Velký hrubosrstý vendéeský baset

O plemenu

Když se řekne „baset“, většina z nás si představí dobře známého anglického hladkosrstého nízkonohého honiče. Menší honiči na kratších nohou se však vyskytují i na kontinentu. Ostatně i když nejznámější z basetů byl vyšlechtěn převážně v Anglii, skutečnou kolébkou nízkonohých honičů je právě Francie.

Jde o středně velkého psa obdélníkového tělesného rámce, s tělesnou stavbou typickou pro basety, avšak na poměrně vysokých, rovných nohou. Také je z basetů nejrychlejším běžcem, je to vynikající lovecký pes s citlivým nosem, harmonicky stavěný a elegantní.

Jak napovídá název, jde o hrubosrsté plemeno (ve francouzštině nazývané griffon). V obličeji má živý výraz, husté obočí i vous.

Existuje také malý hrubosrstý vendéeský baset, v průměru o 6 cm v kohoutku menší a proporcionálně na nižších nohou. Má status samostatného plemene s vlastním standardem.

Historie

Prapředkem velkého hrubosrstého vendéesana jsou vysokonozí honiči typu griffona, včetně proslulých bílých královských griffonů či svatohubertských psů.

Šlechtění na menší výšku mělo usnadnit pohyb v terénu s hustým křovinatým podrostem, avšak při zachování rychlosti i síly. 

Podrobná zmínka o tomto typu basetů se dochovala z konce 19. století a již tehdy byl jejich výskyt vázán na francouzskou oblast Vendée. Kusé informace o podobných honičích jsou ještě starší. 

Dlouhou dobu se nerozlišovalo mezi malým a velkým vendéeským basetem, respektive jediným rozlišovacím kritériem byla kohoutková výška. K oddělení velikostních rázů do dvou samostatných plemen došlo až po druhé světové válce, pod taktovkou chovatele Abela Dezamy. 

FCI uznala standard velkého hrubosrstého vendéeského baseta roku 1967. 

U nás jde spíše o raritně chované plemeno, ještě vzácnější než jeho menší příbuzný. Přitom se jedná o perfektního všestranného loveckého psa, navíc odolného a otužilého.

Povaha

Velký vendées je pracovitý pes s přátelskou a laskavou povahou. Jakkoliv je to ostrý lovec, lidi miluje a dobře vychází i s ostatními psy. Problém však představuje soužití s dalšími zvířaty, kvůli jeho silnému loveckému pudu. 

Může mít také tendenci pronásledovat běžce a cyklisty. Sice jim neublíží, je tu však riziko nehody nebo přinejmenším nepříjemností. Ve výcviku je proto klíčové spolehlivé přivolání, bude se hodit i v přírodě, zachytí-li baset stopu zvěře.

Výcvik

Ačkoliv je chován i jako rodinný společník, má zachovalé vlohy výborného pracovního psa. Vendéesan je poměrně dobře cvičitelný, problémem může být jeho paličatost a přílišná samostatnost. 

Výchova musí být důsledná, klidná a především spravedlivá. Baset má dlouhou paměť a je-li mu ukřivděno, pamatuje si to velmi dlouho. Nehodí se pro úplné začátečníky, navíc potřebuje dostatek zaměstnání a pohybu.

Zdraví / nemoci

Převislé a poměrně těžké ušní boltce způsobují náchylnost k zapaření a infekcím zvukovodu.

Vyskytnout se může také dysplazie kyčelních a především loketních kloubů, obecně však můžeme velkého hrubosrstého vendéeského baseta označit za zdravé plemeno. 

Nemá-li dostatek pohybu, projeví se sklony k obezitě, zvláště u starších či kastrovaných zvířat. Nadměrná hmotnost pak přetěžuje jak oběhovou soustavu, tak i kosti a klouby.

Krmení

Velký vendéeský baset není náročný strávník, i on však potřebuje potravu solidní kvality. Při zachování základních pravidel správné výživy prospívá jak na granulích, tak i na domácí stravě (vařené „klasice“ i BARFu - syrovém mase s přílohou). 

U obou způsobů krmení jsou klíčové kvalitní suroviny a vyvážený poměr jednotlivých živin, proto je zapotřebí buď pečlivě a s rozmyslem zvolit značku a typ suchého krmiva, nebo věnovat nemalou péči každodenní domácí přípravě krmné dávky.