Maďarský ohař drátosrstý

O plemenu

Maďarský drátosrstý ohař je hrubosrstou verzí známější hladkosrsté „vyžly“, se kterou má mnoho společných znaků i vlastností. Vedle osrstění se navenek odlišuje o něco mohutnější tělesnou stavbou a větší fyzickou silou.

Drátosrstá vizsla má vlastní FCI standard a i když se v současné době netěší tak masové oblibě jako krátkosrstí ohaři, mezi aktivními myslivci má své stálé chovatele.

Historie

Nejstarší historie maďarského drátosrstého ohaře je spojena s jeho hladkosrstým příbuzným. I když nejstarší  dochované vyobrazení a písemný popis plemene pocházejí až ze 14. století, je pravděpodobné používání podobných psů na území dnešního Maďarska již o několik set let dříve.  

Zdokonalení palných zbraní v 18. století umožnilo změnu z kontaktního lovu s kopím, sítěmi a tesákem na spíše distanční lov s účinnými puškami. Zatímco pro starý způsob se více hodili statní psi typu býkohryzů a vlkodavů, nové postupy si žádaly psy zcela jiného typu - hbitá, rychlá a velmi inteligentní zvířata schopná všestranné práce v rozmanitém terénu.  

Krátkosrstý maďarský ohař byl FCI uznán roku 1936 a ve stejné době se začal křížit s německým drátosrstým ohařem, čímž byl položen základ chovu maďarských drátosrstých ohařů, spojujících v sobě vlastnosti obou těchto oblíbených loveckých plemen.  

Povaha

Drátosrstý ohař vyniká inteligencí a všestranným pohybovým nadáním. Na rozdíl od krátkosrstého ohaře však nepatří mezi vyhledávané rodinné společníky a zůstává spíše pracovním plemenem.  

Má střední temperament, rád si hraje a ocení lidskou společnost, není to pes vhodný do kotce. Dobře si rozumí i se staršími dětmi, které již dokáží dodržovat určitá pravidla. Ponechají-li psovi jeho prostor, najdou v něm ideálního kamaráda pro venkovní dovádění a hry.  

Maďarští ohaři obvykle také rádi a dobře plavou, někteří psi s úspěchem absolvují i výcvik vodních záchranářů.  

Kontakt s jinými psy je obvykle bezproblémový, maďaři nepatří mezi konfliktní či přehnaně dominantní plemena. Drátosrstý „maďar“ má velmi silný lovecký pud, proto nelze počítat s klidným soužitím se zvířaty jiného druhu, zvláště ne s kočkami či drobnými hlodavci.

Výcvik

Maďarští ohaři jsou inteligentní a učenliví, bez sklonu k agresivitě či nervozitě. Vzhledem k jejich temperamentu a nárokům na pohyb a zaměstnání se však nehodí pro naprosté začátečníky.

Výchova musí být založena na včasné socializaci a dále vedena především pomocí pozitivních motivačních metod, bez křiku a pokud možno i bez fyzických trestů. 

Zdraví / nemoci

Maďarský ohař patří mezi zdravá plemena bez významných genetických dispozic k chorobám.  

Vyskytnout se mohou dědičné oční vady, jako PRA (progresivní retinální atrofie) či katarakta, dále onemocnění štítné žlázy nebo epilepsie.  

Z ortopedických problémů stojí za zmínku dysplazie kyčelních či loketních kloubů, zejména ve vyšším věku může hrozit také výskyt spondylózy (srůstů obratlů).  

Krmení

Jako každé pracovní plemeno, také drátosrté vizsly potřebují vyváženou stravu bohatou na energii, aby si uchovali zdraví a správný exteriér až do vysokého věku.  

Jsou- li respektovány a naplněny jejich výživové potřeby, je lhostejné, zda budete podávat granule (odpovídající kvality a typu) nebo doma připravovanou stravu včetně BARFu.  

Mimo loveckou sezónu, kdy pes často nemá tak velký výdej energie, dbejte na zachování přiměřené kondice. Maďarští ohaři mívají velký apetit a bez adekvátní fyzické zátěže mohou začít nadměrně přibírat.  

Nezapomínejte ani na prevenci nebezpečné torze žaludku - rozdělení krmení do dvou denních dávek, podávání namočených granulí a především klidový režim ideálně dvě hodiny po jídle.