Argentinská doga
Sháníte argentinskou dogu nebo máte štěňata argentinské dogy na prodej?
Základní informace
| FCI | Skupina II – Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi, Sekce 2.1. - Molossoidní plemena typu mastifa, Číslo standardu FCI: 292 |
|---|---|
| Velikostní zařazení | Velká plemena |
| Země původu | Argentina |
| Kohoutková výška | 60-68 cm |
| Hmotnost v dospělosti | 40-60 kg |
| Věk | 10-11 let |
| Typ srsti | krátká, rovná |
| Náročnost na výchovu | vysoká |
| Povaha | věrná, sebevědomá, neohrožená |
Charakteristika plemene
O plemenu
„Argentinec“ má střední proporce a působí dojmem velkého, ne však obrovského psa. Plemeno má dobře vyjádřený pohlavní výraz a feny jsou běžně o 10-15 kg lehčí.
Hlava je ušlechtilá, délka mozkovny odpovídá délce tlamy a týlní hrbol je téměř úplně překryt svaly. Oči jsou vždy hnědé, od oříškového do tmavě čokoládového odstínu, preferují se také černě pigmentovaná víčka.
Historie
O vznik plemene se zasloužil Dr. Antonio Nores Martinez, lékař z argentinské centrální provincie Cordoba, milovník psů a lovu.
Výchozím plemenem pro jeho šlechtitelské pokusy byl „bojový pes z Cordoby“, ze kterého pečlivým výběrem vhodných jedinců a jejich křížením i s jinými plemeny postupně formoval psa dle svých představ. Toto nové plemeno poprvé popsal roku 1928 a pojmenoval ho argentinská doga.
Vedle psích zápasů se argentinské dogy rychle osvědčily jako výkonní lovečtí psi, hodící se k lovu velkých a nebezpečných zvířat - vedle divokých prasat šlo hlavně o jaguáry a pumy. Rovněž se rozvíjel jejich talent k hlídání a obraně svého pána a jeho majetku a plemeno nabývalo na oblibě.
Roku 1964 bylo plemeno uznáno argentinským kynologickým svazem a o devět let později ho uznala i FCI.
Povaha
Silně teritoriální argentinská doga je výborným hlídačem, který „vetřelce“ úsporně ohlásí (příliš neštěká) a v případě potřeby rychle a nekompromisně zasáhne. Svému majiteli a rodině je bezmezně oddaná, vůči cizím lidem bývá přezíravá a obezřetná.
Má silný lovecký pud, i když v našich končinách ji jako loveckého psa myslivci obvykle nepoužívají. Častěji ji lze potkat jako služebního psa, ideálního zejména k ostraze osob a objektů.
Při nezvládnuté výchově a socializaci se mohou projevit sklony k přehnané ostrosti až agresivitě, proto je to pes vhodný pouze pro zkušené chovatele.
Výcvik
Výchova argentinské dogy musí začít již v útlém věku. Základem je pečlivá socializace a důsledný, ale klidný a nikdy ne surový výcvik. Jedině tak získáte klidného a vyrovnaného psa, který bude spolehlivý i k dětem a nebude přehnaně reagovat na nové podněty či neznámé situace.
Potřebuje hodně pohybu, ze sportovních aktivit se pro ni dobře hodí obedience či mondioring, kde se zároveň upevňuje poslušnost.
Zdraví / nemoci
Podobně jako u jiných plemen s převládající bílou barvou srsti, také u argentinských dog je problémem vrozená jedno nebo oboustranná hluchota, postihující až 10% populace. Tato vada je dědičná, proto je vhodné pořizovat štěňata pouze po zdravých rodičích, případně štěňata vyšetřená u specialisty. Sluch psů lze vyšetřit tzv. BAER testem, audiometrickým vyšetřením, proveditelným již od sedmi týdnů věku.
Druhou relativně častou zdravotní komplikací jsou alergie, obvykle s kožními projevy a dermatitidy či ekzémy jiného původu.
Zapomenout nesmíme ani na velmi rozšířené ortopedické onemocnění velkých plemen - dysplazii kyčelních a loketních kloubů.
Krmení
Velká plemena jsou náročná jak na množství, tak i na kvalitu stravy, což může představovat nemalou finanční zátěž.
Při dodržení vyváženého poměru živin lze podávat jak granule, tak i doma připravovanou stravu včetně stále oblíbenějšího BARFu. Pokud dáváte přednost vlastní výrobě, ujistěte se, že máte dostatek informací o výživových potřebách vašeho psa a o zastoupení jednotlivých živin v dostupných surovinách.
Pozor na překrmování, jako většina molossů, také argentinec snadno tloustne, což nesvědčí jeho zdraví.