Německý špic trpasličí

O plemenu

Drobný veselý smíšek se pyšní nádhernou hustou srstí, která díky zvláště bohaté podsadě výrazně odstává od těla. V obličejové části hlavy je srst krátká a přiléhající, takže vyniká její úzký tvar a malé blízko sebe posazené zašpičatělé uši. Celkovým zjevem hlava špice připomíná  malou lišku.  

V kontrastu s hladkou hlavou je zvláště nápadný mohutný límec kolem krku připomínající lví hřívu a huňatý ocas klenoucí se nad hřbetem. 

Historie

Předka dnešních německých špiců vystopujeme až do doby kamenné – je jím pes rašelinný (Canis Familaris palustris), podle archeologických nálezů menší až střední pes s typickou klínovitou hlavou, trojúhelníkovitýma ušima a na hřbet překlopeným ocasem. Od tohoto praotce se odvozují také pozdější špicové z tzv. kolových staveb. Špicové jsou horkými kandidáty na titul nejstaršího domestikovaného typu psa a velmi pravděpodobně jsou nejstarším plemenem Střední Evropy.  

Špicové dali vzniknout celé řadě dalších plemen, u některých z nich nepanuje mezi jednotlivými kynologickými organizacemi shoda, zda je to již samostatné plemeno, či varieta nějakého z typů špice. V případě trpasličího špice ho některé organizace neodlišují od pomeraniana, zatímco jiné je uznávají jako dvě příbuzná, ale oddělená plemena. Ostatně oblast Pomořanska, na kterou název pomeraniana ukazuje, je považována za kolébku malých špiců a špiců bílé barvy, pravý pomeraniani však byli údajně vyšlechtěni z trpasličích špiců dovezených na Britské ostrovy.  

První chovatelský klub špiců vznikl v Německu na sklonku 19. století,  počátkem století dvacátého došlo k ustálení barevných a velikostních rázů.

Povaha

Trpasličí špic si zachovává hravost a čilý temperament do vysokého věku. Pozorně hlídá, proto zejména v bytových domech, může být nadměrné štěkání na obtíž a komplikovat sousedské vztahy.  

S dětmi správně vychovaný špic vychází dobře, pouze malé děti je třeba hlídat, aby ho příliš neobtěžovaly, nebo ho nešetrnou manipulací nezranily.  

Lovecký pud mají trpasličí špicové slabý, zaměřený spíše na vyhrabávání myší a jiných drobných živočichů, procházky v lese tak bývají bez komplikací.

Výcvik

Navzdory drobnému vzrůstu nechybí trpasličímu špicovi sebevědomí a jeho výcvik vyžaduje pevnost a důslednost. Pokud něco nebo někam nesmí, musí zákaz dodržovat celá rodina bez výjimek, stejně tak jakmile zazní nějaký povel, je třeba trvat na jeho splnění.  

Drobný špic se hodí k mnoha sportům, úspěšný je zejména tam, kde je zapotřebí rychlost a hbitost, tedy například agility, flyball. Šikovný a navíc atraktivní špic se také výborně uplatní při dogdancingu. 

Zdraví / nemoci

Trpasličí špicové jsou zdravé a dlouhověké plemeno. Jako všichni drobní psi jsou náchylní k luxaci pately a zvýšené tvorbě zubního plaku a kamene, zanedbaná zubní hygiena může vést až ke ztrátě zubů.  

Mírně častěji se u nich vyskytují potravinové alergie projevující se buď opakovanými průjmy nebo kožní svědivostí, ztrátou srsti a vyrážkou. 

Krmení

Obvyklým krmivem pro malá společenská plemena jsou kvalitní granule a kapsičky. Díky malému vzrůstu nepotřebují tito psíci jídla mnoho a proto jsou špičková krmiva cenově dostupná pro většinu chovatelů.  

Aktivní špic není příliš náchylný k obezitě, ale u kastrovaných a starších psů může apetit začít převažovat energetický výdej a pak je zapotřebí sledovat, zda je psík stále přiměřené kondice.