Americký foxhound

O plemenu

Americký foxhound představuje zaoceánskou verzi foxhoundů anglických. Je o pár centimetrů menší, lehčí konstituce a hbitějšího pohybu. 

Má přátelskou povahu, miluje kontakt s lidmi včetně dětí, dobře se snáší i s ostatními psy. Při styku s ostatními zvířaty je na místě opatrnost, zejména vůči druhům podobným lovné zvěři či škodné se může uplatňovat lovecký pud. 

Oproti anglickému foxhoundovi je také poněkud hlučný - typickým hlasovým projevem je zvučné vytí.

Historie

Asi nikoho nepřekvapí, že kořeny amerických foxhoundů sahají do Anglie a že je jejich nejstarší historie spojená s vývojem foxhoundů anglických. 

První foxhoundi byli do Ameriky přivezeni anglickými osadníky kolem poloviny 17. století. Dochovali se záznamy o skvostné lovecké smečce pana Roberta Brooka, kterou vzal s sebou do nového domova v dnešním Marylandu. 

O zásadní vývoj plemene a také o odklon od anglické chovatelské linie se o více než sto let později zasloužil sám George Washington. Budoucí první prezident rodících se Spojených států amerických si v 70. letech 19. století nechal dovézt chovné psy přímo s Anglie. Doma je pak křížil s francouzskými honiči, aby ustálil temperament a zvýšil ušlechtilost a eleganci. 

Pro zvýšení rychlosti a hbitosti byli v první polovině 19. století použiti také psi z Irska, kteří byli proslulí svou bystrostí a pohotovostí. 

Specializací foxhoundů byl hon na lišku. Pro tento účel se chovali v početných smečkách, jejichž členové spolu během honu obratně spolupracovali. Velmi ceněnou vlastností amerických foxhoundů také bylo, že pokud se v zápalu lovu ztratili či sešli ze stopy, dokázali najít cestu zpět do svého domova. 

Útlum velkých honiteb však znamenal i pokles zájmu o chov foxhoundů, takže mimo svou domovinu jsou tito honiči velmi vzácní.

Chov v České republice

V tuto chvíli (2022) není redakci známa žádná chovatelská stanice amerických foxhoundů působící na našem území. Pokud máte jiné informace, budeme rádi, dáte-li nám vědět na redakce@ifauna.cz. 

Vzhled

Ze standardu:

Hlava amerického foxhounda je dosti dlouhá, s mírně vyklenutým týlním hrbolem. Mozkovna je široká a kulatá, stop mírný. Obličejové partii dominuje dlouhý 

rovný čenich hranatého tvaru, oči se požadují velké, dobře umístěné, s mírným výrazem, jaký je typický pro honiče. Zbarvení duhovky hnědé nebo oříškové.

Uši mají být zavěšené poněkud níže a dlouhé tak, že natáhnou-li se směrem dopředu, musí (téměř) dosahovat ke konci nosní houby. Jsou jemné a dost široké, spadají podle lící a pes je jen obtížně může pozvednout, v úrovni lící se mírně vývrtkovitě stáčejí. Konce boltců jsou zaoblené.

Krk je uvolněný, delikátně vsazený mezi lopatky, silný, ale nikoliv tlustý. Délka je střední, bez kožních řas, až na malou vrásku pod čelistí, která se toleruje. 

Svalnatý a silný hřbet má střední délku, přechází v mírně klenutá, široká bedra. Hluboký hrudník poskytuje dostatečný prostor pro výkonné plíce a silné srdce. V poměru ke své hloubce je však užší, než u anglického foxhounda - obvod hrudníku 28 palců (71cm) je považován za přiměřený u psa s kohoutkovou výškou 23 palců (58 cm). Žebra jsou dobře klenutá, poslední volné páry žeber dosahují daleko dozadu.

Slabina o šířce 3 palce (7,6 cm) zajišťuje dostatečnou pružnost.

Ocas je nasazený středně vysoko, nesený vesele, mírně prohnutý, ale nesmí se přetáčet na hřbet. Na spodní straně je srst poněkud delší (tvoří krátký kartáč). Špička je často zbarvena bíle, jako u ostatních honičů. 

Hrudní končetiny amerického foxhounda jsou rovné, kostra silná a dobře stavěná. Lopatky má šikmo uložené, suché a dobře osvalené. Nesmějí být hrubé či přetížené, poskytují končetině značnou volnost pohybu a budí dojem vytrvalosti a síly.

Zápěstí jsou krátká a rovná, tlapky kočičí, s dobře klenutými prsty a silnými drápy. Také polštářky foxhounda jsou odolné a pevné. 

Pánevní končetiny mají silná a svalnatá stehna, kyčle jsou rovněž mohutně osvalené, umožňující velmi razantní pohybové akce. Bérce foxhounda jsou pevné a dlouhé, hlezna symetrická a středně zaúhlená. Tlapky zadních nohou jsou kompaktní a pevné. 

Srst je uzavřená a tvrdá, střední délky. Svými vlastnostmi odpovídá potřebám loveckého psa trávícího mnoho času venku. rst loveckého psa, uzavřená a tvrdá, středně dlouhá. Přípustné je jakékoliv zbarvení. 

Co se týká velikosti, požadované rozmezí kohoutkové výšky je u psů 56-63,5 cm, u fen pak 53-61 cm. 

Všechny odchylky od výše uvedeného textu musí být považovány za chyby a musí 

být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.

Všichni psi, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, budou vyloučeni. Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.

Péče

Běžná péče o foxhounda není nijak náročná ani vám nezabere mnoho času. Zvýšenou péči potřebují pouze převislé ušní boltce. Pravidelně kontrolujte zvukovod a vyskytne-li se hnědočervený sekret, zarudnutí nebo zápach, navštivte veterináře. Zkušenější majitelé pak mohou sami aplikovat čistící ušní roztok, který může mírnější potíže vyřešit i v domácím prostředí.

Dále je důležité udržovat krátkou délku drápů, ne vždy se dostatečně obrušují pohybem a mohou přerůstat. Zejména psi pohybující se převážně v přírodě, tedy na měkkém podloží, mohou potřebovat zastřihnout drápy i každý měsíc. 

Tento úkon vyžaduje speciální kleště a jistou zkušenost a zručnost. Nejste-li si jistí, raději se vždy zastavte u veterináře. 

Péče o srst

Krátká srst amerického foxhounda nevyžaduje náročnou péči. Postačí zhruba jednou týdně důkladně vykartáčovat, čímž se i promasíruje a prokrví kůže. V obdobní línání může být vhodné frekvenci vyčesávání zvýšit. 

Krmení

Vhodná strava tvoří základ pevného zdraví a správného vývoje, proto se nevyplatí na krmení šetřit. I když na krmení nejsou foxhoundi nijak zvláště nároční, je třeba dodržovat zákonitosti správné výživy. 

Při dobře vyváženém krmení bude dobře prospívat jak na domácí stravě (vařené i syrové - BARFu), tak na granulích. Zvolíte-li kvalitní produkt, představují granule jednoduchý a spolehlivý způsob, jak zvířeti denně podávat vyváženou krmnou dávku, avšak nekvalitní krmení může napáchat velké škody na zdraví, výkonu i exteriéru.

Domácí příprava stravy vyžaduje pokročilejší znalosti o výživě psů, případně radu zkušeného chovatele.