vyrůstala. Dřív se to prostě tolik neřešilo, stejně tak jako to, že jsem celý den byla venku s partou ostatních dětí, vracela se věčně s odřenýma kolenama, loktama, špinavá atd... Když vidím, jak jsou dneska některé maminky přehnaně starostlivé, tak je mi těch dětí někdy i líto a jsem fakt ráda za dětství, které jsem měla já.

marcelaamax napsal(a):
! Já taky říkam, že pes a díte spolu nepatří !

A já jsem vděčná rodičům, že neměli stejný názor jako vy a že jsem prožila normální dětství se psema, se kterýma jsem vyrůstala. Vím, že to dřív bylo jiné, ale vždycky jsme měli psy, vždycky jsem s nimi trávila čas na zahradě (i sama - nejdřív v kočárku, pak na dece, pak už jsem s nimi běhala), byli to skvělí parťáci a nikdy mi neublížili. Nějak tak kolem 6ti let kdy jsem začala chodit do školy (možná i dřív, už nevím) tak už jsem chodila po vesnici sama s basetem, se kterým jsem vyrůstala. Dřív se to prostě tolik neřešilo, stejně tak jako to, že jsem celý den byla venku s partou ostatních dětí, vracela se věčně s odřenýma kolenama, loktama, špinavá atd... Když vidím, jak jsou dneska některé maminky přehnaně starostlivé, tak je mi těch dětí někdy i líto a jsem fakt ráda za dětství, které jsem měla já.

marcelaamax napsal(a):
! Já taky říkam, že pes a díte spolu nepatří !

A já jsem vděčná rodičům, že neměli stejný názor jako vy a že jsem prožila normální dětství se psema, se kterýma jsem vyrůstala. Vím, že to dřív bylo jiné, ale vždycky jsme měli psy, vždycky jsem s nimi trávila čas na zahradě (i sama - nejdřív v kočárku, pak na dece, pak už jsem s nimi běhala), byli to skvělí parťáci a nikdy mi neublížili. Nějak tak kolem 6ti let kdy jsem začala chodit do školy (možná i dřív, už nevím) tak už jsem chodila po vesnici sama s basetem, se kterým jsem vyrůstala. Dřív se to prostě tolik neřešilo, stejně tak jako to, že jsem celý den byla venku s partou ostatních dětí, vracela se věčně s odřenýma kolenama, loktama, špinavá atd... Když vidím, jak jsou dneska některé maminky přehnaně starostlivé, tak je mi těch dětí někdy i líto a jsem fakt ráda za dětství, které jsem měla já.

Dřív to bylo jiné. Kolikrát mě kousnul pes, podrápala kočka, kohout, králík apod. a ještě jsem za to dostala na zadek. Mému bratrovi roztrhl sousedův vlčák tvář, chtěl mu vzít náš kýbl s mlíkem, když z toho lízal. Nikdo to tenkrát neřešil, pes byl pes, dítě k němu nemělo chodit když žral a bylo hotovo.Jenže dneska jsou lidi značně jiní. Kdyby se něco podobného jako u zadavatelky stalo u nás doma, tak by jsme holce hlavu ošetřili, příště jí líp hlídali a víc to neřešili. jak už tu někdo psal, pokud měl tatínek čas místo ošetření dítěte třískat do psa, tak si dovedu představit jak hrozivé to bylo zranění .Jenomže dřív se lidé chovali normálně, ke zvířatům, k dětem i k sobě navzájem, což už je dneska opravdu vzácnost.

Chápu proč dostal po tlamě. Vidět zkrvavené mikro dítě, nikdo z vás by se neovládl, nelžete si do kapsy. První reakce je co v tom zmatku ? Chytit dítě, odstranit psa. Nebo obráceně. Možná střídavě. Některé situace se nacvičit nedají. "Adrenalin" z nás v ten moment dělá někoho jiného. Nikdo, nikdo by v tu chvíli neměřil intenzitu úderu, trestu, odražení třeba dalšího útoku. Pojmenujte si to jak chcete, chráním své dítě. Pak si to asi budu vyčítat, ale v ten okamžik ? Bla bla. Pokud máte teda normální rodičovské instinkty, jistě.
Otočím se, vidím spoustu krve řinoucí se z hlavy mého dítěte, odstraním, zpacifikuji psa, chráním dítě. Když vás samotné kousne pes, co uděláte. Nic ? Zachováte klid ? Pochybuji. Dokáže to jen několik málo lidí.
A co teprve, když kousne dítě. Vaše dítě.
Je jasné, že nechtěl, jinak by dítě skalpoval. A co teď. Nic. Nemá to smysl. Budete mu věřit jako dřív ? Těžko. Najít někoho, kdo spolupráci ukáže. Pracovat na důvěře, která tu nikdy nebyla nijak moc ? Jako jedinou možnost vidím, dát psa někomu, kdo o něj bude stát. Tato rodina jej nikdy neměla jako člena smečky. Byl to klasický doplněk satelitního městečka.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pespes99 napsal(a):
Víte pokud se ocitnete v situaci kdy vidíte zkrvavene dítě tak opravdu svého psa nedokážete ne potrestat. Manžel se jen tak tak držel. V hlavě mu běžela myšlenka že ho snad zabije na místě. Držel se co mohl ale potrestání psa se holt nevyhnul.

No ještě mě tak napadlo, jak váš manžel stihnul zmydlit psa...já mít zraněné, krvácející malé dítě, tak psa max odeženu, popadnu dítě a běžím ho ošetřit, popř. s ním okamžitě na ošetření odjíždím, fakt bych mohla mít vztek jak velkej bych chtěla, ale prvotní je pro mě DÍTĚ...nebudu se vůbec trestáním psa zdržovat...

To jste špatně pochopila. Manžel odehnal psa od dítěte popadl dítě a nesl mi ji. To trvalo pár vteřin. Odjížděli jsme z chaty já vzala nejnutnější věci a dceru v náručí. Museli jsme vzít psa s sebou a on nechtěl spolupracovat proto ho musel nějak zpacifikovat a vzít do auta. Vše trvalo cca pět minut. Prvotní je pro mě Dítě.

wofwof napsal(a):
Chápu proč dostal po tlamě. Vidět zkrvavené mikro dítě, nikdo z vás by se neovládl, nelžete si do kapsy. První reakce je co v tom zmatku ? Chytit dítě, odstranit psa. Nebo obráceně. Možná střídavě. Některé situace se nacvičit nedají. "Adrenalin" z nás v ten moment dělá někoho jiného. Nikdo, nikdo by v tu chvíli neměřil intenzitu úderu, trestu, odražení třeba dalšího útoku. Pojmenujte si to jak chcete, chráním své dítě. Pak si to asi budu vyčítat, ale v ten okamžik ? Bla bla. Pokud máte teda normální rodičovské instinkty, jistě.
Otočím se, vidím spoustu krve řinoucí se z hlavy mého dítěte, odstraním, zpacifikuji psa, chráním dítě. Když vás samotné kousne pes, co uděláte. Nic ? Zachováte klid ? Pochybuji. Dokáže to jen několik málo lidí.
A co teprve, když kousne dítě. Vaše dítě.
Je jasné, že nechtěl, jinak by dítě skalpoval. A co teď. Nic. Nemá to smysl. Budete mu věřit jako dřív ? Těžko. Najít někoho, kdo spolupráci ukáže. Pracovat na důvěře, která tu nikdy nebyla nijak moc ? Jako jedinou možnost vidím, dát psa někomu, kdo o něj bude stát. Tato rodina jej nikdy neměla jako člena smečky. Byl to klasický doplněk satelitního městečka.

Pokud vidím spousty krve řinoucí se z mého dítěte, kašlu na psa, popadnu dítě a prohlédnu ho ošetřím ho, lítnu s ním k doktorovi a nemám čas na to třískat do zvířete. V tomhle případě každý normální jedinec řeší poraněné dítě a ne psa.

Když vás samotné kousne pes, co uděláte. Nic ? Zachováte klid ? Pochybuji. Dokáže to jen několik málo lidí.

Pes už mě kupodivu několikrát kousnul a světe div se, nepřešla jsem do útoku, vždycky to totiž byla moje vina, že jsem situaci neodhadla z nedostatku zkušeností, jak by se mohl pes zachovat, špatně jsem si vyložila jeho řeč těla...
Pes je pro mě agresor pouze v případě, že ke mě přiběhne a zaútočí na mě (do toho teda nepočítám psa, co něco nebo někoho brání)...pokud mě pes kousne, když v klidu ležel a přišla jsem k němu já, je to moje debilita...nešťastná souhra náhod...špatná aura...prostě nazvěme to, jak chceme...u malého dítěte a velkého psa je to bohužel problém, protože tlama psa vychází přesně na hlavu dítěte, kdyby holce bylo třeba devět let, tak by jí pes za stejné situace udělal na těle max škrábanec nebo modřinu...na psa by se houklo, že to nesmí, na holku by se houklo, co leze za psem, který odpočívá a je vyřešeno...takže pokud se pes zadavatelky k dítěti nepřiřítil a nezakosnul se její dceři do hlavy, tak to pro mě není agresor, ale byla to prostě nešťastná souhra náhod, prostě nehoda...

Pespes99 napsal(a):
To jste špatně pochopila. Manžel odehnal psa od dítěte popadl dítě a nesl mi ji. To trvalo pár vteřin. Odjížděli jsme z chaty já vzala nejnutnější věci a dceru v náručí. Museli jsme vzít psa s sebou a on nechtěl spolupracovat proto ho musel nějak zpacifikovat a vzít do auta. Vše trvalo cca pět minut. Prvotní je pro mě Dítě.

Takže chlap ho seřezal až potom, co jste se někam přemístili, a pes nechtěl jít do auta? Takhle jste to na začátku vůbec nepopisovala.
Manžel byl na krok od nich, bohuzel zády. Jen se otočil a odehnal psa od dcery. Následně psa několikrát udeřil. Stále se choval agresivně i vůči manželovi.

Ten chudák pes se stále choval agresivně i vůči manželovi. No se nedivím. Ten pes si totiž hned jak cvaknul a uslyšel dětskej řev uvědomil že se stalo něco co se stát nemělo. Už z toho byl ve stresu, a pak do něj začal páníček řezat a ten chudák pes podle svýho uvážení bojoval o život. Až z toho strachu dostal epileptickej záchvat. Ale to zadavatelce vůbec nedochází. Vůbec psům nerozumí, nechápe jak myslí, co cítí, co potřebují. Neumějí s nimi zacházet, neumí se k nim chovat.Taky mě ještě neodpověděla proč vlastně toho psa mají.

Pespes99 napsal(a):
To jste špatně pochopila. Manžel odehnal psa od dítěte popadl dítě a nesl mi ji. To trvalo pár vteřin. Odjížděli jsme z chaty já vzala nejnutnější věci a dceru v náručí. Museli jsme vzít psa s sebou a on nechtěl spolupracovat proto ho musel nějak zpacifikovat a vzít do auta. Vše trvalo cca pět minut. Prvotní je pro mě Dítě.

Takže jestli tomu správně rozumím, tak pes nebyl bit proto, aby se odvrátil útok, aby se okamžitě po útoku potrestal, ale až následně, když nechtěl nastoupit do auta...tak to vám garantuju, že vůbec nechápal, co se děje a nedivím se vůbec tomu, že se bojí a že následně následoval záchvat...
On nebyl potrestaný za to, že ublížil vaší dceři, ale jeho agresivní pán ho napadnul a nacpal do uzavřeného prostoru...je mi líto vaší holčičky, ale věřte, že z této nehody vyšel nejhůř váš čtyřnohý společník a přítel...

Chtěla jsem vaši řadu ne se tady obhajovat a číst občas jen a jen vaše doměnky typu. Pes nikdy nebyl člen rodiny. Psa máme jako doplněk do satelitního městečka. Zakladatelka o psech nic neví. Proč mlátit psa a ne staráte se o dítě. Atd.
Mimochodem.
Celý život jsem vyrůstala se psi. Muj děda měl psa mí rodiče měli psa. Byla jsem vychovává na s respektem k jakémukoliv zvířeti. Celý život žijí na malé vesnici rozhodně tu není žádný satelit. Párkrát jsem zažila střetnutí s potulujícím se psem na vesnici. Párkrát jsem zažila když se pes o hnal, zavrčel. Ale zažít utok/obranu/leknuti nebo jak tomu chcete říkat a vidět zranění me dcery mě zlomilo. Jen já s manželem budeme nést tíhu viny celý život. Prosím nezhoršujte celou situaci ještě víc. Chtěla jsem jen poradit co dál se psem, jestli jste se setkali a nebo byli v podobné situaci a jak jste se zachovali. Nechci aby jste tu řešili mě a nebo chování mého manžela.

lesnížínka napsal(a):
Tedysek - Jediné z čeho mám já hrůzu až paničkou, je kočka a miminko. Jelikož se chystám pořídit náhradu za naši zesnulou kocku. A pokud by se stal zázrak a přišlo dítě, tak bohužel kočky budou pouze venku, na chodbě. Pokud by lehla na malé spici dítě a to se tím udusilo... Do dnes nepochopim jak někdo může nechat spát mimino na dvorku bez dozoru... - a to jste tohleto někde slyšela? Přijde mi to zase jako zkazka typu: jorkšíra odnesl pták apod. Ve snu by mne něco takového nenapadlo, dokonce si ani nemyslím, že by Orionky pes udusil dítě v písku. Pes má také nějaké instinkty a poznal by, že je něco špatně. Ano, jak už někdo napsal všechno se hrotí. Mého psa kousnul pes...strašná tragedie, pes musí na veterinu, bude mít trauma...Jediné, kdo ho má, je hysterka panička. Normální psi nic takového neřeší. S dětma taktéž. Vyrostli jsme tak, že nás prakticky nikdo nehlídal. Máma musela od tuším druhého měsíce do práce, babička měla na starosti hospodářství. Malé děcko se hodilo ven spát do kočáru, sem tam se mrklo, jestli žije Větší se vypustili do humna a sem tam se nahlídlo, co tam vymýšlí za kraviny. Cca od roku mne nechávali spát u sousedky v domku, ve kterém byli rodiče v podnájmu. Když jsem se vzbudila, ve dvou! letech, jsem přelezla 1.50m vysokou kamenou zeď a přišla vedle k babičce. Nikdo neřešil, že bych mohla spadnou. Přeleze - tak to umí. Hele, jak máme šikovné dítě! Věděli jsme, že k hnojišti nesmíme chodit, protože je na kraji řídká močůvka. Sestřenka ve třech letech(z paneláku) ač se jí to říkalo také, tam z nějakého důvodu vlezla a propadla se. Naštěstí ji vyšla teta hledat a uviděla na hnoji bubliny. Přilepená roztavená folie na ksichtě, vyražené zuby atd...ano, úrazy se stávali a stávají se i dnešním, tolik hlídaným dětem. Buď je nemějte, nebo se s tím smiřte

Hele věřit tomu nemusíš. Ale byla to moje kočka kdo malém zabil sousedům miminko. Taky by mě to nikdy nenapadlo. Zvlášť když tahle kočka se nikdy k lidem neměla. Takže jen moje zkušenost. Věř čemu chceš. Nenutim te. Jen já si na děti u nás doma dávám pozor 24h denně. A nedělá mi to problém.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Takže jestli tomu správně rozumím, tak pes nebyl bit proto, aby se odvrátil útok, aby se okamžitě po útoku potrestal, ale až následně, když nechtěl nastoupit do auta...tak to vám garantuju, že vůbec nechápal, co se děje a nedivím se vůbec tomu, že se bojí a že následně následoval záchvat...
On nebyl potrestaný za to, že ublížil vaší dceři, ale jeho agresivní pán ho napadnul a nacpal do uzavřeného prostoru...je mi líto vaší holčičky, ale věřte, že z této nehody vyšel nejhůř váš čtyřnohý společník a přítel...

Bohužel tomu rozumíte špatně.

Pespes99 napsal(a):
Chtěla jsem vaši řadu ne se tady obhajovat a číst občas jen a jen vaše doměnky typu. Pes nikdy nebyl člen rodiny. Psa máme jako doplněk do satelitního městečka. Zakladatelka o psech nic neví. Proč mlátit psa a ne staráte se o dítě. Atd.
Mimochodem.
Celý život jsem vyrůstala se psi. Muj děda měl psa mí rodiče měli psa. Byla jsem vychovává na s respektem k jakémukoliv zvířeti. Celý život žijí na malé vesnici rozhodně tu není žádný satelit. Párkrát jsem zažila střetnutí s potulujícím se psem na vesnici. Párkrát jsem zažila když se pes o hnal, zavrčel. Ale zažít utok/obranu/leknuti nebo jak tomu chcete říkat a vidět zranění me dcery mě zlomilo. Jen já s manželem budeme nést tíhu viny celý život. Prosím nezhoršujte celou situaci ještě víc. Chtěla jsem jen poradit co dál se psem, jestli jste se setkali a nebo byli v podobné situaci a jak jste se zachovali. Nechci aby jste tu řešili mě a nebo chování mého manžela.

Rady jste dostala hned v úvodu.

Pespes99 napsal(a):
Chtěla jsem vaši řadu ne se tady obhajovat a číst občas jen a jen vaše doměnky typu. Pes nikdy nebyl člen rodiny. Psa máme jako doplněk do satelitního městečka. Zakladatelka o psech nic neví. Proč mlátit psa a ne staráte se o dítě. Atd.
Mimochodem.
Celý život jsem vyrůstala se psi. Muj děda měl psa mí rodiče měli psa. Byla jsem vychovává na s respektem k jakémukoliv zvířeti. Celý život žijí na malé vesnici rozhodně tu není žádný satelit. Párkrát jsem zažila střetnutí s potulujícím se psem na vesnici. Párkrát jsem zažila když se pes o hnal, zavrčel. Ale zažít utok/obranu/leknuti nebo jak tomu chcete říkat a vidět zranění me dcery mě zlomilo. Jen já s manželem budeme nést tíhu viny celý život. Prosím nezhoršujte celou situaci ještě víc. Chtěla jsem jen poradit co dál se psem, jestli jste se setkali a nebo byli v podobné situaci a jak jste se zachovali. Nechci aby jste tu řešili mě a nebo chování mého manžela.

Však vám tu bylo také napsáno, jak by se kdo zachoval ve vaší situaci. V první řadě vyšetřit psa.

Já osobně bych to prostě viděla tak, že se pes leknul a instinktivně se ohnal. Nedávala bych to za vinu psovi. Chovala bych se k němu normálně jako předtím, dítě bych učila, že když pes někde odpočívá, tak ať k němu nechodí. Jak už jsem psala, pro vaši jistotu bych psovi dala třeba i náhubek a nechala ho tahat za sebou vodítko.

Ale pokud si pořád myslíte, že je to vina psa, jste ze psa nervózní a nevěříte mu - tak pak se budete trápit vy i pes. V tom případě by asi bylo nejlepší psovi najít nový domov.

Pespes99 napsal(a):
Bohužel tomu rozumíte špatně.

Tak možná by bylo dobré napsat, jak to doopravdy bylo.
Jestli se k tomu psovi chováte, tak jak tu popisujete, a tak jak ho opravdu nesnášíte, potom co se to vše zlomilo a vy asi poprvé viděla na vlastním dítěti krev. Dejte toho psa někomu jinému. Nezaslouží si žít ve strachu z toho, kdo ho udeří, ze strachu, že mimino poblíž je problém a s lidmi, kteří mu nerozumí a opovrhují. Dcery je mi líto, ale věřte, že kdyby ten pes Vaši dceru chtěl napadnout, tak už dceru nemáte. To, že ho manžel zmlátil až po pár minutách, on oprvaud nemohl pochopit, a navíc z toho dostal záchvat. Odkud jste? Pošlete foto zabijáka.

Pespes99 napsal(a):
Chtěla jsem vaši řadu ne se tady obhajovat a číst občas jen a jen vaše doměnky typu. Pes nikdy nebyl člen rodiny. Psa máme jako doplněk do satelitního městečka. Zakladatelka o psech nic neví. Proč mlátit psa a ne staráte se o dítě. Atd.
Mimochodem.
Celý život jsem vyrůstala se psi. Muj děda měl psa mí rodiče měli psa. Byla jsem vychovává na s respektem k jakémukoliv zvířeti. Celý život žijí na malé vesnici rozhodně tu není žádný satelit. Párkrát jsem zažila střetnutí s potulujícím se psem na vesnici. Párkrát jsem zažila když se pes o hnal, zavrčel. Ale zažít utok/obranu/leknuti nebo jak tomu chcete říkat a vidět zranění me dcery mě zlomilo. Jen já s manželem budeme nést tíhu viny celý život. Prosím nezhoršujte celou situaci ještě víc. Chtěla jsem jen poradit co dál se psem, jestli jste se setkali a nebo byli v podobné situaci a jak jste se zachovali. Nechci aby jste tu řešili mě a nebo chování mého manžela.

Fajn napíšu, co bych udělala já, pokud bych se rozhodla si psa nechat...nejdřív bych obnovila důvěru psa ve mě...v manžela...aby pes nezačal být ve stresu, když se k němu přiblížím...aby se přestal bát, protože si myslím, že pes, který se bojí by mohl být nebezpečný...až by se situace stabilizovala, tak bych začala pracovat na obnově vztahu mezi psem a dítětem...pokud bych měla obavy, tak bych psovi zkraje nasazovala košík...koupila bych ten měkký kožený, ne železný koš a nechala bych dítě, aby do psa, pod mým dozorem cpalo mňamky horem dolem a za správné chování bych psa chválila a hladila...stejně tak bych chválila dcerku, jak pejska hezky krmí, jak mu dělá "malá"...následně bych učila dceru, aby k odpočívajícímu psovi nechodila, ale aby ho přivolala k sobě...ve dvou a půl letech by to mělo dítě bez problémů pochopit...můžu to ještě umocnit tím, že když uvidím, že se pes někam uložil a odpočívá, tak upozorním dítě...pejsek odpočívá, tak ho nebudeme rušit, ano? až si odpočine, tak potom přijde za námi"...neobviňujte se, neobviňujte psa, ani dítě...to co se stalo je z mého pohledu nehoda, kdyby se vám dcera zranila, když jezdí na kole, když by upadla, tak se přeci taky nebudete celý život obviňovat...prostě se stalo, nepatlejte se v tom a začněte pracovat na nápravě...

Andrýsek3 napsal(a):
Takže chlap ho seřezal až potom, co jste se někam přemístili, a pes nechtěl jít do auta? Takhle jste to na začátku vůbec nepopisovala.
Manžel byl na krok od nich, bohuzel zády. Jen se otočil a odehnal psa od dcery. Následně psa několikrát udeřil. Stále se choval agresivně i vůči manželovi.

Tak naposledy se vyjadřují ohledně dění co udělal manžel. Jak si myslite že odehnal psa od dcery? Myslíte vlidnym slovem.! To těžko. Prostě ho nohou od kopl já nevím. Samozřejmě že na něj křičel. Aby lehnul. On stále vrcel. Ano asi se bránil. Ale to manžel také. Museli jsme v této vyhrocené situaci všichni nastoupit do auta a jet 30km do nemocnice. Psa znovu nějak zpacifikoval aby ho dostal do auta abychom mohli jet. Stále se pes choval agresivně a ne spolupracoval. Šlo o čas. Nebyl prostor pro úklidnovani psa. Sami jsme měli co dělat abychom zvládli cestu do nemocnice. Psa jsme již následně netrestali. Naopak jsme se o něj v rámci možností při jeho záchvatu starali. Ten záchvat dostal cca po šesti hodinách co se to vše odehrálo. To už jsme všichni byli doma z chaty.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Napíšu vám svůj názor ale líbit se vám určitě nebude. Tak zaprvé, k trestání psa, pes je zvíře, nemá rozum, rozum by měl mít člověk. Pes se nemusí trestat, má se vychovat. Chyba je vždycky na opačném konci než je pes, tedy u člověka. Tudíž měl manžel nakopat sebe nebo vás, za to že jste nedokázali dítě a psa ohlídat. Jinak opravdu nechat malé dítě se psem samotné je totální kravina. Když hlídám vnučku nenechala bych jí se psem ani po dobu než třeba naleju pití a to mám psa vycvičeného, vychovaného a nekonfliktního. Ale pořád je to pes. Bud si vezmu k sobě dítě nebo psa, ale dohromady v jedné místnosti sami nejsou, natož venku.Nemusím jí držet v náručí když je tam pes, protože pes mě poslouchá, pokud vy jste si psa natolik nedokázali vychovat je to zase vaše vina, ne toho psa.Píšete že jste brali psa jako člena rodiny. Ano i u nás jsou psi členy naší rodiny, ale jsou to psi. U vás to asi nebude tak veliké s tím členstvím, když kvůli jedné rance přemýšlíte o tom se ho zbavit. Kdyby dceři rozsekl hlavu hračkou např starší bratr, taky byjste ho šoupli do děcáku ? Ptáte se co udělat se psem, zamyslete se nad tím co udělat se sebou. pes je zvíře, vy jste si ho nějak vychovali, vy ho znáte, vy ho máte na starosti, zodpovídáte za něj.Ano to že dítě a pes k sobě nepatří myslím vážně. Jestli se mají lidé zbavovat psů když se jim narodí dítě, no přijde na to, spíš si myslím že třičtvrtě pejskařů si psy vůbec nikdy neměli pořizovat protože pro ně nemají podmínky a nejsou schopni psovi zajistit to co potřebuje.Na co máte retrievra ? Co s ním děláte, jaké je zaměstnání psa, jaké je jeho pracovní vytížení, jeho výcvik, kolik mu dopřáváte pohybu apod. ? Dneska každý musí mít nutně psa, čím většího tím lepší, ale na co vlastně ? Minimum lidí s těmi psy něco dělá, vůbec psům nerozumí, stačí si zde přečíst pár nějakých dotazů. ale nutně je musí mít. A vy jstep odle mě jedni z nich.

Pod to bych se podepsala, do puntíku. To s bratrem a hračkou je přesné. Kolik je žárlivých dětí, co ublíží svému sourozenci? Nemyslím jen nechtěně(taky jsme s bráchou dělali kraviny a prorazil se mnou skleněné dveře) Od známé jsem slyšela hlášku, jak pětiletý kluk řekl, že mimino(mladší sestru) zabije Tuším se ho nezbavili ale myslím celkem bedlivě hlídali, alespoň zpočátku, než ho to přešlo.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Fajn napíšu, co bych udělala já, pokud bych se rozhodla si psa nechat...nejdřív bych obnovila důvěru psa ve mě...v manžela...aby pes nezačal být ve stresu, když se k němu přiblížím...aby se přestal bát, protože si myslím, že pes, který se bojí by mohl být nebezpečný...až by se situace stabilizovala, tak bych začala pracovat na obnově vztahu mezi psem a dítětem...pokud bych měla obavy, tak bych psovi zkraje nasazovala košík...koupila bych ten měkký kožený, ne železný koš a nechala bych dítě, aby do psa, pod mým dozorem cpalo mňamky horem dolem a za správné chování bych psa chválila a hladila...stejně tak bych chválila dcerku, jak pejska hezky krmí, jak mu dělá "malá"...následně bych učila dceru, aby k odpočívajícímu psovi nechodila, ale aby ho přivolala k sobě...ve dvou a půl letech by to mělo dítě bez problémů pochopit...můžu to ještě umocnit tím, že když uvidím, že se pes někam uložil a odpočívá, tak upozorním dítě...pejsek odpočívá, tak ho nebudeme rušit, ano? až si odpočine, tak potom přijde za námi"...neobviňujte se, neobviňujte psa, ani dítě...to co se stalo je z mého pohledu nehoda, kdyby se vám dcera zranila, když jezdí na kole, když by upadla, tak se přeci taky nebudete celý život obviňovat...prostě se stalo, nepatlejte se v tom a začněte pracovat na nápravě...

Zadavatelka se už do klidu nehodí a pes z ní vždycky nervozitu vycítí, takže taky ne

Sama děti nemám, ale mám plno příbuzných, kteří malé děti mají: brácha, sestřenky, bratránci...se všema jsme v úzkém styku, takže můžu posoudit. Je tam rodina, která má tři děti a všechno nevychovaní frackové. Máma je nějak bez zájmu a táta? Celé dny v práci a dětem to vynahrazuje tak, že jim dovolí všechno, doslova si nechá sr.t na hlavu. Bráchova bezmála čtyřletá holka, se zvířaty nevyrůstá a bojí se jich. Taky dobré(pro mne) alespoň je neotravuje Sestřenky holka,3,5roku tu byla před pár hodinama. Teto, můžu dát Woričkovi granulku(pes ležící na svém místě, podřimující) Oslovila jsem psa, aby registroval a poslala jsem ji, ať mu dá. Já s komentem: Wori, Barunka ti nese kokčo, načež jí teta říkala: ale opatrně, dávej pozor, ať mu nešlápneš na packu. Za chvíli: teto, můžu si jít tam za Woričkem sednout? Ne Barborko, on teď spinká, nechej ho tam. Půjdeme do zahrady a když bude chtít, přijde tam za tebou. Je to dítě, které vyrůstá s koněm, několika kočkama, labradorkou a dalším psem, který je ale oddělený, protože si ho vzali na dožití od vzdálené příbuzné, která umřela. Ví, že za Puňťou chodit nemá. Prostě je to vychované dítě, které bezhlavě nelítá a zvířata neotravuje. Tak si představuju, že by to mělo vypadat.

Pespes99 napsal(a):
Tak naposledy se vyjadřují ohledně dění co udělal manžel. Jak si myslite že odehnal psa od dcery? Myslíte vlidnym slovem.! To těžko. Prostě ho nohou od kopl já nevím. Samozřejmě že na něj křičel. Aby lehnul. On stále vrcel. Ano asi se bránil. Ale to manžel také. Museli jsme v této vyhrocené situaci všichni nastoupit do auta a jet 30km do nemocnice. Psa znovu nějak zpacifikoval aby ho dostal do auta abychom mohli jet. Stále se pes choval agresivně a ne spolupracoval. Šlo o čas. Nebyl prostor pro úklidnovani psa. Sami jsme měli co dělat abychom zvládli cestu do nemocnice. Psa jsme již následně netrestali. Naopak jsme se o něj v rámci možností při jeho záchvatu starali. Ten záchvat dostal cca po šesti hodinách co se to vše odehrálo. To už jsme všichni byli doma z chaty.

Jistě že záchvat dostal až po šesti hodinách. prostě už neunesl těch šest hodin stresu.Jinak píšete jak by jsme se zachovali. Tak já úplně normálně, psa bych povelem zarazila a věnovala se dítěti. Nedělala bych z toho drámo ani před dcerou ani před psem. Dcera i pes měli asi větší stres z vás než z toho co se zkutečně stalo.Pokud by pes nechtěl do auta, nechala bych ho na místě a vrátila se pro něj až z nemocnice. Ovšem kdyby jste se chovali v klidu a normálně neměl by důvod do auta nenastoupit. Dále bych se ke psu chovala normálně, jen s ním víc pracovala na poslušnosti, zabavila ho ale taky mu dopřála lásku a pozornost.Dceru bych hlídala a učila že má nechat pejska na pokoji. Pokud máte takové rodeo z toho že se pes ohnal a lehce cvakl /protože kdyby fakt kousl je po dítěti / tak ho radši dejte někomu kdo psům rozumí a bude ho mít rád, a už si proboha nic nekupujte, vždyt i myš při blbé náhodě dokáže prokousnout tepnu :-D. Ráda bych viděla co budete dělat až se stane něco vážného, až dcera od někud spadne, namlátí si nebo se jí stane nějaký jiný vážný úraz,. Na to nemusíte mít psa, bbých náhod je spousta. a nezabráníte tomu. Koho dobijete potom ?

Tak já nevím, ale musím se paní zastat, neboť vidím snahu, nějak to řešit. Znám lidi, co mají opravdu hodného psa, jejich nevychované děti s ním nejednají nijak v rukavičkách. Majitelé si libují, že je pes hodný, kdby jim ale něco udělal (dětem), vůbec se netají tím, že by ho dali rovnou utratit.
Chápu, že v nastálé situaci proběhl hlavně hrozný zmatek, ani sama zadavatelka asi přesně na 100% neřekne, jak to do puntíku bylo a mi se můžem jen domnívat.
Já myslím, že hlavně teď by zadavatelka měla hodně spolu z manželem zapřemýšlet, co dál. Pokud by se rozhodla dát psu ještě šanci, pak dokončit všechna možná vyšetření a pak dělat, že se nic nestalo, pes už neví o kousnutí dcery, vnímá pouze současnou situaci. Samozřejmě, maximální opatrnost je víc než nutná, ale pod dohledem neizolovat psa od dítěte. Rad už tu bylo výše dost.
Pokud ale si myslí, že psovi nebude už nikdy důvěřovat (a že to nesrovná ani čas), pak je nanejvýš vhodné najít psovi nový domov. Krásný šestiletý pes je určitě udatelný, třeba pro starší lidi, kteří už nechtějí štěně.
Každopádně držím palce celé rodině včetně psa. Jarka.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když vás samotné kousne pes, co uděláte. Nic ? Zachováte klid ? Pochybuji. Dokáže to jen několik málo lidí.

Pes už mě kupodivu několikrát kousnul a světe div se, nepřešla jsem do útoku, vždycky to totiž byla moje vina, že jsem situaci neodhadla z nedostatku zkušeností, jak by se mohl pes zachovat, špatně jsem si vyložila jeho řeč těla...
Pes je pro mě agresor pouze v případě, že ke mě přiběhne a zaútočí na mě (do toho teda nepočítám psa, co něco nebo někoho brání)...pokud mě pes kousne, když v klidu ležel a přišla jsem k němu já, je to moje debilita...nešťastná souhra náhod...špatná aura...prostě nazvěme to, jak chceme...u malého dítěte a velkého psa je to bohužel problém, protože tlama psa vychází přesně na hlavu dítěte, kdyby holce bylo třeba devět let, tak by jí pes za stejné situace udělal na těle max škrábanec nebo modřinu...na psa by se houklo, že to nesmí, na holku by se houklo, co leze za psem, který odpočívá a je vyřešeno...takže pokud se pes zadavatelky k dítěti nepřiřítil a nezakosnul se její dceři do hlavy, tak to pro mě není agresor, ale byla to prostě nešťastná souhra náhod, prostě nehoda...

Nenene, neříkám, že je pes agresivní, nic takového. Jen že se všichni té reakci diví. A že oni nic nevyřeší, nemá to smysl, to tu čtu.
To je prostě instinkt. Jak říkáte, malé dítě, větší dítě, dospělý, pes. Na to vše máme každý jinou reakci.
Máte to pěkné, ano, a kdo ještě. Popravdě. Nic moc...spíše nic než moc. Když mě kousne pes, nedělám nic, zůstanu stát. Když budu moct, dám mu vodu, sobě též, je to obtížná situace. Za chvíli jsou z toho všichni tak vysílení, že si sednou, lehnou, a je vyřízeno.
A kolik lidí to ještě dělá ? Nezařve, nekopne do psa, nezešvihá jej vodítkem ?
Nedávno mě pokousal bullterier. Kousl teda jen jednou a stálo to za to. Krve jak z vola (ze mě ). A protože nikdo, včetně psa, neměl tušení, proč se to stalo, nedělo se nic, radši ani tu krev neplivat. Zjistilo se až pak, že má nádor, chudák. Když to udělal minulému majiteli, ten šel pro brokovnici.
Přiznám se, že kousnout takto někoho jiného, ten klid si nezachovám. Rozhodně v tu chvíli nehledám kde se stala přesně chyba a ani jestli má nějakou nemoc. Já tedy psy nebiju, nemám na to, ale tuhle situaci si opravdu každý těžko dopředu vyzkouší...

lesnížínka napsal(a):
Sama děti nemám, ale mám plno příbuzných, kteří malé děti mají: brácha, sestřenky, bratránci...se všema jsme v úzkém styku, takže můžu posoudit. Je tam rodina, která má tři děti a všechno nevychovaní frackové. Máma je nějak bez zájmu a táta? Celé dny v práci a dětem to vynahrazuje tak, že jim dovolí všechno, doslova si nechá sr.t na hlavu. Bráchova bezmála čtyřletá holka, se zvířaty nevyrůstá a bojí se jich. Taky dobré(pro mne) alespoň je neotravuje Sestřenky holka,3,5roku tu byla před pár hodinama. Teto, můžu dát Woričkovi granulku(pes ležící na svém místě, podřimující) Oslovila jsem psa, aby registroval a poslala jsem ji, ať mu dá. Já s komentem: Wori, Barunka ti nese kokčo, načež jí teta říkala: ale opatrně, dávej pozor, ať mu nešlápneš na packu. Za chvíli: teto, můžu si jít tam za Woričkem sednout? Ne Barborko, on teď spinká, nechej ho tam. Půjdeme do zahrady a když bude chtít, přijde tam za tebou. Je to dítě, které vyrůstá s koněm, několika kočkama, labradorkou a dalším psem, který je ale oddělený, protože si ho vzali na dožití od vzdálené příbuzné, která umřela. Ví, že za Puňťou chodit nemá. Prostě je to vychované dítě, které bezhlavě nelítá a zvířata neotravuje. Tak si představuju, že by to mělo vypadat.

Omlouvám se, nedopsala jsem myšlenku(musela jsem dovařit oběd ) Chtěla jsem k tomu ještě dodat: plno z vás tu píše..také jsem vyrůstala se psy, mám zkušenosti, vím jak se chovat atd. Jenže, jak nás tady přesvědčil pan Jahoda, je v tom podstatný rozdíl! Je na rodičích, aby dítěti ukázali, jak se ke psu(ke každému zvířeti) chovat. Bohužel, není totéž vyrůstat se psy...a vyrůstat se psy

lesnížínka napsal(a):
Sama děti nemám, ale mám plno příbuzných, kteří malé děti mají: brácha, sestřenky, bratránci...se všema jsme v úzkém styku, takže můžu posoudit. Je tam rodina, která má tři děti a všechno nevychovaní frackové. Máma je nějak bez zájmu a táta? Celé dny v práci a dětem to vynahrazuje tak, že jim dovolí všechno, doslova si nechá sr.t na hlavu. Bráchova bezmála čtyřletá holka, se zvířaty nevyrůstá a bojí se jich. Taky dobré(pro mne) alespoň je neotravuje Sestřenky holka,3,5roku tu byla před pár hodinama. Teto, můžu dát Woričkovi granulku(pes ležící na svém místě, podřimující) Oslovila jsem psa, aby registroval a poslala jsem ji, ať mu dá. Já s komentem: Wori, Barunka ti nese kokčo, načež jí teta říkala: ale opatrně, dávej pozor, ať mu nešlápneš na packu. Za chvíli: teto, můžu si jít tam za Woričkem sednout? Ne Barborko, on teď spinká, nechej ho tam. Půjdeme do zahrady a když bude chtít, přijde tam za tebou. Je to dítě, které vyrůstá s koněm, několika kočkama, labradorkou a dalším psem, který je ale oddělený, protože si ho vzali na dožití od vzdálené příbuzné, která umřela. Ví, že za Puňťou chodit nemá. Prostě je to vychované dítě, které bezhlavě nelítá a zvířata neotravuje. Tak si představuju, že by to mělo vypadat.

Takhle to normálně vypadá...alespoň teda mě to přijde normální...

lesnížínka napsal(a):
Omlouvám se, nedopsala jsem myšlenku(musela jsem dovařit oběd ) Chtěla jsem k tomu ještě dodat: plno z vás tu píše..také jsem vyrůstala se psy, mám zkušenosti, vím jak se chovat atd. Jenže, jak nás tady přesvědčil pan Jahoda, je v tom podstatný rozdíl! Je na rodičích, aby dítěti ukázali, jak se ke psu(ke každému zvířeti) chovat. Bohužel, není totéž vyrůstat se psy...a vyrůstat se psy

Jasně, já jsem tím jen reagovala na to, jak tu někdo psal, že pes a dítě k sobě nepatří. Pokud se vysvětlí dítěti jak se má ke psovi chovat a psovi se ukáže jak se má chovat k dítěti, tak v tom nevidím problém. Jak jsem psala, že jsem už jako malá zůstávala na zahradě sama se psem (když třeba máma vařila oběd), tak ale pes chtěl být se mnou, sám ke mě přišel, chtěl hladit, hrát si.. Když už toho měl dost tak se zvednul a šel si lehnout o kus dál, to už jsem ale věděla, že ho otravovat nemám a prostě jsem k němu nechodila. To samé když dostal nažrat, nebo když si třeba ohlodával kost.

Zadavatelko...sice tady řešíme psa, ale myslím, že z této situace byste se měli poučit i vy s manželem...teď dám psa úplně stranou a budu brát ohled na váš největší poklad, na vaši malou...
jak bylo výše napsáno od amiš...celá situace, jak jí popisujete je zmatek nad zmatek, neumím si představit, e celá situace probíhala v klidu...čert vem teď jak se cítil pes (na toto tady máme dva odlišné názory), ale zamyslela bych se jak se v tomhle stresu a nervech cítila vaše malá...to nemusí být jen kousnutí psa...příště může upadnou, rozbít si hlavu...tady je prostě na místě být klidná, aby dítě vidělo, že vy všechno v pohodě zvládáte...hroutit se můžete až pak, až je dítě ošetřené a v klidu, pak si klidně dejte panáka a můžete se na chvíli i zhroutit, ale až je na to čas...nechci aby to teď vypadalo, že jsem se pasovala na nejchytřejší matku na světě, chápu, že to ode mne zavání drzostí, vám radit ohledně děcka...ale věřte, že dlouholeté zkušenosti jak s dětmi, tak se zvířaty mi snad dovolují tady napsat, že ať dítě nebo zvíře, když vidí na svém rodiči-páníkovi, že je v klidu a že se vlastně nic echt neděje, tak to taky zvládnou lépe...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Zadavatelko...sice tady řešíme psa, ale myslím, že z této situace byste se měli poučit i vy s manželem...teď dám psa úplně stranou a budu brát ohled na váš největší poklad, na vaši malou...
jak bylo výše napsáno od amiš...celá situace, jak jí popisujete je zmatek nad zmatek, neumím si představit, e celá situace probíhala v klidu...čert vem teď jak se cítil pes (na toto tady máme dva odlišné názory), ale zamyslela bych se jak se v tomhle stresu a nervech cítila vaše malá...to nemusí být jen kousnutí psa...příště může upadnou, rozbít si hlavu...tady je prostě na místě být klidná, aby dítě vidělo, že vy všechno v pohodě zvládáte...hroutit se můžete až pak, až je dítě ošetřené a v klidu, pak si klidně dejte panáka a můžete se na chvíli i zhroutit, ale až je na to čas...nechci aby to teď vypadalo, že jsem se pasovala na nejchytřejší matku na světě, chápu, že to ode mne zavání drzostí, vám radit ohledně děcka...ale věřte, že dlouholeté zkušenosti jak s dětmi, tak se zvířaty mi snad dovolují tady napsat, že ať dítě nebo zvíře, když vidí na svém rodiči-páníkovi, že je v klidu a že se vlastně nic echt neděje, tak to taky zvládnou lépe...

Mluvíte mi z duše...taky jsem si říkala, že je dobře, že malá je tak malá, že si tuhle scénu nebude pamatovat a neodnese si trauma ze psů na celý život(pokud se jí to nebude neustále a při každé příležitosti předhazovat) Oni i lidi se dá říct, jsou rozdělení na dva tábory: ti, co je někdy kousnul pes a strašná tragedie a..já se bojím psů, on mne jeden, když jsem byla malá, kousnul. Očividně jí nic nechybí, přežila, nejspíš si to ani sama nepamatuje, ale už se to s ní veze. A druhý tábor jsou ti, co je pes kousnul, doma dostali na zadek, že ho otravovali, oklepali se a jelo se dál, se psy. Mám také sousedku, co když k jejich synovi šel můj mírumilovný a děti milující pes, předem mi hlásila: jéé, on se psů bojí(nevím, jak se z ničehožnic, může psů bát tříleté dítě) Dobře, beru na vědomí, psa jsem k němu nepouštěla. Za nějaký rok jeho dvouletá sestřička - nebála se, na psa volala, hladila ho. Uběhly další dva roky a malá se bojí. Proč, jsem zjistila nedávno - psů se bojí jejich matka...protože: když byla malá, tak ji kousnul pes. Takže tyhle strachy jsou přenesené, stejně tak jako strach z myší, např. Nicméně, malému, dnes už 8.letému klukovi nic nebránilo v tom, že když jel na kole kolem našeho a pes na něj přes plot řval, tak na něj hulákal něco ve smyslu: drž hubu blbečku, blééé, grrr apod. Až po mém upozornění, že zřejmě zapomněl na to, že můj pes denně chodí kolem jejich a je celkem jisté, že se tam potkají a potom mu natrhne prd.l...přestal

Skúste popísať celú siuáciu manžel išiel krok pred, alebo vzad. Malo dvojnohé štena v rukách predmet. Hrdina manžel stĺkol psa do guličky a ptom ratoval decko. Tiež nepôjdete rozbiť hlavu krčmárovi, že nalieval manželóvi a príde domov ako snop a jednu vám uštedrý.

Rýchlo dajte psa preč. Je vám lúto vyhodit pár šušnou. Do dreveného spacáku s dvomi kubíkmy zeme si aj tak nič neodnesiete. Hlavne, že máme autá za 500 000.

Vymeňte psa za baterkovú náhradu a decku vysvetlujte, že krava nie je v skutočnosti fialová.

Taky mě několikrát kousnul pes, poškrábala kočka, ale na mém vztahu k nim to nic nezměnilo, maximálně jsme si pamatovala, že ty ruce skrz plot nemám strkat.
Kdežto sestřenku kousnulo štěně do nohy a je to tragédie na entou, ona se samozřejmě bojí, máma ji v tom podporuje, a jejich nejmladší, která je průbojná a psa ve dvou- třech letech milovala, teď říká, že je pes fuj, a patří do klece, a rodiče se tomu smějí Pak je s ním déle a už ji má zase ráda, je chudák tak zmanipulovaná z domova.
No nic, přijde mi, že situace byla umocněna i tím, že prostě se dítěti něco "vážnějšího" stalo, což je samozřejmé, že matku vyděsí krvácející dítě, ale dítě bude krvácet ještě mockrát, a ne vždy to půjde na někoho svést nebo zbít, příště za to bude moct kolo, soused, samo dítě nebo matka. Krve, modřin, zlomenin bude ještě opravdu hodně, nevím jak jste se k tomu stavěli, ale čím víc vyhrocené to bylo, tím hůře pro všechny - pes, dítě, vy.
Zajímalo by mě, jak se teď chováte ke psu vy a on k vám, a jak to vidíte do budoucna.

Andrýsek3 napsal(a):
Taky mě několikrát kousnul pes, poškrábala kočka, ale na mém vztahu k nim to nic nezměnilo, maximálně jsme si pamatovala, že ty ruce skrz plot nemám strkat.
Kdežto sestřenku kousnulo štěně do nohy a je to tragédie na entou, ona se samozřejmě bojí, máma ji v tom podporuje, a jejich nejmladší, která je průbojná a psa ve dvou- třech letech milovala, teď říká, že je pes fuj, a patří do klece, a rodiče se tomu smějí Pak je s ním déle a už ji má zase ráda, je chudák tak zmanipulovaná z domova.
No nic, přijde mi, že situace byla umocněna i tím, že prostě se dítěti něco "vážnějšího" stalo, což je samozřejmé, že matku vyděsí krvácející dítě, ale dítě bude krvácet ještě mockrát, a ne vždy to půjde na někoho svést nebo zbít, příště za to bude moct kolo, soused, samo dítě nebo matka. Krve, modřin, zlomenin bude ještě opravdu hodně, nevím jak jste se k tomu stavěli, ale čím víc vyhrocené to bylo, tím hůře pro všechny - pes, dítě, vy.
Zajímalo by mě, jak se teď chováte ke psu vy a on k vám, a jak to vidíte do budoucna.

Ale tak mě taky pokousal pes, bylo mi pět. Jezdila jsem na kole po cestě u nás v ulici, pes na mě vyběhl z otevřených vrat a shodil mě z kola a zakousl se mi do nohy. Pán ho zase rychle vlekl domů. Bydlela jsem přes jeden dům, s brekem jsem přišla domů, sousedi pakovali psa do auta, mě mamka taky sebrala, naložila do svého auta, na skok se ujistila, že sousedi míří, kam mají - na vet s ním byli třikrát, prostě jak je běžné. Mě mezitím nohu zašili.
Pes byl v pohodě, nikdy víc už to neudělal - především se majitelé starali, aby už k tomu neměl možnost, nikdo mu nedal ani facana. Prostě se to stalo, stalo se to rychle a než by stihl někdo psa potrestat nebo nějak zareagovat, už by to nemělo smysl.
A v životě mě nenapadlo se snad bát psů jen tak z principu, že to jsou psi.

Když mi o něco později, také na kole, těsně před cestou vyletěl hulákající bažant a já to úlekem zalomila v kopřivách, taky nikdo nevypisoval odměnu na bažanta. Ono když už se stane cokoli, člověk by měl být rád, že to nedopadlo nijak opravdu zle. Potom se škody napáchaj především přístupem rodičů, kteří naučí dítě se bát.

Nevím, jestli to není někde nahoře : Docela by mě zajímalo, jak nakonec dopadlo ošetření holčičiky v nemocnici - šití, stehy ? Nebo to bylo na leukosteh, případně kousek náplasti ?

.."CT hlavy dělá klinika až v Praze a stojí 10-15tisic."...
Ale bez toho vyšetření se asi dál nepohnete.
Už to tu bylo napsané. Snad by bylo lepší, kdybyste psu našli nový domov - vy už mu asi nikdy nebudete věřit. Ale pak by to vyšetření mělo být tou poslední investicí, abyste věděli, co novému majiteli předáváte.
( V tom světle už není těch 10000, - tak moc - vždyť to pes projí za rok.).

Jenomže těch 10.000, - může prožrat už jiný pes.

Vyšetření totiž nic nevyřeší, a co dál? Buď nic nenajde, což ale nic neznamená, nebo najde, a potom co. Buď utratit, nebo drahá, a třeba doživotní léčba.

Já bych ho z ruky nedával. Utratil bych ho.

"Jenomže těch 10.000, - může prožrat už jiný pes."

jen né dalšího psa, to snad zadavatelku nenapadne.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Jenomže těch 10.000, - může prožrat už jiný pes."

jen né dalšího psa, to snad zadavatelku nenapadne.

A proč ne?

Pan Brouček napsal(a):
Jenomže těch 10.000, - může prožrat už jiný pes.

Vyšetření totiž nic nevyřeší, a co dál? Buď nic nenajde, což ale nic neznamená, nebo najde, a potom co. Buď utratit, nebo drahá, a třeba doživotní léčba.

Já bych ho z ruky nedával. Utratil bych ho.

Doživotní léčba epilepsie není drahá, léky stojí pár korun. Jinak donedávna jsme psa s epilepsií měla a to byl normální přátelský milý pes.Zpočátku když se jí léky nasadily byla trošku ospalá, utlumená ale nic víc.Potom si na ně zvykla a chovala se jako normální pes. občas se záchvat objevil. před záchvatem byla trošku neklidná a po něm asi dvě až tři hodiny zmatená, ale nic co by se nedalo snést.Normální člověk který s tímhle onemocněním psa počítá si s tím poradí a přizpůsobí se tomu. Zvlášt když u zadavatele jde o psa na zahradě, tady vůbec není těžké udělat opatření aby měl pes od dítěte klid. On pes není hračka pro děti.

Pan Brouček napsal(a):
Jenomže těch 10.000, - může prožrat už jiný pes.

Vyšetření totiž nic nevyřeší, a co dál? Buď nic nenajde, což ale nic neznamená, nebo najde, a potom co. Buď utratit, nebo drahá, a třeba doživotní léčba.

Já bych ho z ruky nedával. Utratil bych ho.

No nevím jak to se psy máte vy...když si pořídím psa, tak musím počítat s tím, že nemusí být celý život naprosto zdravý a pokud je možno doživotní léčbou zajistit psovi "normální" fungování, když nemá pes permanentní bolesti, netrápí se, tak já bych teda psa neodepsala...a jak píše habe, léčka epilepsie není tak drahá, aby člověka finančně zruinovala a pes více méně normálně funguje...taky jsem měla fenu s epilepsií
Prostě si neumím představit, že bych psa, který třeba potřebuje doživotně léky utratila a pořídila si jiného...pes přeci není věc...není to třeba auto, které se rozbije a já si řeknu..."no než cpát peníze do drahé opravy, tak ho radši prodám-sešrotuju a koupím jiné"...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
.."CT hlavy dělá klinika až v Praze a stojí 10-15tisic."...
Ale bez toho vyšetření se asi dál nepohnete.
Už to tu bylo napsané. Snad by bylo lepší, kdybyste psu našli nový domov - vy už mu asi nikdy nebudete věřit. Ale pak by to vyšetření mělo být tou poslední investicí, abyste věděli, co novému majiteli předáváte.
( V tom světle už není těch 10000, - tak moc - vždyť to pes projí za rok.).

A to CT za 10-15 tis odpoví na otázku, zda pes má epilepsii, jak často se budou záchvaty opakovat a jak ji léčit?

Caty napsal(a):
A to CT za 10-15 tis odpoví na otázku, zda pes má epilepsii, jak často se budou záchvaty opakovat a jak ji léčit?

To CT dá odpověď na otázku, jestli se jedná "jen" o epilepsii, nebo jestli je na mozku nález. ono na epilepsii léky zabírají, na nádor na mozku jaksi ne.

Atheira napsal(a):
Ale tak mě taky pokousal pes, bylo mi pět. Jezdila jsem na kole po cestě u nás v ulici, pes na mě vyběhl z otevřených vrat a shodil mě z kola a zakousl se mi do nohy. Pán ho zase rychle vlekl domů. Bydlela jsem přes jeden dům, s brekem jsem přišla domů, sousedi pakovali psa do auta, mě mamka taky sebrala, naložila do svého auta, na skok se ujistila, že sousedi míří, kam mají - na vet s ním byli třikrát, prostě jak je běžné. Mě mezitím nohu zašili.
Pes byl v pohodě, nikdy víc už to neudělal - především se majitelé starali, aby už k tomu neměl možnost, nikdo mu nedal ani facana. Prostě se to stalo, stalo se to rychle a než by stihl někdo psa potrestat nebo nějak zareagovat, už by to nemělo smysl.
A v životě mě nenapadlo se snad bát psů jen tak z principu, že to jsou psi.

Když mi o něco později, také na kole, těsně před cestou vyletěl hulákající bažant a já to úlekem zalomila v kopřivách, taky nikdo nevypisoval odměnu na bažanta. Ono když už se stane cokoli, člověk by měl být rád, že to nedopadlo nijak opravdu zle. Potom se škody napáchaj především přístupem rodičů, kteří naučí dítě se bát.

A nebála ses ani nějakou dobu po tom pokousání? Nebo extra nedůvěřovala určitým psům? Já byla pokousaná ve 12ti, šla jsem do školy stejnou cestou jako pokaždé. Míjela jsem jeden dům, kde měli otevřená vrata a zrovna vyjížděli s autem, na zahradě měli NO. Prosmýkl se okolo auta a řítil se s řevem na mě, pak mám okno, tmu. Dodnes nevím co se přesně stalo, protože pes na mě běžel zprava a pokousanou jsem měla levou stranu. Pamatuju si až, že jsem ležela na zemi a křičela. Přiběhli majitelé, psa odvlekli a mě hned naložili do auta a zjišťovali co mi je. Rozhodně nikdo v tu chvíli psa neřešil a fofrem mě vezli domů. Nakonec se ukázalo, že jsem měla štěstí v neštěstí, byla zima takže jsem měla zimní bundu a rifle. Podle otisků zubů mě na zem strhl za levé rameno a pak se pustil do stehna, díky obleční jsem měla hlavně modřiny a odřeniny, prokousnutí do krve jen pár. Nicméně 2 roky jsem potom nesáhla na psa, jedinou vyjímkou byla sousedů fena. "Vyléčilo" mě až vlastní štěně HW. Teď mám kříženku bulíčka a té bezmezně věřím, ovšem NO už prostě nevěřím a nebudu. Nemám je od té doby ráda.
A ten pes co mě pokousal to nikdy předtím ani potom už neudělal. V klidu dožil u svých páníčků, ty nám vlastně akorát ten den co se stalo akorát přinesli ukázat očkovák a mě dali bonboniéru (asi netušili, že já čokoládu nerada ) a tím to pro všechny zhaslo.

Iliena napsal(a):
A nebála ses ani nějakou dobu po tom pokousání? Nebo extra nedůvěřovala určitým psům? Já byla pokousaná ve 12ti, šla jsem do školy stejnou cestou jako pokaždé. Míjela jsem jeden dům, kde měli otevřená vrata a zrovna vyjížděli s autem, na zahradě měli NO. Prosmýkl se okolo auta a řítil se s řevem na mě, pak mám okno, tmu. Dodnes nevím co se přesně stalo, protože pes na mě běžel zprava a pokousanou jsem měla levou stranu. Pamatuju si až, že jsem ležela na zemi a křičela. Přiběhli majitelé, psa odvlekli a mě hned naložili do auta a zjišťovali co mi je. Rozhodně nikdo v tu chvíli psa neřešil a fofrem mě vezli domů. Nakonec se ukázalo, že jsem měla štěstí v neštěstí, byla zima takže jsem měla zimní bundu a rifle. Podle otisků zubů mě na zem strhl za levé rameno a pak se pustil do stehna, díky obleční jsem měla hlavně modřiny a odřeniny, prokousnutí do krve jen pár. Nicméně 2 roky jsem potom nesáhla na psa, jedinou vyjímkou byla sousedů fena. "Vyléčilo" mě až vlastní štěně HW. Teď mám kříženku bulíčka a té bezmezně věřím, ovšem NO už prostě nevěřím a nebudu. Nemám je od té doby ráda.
A ten pes co mě pokousal to nikdy předtím ani potom už neudělal. V klidu dožil u svých páníčků, ty nám vlastně akorát ten den co se stalo akorát přinesli ukázat očkovák a mě dali bonboniéru (asi netušili, že já čokoládu nerada ) a tím to pro všechny zhaslo.

Právě, že ne... Ani toho jednoho konkrétního jsem nijak neřešila. Později jsme se se sestrou hodně kamarádily s dcerou těch sousedů a trávily čas i u nich, kde byl samozřejmě i ten pes a nějak mě nikdy nenapadlo se ho bát. Bylo to takový vtipný strašidlo, typově cosi jako velký černý knírač, ale nějak víc rozčepýřený - nebyl čistokrevný, ale nějaká směska.
Samozřejmě nemám ráda, když jsou někde otevřená vrata a v nich štěká pes, ještě se navíc viditelně rozhoduje, jestli poběží ven nebo ne. Nejlíp bez pána v dohledu nebo totálně bez zájmu, který maximálně jen čumí... A já prostě nevím, jaký ten pes je. To mi vadí, ale nebude to v závislosti na tom, co se stalo. Vadilo by mi to, i kdyby mě žádný nepokousal.

Ale myslím si, že hodně na tom má i to, že ona celkově moje máma zranění, která nebyla nijak závažná, prostě moc neřešila. Se ségrou jsme byly věčně pomlácený, často jsme se rvaly jak koně. Tu rozražený od dveří, támhle napíchnuté na plot... Tak to prostě nebrala jako tragédii a já neměla záminku se začít psů bát.

Janae napsal(a):
No zakladatelka píše "Stále se choval agresivně i vůči manželovi"
Jako pokud ho dítě nějak týralo, šláplo mu na ocas, mohl se ohnat, v mém světě prostě zakňourá a zdrhne. Dítě dostane ceres od rodičů a jede se dál.
Ale on se stále choval agresivně. Ten pes má štěstí, že tam nebyla většina jiných otců, protože co znám chlapy kolem sebe, kdyby se dál choval agresivně, už by nežil.

Píšete to, jako byste tam byla. Co je agresivní chování od psa? Jak se k němu ten pán dřív choval? Z úvodního příspěvku mám pocit(je můj nikomu ho nevnucuji), že byl koupen pes, protože domek se zahrádkou a dítě si žádá labradora či retrívra! A budeme ho milovat, protože to tak má být!
A posléze bylo zjištěno, že už to není milá chlupatá kulička, ale živá bytost, která má své nároky. Taky se mi zdá, že tam nemají stanovená žádná pravidla. Což psi mají rádi (a nejen psi) a z toho pramení problémy v komunikaci.
Taky to nemusí být pes z čisté linie, kde hledí na povahu psa, nikoli na to, jak vypadá.
A taky máme jen popis události od matky dítěte. Ta je samozřejmě zaujatá vůči psovi.
Já bych radila nový domov, s dospělými lidmi, děti tedy už velké.
Nechápejte mě špatně, dítka je mi samozřejmě líto. Je to pro něj bolestivá zkušenost, ale protože bude v pořádku, zastávám se i pejska.

sisi58 napsal(a):
Píšete to, jako byste tam byla. Co je agresivní chování od psa? Jak se k němu ten pán dřív choval? Z úvodního příspěvku mám pocit(je můj nikomu ho nevnucuji), že byl koupen pes, protože domek se zahrádkou a dítě si žádá labradora či retrívra! A budeme ho milovat, protože to tak má být!
A posléze bylo zjištěno, že už to není milá chlupatá kulička, ale živá bytost, která má své nároky. Taky se mi zdá, že tam nemají stanovená žádná pravidla. Což psi mají rádi (a nejen psi) a z toho pramení problémy v komunikaci.
Taky to nemusí být pes z čisté linie, kde hledí na povahu psa, nikoli na to, jak vypadá.
A taky máme jen popis události od matky dítěte. Ta je samozřejmě zaujatá vůči psovi.
Já bych radila nový domov, s dospělými lidmi, děti tedy už velké.
Nechápejte mě špatně, dítka je mi samozřejmě líto. Je to pro něj bolestivá zkušenost, ale protože bude v pořádku, zastávám se i pejska.

Přesně tohle si myslím. Před pár lety strašná moda, domek, zelený trávníček, spokojená rodinka a krásný, inteligentní retriever z reklamy. Jak z amerického romantického filmu, přesně takhle to má být. Jenže málokdo z těch lidí si uvědomuje že retriever je taky pes, že není cvičený sám od sebe, ale musí se vychovat a vycvičit. Že je to velký pes, pracovní pes, potřebuje nejen pohyb, ale taky společnost a zaměstnání svojí chytré hlavy, jinak mu z toho potom hrabe. V lepším případě demoluje dům a zahradu, nwbo zdrhí, v tom horším mu cvakne a stane se agresivním. Tenhle pes se myslím nestal agresivním, prostě se třeba jen lekl, a za to dostal nářez od svého surového pána. Je mě taky líto dítěte, ale nic vážného se nestalo, dítě je malé, snažila bych se aby na to rychle zapoměla, a nebyla poznamenaná strachem ze psů.A pes by si zasloužil aby se mu víc věnovali, víc s ním něco dělali a dopřáli mu taky psí život, ne jen dekorace na trávníku, aby se to nemuselo opakovat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Přesně tohle si myslím. Před pár lety strašná moda, domek, zelený trávníček, spokojená rodinka a krásný, inteligentní retriever z reklamy. Jak z amerického romantického filmu, přesně takhle to má být. Jenže málokdo z těch lidí si uvědomuje že retriever je taky pes, že není cvičený sám od sebe, ale musí se vychovat a vycvičit. Že je to velký pes, pracovní pes, potřebuje nejen pohyb, ale taky společnost a zaměstnání svojí chytré hlavy, jinak mu z toho potom hrabe. V lepším případě demoluje dům a zahradu, nwbo zdrhí, v tom horším mu cvakne a stane se agresivním. Tenhle pes se myslím nestal agresivním, prostě se třeba jen lekl, a za to dostal nářez od svého surového pána. Je mě taky líto dítěte, ale nic vážného se nestalo, dítě je malé, snažila bych se aby na to rychle zapoměla, a nebyla poznamenaná strachem ze psů.A pes by si zasloužil aby se mu víc věnovali, víc s ním něco dělali a dopřáli mu taky psí život, ne jen dekorace na trávníku, aby se to nemuselo opakovat.

Tak nějak to bude, zlatý retrívr doplatil ( i jako plemeno, i jedinci ) na pověst chytrého psa, který poslouchá i bez výcviku. Pamatuju jednoho, který chodil do naší "venčící smečky". Byl to dobrák, chvíli běhal se psy, chvíli si šel po svém, na pána vůbec nereagoval, na jméno jako by neslyšel, na zavolání se ani neotočil, ani uchem nehnul. Prostě si dělal, co chtěl a když byl čas jít domů ( šli ostatní psi ) byl odchycen, nalákán a posléze odtažen.
Další skončil ( asi když zjistili, že to není tak, jak se povídá- možná se po nich ohnal ) na zahradě na řetěze pod ořechem, kde měl vyběhané kolo a rozpadající se boudu.

P.S. Nějak si nedovedu představit člena rodiny, který "do domu nesmí".
( Mám venkovní kočky, ale i ty smějí do domu - k misce, odpočinout si, v zimě pod kamna, jen nesmí do ložnic - tedy když tu nejsou vnučky - ty si je natáhnou do postele ).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
P.S. Nějak si nedovedu představit člena rodiny, který "do domu nesmí".
( Mám venkovní kočky, ale i ty smějí do domu - k misce, odpočinout si, v zimě pod kamna, jen nesmí do ložnic - tedy když tu nejsou vnučky - ty si je natáhnou do postele ).

Naši psi do roku věku taky do domu nesměli. Až skončilo období rozjívených štěňat, tak se od chodby testovalo, jak se doma chovají a postupně pak už mohli do celého domu. Ale jak jsem psala, žijem trošku jiný život, můj je prakticky celodenně a celoročně venku(bez dvou zimních měsíců) U zadavatelky je to tuším trochu jinak. První byl pes, pak přišlo dítě a pes se odsunul na druhou kolej...

Atheira napsal(a):
Právě, že ne... Ani toho jednoho konkrétního jsem nijak neřešila. Později jsme se se sestrou hodně kamarádily s dcerou těch sousedů a trávily čas i u nich, kde byl samozřejmě i ten pes a nějak mě nikdy nenapadlo se ho bát. Bylo to takový vtipný strašidlo, typově cosi jako velký černý knírač, ale nějak víc rozčepýřený - nebyl čistokrevný, ale nějaká směska.
Samozřejmě nemám ráda, když jsou někde otevřená vrata a v nich štěká pes, ještě se navíc viditelně rozhoduje, jestli poběží ven nebo ne. Nejlíp bez pána v dohledu nebo totálně bez zájmu, který maximálně jen čumí... A já prostě nevím, jaký ten pes je. To mi vadí, ale nebude to v závislosti na tom, co se stalo. Vadilo by mi to, i kdyby mě žádný nepokousal.

Ale myslím si, že hodně na tom má i to, že ona celkově moje máma zranění, která nebyla nijak závažná, prostě moc neřešila. Se ségrou jsme byly věčně pomlácený, často jsme se rvaly jak koně. Tu rozražený od dveří, támhle napíchnuté na plot... Tak to prostě nebrala jako tragédii a já neměla záminku se začít psů bát.

A tak u nás to taky nikdo nehrotil ani nedramatizoval, stalo se. Úrazů jsem měla taky x od rozseknuté brady přes orvaná kolena a lokty atd. Ale tohle mnou prostě otřáslo, v dospělosti mám 152 cm a 40 kilo, jak jsem asi vypadala ve 12ti...a proti mě dospělý pes NO. Trauma asi pokaždé ovlivnit přístupem nejde, stejně jako jsem nemohla ovlivnit, že se mi kus toho zážitku prostě vymazal z hlavy. Možná kdybych 2 roky na to nedostala vlastní štěněte bylo by to do budoucna podstatně horší.

Iliena napsal(a):
A tak u nás to taky nikdo nehrotil ani nedramatizoval, stalo se. Úrazů jsem měla taky x od rozseknuté brady přes orvaná kolena a lokty atd. Ale tohle mnou prostě otřáslo, v dospělosti mám 152 cm a 40 kilo, jak jsem asi vypadala ve 12ti...a proti mě dospělý pes NO. Trauma asi pokaždé ovlivnit přístupem nejde, stejně jako jsem nemohla ovlivnit, že se mi kus toho zážitku prostě vymazal z hlavy. Možná kdybych 2 roky na to nedostala vlastní štěněte bylo by to do budoucna podstatně horší.

Rozdíl je v tom, že tobě bylo 12, kdežto mně 5. V tom věku jsem dala víc na celkové rozpoložení mamky. Být mi víc, asi to taky vezmu jinak. Tehdy jsem prostě fakt byla zvyklá, že se každou chvíli stane něco, kdy teče krev. Navíc jsme měli doma agresivního kohouta, před kterým jsme neustále utíkali, protože ta mrcha byla všude, jak kdyby o tom přemýšlel a napadlo ho, že vždycky někde na někoho počíhá.
Asi to mnou neotřáslo i proto, že to byla věc, která nějak zapadla do všednosti toho, jak strašný a neuhlídatelný děti, kterým se pořád někde něco děje, jsme se sestrou byly.

Tedysek napsal(a):
Protože prostě nechápu. Stát se může cokoliv. Vítr nebo zmíněná kočka (naše kočka takhle lehla na sousedovic mimco v kočárku na dvoře bez dozoru. Kočka to nemyslela zle. Naštěstí byl malej už dost velkej na to aby zaplakal a byl slyšet. Nedejboze pes okolo. Zvrhne kocarek,... Pro mě tohle prostě neexistuje. To si radši vezmu knihu a jdu taky na dvorek.

A máte děti? (nečetla jsem celou diskusi, tak nevím zda se tu už něco na téma kdo z přispěvatelů je s dětma a kdo bez, nepsalo, tak sorry za otázku). Nějak si neumím představit, že bych si na dobu, kdy mi malá konečně usnula šla sednout na dvorek s ní a četla si. Tedy představit bych si to dokázala, ale nevím kdo by pak za mě stihl uvařit, vyprat, vyžehlit, uklidit aspoň to nejhorší doma, nakrmit králíky a slepice... Leda, že bych si najala služku, abych mohla být nonstop s mimčem. Protože to když zůstane samo a je vzhůru, tak prostě řve, to je normální reakce, je "opuštěno smečkou". Takže domácí práce jaksi přichází v úvahu ve chvíli, kdy děcko usne - aspoň určitě minimálně ten první rok, kdy vám dítě ještě nemůže asistovat u krmení zvířat a aspoň u nějakých domácích prací. A většina dětí lépe usne na vzduchu a má tvrdší spánek než doma, to je zkrátka fakt. Když doma potřebujete vyluxovat nebo zapnout mixér, těžko zas udržítě dítě spící, rambajs ho vzbudí. Takže díky bohu za možnost šupnout spící mimčo v kočárku na zahrádku a kontrolu z okna. Kočky nám do kočárku nikdy nelezly, věděly, že by okamžitě nastal bengál. Pokud měla přijít vichřice, samozřejmě bylo už předem počasí naprd, tak se kočárek ven nedával, jak by ublížil normální vítr - nevím?

Z krevních rozboru vyplynulo že nás pes má zvýšenou hladinu nějaké látky (Bohužel vypadlo mi z hlavy nazev) v krvi. Játra tuto látku neumí vyloučit resp. vyčistit a špatná krev koluje celým tělem a hlavně do mozku kde způsobuje změny v chování a bohužel agresivitu psa. Údajně by měli pomoct léky a speciální granule a samozřejmě pravidelné sledování krve. Epilepticky záchvat byl vyloučen ne tedy na 100% ale doktor si myslí že ten záchvat způsobila také tato špatná krev v těle.

lesnížínka napsal(a):
Naši psi do roku věku taky do domu nesměli. Až skončilo období rozjívených štěňat, tak se od chodby testovalo, jak se doma chovají a postupně pak už mohli do celého domu. Ale jak jsem psala, žijem trošku jiný život, můj je prakticky celodenně a celoročně venku(bez dvou zimních měsíců) U zadavatelky je to tuším trochu jinak. První byl pes, pak přišlo dítě a pes se odsunul na druhou kolej...

Psa do domu nebereme ale to neznamená že se mu ne věnujeme. Občasné brání psa do domu jako že je mu zima a nebo že prší je špatně. Každý veterinář vám potvrdí že tím se psovi ubližuje. Zimní srst je dostatečně tepla. Psovi se ale vytvoří jen když je opravdu venku. Dovedete si představit ten šok když je venku na nule a psa by jste pustili do domu kde je 20stupnu. Psa jsme na druhou kolej ne odsunuli věřte mi.

Pespes99 napsal(a):
Psa do domu nebereme ale to neznamená že se mu ne věnujeme. Občasné brání psa do domu jako že je mu zima a nebo že prší je špatně. Každý veterinář vám potvrdí že tím se psovi ubližuje. Zimní srst je dostatečně tepla. Psovi se ale vytvoří jen když je opravdu venku. Dovedete si představit ten šok když je venku na nule a psa by jste pustili do domu kde je 20stupnu. Psa jsme na druhou kolej ne odsunuli věřte mi.

Část textu patřil "Orionce".

Pespes99 napsal(a):
Psa do domu nebereme ale to neznamená že se mu ne věnujeme. Občasné brání psa do domu jako že je mu zima a nebo že prší je špatně. Každý veterinář vám potvrdí že tím se psovi ubližuje. Zimní srst je dostatečně tepla. Psovi se ale vytvoří jen když je opravdu venku. Dovedete si představit ten šok když je venku na nule a psa by jste pustili do domu kde je 20stupnu. Psa jsme na druhou kolej ne odsunuli věřte mi.

Máte pravdu, je to strašný šok!

Nenechte se vysmát. Spousta psů žije částečně venku a částečně doma, se svou rodinou.

Naše kavkazanka je též venkovní pes, a i v zimní srsti jde občas ráda do domu a klidně si lehne před roztopený krb. A vydrží třeba celou noc...

Pespes99 napsal(a):
Psa do domu nebereme ale to neznamená že se mu ne věnujeme. Občasné brání psa do domu jako že je mu zima a nebo že prší je špatně. Každý veterinář vám potvrdí že tím se psovi ubližuje. Zimní srst je dostatečně tepla. Psovi se ale vytvoří jen když je opravdu venku. Dovedete si představit ten šok když je venku na nule a psa by jste pustili do domu kde je 20stupnu. Psa jsme na druhou kolej ne odsunuli věřte mi.

Každý veterinář vám to neřekne, to se dost mýlíte. A váš přístup ke psovi je dost podivný.

Pespes99 napsal(a):
Z krevních rozboru vyplynulo že nás pes má zvýšenou hladinu nějaké látky (Bohužel vypadlo mi z hlavy nazev) v krvi. Játra tuto látku neumí vyloučit resp. vyčistit a špatná krev koluje celým tělem a hlavně do mozku kde způsobuje změny v chování a bohužel agresivitu psa. Údajně by měli pomoct léky a speciální granule a samozřejmě pravidelné sledování krve. Epilepticky záchvat byl vyloučen ne tedy na 100% ale doktor si myslí že ten záchvat způsobila také tato špatná krev v těle.

No, jestli se to dá zvládnout léky a dietou, pak by to snad neměl být problém, to to dopadlo vlastně dobře. Pozorujte psa a kdyby se Vám něco nezdálo, je třeba to hned řešit (na veterinu a nepouštět psa k dceři, resp. dceru k psovi; ostatně ohledně jejich společného pobytu bych stejně počkala, až budete pes i Vy více ve své kůži).
Pokud jste dosud měla psa venku a fungovalo to, nechala bych to tak, jak to je, psovi bych se trochu více věnovala, pracovala na obnově vztahu. To samé partner.
A hlavně klid. Je to na dobré cestě.

scylla napsal(a):
Každý veterinář vám to neřekne, to se dost mýlíte. A váš přístup ke psovi je dost podivný.

Ne, ten přístup je naprosto obyčejný a běžný. Líbit se Vám to nemusí, ale tohle je norma, průměr. Většina lidí, kteří si psa nepořídili místo dítěte a žije v domě, to takhle má.

Pespes99 napsal(a):
Část textu patřil "Orionce".

S tím psem venku...to není to, co bych vám vyčítala. Nemám nárok, sama mám psy venku. Domů jdou tedy, když chtějí jít, ale klidně máme zavřené dveře a psy necháme venku. S tím, že to pro psy není zdravotně dobré, s váma naprosto souhlasím. Jiná věc je to, že když mám psa venku, musím mu věnovat prakticky všechen volný čas. Pokud k tomu mám dítě(jakožto, že já ho nemám) si dovedu představit, že už skoro žádný nezbývá. Proto se psy k dětem, potažmo malým dětem, zásadně nesouhlasím. Zajímala by mne ta látka, co má váš pes v krvi. V žádném případě to nezpochybňuju, aby to probůh tak nevyznělo, ale opravdu mne to zajímá...člověk neví, čeho se sám dočká, ráda bych věděla o všem.

Měď Wilsonova nemoc
a tisíc dalších.

Accuracy napsal(a):
Ne, ten přístup je naprosto obyčejný a běžný. Líbit se Vám to nemusí, ale tohle je norma, průměr. Většina lidí, kteří si psa nepořídili místo dítěte a žije v domě, to takhle má.

Nemám nic proti venkovním psům. Mě vadí to "nesmí". ze cvičákz jsem měla kamarádku, měla NO, chodila s ním hlídat, pes měl na zahradě otevřený kotec s boudou. Ale když byli všichni doma, šel k nim na chvíli, dostal nějakou dobrotu, poválel se u televize a za chvíli šel sám od sebe zase ven. Měl velkou zodpovědnost a hlídal dům.
A jen pro zajímavost : i když měl ozdobný plot vlastně po bradu, nikdy ze zahrady neodešel.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nemám nic proti venkovním psům. Mě vadí to "nesmí". ze cvičákz jsem měla kamarádku, měla NO, chodila s ním hlídat, pes měl na zahradě otevřený kotec s boudou. Ale když byli všichni doma, šel k nim na chvíli, dostal nějakou dobrotu, poválel se u televize a za chvíli šel sám od sebe zase ven. Měl velkou zodpovědnost a hlídal dům.
A jen pro zajímavost : i když měl ozdobný plot vlastně po bradu, nikdy ze zahrady neodešel.

To byla reakce na Scyllu. Vadí mi její militantismus. Ale to je můj problém.
Já mám psa převážně venku, ale klidně může dovnitř. A nechodí, resp. chodí tak třikrát do roka. Proto se domnívám, že základem je mít psa v pohodě, kde si té pohody bude užívat, je jedno.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Měď Wilsonova nemoc
a tisíc dalších.

Díky, zase mám co studovat.

Accuracy napsal(a):
Díky, zase mám co studovat.

A třeba.. C5H4N4O3 -> "kofein"
jako jestli nemáte co dělat, tak tady čeká nádobí, do myčky, ne na večeři :-p.

Accuracy napsal(a):
Ne, ten přístup je naprosto obyčejný a běžný. Líbit se Vám to nemusí, ale tohle je norma, průměr. Většina lidí, kteří si psa nepořídili místo dítěte a žije v domě, to takhle má.

Tohle není žádná norma, tu z toho jen děláte. A pobytem psa v domě nemá dítě co dělat.

lesnížínka napsal(a):
S tím psem venku...to není to, co bych vám vyčítala. Nemám nárok, sama mám psy venku. Domů jdou tedy, když chtějí jít, ale klidně máme zavřené dveře a psy necháme venku. S tím, že to pro psy není zdravotně dobré, s váma naprosto souhlasím. Jiná věc je to, že když mám psa venku, musím mu věnovat prakticky všechen volný čas. Pokud k tomu mám dítě(jakožto, že já ho nemám) si dovedu představit, že už skoro žádný nezbývá. Proto se psy k dětem, potažmo malým dětem, zásadně nesouhlasím. Zajímala by mne ta látka, co má váš pes v krvi. V žádném případě to nezpochybňuju, aby to probůh tak nevyznělo, ale opravdu mne to zajímá...člověk neví, čeho se sám dočká, ráda bych věděla o všem.

Látky při (i chronickém) selhávání ledvin, při dekompenzované cukrovce... z takových těch běžných věcí například.

jolyha napsal(a):
A máte děti? (nečetla jsem celou diskusi, tak nevím zda se tu už něco na téma kdo z přispěvatelů je s dětma a kdo bez, nepsalo, tak sorry za otázku). Nějak si neumím představit, že bych si na dobu, kdy mi malá konečně usnula šla sednout na dvorek s ní a četla si. Tedy představit bych si to dokázala, ale nevím kdo by pak za mě stihl uvařit, vyprat, vyžehlit, uklidit aspoň to nejhorší doma, nakrmit králíky a slepice... Leda, že bych si najala služku, abych mohla být nonstop s mimčem. Protože to když zůstane samo a je vzhůru, tak prostě řve, to je normální reakce, je "opuštěno smečkou". Takže domácí práce jaksi přichází v úvahu ve chvíli, kdy děcko usne - aspoň určitě minimálně ten první rok, kdy vám dítě ještě nemůže asistovat u krmení zvířat a aspoň u nějakých domácích prací. A většina dětí lépe usne na vzduchu a má tvrdší spánek než doma, to je zkrátka fakt. Když doma potřebujete vyluxovat nebo zapnout mixér, těžko zas udržítě dítě spící, rambajs ho vzbudí. Takže díky bohu za možnost šupnout spící mimčo v kočárku na zahrádku a kontrolu z okna. Kočky nám do kočárku nikdy nelezly, věděly, že by okamžitě nastal bengál. Pokud měla přijít vichřice, samozřejmě bylo už předem počasí naprd, tak se kočárek ven nedával, jak by ublížil normální vítr - nevím?

Jak to asi zvládají matky samozivitelky v paneláku...
Děti nemam, nebylo mi to dopřáno. Máme vnoucky a v ulici nekolik malých dětí. Já se prostě bojím nechat kočár venku bez dozoru. Tak to prostě dělat jednou nebudu. I za cenu ze žehlit, prát a pod budu v noci. Mixovat třeba příkrmy? To jsem dělala normálně přes den když byli kluci malí. Bud se seberu i se psem a kočkou do jiné místnosti nebo když je dítě vzhůru. Ale určitě nenechám dítě v kočáru venku samotné.
Mimochodem do dnes vařím občas v noci. Když přítel jede druhý den na víc dní do práce daleko. A jde to. Poradím si s mixérem, paličkou a spoustou dalších věcí. Je to jen o tom si to trošku uzpůsobit, zorganizovat a tak.

Pespes99 napsal(a):
Psa do domu nebereme ale to neznamená že se mu ne věnujeme. Občasné brání psa do domu jako že je mu zima a nebo že prší je špatně. Každý veterinář vám potvrdí že tím se psovi ubližuje. Zimní srst je dostatečně tepla. Psovi se ale vytvoří jen když je opravdu venku. Dovedete si představit ten šok když je venku na nule a psa by jste pustili do domu kde je 20stupnu. Psa jsme na druhou kolej ne odsunuli věřte mi.

Proti psům venku nic nemám, i když sama funguju v jiném režimu...psa na "ven" jsme zkoušeli 2x a prostě jsme zjistili, že naší rodině to nevyhovuje, takže se vždycky "velkej zlej hlídací pes" stal nakonec částečným gaučákem...
Třeba lesnížínka, i když má psy venku, tak tam s nimi stráví hodně času, možná že je pes nakonec rád, že už panička zalezla dom a že si odpočine
Ale když to vemu podle sebe...je hezké příjemné počasí, to člověk tráví hodně času na zahradě, ale kolik času se psem za celý den strávíte, když je hnusně, navíc s malým děckem...to si opravdu v praxi neumím představit.

Jinak samozřejmě držím palce, aby medikace u vašeho pejska zabrala...a co malá, jak je na tom zdravotně a taky psychicky...?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nemám nic proti venkovním psům. Mě vadí to "nesmí". ze cvičákz jsem měla kamarádku, měla NO, chodila s ním hlídat, pes měl na zahradě otevřený kotec s boudou. Ale když byli všichni doma, šel k nim na chvíli, dostal nějakou dobrotu, poválel se u televize a za chvíli šel sám od sebe zase ven. Měl velkou zodpovědnost a hlídal dům.
A jen pro zajímavost : i když měl ozdobný plot vlastně po bradu, nikdy ze zahrady neodešel.

To "nesmi" je podla mna uplne pochopitelne.
Ze v zime robia psovi zle caste prechody zima-teplo je nieco co som videla spominat snad v kazdej diskusii o psoch vonku. Ked chce mat majitel psa nechavat vonku minimalne cast dna (napr kym su v praci, aby sa mohol vyvencit) vyvreteho bez pristupu domov, tak z toho potom logicky vyplyva ze by mal byt vonku stale, aby z prechodov neochorel.
A kopa ludi potom samozrejme odporuca, ze ked ma byt pes niekedy vonku so zakazanym pristupom dnu, tak je pre neho ovela lahsie pochopitelne, ak ten pristup dnu nedostane nikdy.

Takze u zadavatelky akurat dali na rady ludi co sa tvarili byt skusenejsi v tomto, nevinila by som ich kvoli tomu z toho ze ten pes neni clen rodiny.

Tedysek napsal(a):
Řekni mi kterou situaci nelze uhlídat?
Já to vidím tak, že buď nemůžeš upovelovat (nebo jinak zabezpečit chování nebo blízkost psa) psa nebo prostě neumíš dělat víc věcí naráz. Což není tvuje chyba, jen to musí člověk pak jinak zorganizovat.

Jediné z čeho mám já hrůzu až paničkou, je kočka a miminko. Jelikož se chystám pořídit náhradu za naši zesnulou kocku. A pokud by se stal zázrak a přišlo dítě, tak bohužel kočky budou pouze venku, na chodbě. Pokud by lehla na malé spici dítě a to se tím udusilo... Do dnes nepochopim jak někdo může nechat spát mimino na dvorku bez dozoru...

No vidíte, ohledně psů budete kritizovat jiné, obviňovat je z neschopnosti a kroutit hlavou nad tím, že zadavatelka má po incidentu s dítětem obavu z vlastního psa, ale sama máte paranoidní hrůzu z obyčejné kočky .

Kolik dětí zalehnutých kočkou (a nemyslím tím "urban legends") znáte?! Troufnu si říct, že NULA! Povídačky o udušených dětech pocházejí z dob, kdy se ještě nic nevědělo o SID (syndromu náhlého úmrtí novorozenců) a tak se nevysvětlitelná smrt naprosto zdravého dítěte ve spánku svedla na kočku, která se na vesnickém dvoře snadno prosmýkla do dovnitř a ven.

Znám spoustu domácností (včetně mojí), kde kočky běžně žijí s malými dětmi - a nesetkala jsem se s jediným případem (a ani jsem o takové neslyšela), kdy kočka děcko zalehla. Na rozdíl od dětí pokousaných psem, kterých znám celkem požehnaně...

Jinak děcko se opravdu na 100 % uhlídat nedá, ani kdybyste uměla dělat padesát věcí najednou a měla náhradní pár očí. Je něco jiného "upovelovat" psa a uhlídat dítě, které přijde na chvilku na návštěvu a něco jiného držet hlídku 24/7!

Tedysek napsal(a):
Jak to asi zvládají matky samozivitelky v paneláku...
Děti nemam, nebylo mi to dopřáno. Máme vnoucky a v ulici nekolik malých dětí. Já se prostě bojím nechat kočár venku bez dozoru. Tak to prostě dělat jednou nebudu. I za cenu ze žehlit, prát a pod budu v noci. Mixovat třeba příkrmy? To jsem dělala normálně přes den když byli kluci malí. Bud se seberu i se psem a kočkou do jiné místnosti nebo když je dítě vzhůru. Ale určitě nenechám dítě v kočáru venku samotné.
Mimochodem do dnes vařím občas v noci. Když přítel jede druhý den na víc dní do práce daleko. A jde to. Poradím si s mixérem, paličkou a spoustou dalších věcí. Je to jen o tom si to trošku uzpůsobit, zorganizovat a tak.

Beru to tak, že matka samoživitelka v paneláku má na úklid tak maximálně dvě místnosti a to je sfouknutý za pár minut. Barák, po kterém se promenádují psi dovnitř a ven jak se jim zachce je trochu jiné kafe řekla bych - to k úklidu Králíky, slepice a další "havěť" na balkoně asi taky chovat nebudou, takže další věc, co nemusí dvakrát až třikrát denně udělat. Jak bych bývala v době, co byla dcerka opravdu malá, upovelovala kočky k opuštění jedné místnosti a přesunu se mnou do druhé - to opravdu nevím, fakt mne neposlouchaly. Stejně jako ty současné, co máme teď též neposlechnou. Jdou si domů a ven jak se jim zachce, mají k tomu dvířka. A že by se mi je zadařilo na povel dostat z bodu A do bodu B, o tom je možné si nechat jen zdát. Když byla malá dcerka vzhůru, vyžadovala společnost. A to dost hlasitě. Neexistovalo nechat ji v postýlce či kočárku samotnou a jít do druhé místnosti něco dělat, to by si vyřvala plíce. Navíc doma tedy pořádně spala jen v noci, přes den pořádně usnula jen venku - bez ohledu na roční období. Takže já byla fakt šťastná za to nechat kočárek na dvorku, když spala a byla možnost jít udělat nějakou práci. Ono s kočárkem ke králíkům a slepicím to dost dobře nešlo - terén dost dobře nedovolil, navíc teda hygiena pro malé dítě nic moc. Ale chápu, každý to může mít jinak. Já pokud bych neměla možnost se vyspat, tak prostě během pár dní umřu. Vydržím bez jídla, s tím problém není, ale jak nespím 7-8 hodin, jsem mrtvá, s migrénou jak prase a zcela neschopna souvislého uvažování. Takže nonstop hlídání všeho kolem a pak práce v noci, když ostatní spí - po pár dnech by mě mohli zahrabat. Tož tak k té organizaci a uzpůsobení. Každý jsme jiný

balisek napsal(a):
No vidíte, ohledně psů budete kritizovat jiné, obviňovat je z neschopnosti a kroutit hlavou nad tím, že zadavatelka má po incidentu s dítětem obavu z vlastního psa, ale sama máte paranoidní hrůzu z obyčejné kočky .

Kolik dětí zalehnutých kočkou (a nemyslím tím "urban legends") znáte?! Troufnu si říct, že NULA! Povídačky o udušených dětech pocházejí z dob, kdy se ještě nic nevědělo o SID (syndromu náhlého úmrtí novorozenců) a tak se nevysvětlitelná smrt naprosto zdravého dítěte ve spánku svedla na kočku, která se na vesnickém dvoře snadno prosmýkla do dovnitř a ven.

Znám spoustu domácností (včetně mojí), kde kočky běžně žijí s malými dětmi - a nesetkala jsem se s jediným případem (a ani jsem o takové neslyšela), kdy kočka děcko zalehla. Na rozdíl od dětí pokousaných psem, kterých znám celkem požehnaně...

Jinak děcko se opravdu na 100 % uhlídat nedá, ani kdybyste uměla dělat padesát věcí najednou a měla náhradní pár očí. Je něco jiného "upovelovat" psa a uhlídat dítě, které přijde na chvilku na návštěvu a něco jiného držet hlídku 24/7!

Jak už jsem psala, moje kočka lehla na dítě. Takže to není žádná agentura JPP.

jolyha napsal(a):
Beru to tak, že matka samoživitelka v paneláku má na úklid tak maximálně dvě místnosti a to je sfouknutý za pár minut. Barák, po kterém se promenádují psi dovnitř a ven jak se jim zachce je trochu jiné kafe řekla bych - to k úklidu Králíky, slepice a další "havěť" na balkoně asi taky chovat nebudou, takže další věc, co nemusí dvakrát až třikrát denně udělat. Jak bych bývala v době, co byla dcerka opravdu malá, upovelovala kočky k opuštění jedné místnosti a přesunu se mnou do druhé - to opravdu nevím, fakt mne neposlouchaly. Stejně jako ty současné, co máme teď též neposlechnou. Jdou si domů a ven jak se jim zachce, mají k tomu dvířka. A že by se mi je zadařilo na povel dostat z bodu A do bodu B, o tom je možné si nechat jen zdát. Když byla malá dcerka vzhůru, vyžadovala společnost. A to dost hlasitě. Neexistovalo nechat ji v postýlce či kočárku samotnou a jít do druhé místnosti něco dělat, to by si vyřvala plíce. Navíc doma tedy pořádně spala jen v noci, přes den pořádně usnula jen venku - bez ohledu na roční období. Takže já byla fakt šťastná za to nechat kočárek na dvorku, když spala a byla možnost jít udělat nějakou práci. Ono s kočárkem ke králíkům a slepicím to dost dobře nešlo - terén dost dobře nedovolil, navíc teda hygiena pro malé dítě nic moc. Ale chápu, každý to může mít jinak. Já pokud bych neměla možnost se vyspat, tak prostě během pár dní umřu. Vydržím bez jídla, s tím problém není, ale jak nespím 7-8 hodin, jsem mrtvá, s migrénou jak prase a zcela neschopna souvislého uvažování. Takže nonstop hlídání všeho kolem a pak práce v noci, když ostatní spí - po pár dnech by mě mohli zahrabat. Tož tak k té organizaci a uzpůsobení. Každý jsme jiný

No vidíš. Mě k fungování stačí 3 - 4h spánku a toto souvislé vydržím 3 roky. Ale za podmínky ze ty 3-4h jsou ve stejném časovém úseku (třeba od půlnoci do 4).
Bez jídla Teda nevydržím. Ale přežila bych bez problémů jen na rýži a jogurtech. :)

Já našeho kocoura zavolám i dovedu v pohodě z místa A na místo B. Ale nezamezim tomu aby někam nelezl. To bohužel neumím ho naučit. Ono to asi jde, ale jak to nevím. Kocour se naučil, že se neleze na stůl ani na linku, ale postel se nenaučil a pochybuju ze ho naučím ze se neleze do kočáru.
Každý to má jinak, to máš pravdu. :) nicméně už se to tu jen opakuje, tak asi stačí k tématu Tedysek a deti. ;).

Tedysek napsal(a):
No vidíš. Mě k fungování stačí 3 - 4h spánku a toto souvislé vydržím 3 roky. Ale za podmínky ze ty 3-4h jsou ve stejném časovém úseku (třeba od půlnoci do 4).
Bez jídla Teda nevydržím. Ale přežila bych bez problémů jen na rýži a jogurtech. :)

Já našeho kocoura zavolám i dovedu v pohodě z místa A na místo B. Ale nezamezim tomu aby někam nelezl. To bohužel neumím ho naučit. Ono to asi jde, ale jak to nevím. Kocour se naučil, že se neleze na stůl ani na linku, ale postel se nenaučil a pochybuju ze ho naučím ze se neleze do kočáru.
Každý to má jinak, to máš pravdu. :) nicméně už se to tu jen opakuje, tak asi stačí k tématu Tedysek a deti. ;).

Promiňte, ale já bych chtěla vidět, jak fungujete 3 roky se spánkem 3-4 hodiny denně, třeba s dvěmi malými dětmi, garantuju Vám, že byste byla po půlroce zombie. Sama děti nemám, ale vím už teď, že je 100% neuhlídám, on je rozdíl pár dní, ale několik let? Jak? Myslím, že to nelze posoudit, pokud někdo ty děti nemá, ale chce to koukat na to realisticky, tohle je opravdu utopie.

Andrýsek3 napsal(a):
Promiňte, ale já bych chtěla vidět, jak fungujete 3 roky se spánkem 3-4 hodiny denně, třeba s dvěmi malými dětmi, garantuju Vám, že byste byla po půlroce zombie. Sama děti nemám, ale vím už teď, že je 100% neuhlídám, on je rozdíl pár dní, ale několik let? Jak? Myslím, že to nelze posoudit, pokud někdo ty děti nemá, ale chce to koukat na to realisticky, tohle je opravdu utopie.

Máte psy, máte koníčky, chodíte do práce a přitom musíte dělat ještě běžné věci, jako uvařit, uklidit, nakoupit vyprat, postarat se o děti nebo o staré rodiče? Se spánkem 4 hodiny denně funguju už asi 30 let, jinak bych nemohla mít svojí psí zábavu a byla bych jen robot na práci.

Tedysek napsal(a):
Jak už jsem psala, moje kočka lehla na dítě. Takže to není žádná agentura JPP.

Klidně věřím tomu že kočka lehne na dítě, proč by ne, v kočárku je teplo, měkko, tak co by ležela na zemi. Cizí kočka nám vylezla do ložnice a válela se v peřinách, tak co by nevlezal do kočáru. Jinak dítě bych venku bez dozoru taky nenechala a to ani bez koček a psů. Stačí obyčejná včela, nebo vosa a během chvíle může být po dítěti.

Ještě pro zadavatelku, co má teda pes v té krvi ? Dost podstatná věc na to aby jste jí zapoměla pokud vám na něm záleží ?

"ale vím už teď, že je 100% neuhlídám, on je rozdíl pár dní, ale několik let?"
jde o pravidla, nějaký režim, uspořádání domácnosti, a ne to, že z dítěte člověk nespustí oči.

A když si vezmu onu inkriminovanou situaci zadavatelky - na chatě ne běžné prostředí doma, ne běžný režim, otec byl metr od dítěte ale zády, matka tam patrně taky někde byla, pes je normálně venkovní - tak tohle se ale opravdu uhlídat dalo...

Je to podobné, jako když jsem řešila agresi jednoho psa vůči druhému, doma - jde o to, naučit pravidla, pokud možno vyloučit krizové situace a ty, které nevyloučím psa musím naučit...jde o to předvídat, prevence.

Andrýsek3 napsal(a):
Promiňte, ale já bych chtěla vidět, jak fungujete 3 roky se spánkem 3-4 hodiny denně, třeba s dvěmi malými dětmi, garantuju Vám, že byste byla po půlroce zombie. Sama děti nemám, ale vím už teď, že je 100% neuhlídám, on je rozdíl pár dní, ale několik let? Jak? Myslím, že to nelze posoudit, pokud někdo ty děti nemá, ale chce to koukat na to realisticky, tohle je opravdu utopie.

Je to náročný, ale ne nemožný. Mě k tomuhle režimu momentálně stačí práce, domácnost a psi. Někdo to nezvládne a někdo jo.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Klidně věřím tomu že kočka lehne na dítě, proč by ne, v kočárku je teplo, měkko, tak co by ležela na zemi. Cizí kočka nám vylezla do ložnice a válela se v peřinách, tak co by nevlezal do kočáru. Jinak dítě bych venku bez dozoru taky nenechala a to ani bez koček a psů. Stačí obyčejná včela, nebo vosa a během chvíle může být po dítěti.

Stát se může cokoliv...
Moje děti prospaly venku v kočáru hodiny - vždy bez úhony.
A to se ještě neprodávaly sítě na kočár.
Kočka, když si lehla ke klukovi do postele, tak se mu stulila kolem hlavy.

K miminu jsem je nepouštěla.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Máte psy, máte koníčky, chodíte do práce a přitom musíte dělat ještě běžné věci, jako uvařit, uklidit, nakoupit vyprat, postarat se o děti nebo o staré rodiče? Se spánkem 4 hodiny denně funguju už asi 30 let, jinak bych nemohla mít svojí psí zábavu a byla bych jen robot na práci.

Ano, mám psa, práci, školu, domácnost se vším co obnáší, nemám děti, ale myslím, že režim škola a práce je dost vytěžující i bez dětí. Až budou děti nebude práce a nebude škola, a spím teda normálně, je mi jasný, že až budou děti, tak spát normálně nebudu, ale abych je hlídala 24 hodin denně jako dráp, kvůli kočce, tak to fakt ne. A jestli spíte 3-4 hodiny denně 30 let, tak Vás obdivuji (a popravdě ani moc nevěřím, že to tak máte každý den), a podle mě to je šílené, a vůbec ne nezbytné, psychická pohoda je odrazem spánku, a určitě bych nedokázala normálně fungovat bez možnosti odpočinku při starání o malé děti, v pracovním procesu nebo škole.

Andrýsek3 napsal(a):
Ano, mám psa, práci, školu, domácnost se vším co obnáší, nemám děti, ale myslím, že režim škola a práce je dost vytěžující i bez dětí. Až budou děti nebude práce a nebude škola, a spím teda normálně, je mi jasný, že až budou děti, tak spát normálně nebudu, ale abych je hlídala 24 hodin denně jako dráp, kvůli kočce, tak to fakt ne. A jestli spíte 3-4 hodiny denně 30 let, tak Vás obdivuji (a popravdě ani moc nevěřím, že to tak máte každý den), a podle mě to je šílené, a vůbec ne nezbytné, psychická pohoda je odrazem spánku, a určitě bych nedokázala normálně fungovat bez možnosti odpočinku při starání o malé děti, v pracovním procesu nebo škole.

No v sobotu a v neděli nevstávám ve čtyři ale tak kolem šestý protože už jsem přespalá a zdá se mě to dlouho. Jinak každý den, vstávání ve čtyři, vyvenčit, nakrmit psy, v půl šesté odjezd do práce, návrat kolem 3 nebo 4 hodiny, záleží jestli je potřeba cestou domů něco nakoupit nebo vyřídit. Doma rychle převlíknout, rychle něco sníst a poté se věnovat psům, naložit do auta, odvézt na výcvik psa se kterým pracuji, přitom vyvenčit druhého. Po návratu nakrmit a obstarat ostatní zvířata a od jara do podzimu zahradu. Večer kdy normální lidi koukají na televizi tak vařit, uklízet prát a nebo podle počasí se to přehodí a cvičíme večer, to většinou v létě kdy je dlouho vidět. Dvakrát v týdnu do toho návštěva starého otce s nákupem po cestě od něj psí výcvik, načež sobotu a část neděle trávím většinou u něj, pokud není psí akce. Samozřejmě i se psy, kde rovněž úklid jeho domu, práce na zahradě, plus přibírám do akcí ještě jeho psa, tam cvičíme intenzivněji.Neříkám že není den kdy je venku mimořádně hnusně nebo vedro a třeba se psy nic dělat nejdu, ale moc jich není a to se většinou zas dělá na baráku, nebo se vyřizuje to co se jinak nestíhá. Spát chodím po 23 hodině.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No v sobotu a v neděli nevstávám ve čtyři ale tak kolem šestý protože už jsem přespalá a zdá se mě to dlouho. Jinak každý den, vstávání ve čtyři, vyvenčit, nakrmit psy, v půl šesté odjezd do práce, návrat kolem 3 nebo 4 hodiny, záleží jestli je potřeba cestou domů něco nakoupit nebo vyřídit. Doma rychle převlíknout, rychle něco sníst a poté se věnovat psům, naložit do auta, odvézt na výcvik psa se kterým pracuji, přitom vyvenčit druhého. Po návratu nakrmit a obstarat ostatní zvířata a od jara do podzimu zahradu. Večer kdy normální lidi koukají na televizi tak vařit, uklízet prát a nebo podle počasí se to přehodí a cvičíme večer, to většinou v létě kdy je dlouho vidět. Dvakrát v týdnu do toho návštěva starého otce s nákupem po cestě od něj psí výcvik, načež sobotu a část neděle trávím většinou u něj, pokud není psí akce. Samozřejmě i se psy, kde rovněž úklid jeho domu, práce na zahradě, plus přibírám do akcí ještě jeho psa, tam cvičíme intenzivněji.Neříkám že není den kdy je venku mimořádně hnusně nebo vedro a třeba se psy nic dělat nejdu, ale moc jich není a to se většinou zas dělá na baráku, nebo se vyřizuje to co se jinak nestíhá. Spát chodím po 23 hodině.

No tak, spát 5-7 hodin je přece jen rozdíl, než spát DENNĚ 3 hodiny. O to mi šlo, nedokážu si představit přijít o víkendu z dvanáctky a spát 3 hodiny, třeba od 21 do 24, umřela bych na místě A myslím, že domácnost ani pes nestrádají, doufám.

Proč se to tu zvrtlo v předhánění, kdo má víc práce a kdo je víc vytížený?

A má čas to rvát na faunu :D
A toho psa už uspali, stačily 3 hodiny ?

Megííí - ?

Atheira napsal(a):
Proč se to tu zvrtlo v předhánění, kdo má víc práce a kdo je víc vytížený?

Protože je to diskuze, a o psu už tady asi bylo řečeno všechno. Krom toho zadavatelku asi její pes zas tak až moc nezajímá, když jí na veterině řeknou diagnozu a ona to zapomene, nemyslíte ?