Leonberger

Sháníte leonbergera nebo máte štěňata leonbergera na prodej?

Leonberger
Leonberger
Leonberger
Leonberger
Leonberger
Leonberger
Leonberger
Leonberger
Leonberger
Leonberger
Leonberger
Leonberger

Základní informace

FCI Skupina II – Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí ps,i Sekce 2.2 – Molossoidní plemena horského typu, Číslo standardu FCI: 145
Velikostní zařazení Velká plemena
Země původu Německo
Kohoutková výška 65-80 cm
Hmotnost v dospělosti 50-75 kg
Věk 9-11 let
Typ srsti delší, velmi hustá
Náročnost na výchovu nízká
Povaha vyrovnaná, přátelská, ovladatelná

Charakteristika plemene

Velikost Obří (Hodnocení 5/5)
Nároky na pohyb Spíše nižší (Hodnocení 2/5)
Cvičitelnost Střední (Hodnocení 3/5)
Vhodný pro Mírně pokročilého chovatele (Hodnocení 2/5)
Množství chlupů v domácnosti Poměrně velké (Hodnocení 4/5)
Péče o srst Střední (Hodnocení 3/5)
Vztah k dětem Spíše pozitivní (Hodnocení 4/5)
Zdravotní problémy Častější (Hodnocení 4/5)
Finanční náročnost Vysoká (Hodnocení 5/5)
Schopnost být sám Střední (Hodnocení 3/5)
Inteligence Průměrná (Hodnocení 3/5)
Lovecký pud Malý (Hodnocení 2/5)
Jaký je hlídač Ohlásí návštěvu (Hodnocení 2/5)

O plemenu

Nádherný a důstojný pes připomínající lva patří mezi největší psí plemena vůbec.  

Ačkoliv jeho vzhled a velikost vzbuzují respekt, leonberger je dobrácký kliďas, kterého jen tak něco z míry nevyvede.  Spojuje v sobě klid a nadhled s velkou houževnatostí a vytrvalostí.  

Výborný rodinný pes, popularita plemene je stále na vzestupu. 

Historie

V první polovině 19. století dostal Heinrich Essig, městský radní v německém městě Leonberg, zajímavý a ambiciózní nápad. Rozhodl se, že zkusí vyšlechtit takové plemeno psa, které by svým vzhledem co nejvíce připomínalo lva, erbovní zvíře města.

Jako první pokus spojil černobílou fenu novofoundlandského psa (z dnešního pohledu šlo tedy spíše o landseera) s Barrym, záchranářským psem mnichů z kláštera v Grand St. Bernhard, tedy vlastně s předchůdcem dnešních bernardýnů. Následně přikřížil ještě pyrenejského horského psa. Výsledky jeho snah se dostavily a roku 1846 spatřili světlo světa první skuteční leonbergeři.

Obliba leonbergerů se rychle šířila a v  70. letech 19. století vlastnili několik jedinců i příslušníci panovnických rodů, například císařovna Alžběta, zvaná Sissi. Roku 1895 byl ve Stuttgartu založen mezinárodní chovatelský klub, ovšem pak přišly dvě světové války a leonberger se ocitl na pokraji vyhynutí.  Od roku 1948, kdy vznikl chovatelský klub přímo v domovském Leonbergu, se naštěstí plemeno opět rozvíjí a získává na oblibě.  

Povaha

Leonberger je nekomplikovaný, přátelský a klidný pes. Příjemný společník, který se snadno vychovává,  nechybí mu sebejistota a hravost.  

Vzhledem k jeho poněkud medvědí postavě a velikosti není vhodný pro vrcholový sport nebo náročné pohybové aktivity. Běžné procházky a výlety má rád, uvítá také výběh na zahradě, ovšem s přístupem do domu. 

Výcvik

Pokud zcela nezanedbáte socializaci ve štěněcím věku, můžete si být téměř jisti tím, že budete mít klidného a spolehlivého psa, který nepotřebuje nijak složitý a rafinovaný přístup.

Leonberger rychle chápe a snadno se učí, respektuje všechny členy rodiny, včetně odrostlejších dětí. Navzdory jeho velikosti je tedy vhodným plemenem i pro začátečníky. 

Zdraví / nemoci

Vedle dysplazie kyčlí a loktů, ortopedických problémů typických pro velká a obří plemena, sužuje chov leonbergerů dědičně podmíněná polyneuropatie, zkráceně LPN. Jedná se o neurologické onemocnění, u kterého se objevují pohybové a dýchací potíže končící zhusta ochrnutím. V současné době jsou dostupné genetické testy na dva typy onemocnění, které sice neposkytují úplnou jistotu, protože nepostihují všechny možné příčiny, ale významně snižují riziko vzniku nemoci. Proto je vhodné chovat pouze na psech, kteří mají negativní výsledky těchto testů.

Krmení

Před pořízením takto velkého psa je zapotřebí zvážit, zda jsme ochotni investovat po deset i více let nezanedbatelné finanční prostředky do kvalitní stravy, které při své velikosti potřebuje velké množství. Šetřit na jídle se však nevyplácí, u velkých a těžkých psů je vliv (ne)kvalitní stravy na růst a vývoj více než patrný.  

Vhodným zdrojem živin jsou granule pro velké a obří psy (alespoň v mládí, kdy pes nejvíce roste, by to měly být granule superprémiové), podávat lze také domácí stravu, ovšem za předpokladu, že majitel má potřebné znalosti i čas na to, aby krmení obsahovalo všechny potřebné živiny v patřičném množství a poměru. 

Chovatelské stanice