Pes napadl dceru,... co dál.

Atheira napsal(a):
Proč se to tu zvrtlo v předhánění, kdo má víc práce a kdo je víc vytížený?

Protože ifauna je přece plná kyborgů a lidí se superschopnostmi. Nepotřebují spát, mají asi pár teleskopických oči navíc jelikož umí dělat cokoliv aniž by přitom spustili z očí dítě, za den stihnou to co normální člověk za týden...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A má čas to rvát na faunu :D
A toho psa už uspali, stačily 3 hodiny ?

Jak jste přišla na to uspání?!

Andrýsek3 napsal(a):
No tak, spát 5-7 hodin je přece jen rozdíl, než spát DENNĚ 3 hodiny. O to mi šlo, nedokážu si představit přijít o víkendu z dvanáctky a spát 3 hodiny, třeba od 21 do 24, umřela bych na místě A myslím, že domácnost ani pes nestrádají, doufám.

Tak koukám, o čem je tu řeč a souhlasím. Ano, určitě má každý trochu jinou potřebu spánku, ale 4h? Já jsem extrémě spavá, ne, nespávám 12h denně, ale pokud si někde sednu, lehnu, okamžitě usnu. Kdybych měla dítě, je po něm, poněvadž mne prostě neprobere v noci bouřka, kočka, třískající na skleněnou skříň, nic. Respective, dokážu se vzbudit natolik, že to zaregistruju, ale ne natolik, abych dokázala reagovat(zavřít okno, páč mi prší až na postel, či pustit kočku do chodby).

balisek napsal(a):
Protože ifauna je přece plná kyborgů a lidí se superschopnostmi. Nepotřebují spát, mají asi pár teleskopických oči navíc jelikož umí dělat cokoliv aniž by přitom spustili z očí dítě, za den stihnou to co normální člověk za týden...

Tak to sem nepatřím protože jak spím míň než 7 hodin jsem nevrlá. O víkendu si pospím klidně do devíti (mimochodem podle výrazu psiny je vstávání před devátou nesmysl). A taková hoďka spánku po obědě, to je teprve něco . Taky chodím do práce. Mám dům, zahradu, psa, práce i starostí spoustu. Ale jak říká moje kolegyně "práce není zajíc, neuteče"

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A má čas to rvát na faunu :D
A toho psa už uspali, stačily 3 hodiny ?

...ježíši to snad ne

lesnížínka napsal(a):
Tak koukám, o čem je tu řeč a souhlasím. Ano, určitě má každý trochu jinou potřebu spánku, ale 4h? Já jsem extrémě spavá, ne, nespávám 12h denně, ale pokud si někde sednu, lehnu, okamžitě usnu. Kdybych měla dítě, je po něm, poněvadž mne prostě neprobere v noci bouřka, kočka, třískající na skleněnou skříň, nic. Respective, dokážu se vzbudit natolik, že to zaregistruju, ale ne natolik, abych dokázala reagovat(zavřít okno, páč mi prší až na postel, či pustit kočku do chodby).

Nebojte, tahle situace se s děckem změní ne teda, že by mne dokázali probudit řvoucí psi, déšť až v posteli apod., v tom to mám stejně jako vy a vždy jsem měla. Ale když se narodila dcerka a byla malinká, tak do těch dvou, tří let, tak mne každé její vrknutí ze spánku spolehlivě probralo. Ale jen její, když jsem třeba hlídala stejně staré děti i bráchovi, společně s naší malou, tak pokud brečela v noci bráchova děcka, neprobralo mne to. Až když to vzbudilo naši malou a začala se ozývat ona. Stačilo takové to pobrukování než se začne brečet. Byla jsem vzhůru okamžitě. Ony si to hormony a příroda zařídí. přežít se čtyřma hodinama spánku jsem v pohodě zvládala tak do těch cca 20ti, max.25ti let. Od té doby se potřeba spánku u mé osoby navyšuje a pokud nechrním aspoň těch 7 hodin, jsem zcela k nepoužití. Jako přežiju jednu ošizenou noc. Po druhé ošizené noci už sama sebe nepouším za volant, k nožům a jiným ostrým předmětům a k práci, která vyžaduje myšlení. Po třetí ošizené noci už jsem chodící mrtvola, může mi kdo chce říkat co chce, nevnímám, nereaguju, jsem mimo.

Docela by mne zajímalo jak to dopadlo se zadavatelky psem, ale asi už se nedozvíme.

jolyha napsal(a):
Nebojte, tahle situace se s děckem změní ne teda, že by mne dokázali probudit řvoucí psi, déšť až v posteli apod., v tom to mám stejně jako vy a vždy jsem měla. Ale když se narodila dcerka a byla malinká, tak do těch dvou, tří let, tak mne každé její vrknutí ze spánku spolehlivě probralo. Ale jen její, když jsem třeba hlídala stejně staré děti i bráchovi, společně s naší malou, tak pokud brečela v noci bráchova děcka, neprobralo mne to. Až když to vzbudilo naši malou a začala se ozývat ona. Stačilo takové to pobrukování než se začne brečet. Byla jsem vzhůru okamžitě. Ony si to hormony a příroda zařídí. přežít se čtyřma hodinama spánku jsem v pohodě zvládala tak do těch cca 20ti, max.25ti let. Od té doby se potřeba spánku u mé osoby navyšuje a pokud nechrním aspoň těch 7 hodin, jsem zcela k nepoužití. Jako přežiju jednu ošizenou noc. Po druhé ošizené noci už sama sebe nepouším za volant, k nožům a jiným ostrým předmětům a k práci, která vyžaduje myšlení. Po třetí ošizené noci už jsem chodící mrtvola, může mi kdo chce říkat co chce, nevnímám, nereaguju, jsem mimo.

Docela by mne zajímalo jak to dopadlo se zadavatelky psem, ale asi už se nedozvíme.

Naštěstí nezmění já jsem bezdětná z absolutního nezájmu o děti a velmi si dávám pozor, aby to tak i zůstalo

Tak já bych teda se čtyřma hodinama spánku...permanentně...byla za chvíli mrtvá...
ke svému štěstí potřebuju (bych potřebovala) 12 hodin...blbý je, že jsem sova a když se hooodně snažim, tak usnu po půlnoci a když jdu ráno do práce, tak vstávám v pět, aby jsme s pesanama zvládli hoďku a půl prochajdu, protože je mi jasný, že když nejsem doma, tak se celej den válej, bohužel jsem nespavec, takže místo, abych večer usnula dřív, tak zase čumákuju do tmy...no když pak mám volno, tak první den spim třeba celý dopolodne...

lesnížínka napsal(a):
Naštěstí nezmění já jsem bezdětná z absolutního nezájmu o děti a velmi si dávám pozor, aby to tak i zůstalo

Jednou vám to bude líto.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jednou vám to bude líto.

Nevěřte tomu...prostě některý ženský děti nemusej, patřim k nim, děti sice mám, ale první "z leknutí-nehoda" a druhý, protože jsem podlehla prosbám mého muže...svoje děti samozřejmě miluju, když to budou potebovat, tak za ně budu dejchat, ale není to rozhodně smysl mého života, a teď když jsou dospělé a žijou si defakto po svém, tak rozhodně nemám syndrom opuštěného hnízda...konečně si můžu žít tak nějak pro sebe, už nemusím být "matka", ale můžu to být já...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jednou vám to bude líto.

Sardullah má pravdu, ale chápu, že normální ženské to asi nepochopí, těžko se něčí pocity vysvětlují, je to nepřenosné. Nejsem pipka, je mi 46, takže kdyby u mne nějaké biologické hodiny existovaly, už by se nutně musely ozvat, neb brzy dotikají navěky Děti ve mně nevyvolávají žádné pocity, natož tak libé Ne, nezajímá mne ani má jediná neteř. Je to blbé kvůli bráchovi, ale tak on mne zná...i když asi taky trochu doufal.

Jestli brzy zadavatelka nenapíše co dál, tak budeme vědět i jaké má kdo ponožky, co bylo k večeři a kolik nám je, kam chodíme nakupovat, jak máme veliké tv, kde mají co v akci, a lesnížínko, už u Vás, proboha, konečně prší ?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jestli brzy zadavatelka nenapíše co dál, tak budeme vědět i jaké má kdo ponožky, co bylo k večeři a kolik nám je, kam chodíme nakupovat, jak máme veliké tv, kde mají co v akci, a lesnížínko, už u Vás, proboha, konečně prší ?

Momentálně jsem na boso...ale jinak ponožky mám většinou černé...k večeři jsem měla puding s piškotama, co zbyl pesanům od svačiny...je mi 44...nakupovat chodím většinou u nás do penny, dnes jsem byla vyjímečně v globusu, v akci měli párky...a nevim jak u lesnížínky, ale u nás teda dneska i pršelo...uf tak snad jsem nic nevynechala

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jestli brzy zadavatelka nenapíše co dál, tak budeme vědět i jaké má kdo ponožky, co bylo k večeři a kolik nám je, kam chodíme nakupovat, jak máme veliké tv, kde mají co v akci, a lesnížínko, už u Vás, proboha, konečně prší ?

Ponožky nejradši pruhovaný, nakupuju většinou v Lidlu, je nejblíž. Večeře teprve bude, houbovej guláš. telka velká dost, co maj kde v akci nevím, letáky automaticky hned ze schránky putujou do tříděného odpadu. Nejsem lesnížínka, ale dovolím si odpovědět, že u nás tomu déšť teda moc nedal, jako vždy. Každopádně v okruhu cca 5km od nás už zase slušně lilo všude. Jen ten náš srážkový stín (i když nevím jak může být stín na kopci) furt nějak nepovolí mrakům aby zapršelo víc. Takže na ty houby do guláše jsme museli jet trochu dál od domova.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jestli brzy zadavatelka nenapíše co dál, tak budeme vědět i jaké má kdo ponožky, co bylo k večeři a kolik nám je, kam chodíme nakupovat, jak máme veliké tv, kde mají co v akci, a lesnížínko, už u Vás, proboha, konečně prší ?

Ponožky schválně co nejbarevnější, baví mě to, k večeři dnes bylo, co si kdo našel v lednici, je mi už pár přes -sát, nakupuji nejčastěji v Albertu - je při cestě, tv běžné velikosti, akce nesleduji, šíleně mě to nebaví, a jo, pršelo pořádně, i kroupy padaly...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jestli brzy zadavatelka nenapíše co dál, tak budeme vědět i jaké má kdo ponožky, co bylo k večeři a kolik nám je, kam chodíme nakupovat, jak máme veliké tv, kde mají co v akci, a lesnížínko, už u Vás, proboha, konečně prší ?

na boso, vajíčka, mládě, Lidl,128cm, a klidně lesnížínce pošleme nějaký déšť, protože tady to dnes bouchalo tak, že se nám 3x vypadl proud v celé firmě a déšť už nebyl déšť, ale jeden vodopád.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jestli brzy zadavatelka nenapíše co dál, tak budeme vědět i jaké má kdo ponožky, co bylo k večeři a kolik nám je, kam chodíme nakupovat, jak máme veliké tv, kde mají co v akci, a lesnížínko, už u Vás, proboha, konečně prší ?

Aha...tak modrý , k večeři spousta lupení a rajčat s mozzarelou, jako každej den , věk "...cet" s odřenejma ušima, Albert, tv mrňavé, měřit se mi nechce, ale je to jedno - puštěná naposledy o vánočních svátcích , v akci mají kuřecí žaludky a Cabernet Sauvignon...a jj, většinu dne u nás pršelo.

Tak já chtěla někam na večeři, ale moc jste se teda nepředvedly
puding a houby nejím a nemůžu najít jednu ponožku
koukám do lednice, nic tam není, do mikrovlnky - tam též nic, najednou se spustí větrák, jako fakt hukot, leknu se - praštím se do hlavy - protože jsem nezavřela mikrovlnku a jak se spustil ten větrák do ticha - to si na varnou desku sedla kočka
řekla jsem asi 12 sprostých slov, zvířata na mě koukají jak "tak ty seš dnes bez večeře" a nejmenší kočičák mě kousl do ruky
je vyhodim všecky nebo odejdu
prostě tady nebudu.

Aaa počkat, Terven, to by šlo..

Zrovna vařím zelňačku. Lepší? .

balisek napsal(a):
Zrovna vařím zelňačku. Lepší? .

Bílou ?

Ne, klasickou slovenskou kapustnici s klobásou. Ale houby v ní nejsou. Nerostou.

Tedy děvčata, člověk se tu občas i pobaví a zasměje. Díky.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nevěřte tomu...prostě některý ženský děti nemusej, patřim k nim, děti sice mám, ale první "z leknutí-nehoda" a druhý, protože jsem podlehla prosbám mého muže...svoje děti samozřejmě miluju, když to budou potebovat, tak za ně budu dejchat, ale není to rozhodně smysl mého života, a teď když jsou dospělé a žijou si defakto po svém, tak rozhodně nemám syndrom opuštěného hnízda...konečně si můžu žít tak nějak pro sebe, už nemusím být "matka", ale můžu to být já...

Mám taky dospělé děti, které žijí roky samostatně, miluju je, a taky nemám syndrom opuštěného hnízda a nikdy jsem jím netrpěla. Celou dobu, co jsem je vychovávala, kdy byly na mě závislé, jsem byla nejen matka ale i já, měla jsem své koníčky, zájmy, přátele. Vzájemně se přece děti a osobní život nevylučují. Lze to skloubit.

Megi, zítra pečené kureci paličky k obědu, k večeři vinná klobása a před spaním koláče nebo buchty, co si Dáš? Jo a kdyžtak kluci budou mít jehně, kozu a velblouda, pokud bys chtěla něco speciálního. :).

..ale nenají
ta je boží, čivava, ten pohled, krásná
megi by se tvářila s kytkami asi tak - co blbneš ?!

lesnížínka napsal(a):
Sardullah má pravdu, ale chápu, že normální ženské to asi nepochopí, těžko se něčí pocity vysvětlují, je to nepřenosné. Nejsem pipka, je mi 46, takže kdyby u mne nějaké biologické hodiny existovaly, už by se nutně musely ozvat, neb brzy dotikají navěky Děti ve mně nevyvolávají žádné pocity, natož tak libé Ne, nezajímá mne ani má jediná neteř. Je to blbé kvůli bráchovi, ale tak on mne zná...i když asi taky trochu doufal.

Možná budete litovat, možná nebudete. Každopádně jsem nemyslela teď, ale později, až vám třeba dojde, že jste na světě sama...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mám taky dospělé děti, které žijí roky samostatně, miluju je, a taky nemám syndrom opuštěného hnízda a nikdy jsem jím netrpěla. Celou dobu, co jsem je vychovávala, kdy byly na mě závislé, jsem byla nejen matka ale i já, měla jsem své koníčky, zájmy, přátele. Vzájemně se přece děti a osobní život nevylučují. Lze to skloubit.

Ale ono nejde o nějaké cítit se omezována. Prostě některým holkám to nic neříká.
Několik dost lidí by například ani nepobralo, proč se kdosi rozplývá nad štěňátky. Atd.

Po dnešní kontrole u veterináře nás pes dostal první léky. Má to na 14dni. Zatím bohužel nevím tu látku co má v té krvi. Doktor nám má poslat emailem krevní rozbor tak až ho budu mít k dispozici můžu vám napsat víc. K veterináři jezdí manžel a vše mi pak vysvětluje jenže názvy holt zapomíná. Já jsem teď jezdila téměř denně na převazy s dcerou. Tak jsme si je rozdělili.

Jinak co se týče času a péči o našeho psa tak si myslím že s příchodem dítěte se to naopak zlepšilo. Když jsme si pořídili stěně tak jsme chodili oba dva do práce tzn. min.9hodin byl sám. Teď jsem několik let doma na mateřské a opravdu toho času s ním mohu trávit mnohem víc. A co se týče tvrzení že s příchodem dítěte jsme psa odsunuli na druhou kolej opět nesouhlasím. Pokud máte někoho rádi tak ho nikam ne odsunute. Lásku a péči a čas rozdělíme dál. S příchodem druhého dítěte také ne přestanete milovat první dítě. Je to sice jiná láska k dítěti a psovi ale hodně podobná.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Možná budete litovat, možná nebudete. Každopádně jsem nemyslela teď, ale později, až vám třeba dojde, že jste na světě sama...

Takže by si lesnížínka, která nemá ráda děti (prostě to tak je, sama si to neurčila) měla udělat děti a vychovávat je bez lásky, jen proto, aby nebyla na světě sama, jak vy říkáte? To je přece blbost, nehledě na to, že nemůžete nikomu podsouvat, že bude litovat, něčeho, čemu zrovna vy nerozumíte.

Pespes99 napsal(a):
Po dnešní kontrole u veterináře nás pes dostal první léky. Má to na 14dni. Zatím bohužel nevím tu látku co má v té krvi. Doktor nám má poslat emailem krevní rozbor tak až ho budu mít k dispozici můžu vám napsat víc. K veterináři jezdí manžel a vše mi pak vysvětluje jenže názvy holt zapomíná. Já jsem teď jezdila téměř denně na převazy s dcerou. Tak jsme si je rozdělili.

Jinak co se týče času a péči o našeho psa tak si myslím že s příchodem dítěte se to naopak zlepšilo. Když jsme si pořídili stěně tak jsme chodili oba dva do práce tzn. min.9hodin byl sám. Teď jsem několik let doma na mateřské a opravdu toho času s ním mohu trávit mnohem víc. A co se týče tvrzení že s příchodem dítěte jsme psa odsunuli na druhou kolej opět nesouhlasím. Pokud máte někoho rádi tak ho nikam ne odsunute. Lásku a péči a čas rozdělíme dál. S příchodem druhého dítěte také ne přestanete milovat první dítě. Je to sice jiná láska k dítěti a psovi ale hodně podobná.

Přeju vám, ať jste všichni brzo fit a v pohodě a ať se vše spraví...
Je to hrozné, stanou se různé věci, děcko na sebe svrhne vroucí vodu, vběhne do cesty, vyrazí si zuby na odrážedle, jedno dítě druhé někam shodí, rodičovi něco upadne. Matka přivřela svýmu dítěti prsty do dveří a dva nemá. Samozřejmě že všechny tyhle situace se daly uhlídat, všichni okolí tisíc rozumů a výčitek, jenomže se prostě prostě staly. Samozřejmě že vám může být jedno, co se stalo kde komu druhému, ale úplně stejně, lidi si řeknou - jak se tohle mohlo stát.
Přesně jak to píšete, pokud někoho máte rádi...
Přeji Vám, pokud by musel zůstat nějaký šrám, ať to není ten na duši.

Andrýsek3 napsal(a):
Takže by si lesnížínka, která nemá ráda děti (prostě to tak je, sama si to neurčila) měla udělat děti a vychovávat je bez lásky, jen proto, aby nebyla na světě sama, jak vy říkáte? To je přece blbost, nehledě na to, že nemůžete nikomu podsouvat, že bude litovat, něčeho, čemu zrovna vy nerozumíte.

Ale vůbec nic nepodsouvám. Jen, že se to stává. Vím, o čem mluvím, pár žen, které nechtěly a neměly děti, když mohly, znám. Důvody měly různé, nebyly pořád dost zralé na dítě, nebo si chtěly užívat, nevázat se, nestarat se, neomezovat se, chtěly žít... Až byly ve věku, kdy už to fakt nejde, tak pomalu začaly přicházet na to, že si sice v životě užily vrchovatě, ale že jim přece jen něco chybí... a nejde to napravit.

Tím neříkám, že to nutně musí být i případ lesnížínky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Možná budete litovat, možná nebudete. Každopádně jsem nemyslela teď, ale později, až vám třeba dojde, že jste na světě sama...

Tím nepodsouvám, neříkám...

No.

On i člověk, který má děti, leckdy nejen na stáří zjistí, že je vlastně sám.
Nakonec je každý sám v sobě a svým svědomí.

Pokud teda nežije v Balustáně, s nejosvícenějším v čele a mraky těch mimo, co maj různé věci špatně a můžou za všechno zlo.

Ne, legrace.

Nemyslíte si, že lidi, co nemají děti, si tohle už nevyslechli dostkrát a sami o tom někdy nepřemýšleli?

tapina napsal(a):
Tím nepodsouvám, neříkám...

No.

On i člověk, který má děti, leckdy nejen na stáří zjistí, že je vlastně sám.
Nakonec je každý sám v sobě a svým svědomí.

Pokud teda nežije v Balustáně, s nejosvícenějším v čele a mraky těch mimo, co maj různé věci špatně a můžou za všechno zlo.

Ne, legrace.

Nemyslíte si, že lidi, co nemají děti, si tohle už nevyslechli dostkrát a sami o tom někdy nepřemýšleli?

Určitě, člověk přemýšlí o lecčems. Lidi, co se jim děti nevyvedou, třeba o tom, že je neměli mít, lidi, co děti nemají třeba o tom, proč je ostatní přesvědčují, že by je měli mít,...
A jistě, i když má člověk děti, nakonec může zůstat sám. Děti se odstěhují do ciziny, nebo se s rodiči přestanou stýkat, nebo zemřou dřív než rodiče, nebo na rodiče prostě jen nemají čas,...

Jakékoliv řeči okolí ale nemohou zviklat nebo rozhodit pevně rozhodnutého člověka, tím méně názory neznámých lidí v internetové diskuzi, ne?

Píšu poslední, tak můžu trumfovat: stíhám všechno a když ne tak se to dá odložit na pozítří (mám pak dva dny volna), spím 5-6h, někdy i víc (s málo spánkem se tloustne k večeři byl banánek v čokoládě a frisco, a ještě už jsem i babička...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Určitě, člověk přemýšlí o lecčems. Lidi, co se jim děti nevyvedou, třeba o tom, že je neměli mít, lidi, co děti nemají třeba o tom, proč je ostatní přesvědčují, že by je měli mít,...
A jistě, i když má člověk děti, nakonec může zůstat sám. Děti se odstěhují do ciziny, nebo se s rodiči přestanou stýkat, nebo zemřou dřív než rodiče, nebo na rodiče prostě jen nemají čas,...

Jakékoliv řeči okolí ale nemohou zviklat nebo rozhodit pevně rozhodnutého člověka, tím méně názory neznámých lidí v internetové diskuzi, ne?

Co kdyby si ten člověk, do kterého furt někdo ryje, pokaždé řekl - tak ono se mnou asi není něco v pořádku.
Vidíte to tak přece, ne ?
Cokoli, co vybočuje z řady - špatně. Vše má svou nálepku, své místo v normálním, správném světě. Nic netradičního sem nesmí.
Aj věřím, že to nemyslíte zle. Jen na ty zvláštní, nepochopitelné, lživé a děsivé věci.. nemáte kapacitu a není to iq.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Určitě, člověk přemýšlí o lecčems. Lidi, co se jim děti nevyvedou, třeba o tom, že je neměli mít, lidi, co děti nemají třeba o tom, proč je ostatní přesvědčují, že by je měli mít,...
A jistě, i když má člověk děti, nakonec může zůstat sám. Děti se odstěhují do ciziny, nebo se s rodiči přestanou stýkat, nebo zemřou dřív než rodiče, nebo na rodiče prostě jen nemají čas,...

Jakékoliv řeči okolí ale nemohou zviklat nebo rozhodit pevně rozhodnutého člověka, tím méně názory neznámých lidí v internetové diskuzi, ne?

Co já vím. Ale tyhle kecy jsou fakt otravný - jednou budete litovat, život ukáže, bych bys by bychom byste by. Ať už je to o čemkoli.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Píšu poslední, tak můžu trumfovat: stíhám všechno a když ne tak se to dá odložit na pozítří (mám pak dva dny volna), spím 5-6h, někdy i víc (s málo spánkem se tloustne k večeři byl banánek v čokoládě a frisco, a ještě už jsem i babička...

To po banánku v čokoládě a friscu k večeři taky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mám taky dospělé děti, které žijí roky samostatně, miluju je, a taky nemám syndrom opuštěného hnízda a nikdy jsem jím netrpěla. Celou dobu, co jsem je vychovávala, kdy byly na mě závislé, jsem byla nejen matka ale i já, měla jsem své koníčky, zájmy, přátele. Vzájemně se přece děti a osobní život nevylučují. Lze to skloubit.

Souhlasím.
Je třeba plán a manžel. Pak děti "nevadí" v seberealizaci A taky si myslím, že odpočatá máma je lepší, jak uhoněná, i když není vše vypiglované.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mám taky dospělé děti, které žijí roky samostatně, miluju je, a taky nemám syndrom opuštěného hnízda a nikdy jsem jím netrpěla. Celou dobu, co jsem je vychovávala, kdy byly na mě závislé, jsem byla nejen matka ale i já, měla jsem své koníčky, zájmy, přátele. Vzájemně se přece děti a osobní život nevylučují. Lze to skloubit.

Lze to skloubit, když už jsou děti větší a můžou být sami doma...jinak je to pro mě, jako bych byla uvázaná u boudy...sice luxusní, zateplené, ale pořád u boudy...
Nemůžu se sebrat, kdy mě napadne a jít se psem sama ven...nemůžu se sebrat a jít si zajezdit na koni, nemůžu se sebrat a jít s kamarádkou na kafe (bez dětí)...vždycky musím mít zařízené hlídání, musím děti sbalit, odvést k babičce (zaplať pánbůh za babičky) a následně sledovat hodiny, protože jste babičce oznámili v kolik přibližně děti vyzvednete...a to můžu mluvit o štěstí, že mám opravdu strašně hodné děti...
Nemůžu si vzít knížku a celej den si číst...musim se věnovat dětem atd atd.
Prostě jsem svoje já odložila na později...když už se děti dostali do puberty, tak to bylo super, v tu chvíli se s vámi snaží trávit, co nejméně času a navíc se s nima dá u i skoro normálně mluvit (jako s dospělýma)...
Jo někdo to skloubí, ale já jsem tak velký introvert, individualista, ráda trávim čas sama bez lidí...že děti pro mě byly "práce" na plný úvazek...a teď nemyslím fyzicky...jsem udatná slovanská žena, která se s ničím moc necrcá, ale po psychický stránce jsou pro mě děti opravdu záhul...no prostě když se tak rozhlídnu kolem, tak ostatní ženský jsou asi normální, jenom já jsem letadlo...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Co kdyby si ten člověk, do kterého furt někdo ryje, pokaždé řekl - tak ono se mnou asi není něco v pořádku.
Vidíte to tak přece, ne ?
Cokoli, co vybočuje z řady - špatně. Vše má svou nálepku, své místo v normálním, správném světě. Nic netradičního sem nesmí.
Aj věřím, že to nemyslíte zle. Jen na ty zvláštní, nepochopitelné, lživé a děsivé věci.. nemáte kapacitu a není to iq.

Kecy v kleci! Vyjádřila jsem jen svůj názor. A kvůli tomu jsem nařčená z toho, že nemám kapacitu a IQ? Asi jsem někomu ťala do živého.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nevěřte tomu...prostě některý ženský děti nemusej, patřim k nim, děti sice mám, ale první "z leknutí-nehoda" a druhý, protože jsem podlehla prosbám mého muže...svoje děti samozřejmě miluju, když to budou potebovat, tak za ně budu dejchat, ale není to rozhodně smysl mého života, a teď když jsou dospělé a žijou si defakto po svém, tak rozhodně nemám syndrom opuštěného hnízda...konečně si můžu žít tak nějak pro sebe, už nemusím být "matka", ale můžu to být já...

...já Vám rozumím, mám to obdobné - jen jednu dceru - udělám pro ni cokoli, ale jsem šťastná, že už si žije vlastní život, ale kdykoli, cokoli, jsem tu pro ni...onehdá přijela kamarádka - ta děti miluje a hlídá, vezla kočár a nabízela kouknout na jakousi úžasnou holčičku, i pravila jsem, že pokud tam bude štěně nebo kotě tak okamžitě, jinak z toho nebude nic...prostě ne každý to má od přírody dáno...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Kecy v kleci! Vyjádřila jsem jen svůj názor. A kvůli tomu jsem nařčená z toho, že nemám kapacitu a IQ? Asi jsem někomu ťala do živého.

Napsala jsem, že není myšlena kapacita iq ; iq máte dost. Jasné ?

Edánek napsal(a):
...já Vám rozumím, mám to obdobné - jen jednu dceru - udělám pro ni cokoli, ale jsem šťastná, že už si žije vlastní život, ale kdykoli, cokoli, jsem tu pro ni...onehdá přijela kamarádka - ta děti miluje a hlídá, vezla kočár a nabízela kouknout na jakousi úžasnou holčičku, i pravila jsem, že pokud tam bude štěně nebo kotě tak okamžitě, jinak z toho nebude nic...prostě ne každý to má od přírody dáno...

Taky tomu rozumím, i mě nechávají cizí děti chladnou, přestože svoje miluji. Klasická hlídací babička, které mladí kdykoliv vrznou dítě/děti nejsem a nebudu, ale občas pohlídám. Vnoučata totiž vnesou do života další rozměr...

Edánek napsal(a):
...já Vám rozumím, mám to obdobné - jen jednu dceru - udělám pro ni cokoli, ale jsem šťastná, že už si žije vlastní život, ale kdykoli, cokoli, jsem tu pro ni...onehdá přijela kamarádka - ta děti miluje a hlídá, vezla kočár a nabízela kouknout na jakousi úžasnou holčičku, i pravila jsem, že pokud tam bude štěně nebo kotě tak okamžitě, jinak z toho nebude nic...prostě ne každý to má od přírody dáno...

Jo tak to máme úplně stejně, jsem ráda, že nejsem sama...miminka v kočárcích mě také nechávají chladnou...no jsem spíš rozplývací nad miminky zvířat...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Taky tomu rozumím, i mě nechávají cizí děti chladnou, přestože svoje miluji. Klasická hlídací babička, které mladí kdykoliv vrznou dítě/děti nejsem a nebudu, ale občas pohlídám. Vnoučata totiž vnesou do života další rozměr...

Lidi, co ví, že mi z dětí naskakuje husí kůže, přiznám se, že někdy se i z mimin a hodně malých dětí dělá i skoro fyzicky špatně, se ptají, jak je možný že jsem vychovala dvě děti a co budu dělat až přijdou vnoučata...no co bych asi tak dělala, bude to moje krev a já budu ta nejlepší babička na světě...rozmazlovací...výhoda je, že vnouče má člověk jen na chvíli a pak si pro něj přijedou rodičové...vlastně budu ráda, když vnoučeti budu moct předat něco ze sebe, můj vztah ke zvířatům, jak s nimi komunikovat...vztah k přírodě a hlavně, můje krédo, že všechno se dá řešit v klidu a bez zbytečnýho stresu...budu ráda, když se bude k babičce těšit, protože babička má toho velkýho psa a chodíme ven, do lesa a ke koním, ale taky na kolotoče...alespoň budu mít parťáka, dneska už se mnou na kolotoče nikdo nechce chodit...a pak budu ráda, když odfrčí dom a budu mít zase klid...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Lidi, co ví, že mi z dětí naskakuje husí kůže, přiznám se, že někdy se i z mimin a hodně malých dětí dělá i skoro fyzicky špatně, se ptají, jak je možný že jsem vychovala dvě děti a co budu dělat až přijdou vnoučata...no co bych asi tak dělala, bude to moje krev a já budu ta nejlepší babička na světě...rozmazlovací...výhoda je, že vnouče má člověk jen na chvíli a pak si pro něj přijedou rodičové...vlastně budu ráda, když vnoučeti budu moct předat něco ze sebe, můj vztah ke zvířatům, jak s nimi komunikovat...vztah k přírodě a hlavně, můje krédo, že všechno se dá řešit v klidu a bez zbytečnýho stresu...budu ráda, když se bude k babičce těšit, protože babička má toho velkýho psa a chodíme ven, do lesa a ke koním, ale taky na kolotoče...alespoň budu mít parťáka, dneska už se mnou na kolotoče nikdo nechce chodit...a pak budu ráda, když odfrčí dom a budu mít zase klid...

tapina napsal(a):
Co já vím. Ale tyhle kecy jsou fakt otravný - jednou budete litovat, život ukáže, bych bys by bychom byste by. Ať už je to o čemkoli.

Ale ne, mě to neva, jak jsem napsala chápu, že normálním ženským to přijde nepochopitelné(mně zase přijde nepochopitelné, co kdo vidí na miminu kdežto na štěndo budu šišlat týden) Nevím proč to tak je, ale je a normálně to přiznávám. Třeba mi chybí nějaký hormon...co vím? Ale to by asi nefungovalo ani s těma štěnátkama, nevím. Když mi bylo 35 a víc, samozřejmě jsem začala vážně uvažovat, co tedy ty děti a začínala se mi stahovat pr..el, co muž a děti. Doslova jsem se začínala cítit, jako by čtyřicítka bylo datum mé popravy. Tak...nejpozději do čtyřicítky přeci musíš mít ty děti. Měla jsem šílené sny...že mám dítě. Tak jsem s tím vyrukovala na muže a on přísahal, že pokud já děti nechci, on rozhodně není ten, co by je chtěl. Já byla jak znovuzrozená, dostala jsem milost! A koupili jsme si konečně vysněné psy
Megííí, děkuju za optání...trochu popršelo. Za tři dny - 11.5mm(mimochodem dívala jsem se na úhrn v Praze. Jen za včerejší noc, kdy u nás spadlo 9mm, ve většině Prahy ke 30mm) takže asi tak. Trochu to zalilo a jsem v menší depce, protože v potoce začala téct voda, co mi doplní i jezero. Na pár dní jsem v klidu
Ponožky barevné nízké 36, většinou nakupuje muž v Tescu(já jsem pořád jen v zahradě) k večeři byl králík na divoko s pečeným hokaidem(on byl k obědu, u nás to trochu splývá, je to obědovečeře ).

Než jsem to sesmolila, holky už to všechno napsaly. A nebudu ani tajit, že ano, naprostá volnost mému já vyhovuje. Tedy omezila jsem si ji sama, že jsem si pořídila psy, ale tak s nima můžu bloumat po lesích, bloumat kdy chci, nikdo mne doma nedrží(teď to vedro tedy ).

Pespes99 napsal(a):
Po dnešní kontrole u veterináře nás pes dostal první léky. Má to na 14dni. Zatím bohužel nevím tu látku co má v té krvi. Doktor nám má poslat emailem krevní rozbor tak až ho budu mít k dispozici můžu vám napsat víc. K veterináři jezdí manžel a vše mi pak vysvětluje jenže názvy holt zapomíná. Já jsem teď jezdila téměř denně na převazy s dcerou. Tak jsme si je rozdělili.

Jinak co se týče času a péči o našeho psa tak si myslím že s příchodem dítěte se to naopak zlepšilo. Když jsme si pořídili stěně tak jsme chodili oba dva do práce tzn. min.9hodin byl sám. Teď jsem několik let doma na mateřské a opravdu toho času s ním mohu trávit mnohem víc. A co se týče tvrzení že s příchodem dítěte jsme psa odsunuli na druhou kolej opět nesouhlasím. Pokud máte někoho rádi tak ho nikam ne odsunute. Lásku a péči a čas rozdělíme dál. S příchodem druhého dítěte také ne přestanete milovat první dítě. Je to sice jiná láska k dítěti a psovi ale hodně podobná.

Úplně jsme tu zažvanily vaši reakci. Jsem moc ráda, že psu dáváte šanci. Píšete, že ho máte rádi. Mějte, za ta léta, co vám dělal radost, si to zaslouží a moc už mu jich také nezbývá...život psů je bohužel krátký. Vím, že u vás už je na prvním místě dítě, ale před dvěma lety mi umřel po nemoci milovaný pes a ta bolest mne ochromila doteď. Proto nepochopím byť jen úvahy o odepsání psa..

Atheira napsal(a):
To po banánku v čokoládě a friscu k večeři taky.

...to musíš pak večer vycvičit, taťka předcvičuje...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Taky tomu rozumím, i mě nechávají cizí děti chladnou, přestože svoje miluji. Klasická hlídací babička, které mladí kdykoliv vrznou dítě/děti nejsem a nebudu, ale občas pohlídám. Vnoučata totiž vnesou do života další rozměr...

...mám jednoho vnoučka od dcery 1,5 roku starého, jsou ode mně zhruba hodinu a něco vlakem, hlídat moc nechce ani od druhé babičky a prababiček, (všude ho s sebou berou), na rozdíl ode mně miluje všechny děti a stále nějaké od svých kamarádek tahala... vidíme se jednou za čas, vnouče vyrůstá mezi psy a ostatními zvířaty jako moje dcera, neubližuje - je k tomu veden... vidím ho moc ráda a cokoli pro něj, ale ta frekvence návštěv mi zatím stačí, nedokážu mluvit hodiny a hodiny o něm jako mé kamarádky o svých vnoučatech, mrzí mně to, ale zase cokoli ihned a jakkoli pomůžu... třeba časem jak poroste se to změní a pak budu prosit ať ho u mně nechává, nevím, zatím jsem prostě jen občasná babička co jednou za čas pomuchluje, nakoupí, přečte, ukáže, zablbne, přinese nějaké zvířátko a pak už zase nějaký čas není... a ano je to něco úplně jiného a jsem za něj strašně moc ráda a kdykoli jako naše babičky k dispozici asi nebudu...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jo tak to máme úplně stejně, jsem ráda, že nejsem sama...miminka v kočárcích mě také nechávají chladnou...no jsem spíš rozplývací nad miminky zvířat...

...nejvíc jsem šílela ze své matky, když k nám někdo přijel s miminem anebo jsem někoho známého s miminem viděla a jí to řekla, těch otázek, zda jsem se podívala, pochovala, co jsem na to mimi říkala, jak vypadá...tak jsem jí vždy řekla, že pokud tam bude kotě nebo štěně, jsem schopna odpovědět detailně jinak z toho nebude nic...no na druhou stranu, chodily v době dospívání za mnou dcery kamarádky a ledaco jsem od nich slyšela a s nim řešila...a moc se těším až budu s vnoučkem objíždět ZOO a podobně zaměřené instituce, číst mu své milované knížky o zvířatech a tak podobně...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Lze to skloubit, když už jsou děti větší a můžou být sami doma...jinak je to pro mě, jako bych byla uvázaná u boudy...sice luxusní, zateplené, ale pořád u boudy...
Nemůžu se sebrat, kdy mě napadne a jít se psem sama ven...nemůžu se sebrat a jít si zajezdit na koni, nemůžu se sebrat a jít s kamarádkou na kafe (bez dětí)...vždycky musím mít zařízené hlídání, musím děti sbalit, odvést k babičce (zaplať pánbůh za babičky) a následně sledovat hodiny, protože jste babičce oznámili v kolik přibližně děti vyzvednete...a to můžu mluvit o štěstí, že mám opravdu strašně hodné děti...
Nemůžu si vzít knížku a celej den si číst...musim se věnovat dětem atd atd.
Prostě jsem svoje já odložila na později...když už se děti dostali do puberty, tak to bylo super, v tu chvíli se s vámi snaží trávit, co nejméně času a navíc se s nima dá u i skoro normálně mluvit (jako s dospělýma)...
Jo někdo to skloubí, ale já jsem tak velký introvert, individualista, ráda trávim čas sama bez lidí...že děti pro mě byly "práce" na plný úvazek...a teď nemyslím fyzicky...jsem udatná slovanská žena, která se s ničím moc necrcá, ale po psychický stránce jsou pro mě děti opravdu záhul...no prostě když se tak rozhlídnu kolem, tak ostatní ženský jsou asi normální, jenom já jsem letadlo...

Přidávám se k letdlovitosti. Trávíkm ráda čas v tichu, sama, případně jen se zvěří a decrka to dost nabourává. Nevyměnila bych ji za nic na světě, ale momentálně jsem furt ještě máma a ne "já". Musím si počkat až ještě o něco doroste.

Tady možná budou za letadlovité spíš zjevy jako já, které děti milují a věnují se jim dokonce i pracovně Nicméně jsem ten poslední, kdo by cokoli komukoli diktoval, a pokud se někdo necítí na děti, je pro něj i pro to dítě rozhodně lepší jej nemít, život může mít naplněný víc než ten dětný a naopak matka pěti děti může dělat potomstvu ze života peklo, být frustrovaná a zklamaná nebo zůstat k stáru opuštěná. I podle odborníků docela značný počet žen (odhady kolísají mezi pěti a osmi procenty) mateřský pud prostě nemá. Jako někdo má zrzavé vlasy velký nos nebo pihy... Akorát se musím smát, když vidím, jak (někteří) pejskaři a matky brojí proti sobě a vidí v těch druhých nepřátele s vražednými choutkami, protože v mnohém jsou si oni a jejich projevy na diskusních fórech podobné. Matky pravda neřeší kastraci, ale kolem přetahování předkožky planou střety srovnatelné, místo řešení PP/bez PP řeší pořízení dítka s nevhodným otcem a vždycky si vzpomenu na diskuse BARF kontra granule, když kojící matky vyrazí na tažení proti umělému mléku a příkrmům pod transparentem "kdo nekojí s námi, krmí proti nám." Mimochodem před mateřstvím by mě nikdy nenapadlo, že slovo, které nejspolehlivěji rozvášní ženskou, zní "příkrmy."
S čím bych polemizovala, jsou názory, že psi a děti nejdou dohromady. Myslím, že by se mi určité věci v dětství možná snášely lépe, kdybych měla nějakého zvířecího parťáka, a když vidím soužití svých pitomků (kombinace, kterou stvořila kolegyně ze slov potomek a pitomec) se zvířaty, tak se mi to potvrzuje. Dceři vyloženě prospívá, když se může učit zodpovědnosti za to, co k sobě člověk připoutal a když vidím, jak šťastně chová svoje morčata, spí s kočkou a lítá se psem, když se pokoutně dělí se psem o zmrzlinu a nosí od slepic vajíčka a když se kočičí parta stulí kolem mimina a všichni spokojeně oddechují, mám pocit dobře odvedené práce :) A naděje do stáří, protože když vidím, jak dcera vzorně pečuje o svoje morčátka, mám jistou šanci, že i mně bude jednou pravidelně dosypávat zrní a měnit podestýlku :).

"kdo nekojí s námi, krmí proti nám"

tak tohle bych vypíchla, super heslo ... tak mě by sežrali, já ani nekojila

A naděje do stáří, protože když vidím, jak dcera vzorně pečuje o svoje morčátka, mám jistou šanci, že i mně bude jednou pravidelně dosypávat zrní a měnit podestýlku :).

Moje děti jsou také zodpovědné a myslím, že by mi taky tu podestýlku měnili...ale maj přesný instrukce, co se mnou, když už nebudu soběstačná...šup se mnou do ústavu a ať mi koukaj zaplatit samostatnej pokoj a kabelovou televizi...to bych v žádnym případě nechtěla, aby se o mě staraly...

..."pokud se někdo necítí na děti, je pro něj i pro to dítě rozhodně lepší jej nemít"...
A úplně nejblbší je, když děti do 38 (cca) nechce, ať už kvůli zábavě, nebo karieře...a pak si vzpomene, že ono mít děti je asi normální...a pak vlastně teprve zjistí, jaký je to záhul...a že vydržet s tím celý den je vlastně na palici...a pak to stojí za pendrek.

Ono psi a děti k sobě jdou, ale záleží hlavně na rodičích, potažmo na temperamentu dětí. Prostě rodiče musí hlídat a korigovat. Třeba moje plemeno je z podstaty nedůvěřivé a celkem plaché. Prostě to tam je. Pokud dobře socializujete a nemá špatnou zkušenost, většinou se pak chová jako normální přátelský pes. U nás bohužel ve věku štěněte negativní zkušenosti s nekontrolovanými rozjívenými dětmi. Podařilo se mi ho přesvědčit, že každé malé dítě není agresor, co ho musí za každou cenu praštit a ještě u toho ječet, nicméně ostražitý je. Ale tuhle jsme potkali známou, která má doma pejska stejného plemene, s malinkou neteří. Holčička věděla, jak se chovat, takže potvoru v klidu drbala na zádech, ten byl úplně v pphodě a užíval si to. Zhodnotil jí hračky, které mu musela ukázat, prozkoumal kabelku... Žádné 'tak si mě pohlaď, já to tedy vydržím'.

Gerhild napsal(a):
Tady možná budou za letadlovité spíš zjevy jako já, které děti milují a věnují se jim dokonce i pracovně Nicméně jsem ten poslední, kdo by cokoli komukoli diktoval, a pokud se někdo necítí na děti, je pro něj i pro to dítě rozhodně lepší jej nemít, život může mít naplněný víc než ten dětný a naopak matka pěti děti může dělat potomstvu ze života peklo, být frustrovaná a zklamaná nebo zůstat k stáru opuštěná. I podle odborníků docela značný počet žen (odhady kolísají mezi pěti a osmi procenty) mateřský pud prostě nemá. Jako někdo má zrzavé vlasy velký nos nebo pihy... Akorát se musím smát, když vidím, jak (někteří) pejskaři a matky brojí proti sobě a vidí v těch druhých nepřátele s vražednými choutkami, protože v mnohém jsou si oni a jejich projevy na diskusních fórech podobné. Matky pravda neřeší kastraci, ale kolem přetahování předkožky planou střety srovnatelné, místo řešení PP/bez PP řeší pořízení dítka s nevhodným otcem a vždycky si vzpomenu na diskuse BARF kontra granule, když kojící matky vyrazí na tažení proti umělému mléku a příkrmům pod transparentem "kdo nekojí s námi, krmí proti nám." Mimochodem před mateřstvím by mě nikdy nenapadlo, že slovo, které nejspolehlivěji rozvášní ženskou, zní "příkrmy."
S čím bych polemizovala, jsou názory, že psi a děti nejdou dohromady. Myslím, že by se mi určité věci v dětství možná snášely lépe, kdybych měla nějakého zvířecího parťáka, a když vidím soužití svých pitomků (kombinace, kterou stvořila kolegyně ze slov potomek a pitomec) se zvířaty, tak se mi to potvrzuje. Dceři vyloženě prospívá, když se může učit zodpovědnosti za to, co k sobě člověk připoutal a když vidím, jak šťastně chová svoje morčata, spí s kočkou a lítá se psem, když se pokoutně dělí se psem o zmrzlinu a nosí od slepic vajíčka a když se kočičí parta stulí kolem mimina a všichni spokojeně oddechují, mám pocit dobře odvedené práce :) A naděje do stáří, protože když vidím, jak dcera vzorně pečuje o svoje morčátka, mám jistou šanci, že i mně bude jednou pravidelně dosypávat zrní a měnit podestýlku :).

...moc hezky a výstižně napsáno...

Takže podle paní zadavatelky nejdřív manžel psa zbil, pak ho seřezal, pak ho vlastně jen odkopl a nakonec ho nějak "zpacifikoval". Zajímavé změny tvrzení. Já chápu, že nejhorší věc je vidět své vlastní zraněné dítě, potažmo od vašeho psa, ale... Je mi vašeho psa líto. Absolutně vás nezajímá, jak se asi cítil on, berete ho jakože on musí zvládat všechno, musí se chovat ukázkově.. Jenže to, jak se chová, je zásluha v první řadě vaše. Navíc když máte zdravotní problémy, taky nejste v nejlepší společenské náladě. A potom, že psovi už nevěříte a nepřibližujete se k němu pořádně atd.. a o kousek níž tvrdíte, jak se mu vlastně hrozně věnujete. Takže to zní, že váš manžel psa naprosto neadekvátně potrestal, vy teď psa ignorujete (sama jsem k němu ledově chladná - vaše slova), ale protože vás tu lidi kritizují, tak to měníte, abyste nezněli jako tyrani. A že vás napadlo psa nechat utratit? Pochopila bych, kdyby to mělo být proto, že je nemocný a trápil by se. Ale tady má umírat proto, že nezvládáte výchovu a kontrolu psa i dítěte. To mu radši najděte nový domov, kde ho budou mít rádi a dopřejí mu klid, když se necítí dobře.

Janae napsal(a):
A dokážete je uhlídat natolik, aby nikdy nelezly do misek, nevozily se po psovi nebo aby mu nikdy nešláply na ocas?
Moje děti vědí, že se to nedělá, ale stejně to minimálně jednou udělaly.

Ano, toto musíte uhlídat úplně vždycky a jde to, vychovala jsem více než dvě děti a měli jsme současně vždy více psů a ne malých. Děti musejí být důsledně naučeny ža nikdy nevstupují psovi na jeho " místo" tedy pelíšek a nikdy znamená že vůbec nikdy. Tam má matka jistotu, že když přes rameno od plotny velí psovi " místo" ani se nemusí dívat více a pes leží na místě a dítě za ním nejde protože je vycepované, že nesmí za psem. Máma vpohodě míchá krupici aby nepřipálila a nemusí mít oči na těch dvou, jinak se dítě a pes, zejména pes velký nikdy nenechávají o samotě a to i kdby nebylo navařeno, to se prostě nedělá ani na minutu. Většinou je to to dítě, příp. děti, které když se rodič nědívá tak hned zkouší přesně to co má zakázané a když skončí holčička na plastice je to pak vina té matky a je to škoda vyčítají si to pak všichni na její adresu v široké rodině...Vychovejte si dítě, vychovejte si psa a nikdy je nenechávejte spolu samotné a je třeba být důslední jinak to nejde. A souhlasím, že epileptický záchvat u osa byl v dlsledku až té události, stejně jako u člověka může vyvolat ep. záchvat velké nervové přetížení, rozrušení a popsaná událost mohla psa rozhodit hodně, obzvlášť pokud k poranění děcka došlo neúmyslně pes se mohl jen ohnat, chtěl naznačit a nevyšlo to. Za celou situaci může ten majitel, dospělý člověk, který nebyl přímo přítomen. Ve filmech možno viděl idylky jak děcko samotné je se psem a vše ja jak v ráji, v reálném životě se nenechává malinké dítě se psem samotné ani na minutu. Malé děti ještě namjí cit co psa bolí, může ho škaredě uhodit hračkou do čenichu kde to psa hodně bolí, může ho zmáčknout při vzájemném hraní pokud je samec třeba za varlata a je zle pes se bude právem bránit ostré bolesti. Tomu musí předejít a zabránit dospělý, hned, pokud děcko praští psa do špičky čenichu, je třeba praštit děcko, ihned, na nic nečekejte, vychovávejte to tak aby si to pamatovalo i dítě i pes, jak se mají chovat.Pokud na to nemáte, rozdělte je když nejste přímo s nima, nemohou si jen tak dělat co chtějí a kde chtějí pak nemáte nad nima přehled a nepředejdete neštěstí protože máte " důležitou práci" nekde jinde, není ale NIC důležitějšího než vlastní dítě a jeho bezpečí i pohoda psa, dodržování pravidel daných výchovou. Je to o důslednosti.

To Ebra.
Krásně a přesně napsané. Žádné obezličky.

Psi při této nemoci ztrácí nad sebou kontrolu.Z milého a poslušného psa se může stát neovladatelný a agresivní jedinec.