Náhlá agrese

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
divný pach z důvodu nemoci?

Ne to spíš ne. Kapacky jsem měla na zablokovanou krční páteř. To byla posledni, dnes už je neužívám

Prý jsem jediný člověk na kterého tak reagoval.

tohle bude prusvih ...

nosi pes na verejnosti kosik, ze?
ze az to udela podruhe a potreti -aby to zas nebylo "udelal to poprvé".

pro me je prusvih, ze to majitele prekvapuje.

Jo, ono to někdy musí být "poprvé". Mám psa, který prostě nemá rád cizí lidi, vybírá si. Už jako štěně si od lidí držel odstup. No a asi kolem roka mi taky poprvé na vyjel na člověka - tam to tedy bylo v rámci hlídání. Ale v tu dobu už mi bylo jasné, že to prostě mazlík se všemi nebude.

A mě ještě napadá - psi moc dobře poznají, když se jich lidi bojí, můj pes je toho příkladem. Takže - nemohlo to být opravdu tak, že v prvním případě pes prostě jen hlídal? A vy když jste ho viděla podruhé, tak už tam byl z vaší strany nějaký strach ze psa?

psi moc dobře poznají, když se jich lidi bojí

jen normalni, vyrovany pes takove lidi - neresi neb ho nijak neohrozuji - a ti ostatní musí mit panecky, kteří predvidaji

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
psi moc dobře poznají, když se jich lidi bojí

jen normalni, vyrovany pes takove lidi - neresi neb ho nijak neohrozuji - a ti ostatní musí mit panecky, kteří predvidaji

Jo naprosto souhlasím. Jen se zadavatelka ptá, jaký to mohlo mít důvod - a tohle může být jeden z nich.

Edit.: - zadavatelka mohla mít strach ze psa, k tomu její sestra mohla být nejistá z toho, co bude a pes pak reagoval tak.

marcelaamax napsal(a):
Jo naprosto souhlasím. Jen se zadavatelka ptá, jaký to mohlo mít důvod - a tohle může být jeden z nich.

Edit.: - zadavatelka mohla mít strach ze psa, k tomu její sestra mohla být nejistá z toho, co bude a pes pak reagoval tak.

Důvod je ten, ze pes je labil nebo ma divnou vychovu.

Rozhodne neni duvod hledat nejaky problem v zadavatelce, v okoli, v pocasi nebo v denni dobe, kdy se to nahodou prihodilo.

Nemeli spolu zadnou interakci - pes v kotci a jaksi nepredpokladam, ze mu po tom kotci jezdila klackem po mrizich treba

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Důvod je ten, ze pes je labil nebo ma divnou vychovu.

Rozhodne neni duvod hledat nejaky problem v zadavatelce, v okoli, v pocasi nebo v denni dobe, kdy se to nahodou prihodilo.

Nemeli spolu zadnou interakci - pes v kotci a jaksi nepredpokladam, ze mu po tom kotci jezdila klackem po mrizich treba

Já přeci nepíšu, že by to byl problém zadavatelky.

Samozřejmě, že se takto nechová "normální" vyrovnaný pes, ale může k tomu přispět i ten strach, nejistota atd... Čímž nijak neobhajuji psa a nesvádím nějakou vinu na zadavatelku .

Nemeli spolu zadnou interakci - pes v kotci a jaksi nepredpokladam, ze mu po tom kotci jezdila klackem po mrizich treba

Já popíšu třeba situaci jednou u nás. Mám sestřenku, kterou pes jako štěně moc nevídal, neznal. Jednou, když byl pes zrovna na dvoře, tak sestřenka neohlášeně vešla na zahradu - pes po ní vyjel, zastavil ji, držel ji na místě a vrčel,chytil ji za ruku a škrábnul - zubem. Do té doby než se tohle stalo na ní byl v pohodě. Já byla za rohem, takže se nic horšího nestalo. Ale - sestřenka se ho od té doby začala šíleně bát. A pes po tom když ji viděl taky v pohodě úplně nebyl. Takhle nějak jsem to myslela...

Ale samozřejmě, že hlavní problém je povaha psa, jen to ty okolnosti mohou ovlivnit...

Edit.: teď si to po sobě čtu - napsala jsem to předtím blbě, fakt to vyznělo, jako by důvodem mohlo být jen to, že se zadavatelka bála. Ale myšleno to bylo tak, že pes je nevyrovnaný, není úplně v pohodě - a když se k tomu přičte třeba ještě strach zadavatelky - tak výsledkem je ta reakce. Ale třeba tam ani ten strach být nemusel...

Já vím, že mi většina napíšete, že mám psy, kteří jsou přátelští na všechny ale: přijde mi divné to spojení - pes je agresivní na člověka, který se ho bojí. Prostě mi to přijde jako blbost. Pokud pes vidí(cítí) u člověka strach, tak přece nepředpokládá, že by ho takový člověk mohl ohrožovat, ne? Tak proč na takového ještě útočit? Nedělají to ani na psy, kteří projeví strach. Od mala jsem psům říkala: pozor pomalu, pejsek je malý a bojí se tě. Nechoď za děti, ony se bojí(máme jedny sousedy v ulici, jejichž děti se hrozně bojí psů) A nikdy se mi nestalo, že by pes, i když děti pištěly a zdrhaly, po nich vyjel, nebo byl třeba z toho nervozní. Prostě někdo se chová tak, někdo onak a je potřeba na všechny z těch projevů psa zvykat odmala. Chodili k nám lidi, kteří někteří měli psi rádi, některým byli ukradení a někteří se jich báli. A podle toho se ke psům chovali. Chodil k nám kámoš po těžké mrtvici. Chodil jako normální kluk před ní a pak jako pohybově a řečově postižený po ní. A pes si na to ,,divné" chování prostě zvyknul. Ano, zpočátku byl vykulený a nejistý, ale prostě mu došlo, že ten člověk už je jiný a takový bude. Že má nekoordinované pohyby...

lesnížínka napsal(a):
Já vím, že mi většina napíšete, že mám psy, kteří jsou přátelští na všechny ale: přijde mi divné to spojení - pes je agresivní na člověka, který se ho bojí. Prostě mi to přijde jako blbost. Pokud pes vidí(cítí) u člověka strach, tak přece nepředpokládá, že by ho takový člověk mohl ohrožovat, ne? Tak proč na takového ještě útočit? Nedělají to ani na psy, kteří projeví strach. Od mala jsem psům říkala: pozor pomalu, pejsek je malý a bojí se tě. Nechoď za děti, ony se bojí(máme jedny sousedy v ulici, jejichž děti se hrozně bojí psů) A nikdy se mi nestalo, že by pes, i když děti pištěly a zdrhaly, po nich vyjel, nebo byl třeba z toho nervozní. Prostě někdo se chová tak, někdo onak a je potřeba na všechny z těch projevů psa zvykat odmala. Chodili k nám lidi, kteří někteří měli psi rádi, některým byli ukradení a někteří se jich báli. A podle toho se ke psům chovali. Chodil k nám kámoš po těžké mrtvici. Chodil jako normální kluk před ní a pak jako pohybově a řečově postižený po ní. A pes si na to ,,divné" chování prostě zvyknul. Ano, zpočátku byl vykulený a nejistý, ale prostě mu došlo, že ten člověk už je jiný a takový bude. Že má nekoordinované pohyby...

Normální strachova agrese, pes z člověka cítí neco jineho, divného a preventivně "útočí" . Ale to neplatí u přátelského vyrovnaného psa. A nebo to naopak může byt tak, ze pes cítí, ze člověk ma strach a chce si něco dokazovat - machrovat.

Vemte si třeba malé psi, kteří útočí na velké - někteří to taky dělají preventivně, ze strachu. Nebo ani nemusí jit o malého psa..

To jen podle me teda.

Předchozí fena to teda dělala. Prostě si normálně chtěla honit triko na lidech, u kterých poznala, že se jí bojí. Ne nějaká agrese jakože sežeru tě, to ne, ale třeba štěkala nebo chňapala nebo aspoň blbě čuměla. Ostatních si nevšímala "já si tě nevšímám a ty si mě prosím taky nevšímej".

lesnížínka napsal(a):
Já vím, že mi většina napíšete, že mám psy, kteří jsou přátelští na všechny ale: přijde mi divné to spojení - pes je agresivní na člověka, který se ho bojí. Prostě mi to přijde jako blbost. Pokud pes vidí(cítí) u člověka strach, tak přece nepředpokládá, že by ho takový člověk mohl ohrožovat, ne? Tak proč na takového ještě útočit? Nedělají to ani na psy, kteří projeví strach. Od mala jsem psům říkala: pozor pomalu, pejsek je malý a bojí se tě. Nechoď za děti, ony se bojí(máme jedny sousedy v ulici, jejichž děti se hrozně bojí psů) A nikdy se mi nestalo, že by pes, i když děti pištěly a zdrhaly, po nich vyjel, nebo byl třeba z toho nervozní. Prostě někdo se chová tak, někdo onak a je potřeba na všechny z těch projevů psa zvykat odmala. Chodili k nám lidi, kteří někteří měli psi rádi, některým byli ukradení a někteří se jich báli. A podle toho se ke psům chovali. Chodil k nám kámoš po těžké mrtvici. Chodil jako normální kluk před ní a pak jako pohybově a řečově postižený po ní. A pes si na to ,,divné" chování prostě zvyknul. Ano, zpočátku byl vykulený a nejistý, ale prostě mu došlo, že ten člověk už je jiný a takový bude. Že má nekoordinované pohyby...

Ten, kdo má strach, dost často ohrozit může, známe to od zvířat a hranice mezi útěkovou a útokovou reakcí je hodně tenká.
Pes zřejmě reaguje na fyziologické změny, které se dějou v lidském organismu při stresu a ty jsou stejné, ať už se chystáte útočit nebo prchnout. Vyplaví se stejné stresové hormony a nastanou stejné tělesné projevy s tím spojené. Člověk ve stresu může zvíře znejisťovat i tím, že je "divnej", nechová se uvolněně, přirozeně...
Určitě je hodně psů, kteří to neřeší a u těch, kteří to řeší, by měla zafungovat výchova, aby se pes nevrhal na každého, kdo se mu jeví divnej.

"Pokud pes vidí(cítí) u člověka strach, tak přece nepředpokládá, že by ho takový člověk mohl ohrožovat, ne?"

protože pes nevidí strach, ale cítí pach, který je shodný s pachem agrese, a vidí NEnormální fyzické projevy, viz:

Vyplaví se stejné stresové hormony a nastanou stejné tělesné projevy s tím spojené

a že na to některý pes reaguje a některý ne, to už závisí na "potřebě kontroly" ze strany psa (a já včera říkala sousedovi, nezastavujte, neschovávejte se za kolo, to je podezřelé..... )

Prostě někdo se chová tak, někdo onak a je potřeba na všechny z těch projevů psa zvykat odmala.

S tím souhlasím. Jen každý pes je jiný a i když ho budete na to zvykat odmala, tak jsou psi, kteří si na určité chování nikdy nezvyknou - respektive oni se naučí na to nereagovat, ale nedonutíte každého psa, aby mu to bylo příjemné a aby byl v pohodě.

A jen taková poznámka, pro zajímavost, když porovnám své dva psy - pes byl odmalička hodně v kontaktu s lidmi, s dětmi, se starými, s různými. Ale on nikdy z lidí nadšený nebyl, nebyl to štěňátko, které by ke každému běželo a o každého se zajímalo. A myslím si, že bylo nemožné z toho psa udělat psa, který bude mít rád všechny lidi -a proč ho taky zkoušet lámat. Takže ne, nemá rád všechny. Ale naučil se mezi lidmi normálně žít a ignorovat je. Je schopný jet narvaným MHD, nebo ležet v přeplněné restauraci pod stolem a lidí si nevšímat - je v těch situacích řekla bych i v pohodě, klidně tam usne. Jen do té doby, než si ho lidé začnou třeba nějak víc všímat - pokud si lidi nevšímají jeho, tak si nevšímá ani on jich. A pak fena - naprostý opak, miluje bezmezně každého,až extrémně, a ke každému se hrne - k dětem, k dospělým, ke starým, k "divně" se pohybujícím lidem, k opilým lidem. Jsem si jistá, že by neměla problém ani s postiženými - prostě jakýkoli člověk je super. A troufám si říct, že i kdybych s fenou od štěnda nikam mezi lidi nechodila - tak taková stejně bude - má to prostě v sobě. A asi bych i řekla, že jsem psa mezi lidi brala tenkrát víc než fenu - protože jsem měla nejdřív pocit, že je to špatně a měla bych s tím něco dělat, ale později jsem dospěla k názoru, že to není špatně, že přece nutně každý pes nemusí milovat lidi, že každý pes má jinou povahu,osobnost a proč bych mu ji já měla měnit. Stačí psa naučit s tou povahou bezproblémů žít.

ale tak "samostatní hlídači" mají přímo povinnost registrovat "jinakost" a případně reagovat (a o tom už je dál povídání o temperamentu), a jako majitel si toho musím být vědoma a dle toho se zařídit...

Děkuji zaodpovedi, hodně lidí zde píše strach, jenže já se ho nebojím. Respektive, kdyz jsme se sešli na neutrálním prostředí, ani jsem nevěděla, že tam bude. Bylo to u naší mámy. Když jsem vešla do místnosti, byl za rohem a ani jsem o něm nevěděla do chvíle než vyletěl. Jinak pes je socializovany, stále mezi lidmi a psy. Chodí na cvičák. Ještě mě napadlo, že to může být mými psy, ale s těmi se taky zná a problém s nimi taky neměl. Jediná změna od kdy to dělá je ze, fenka mi porodila štěňátka, které by že mě mohl cítit, ale nedokáži si vysvětlít souvostlos, proč? Od mala byl trochu jiny, ale pořád standartni v mezích povahy a. dogy. Sestra si od jeho štěněte zakládá na výchově a socializaci, takže v tom bych chybu nehledala.

Denisa4425 napsal(a):
Děkuji zaodpovedi, hodně lidí zde píše strach, jenže já se ho nebojím. Respektive, kdyz jsme se sešli na neutrálním prostředí, ani jsem nevěděla, že tam bude. Bylo to u naší mámy. Když jsem vešla do místnosti, byl za rohem a ani jsem o něm nevěděla do chvíle než vyletěl. Jinak pes je socializovany, stále mezi lidmi a psy. Chodí na cvičák. Ještě mě napadlo, že to může být mými psy, ale s těmi se taky zná a problém s nimi taky neměl. Jediná změna od kdy to dělá je ze, fenka mi porodila štěňátka, které by že mě mohl cítit, ale nedokáži si vysvětlít souvostlos, proč? Od mala byl trochu jiny, ale pořád standartni v mezích povahy a. dogy. Sestra si od jeho štěněte zakládá na výchově a socializaci, takže v tom bych chybu nehledala.

A k sestře normálně chodí návštěvy a pes je k nim mazel a nema s nimi problém? Vy jste tam taky chodila i v minulosti a vse bylo v pohodě?

V tom druhém případě píšete, ze to bylo u mamky na neutrálním území - z vašeho pohledu. Ale nemůže pes brát to území za "své"?

marcelaamax napsal(a):
Prostě někdo se chová tak, někdo onak a je potřeba na všechny z těch projevů psa zvykat odmala.

S tím souhlasím. Jen každý pes je jiný a i když ho budete na to zvykat odmala, tak jsou psi, kteří si na určité chování nikdy nezvyknou - respektive oni se naučí na to nereagovat, ale nedonutíte každého psa, aby mu to bylo příjemné a aby byl v pohodě.

A jen taková poznámka, pro zajímavost, když porovnám své dva psy - pes byl odmalička hodně v kontaktu s lidmi, s dětmi, se starými, s různými. Ale on nikdy z lidí nadšený nebyl, nebyl to štěňátko, které by ke každému běželo a o každého se zajímalo. A myslím si, že bylo nemožné z toho psa udělat psa, který bude mít rád všechny lidi -a proč ho taky zkoušet lámat. Takže ne, nemá rád všechny. Ale naučil se mezi lidmi normálně žít a ignorovat je. Je schopný jet narvaným MHD, nebo ležet v přeplněné restauraci pod stolem a lidí si nevšímat - je v těch situacích řekla bych i v pohodě, klidně tam usne. Jen do té doby, než si ho lidé začnou třeba nějak víc všímat - pokud si lidi nevšímají jeho, tak si nevšímá ani on jich. A pak fena - naprostý opak, miluje bezmezně každého,až extrémně, a ke každému se hrne - k dětem, k dospělým, ke starým, k "divně" se pohybujícím lidem, k opilým lidem. Jsem si jistá, že by neměla problém ani s postiženými - prostě jakýkoli člověk je super. A troufám si říct, že i kdybych s fenou od štěnda nikam mezi lidi nechodila - tak taková stejně bude - má to prostě v sobě. A asi bych i řekla, že jsem psa mezi lidi brala tenkrát víc než fenu - protože jsem měla nejdřív pocit, že je to špatně a měla bych s tím něco dělat, ale později jsem dospěla k názoru, že to není špatně, že přece nutně každý pes nemusí milovat lidi, že každý pes má jinou povahu,osobnost a proč bych mu ji já měla měnit. Stačí psa naučit s tou povahou bezproblémů žít.

No však o tom to je. Nemusí být pes přátelský a milující, ale pokud mu něco vadí, tak si toho prostě nevšímat, nereagovat na to, případně odejít. To dělal berňák, i náš starý kříženec špice. Ani samíka nenutím do kontaktu, je to jeho volba, on prostě takový je. Nikdy jsem neměla psa se strachovou agresí, takže nevím, jak moc to jde či nejde ,,odnaučit". Je mi jasné, že když v narvané tramvaji bude chtít někdo šahat na vašeho psa, který to rád nemá, mohlo by ke kousnutí dojít. Určitě jste se to snažila léta otupit. Jasně, člověku řeknu: ne na psa nešahejte, on to nemá rád, mohl by vystartovat. Tam je prostě problém hlavně s dětma, které jsou v tom nevyzpytatlené a některým to nevysvětlíte. Jen doufám, že nějaký můj příští pes, nebude mít tento problém, protože s tím bych já bych se asi nesmířila

marcelaamax napsal(a):
A k sestře normálně chodí návštěvy a pes je k nim mazel a nema s nimi problém? Vy jste tam taky chodila i v minulosti a vse bylo v pohodě?

V tom druhém případě píšete, ze to bylo u mamky na neutrálním území - z vašeho pohledu. Ale nemůže pes brát to území za "své"?

Ano vše je v pohodě, když přijde návštěva, pes je volně po domě, mazlí se, nechá se hladit a krmit piškoty. Když jsem to zkusila já, jakožto gesto usmíření, přišel nadšeně pro pamlsek. Pak chvíli cichal k mé ruce a pak chtěl zaútočit. Takže ani přes to, že miluje piškoty, si ho odeme nevzal. A. Strach bych asi vyslrtla taky jako spouštěč. Moje máma i strýc, který tam bydlí se hrozně boji psů, postupem času si na něj zvyklí a toleruji ho. A on na nema furt chodí a jakoby se s nema chtěl sblizit.

tou změnou může být ten jeden rok věku psa, probudil se hlídač....

mému pastevci bylo stejně, když si šel poprvé (a tehdy i naposled) "promluvit" s jedním sousedem z očí do očí.....(majitel mým psem nenáviděného kastráta, ale chlapa pes znal a do té doby žádný problém)....tehdy mi předvedl to pastevecké typické ze zdánlivého klidu do výbuchu sopky za 0,5 sekund...a hned je člověku jasno....

Ještě z jiného soudku, co jsem dříve psala zadavatelce, ale už mi to nevzalo. Můj názor je že pes dospívá, našel si nejslabší článek v rodině(z jeho pohledu) a zkouší, kdo z koho. Přiznám se, že tento typ psů nemám ráda(s nějakou vrozenou agresivitou) a nevěděla bych moc, jak na něj. Ale co jsem praktikovala u švagrova psa bylo: já se tě haj.líku nebojím. Byl to velký kříženec NO a vlčího špice a byl na lidi dost zlý. Když jsem tam začala chodit, zkusil na mne něco podobného. postavil se proti mě a vrčel. Já do té doby na něj to, co na všechny psy - ťuťu-ňuňu. Takže mne tím neskutečně nasr...l. Uviděla jsem u zdi stát lopatu, skočila jserm po ní a s řevem: co si to dovoluješ ty zmetku! jsem vyletěla proti psu, lopatou se ohánějíc(tuším jsem ho nepraštila, uskočil a utekl, protože to nečekal) za chvíli se přilezl lísat a byla jsem ještě několik dní ostražitá, nevěřila jsem mu(takže určitě tam byly stresové hormony, bála jsem se, aby mne rovnou nekousnul) Od té doby byl největší kamarád, nikdy se nic takového z jeho strany nezopakovalo, byla jsem jediná, kdo si ho bral na prochajdy a jediná, od koho se nechal ošetřit, učesat, kdo ho držel švagrové při očkování(veta by sežral) To vždycky týden čekali s problémem, až přijedu, aby psa ošetřili

Kdybych si už pořídila takový plemeno a přihodilo by se mi tohle, psa bych opatřila náhubkem a zařídila bych si co nejdřív setkání s nějakým odborníkem, kterej by dovedl posoudit, proč to pes dělá, a jak to řešit.
Psaním po internetu holt nezjistíme, co se přesně stalo a proč to pes udělal.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
tou změnou může být ten jeden rok věku psa, probudil se hlídač....

mému pastevci bylo stejně, když si šel poprvé (a tehdy i naposled) "promluvit" s jedním sousedem z očí do očí.....(majitel mým psem nenáviděného kastráta, ale chlapa pes znal a do té doby žádný problém)....tehdy mi předvedl to pastevecké typické ze zdánlivého klidu do výbuchu sopky za 0,5 sekund...a hned je člověku jasno....

Jste mne s tím dospíváním předběhnula

lesnížínka napsal(a):
Ještě z jiného soudku, co jsem dříve psala zadavatelce, ale už mi to nevzalo. Můj názor je že pes dospívá, našel si nejslabší článek v rodině(z jeho pohledu) a zkouší, kdo z koho. Přiznám se, že tento typ psů nemám ráda(s nějakou vrozenou agresivitou) a nevěděla bych moc, jak na něj. Ale co jsem praktikovala u švagrova psa bylo: já se tě haj.líku nebojím. Byl to velký kříženec NO a vlčího špice a byl na lidi dost zlý. Když jsem tam začala chodit, zkusil na mne něco podobného. postavil se proti mě a vrčel. Já do té doby na něj to, co na všechny psy - ťuťu-ňuňu. Takže mne tím neskutečně nasr...l. Uviděla jsem u zdi stát lopatu, skočila jserm po ní a s řevem: co si to dovoluješ ty zmetku! jsem vyletěla proti psu, lopatou se ohánějíc(tuším jsem ho nepraštila, uskočil a utekl, protože to nečekal) za chvíli se přilezl lísat a byla jsem ještě několik dní ostražitá, nevěřila jsem mu(takže určitě tam byly stresové hormony, bála jsem se, aby mne rovnou nekousnul) Od té doby byl největší kamarád, nikdy se nic takového z jeho strany nezopakovalo, byla jsem jediná, kdo si ho bral na prochajdy a jediná, od koho se nechal ošetřit, učesat, kdo ho držel švagrové při očkování(veta by sežral) To vždycky týden čekali s problémem, až přijedu, aby psa ošetřili

Lesnížínko, to je docela hustý popisovat na net takový "postupy", v diskuzi o tom, že argentina se ohnala po člověku ;) On si to někdo přečte, vyzkouší něco podobnýho, a pak si o něm přečteme na novinkách.
Ten pes může bejt taky "šibnutej", třeba je to bezpapírák nebo nestandardní povaha, to nikdo z nás nemůže vědět (máme v okolí bezpapíračku pitbulku a ta se chová neuvěřitelně šibnutě, agrese naprost nevypočitatelná a nevysvětlitelná; samozřejmě chodí bez náhubku a na látkovým obojku).

Já teda nemám pastevce - ale u nás to bylo tak - pes byl "domácí", vevnitř. Když byl na zahradě tak jsem tam s ním vždy byla, když třeba někdo přišel. No a jednou jsem s ním byla na zahradě - byl tam ještě otec. Já si pro něco skočila domů (to bylo psovi právě kolem toho roka) a mezitím přišel brácha (toho pes moc neznal). Brácha kolem psa prošel na zahradu. Tam si vzal větev (ne na psa, už nevím proč) a šel zpátky. Pes se proti němu postavil a vrčel, brácha to nerespektoval a šel přímo proti psovi. No skončilo to 6ti stehy na ruce - psa zastavil táta, já slyšela řev a tak jsem běžela rychle ven. To už psa táta držel. Od té doby pes bráchu ještě několikrát viděl a v pohodě - ale byla jsem u toho já. Ale i tak, když k nám přijde někdo, koho pes nezná, tak ho pro jistotu zavírám.

lesnížínka napsal(a):
Ještě z jiného soudku, co jsem dříve psala zadavatelce, ale už mi to nevzalo. Můj názor je že pes dospívá, našel si nejslabší článek v rodině(z jeho pohledu) a zkouší, kdo z koho. Přiznám se, že tento typ psů nemám ráda(s nějakou vrozenou agresivitou) a nevěděla bych moc, jak na něj. Ale co jsem praktikovala u švagrova psa bylo: já se tě haj.líku nebojím. Byl to velký kříženec NO a vlčího špice a byl na lidi dost zlý. Když jsem tam začala chodit, zkusil na mne něco podobného. postavil se proti mě a vrčel. Já do té doby na něj to, co na všechny psy - ťuťu-ňuňu. Takže mne tím neskutečně nasr...l. Uviděla jsem u zdi stát lopatu, skočila jserm po ní a s řevem: co si to dovoluješ ty zmetku! jsem vyletěla proti psu, lopatou se ohánějíc(tuším jsem ho nepraštila, uskočil a utekl, protože to nečekal) za chvíli se přilezl lísat a byla jsem ještě několik dní ostražitá, nevěřila jsem mu(takže určitě tam byly stresové hormony, bála jsem se, aby mne rovnou nekousnul) Od té doby byl největší kamarád, nikdy se nic takového z jeho strany nezopakovalo, byla jsem jediná, kdo si ho bral na prochajdy a jediná, od koho se nechal ošetřit, učesat, kdo ho držel švagrové při očkování(veta by sežral) To vždycky týden čekali s problémem, až přijedu, aby psa ošetřili

Tak tohle někdo zkusit na mého psa, tak by byl opravdu velký problém. Ještě k tomu na jeho území.

Jinak ještě k zadavatelce - jak už bylo psáno výše - hlavně ať sestra chodí se psem v náhubku.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Lesnížínko, to je docela hustý popisovat na net takový "postupy", v diskuzi o tom, že argentina se ohnala po člověku ;) On si to někdo přečte, vyzkouší něco podobnýho, a pak si o něm přečteme na novinkách.
Ten pes může bejt taky "šibnutej", třeba je to bezpapírák nebo nestandardní povaha, to nikdo z nás nemůže vědět (máme v okolí bezpapíračku pitbulku a ta se chová neuvěřitelně šibnutě, agrese naprost nevypočitatelná a nevysvětlitelná; samozřejmě chodí bez náhubku a na látkovým obojku).

Pes ma papíry

marcelaamax napsal(a):
Tak tohle někdo zkusit na mého psa, tak by byl opravdu velký problém. Ještě k tomu na jeho území.

Jinak ještě k zadavatelce - jak už bylo psáno výše - hlavně ať sestra chodí se psem v náhubku.

Náhubek je samozřejmostí. Z mého pohledu není chyba v sestře a její výchově. Stavi se k tomu zodpovědně

Denisa4425 napsal(a):
Pes ma papíry

řešila bych to s odborníkem a ne na netu než se stane něco horšího. Příště to nemusíte být vy ale malé dítě a může to skončit katastrofou. ani papíry nejsou záruka povahy

A jak se ten pes chová venku? Myslím tím ne na zahradě, ani u mamky. Prostě někde na louce? Jestli to opravdu nemůže být "jen" hlídání. Když jsem byla dítě tak jsem si chodila hrát ke kamarádce, měli taky argentinu - a co si pamatuji tak to byl opravdu hlídač a když kdokoli přišel, tak psa zavírali. Pak s ní ale taky chodili na procházky a venku lidi vůbec neřešila.

obecně........on ten věk kolem roku, to dospívání, má takový háček v tom, že v psu se už probudilo to hlídání, ale ještě nemusí mít ten potřebný nadhled, zažitá (ani stanovená) pravidla, "rozum"......a nějaká socializace štěněte v tomto moc nepomůže. Prostě změnil se pes a musím učit potřebné, co dřív potřebné nebylo.....samozřejmě a jako vždy je to dle temperamentu psa

Divně jste se hýbala, sestra o vás měla strach, nebo začal hlídat

Když se nad tím zamyslím, tak na tom nevidím nic až tak divného. Jsou plemena, která už ze své podstaty v dospělosti nemohou být kamarádi s každým. Dneska je trend, že pes nesmí zavrčet a musí si nechat líbit cokoli od kohokoli.
Když jsem byla dítě, pamatuju se, jak v sousedním domě měli krásného boxera, kterého nám majitelé zakazovali hladit. Nepřišlo mi tenkrát na tom nic divného, byl to velkej "cvičenej" služební pes, tak jsem chápala, že musí být "ostrej".
Moje teta měla NO a to taky rozhodně nebyl pes na hlazení pro každého a takových byla fůra a bylo to normální. Na majiteli bylo, aby psa zajistil a vychoval tak, aby nestartoval po lidech bezdůvodně, ale strpět hlazení od cizích, to po těch psech nikdo nechtěl.
Dneska se považuje u psa za nejtěžší zločin, zavrčí-li na dítě, za mýho dětství bylo samozřejmost, že k některým psům se nesmí.
Pokud pes, o kterém je řeč, viděl zadavatelku v životě 10 x, je to v podstatě cizí osoba. Je-li to argentinská doga, ta má nedůvěřivost k cizím v popisu práce, tak buď bude nutno jí vysvětlit, že má návštěvy ignorovat anebo nezbyde, než jí během návštěv zavírat.

Denisa4425 napsal(a):
Náhubek je samozřejmostí. Z mého pohledu není chyba v sestře a její výchově. Stavi se k tomu zodpovědně

Já nevím...ale přijde mi fakt zvláštní až signifikantní, že se to stalo v době korespondující s dobou narození štěňat Vaší feně. Fena mající štěňata a vylučující jiné hormony než za normálna, může jinak "vonět".....berte to jen jako takovou úvahu.

lesnížínka napsal(a):
Ještě z jiného soudku, co jsem dříve psala zadavatelce, ale už mi to nevzalo. Můj názor je že pes dospívá, našel si nejslabší článek v rodině(z jeho pohledu) a zkouší, kdo z koho. Přiznám se, že tento typ psů nemám ráda(s nějakou vrozenou agresivitou) a nevěděla bych moc, jak na něj. Ale co jsem praktikovala u švagrova psa bylo: já se tě haj.líku nebojím. Byl to velký kříženec NO a vlčího špice a byl na lidi dost zlý. Když jsem tam začala chodit, zkusil na mne něco podobného. postavil se proti mě a vrčel. Já do té doby na něj to, co na všechny psy - ťuťu-ňuňu. Takže mne tím neskutečně nasr...l. Uviděla jsem u zdi stát lopatu, skočila jserm po ní a s řevem: co si to dovoluješ ty zmetku! jsem vyletěla proti psu, lopatou se ohánějíc(tuším jsem ho nepraštila, uskočil a utekl, protože to nečekal) za chvíli se přilezl lísat a byla jsem ještě několik dní ostražitá, nevěřila jsem mu(takže určitě tam byly stresové hormony, bála jsem se, aby mne rovnou nekousnul) Od té doby byl největší kamarád, nikdy se nic takového z jeho strany nezopakovalo, byla jsem jediná, kdo si ho bral na prochajdy a jediná, od koho se nechal ošetřit, učesat, kdo ho držel švagrové při očkování(veta by sežral) To vždycky týden čekali s problémem, až přijedu, aby psa ošetřili

Tohle opravdu nedělejte u psa s aktivní agresivní obrannou reakcí, tedy zejména u pastevců. Pokud má ten pes povahu v pořádku, tak to že se na něj rozeběhnete s lopatou vyvolá ( u dospělého psa hotového psa) protiútok a pokud ten pes bude na volno, tak skončíte velice zle a u štěněte to sice možná nevyvolá protiútok a v tu chvíli vám jen uhne nebo i ustoupí, ale uděláte si nepřítele, který vám to vrátí někdy v budoucnu až zesílí a možná to už vůbec nebudete čekat.

Jo jo, rozběhnout se někdo na Noru s lopatou, tak bude "já se tě hajzlíku nebojím" dělat ona....

Co si myslim, ze muj pes udela a co opravdu udela?
...mimo tema, ale tohle jste videli (USA styl)?
https://www.youtube.com/watch?v=NZ74oFctP_g

tak labíci...

no, sežeňte mi figuranta a klidně to můžeme vyzkoušet. nicméně Nora, když se něčeho lekne (naposledy se jí nepozdával sněhulák) tak se zastaví, naprsí a k podezřelému objektu se opatrně přibližuje s hlubokým štěkotem. No a pak když vidí, že je to ok, tak je to ok. Nemá žádné tendence to jakkoliv obcházet nebo před tím utíkat, prostě věc!nelíbíš se mi, co seš zač! a ne "tam, tam něco je, radši jdeme pryč nebo jinudy".

Nora uskočení a útěk nemá ve svém repertoáru chování.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
tak labíci...

no, sežeňte mi figuranta a klidně to můžeme vyzkoušet. nicméně Nora, když se něčeho lekne (naposledy se jí nepozdával sněhulák) tak se zastaví, naprsí a k podezřelému objektu se opatrně přibližuje s hlubokým štěkotem. No a pak když vidí, že je to ok, tak je to ok. Nemá žádné tendence to jakkoliv obcházet nebo před tím utíkat, prostě věc!nelíbíš se mi, co seš zač! a ne "tam, tam něco je, radši jdeme pryč nebo jinudy".

Nora uskočení a útěk nemá ve svém repertoáru chování.

Byla taková od štěněte nebo jako štěně byla bojava?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Lesnížínko, to je docela hustý popisovat na net takový "postupy", v diskuzi o tom, že argentina se ohnala po člověku ;) On si to někdo přečte, vyzkouší něco podobnýho, a pak si o něm přečteme na novinkách.
Ten pes může bejt taky "šibnutej", třeba je to bezpapírák nebo nestandardní povaha, to nikdo z nás nemůže vědět (máme v okolí bezpapíračku pitbulku a ta se chová neuvěřitelně šibnutě, agrese naprost nevypočitatelná a nevysvětlitelná; samozřejmě chodí bez náhubku a na látkovým obojku).

To bylo před nějakýma 20.rokama a to žádné argentiny ani podobné psí lahůdky nebyly. A jediný pastevec byl čuvač. A na začátku jsem psala, že na tahle plemena bych nevěděla, jak postupovat, neb s nima nemám žádnou zkušenost. Jedinou, když argentina napadla mého samíka, tak to jsem psa mlátila flexinou po čele, ať ho pustí. Pes nejspíš neútočil tehdy doopravdy, spíš to bylo ukázání převahy, jenže když vám psa drží za krkem, tak nad tím neuvažujete, tam jde o čas. A zřejmě to nebyl labil, protože na mne nezaútočil. Takže vlastně ano, zkusila jsem to i na argentinu, ale nechtěně

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Byla taková od štěněte nebo jako štěně byla bojava?

Byla taková úplně od mala. Od prvního okamžiku, kdy začala vnímat svět.

...dle meho. Zrovna Nora, kdyby na ni nekdo nastoupil fakt huste, tak bude z tech, co si blafne a pujde mu z cesty. Psi co jdou sami od sebe po lidech musi mit bud fakt blbou zkusenost (coz Nora nema), nebo byt nauceni, ze po nich jit maji, nebo magori (ani to Nora nebude).

Ale nechci Vam kazit iluze. Muj nazor.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...dle meho. Zrovna Nora, kdyby na ni nekdo nastoupil fakt huste, tak bude z tech, co si blafne a pujde mu z cesty. Psi co jdou sami od sebe po lidech musi mit bud fakt blbou zkusenost (coz Nora nema), nebo byt nauceni, ze po nich jit maji, nebo magori (ani to Nora nebude).

Ale nechci Vam kazit iluze. Muj nazor.

No, já vám nevím...myslím, že zdejší majiteké pastevců se k tomu vyjádří fundovaněji
To, co píšete, platí na většinu psů. Ale nevím, jestli na pastevce...

Počkejte, ale to si odporuje. Kdyby do ní někdo hustě nastoupil, tak nejde sama od sebe po člověku a je to obrana. A to je něco, pro co by měla mít geneticky přirozenou vlohu, která se u čistokrevných KPP prakticky ověřuje při bonitaci. To vypadá tak, že pes se uváže a rozběhne se na něj figurant, který křičí a mává klackem. Pes nesmí ustoupit, musí stát na místě a nebo vyrazit vpřed a v obou případech útoku čelit. Samozřejmě u nedospělých nezkušených psů se to nedotahuje do fyzického kousnutí, figurant zabrzdí těsně před psem, ale hodnotí se, zda je přirozenou reakcí psa bránit sebe, hlídané předměty nebo psovoda. Podotýkám, že není žádoucí, aby pes někoho jen tak napadal, naopak by měl být schopen, bez projevů agresivity, chodit kolem lidí včetně figuranta, dokud není potřeba někoho nebo něco bránit.

Kdyby někdo hustě nastoupil na moji KAO , už je tedy za duhou, tak ho rozebere na kousky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...dle meho. Zrovna Nora, kdyby na ni nekdo nastoupil fakt huste, tak bude z tech, co si blafne a pujde mu z cesty. Psi co jdou sami od sebe po lidech musi mit bud fakt blbou zkusenost (coz Nora nema), nebo byt nauceni, ze po nich jit maji, nebo magori (ani to Nora nebude).

Ale nechci Vam kazit iluze. Muj nazor.

Vy jste úplně mimo.

Kdyby někdo nastoupil na dospělého asijského pastevce (KAO, SAO, MSP,...) fakt hustě, tak ten někdo skončí hodně špatně - vážně zraněný nebo mrtvý.

Já to zkoušet nebudu a figuranta shánět nehodlám, vycházím jen z toho, co vidím. Mám prostě psa, kterej v normál situacích neustupuje, kterej když se vyleká, tak se aktivně staví tomu,co ho vylekalo, kterej je velkej, silnej a má sebevědomí velikosti zeměkoule.

A zároveň je juchachá a svět je krásný a všichni jsme kamarádi a kdyby někdo nastoupil z lopatou, asi by nejdřív myslela, že je to podobná hra jako hra se smetákem, ale zahnat by se prostě nenechala,